Náš diář

FREE´D´LANDy

šumná Olomouc

Extra

Strojvůdci ohrožují zdraví cestujících na železnici!

      ... že jediným viníkem (nehoda v Paskově, pozn. red.) je strojvůdce, připouští také prezident Federace strojvůdců Petr Čechák. „Zpochybnit argument, že nerespektoval výstražné světlo, pochopitelně nelze. Ale rád bych také řekl, že pokud by v minulosti nedošlo na železnici k rušení takzvaných červených výpravčích, ta nehoda by se určitě nestala,“ řekl. Vysvětlil, že České dráhy v minulých letech z úsporných důvodů zrušily funkce výpravčích, kteří dávali v menších stanicích svolení k odjezdům vlaků.

      Co z výše míněného vyplývá? Že strojvedoucí je jenom člověk a za chyby mohou vždy jiní. Tentokrát červené čepice. Stejně tak, jako v Moravanech nevěnoval strojvedoucí svou pozornost provozu (a bohužel na to doplatil), i tentokrát v Paskově musel dělat vše možné, než jen sledovat provoz před sebou. Paskov je přehledná stanice, v době nehody byla dobrá viditelnost, přesto v klidu projíždí návěstidlo na STŮJ, řeže výhybku, (čímž došlo k rozsvícení STŮJ na opačné straně, tedy na vjezdovém návěstidle, což zřejmě, díky pozornosti jeho kolegy, zamezilo většímu neštěstí, protože před návěstidlem zastavil) ujede dalších 400 metrů na přehledném úseku a tehdy dojde ke srážce.
      Federace strojvůdců je úzká zájmová skupina z hodně otevřenou hubou a praktikami, na které velmi rády slyší mediální mrdky (tj. ti novináři, kteří o řešené situaci jsou tzv. "plně informováni") a úspěšně tvrdí, co všechno je na dráze špatně. Zpochybňování funkce zabezpečovacího zařízení je standardem a bohužel není páky, která by tuto skupinku minimálně žalovala. Slyšel jsem, že slušný strojvedoucí o tyhle populisty raději ani nezavadí. V každé sociální skupině jsou slušní a pak řvouni, kteří mají potřebu se organizovat. Je to totiž jediná věc, kterou ve svém oboru vesměs umí. Říká se, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Mají ji mít ... md:-o

Cesta do Města

velmi šumná Olomouc
první únorový týden

      Služební povinnosti mne v prvním únorovém týdnu zavály do Olomouce, kde jsem pro drážní ex-kolegy společně s dalšími současnými kolegy prošel školícím peklem - ze strany školitele. To mne sice plně zaměstnalo, ale večer bylo čas na relax. V tomhle případě relax příjemný, protože na Olomouc mám parádní vzpomínky a také docela velkou řádku přátel.

      Olomouc byla na přelomu 80. a 90. let zapomenutým místem. Domy neupravované, komunisticky šedé, stejně jako mužici, kteří to tady těch 40 let vedli a dovedli. Na duhou stranu se až na pár excesů nepotřebovali v centru této bývalé moravské metropole exponovat. Mimořádný zázrak!
      Vzpomínám si, jak nám právě tady do Olomouce povoloval cesty na extraligový hokej s Dopitou a dalšími hokejisty ve formě "Provozní praxe," (jak si pravidla hry u studentských ÁDéeMek vyžadovaly) náš vychovatel, který byl nejen vychovatel toho slova smyslu plně si zaslužující, ale také (nebo především?) intrákovým sporťákem.
      Taky si vzpomínám, jak jsme po povedeném mači ve stařičké hale vyzývali Olomouckou tramvaj k urychlenému příjezdu, protože poslední vlak do Třebové nepočká a my jsme to přece našemu vychošovi slíbili. Stejně tak pamatuji nekonečné mejdany v Nausee (později Depu No.8, dnes jakémsi podivném Koktejlbaru), nebo třeba marihuanový trip v Nároďáku, který pro Kufberka skončil velkým drážním cestováním.
      Po tom všem jsem byl jednoduše zvědav, jak Olomouc vypadá. Kolem nádraží včetně výhledu z restaurace v 18. patře Krajského úřadu jsem znal z pracovních povinností, ale na centrum města stále nezbývalo času. Až dnes. Nemohl jsem začít jinak než starými známými místy, ale přece jen mne Skoumal lehce přemluvil k návštěvě jednoho ze dvou místních pivovarů. Moritz je možná vyhlášené místo, dokonce i uzená žebra mají dobré, ale to hlavní mne jaksi neoslovilo. Ani jedno ze tří piv nebylo lepší než průměrné. Přiznávám, jsem rozmlsán:-)
      Následující cesta večerním městem, kdy jsme šli do druhého - Svatováclavského - pivovaru, mne dostala. Ze staré známé šedi na mne vykouklo fantastické místo s geniusem - locki, plné života a hospod. Kam se hrabe Stodolní! Jen ten večer jaksi nebyl otevřen druhý pivovar a tak jsme s mezipauzou v Nausee (dnes Koktejlbar), kde si Skoumal vyzkoušel, jak se čůrá do čerstvých pomerančů přemisťovali úzkými uličkami zpátky na Dolní náměstí. Dlouhé stíny na domech kolem nemohly nedat vzpomenout na Záhadu hlavolamu, která se tady točila.
      Naším dalším místem, které jsme navštívili, byla hospoda U Morousů. Svého času vyhlášený podnik, dnes spíše cukrárna (dle výzoru), jak trefně přirovnal Petr Blaťák, ale který si stále zachoval slušnou Plzničku za dnes již velmi slušných 26 peněz!
      To vše se stačilo odehrát ještě o týden dříve, což byla obrovská výhoda, protože jinak bych si asi s sebou foťák nevzal. Nevznikly by večerní obrázky, které vznikly za jediný večer. To bylo tenkrát, kdy už byl Svatováclavský pivovar otevřen a my mohli vyzkoušet nejen obstojnou kvalitu zdejší kuchyně, ale především zdejší černé, kvasnicové, dvanáctku ležatou, desítku Vašíka, řezané nebo třeba Weissbiera. Aby nabídka byla dokonalá, musíme zmínit višňovový speciál, na kterém si ujížděla především Marcela. A? Oproti Moritzovi rozdíl o několik tříd!
      Tohle všechno jsme stihli několikrát, poáč jsem se tady zastavil i s Mišpulínem, takže k dovršení všech pivních vzpomínek chyběla ještě jedna tečka - U Drápala. Tahle hospoda snad přežila všechny režimy. Dnes tady nabízí kvalitní kuchyni a především tankový Gambáč10 a Plzničku jako bombónek navrch. Samozřejmě, že i tady jsem si návštěvu nemohl nechat uniknout opakovaně a v obou případech jsem nebyl zklamán. Inu, Drápal!
      Jediné, na co nezbylo času, byly památky. Školení končilo až ve čtyři a člověk po celodenním zápřahu měl zájem především na restauraci těla. Tím se však nevzdávám dalších návštěv Olomouce! Hlavně přes den, někdy na jaro, kdy bude to typické kýčovité počasí a Flóra k tomu jako bonus. Řeknu vám, kam se hrabe MNM! A propos, totéž platí pro pivní Klenbaře: Pánové, nejen v Práglu umí vyrábět a točit pivo!

medvěd:-)

Novinka

LOSERS V Karlíně
neděle 25. ledna 2009

      V září, kdy jsme měli za sebou druhé uvedení hry Losers v Olomouci, a po velmi dobrém ohlasu diváků, jsem před kolegy projevil přání zúčastnit se s touto hrou nějaké divadelní přehlídky. O pár dní později mi Venca Roman předal přihlášku Karlínského jeviště 08/09, která měla dvě části, listopadovou a lednovou. Vzhledem k tomu, že s druhou lůsrpartou jsme měli za sebou teprve pár zkoušek, přihlásil jsem nás až na leden. Měli jsme tak motivaci, abychom hru co nejlépe nastudovali, zvláště po té, co jsme věděli, že v porotě zasednou profesionálové z kulturní a divadelní oblasti.

      Čtrnáct dní před přehlídkou přišla jobovka…..Martin Karpíšek, který hraje hlavní postavu- spisovatele Tomáše Procházku, vážně onemocněl. Ještěže už nemám vlasy, protože ty by mi jistě zešedivěly. Poprosil jsem tedy Vencu, který hrál tuto postavu v předchozích představeních, aby roli po Martinovi převzal. Naštěstí souhlasil a nemusel jsem tak řešit odhlášení z přehlídky. Klobouk dolů před Vencou, na to, že hrál Toma naposledy v září, stačilo pár zkoušek a zapadl znovu do role.
      Přehlídka se konala od pátku 23.1 do neděle 25.1. Naši Loseři měli obecenstvo potěšit hodinu před nedělním obědem. Domluvili jsme se, že odjedeme do Prahy v sobotu ráno a omrkneme některá představení a zároveň tak i ,, konkurenci ´´ : . Venca měl dorazit až v neděli ráno.
      První jsme viděli drama "Krysy". Po shlédnutí nás definitivně opustily obavy z toho, že bychom si mohli uříznout ostudu. Po každém představení vždy následoval rozbor a hodnocení poroty. Ze zvědavosti jsem se byl na dvou hodnoceních podívat ….. no a zjistil jsem, že porotci jsou fakt drsní a neodpustí sebemenší chybičky. Začal jsem přemýšlet, copak asi zítra budou vytýkat nám :. Blížila se osmá večerní a pomalu jsme se odebrali do našich pražských příbytků. Týden před akcí nám totiž pořadatelé oznámili, že si nocleh musíme zajistit sami, protože jim škola, kde se tradičně přespávalo, z nějakého důvodu odřekla. Zuza tak nocovala u svých známých a já s Luckou odjel na kolej "Vltava" na Jižní město, kde nám nabídla azyl Lucčina kamarádka Katka. Nadešla má chvíle, abych předvedl svoji orientaci v pražských reáliích. Předem jsem si zjistil na internetu kudy, kam a jak ….. bylo to velmi jednoduché- najedu na Brněnskou, pak sjedu na odbočce na Chodov, přejedu dva kruháky rovně a jsem tam …cccc jak prosté a jednoduché. ….Dodneška jsem nepřišel na to, kde se stala chyba :: Poté, co jsem už půl hodiny jezdil ani nevím kde, jsem si uvědomil, že za nějakých deset hodin budeme hrát a bylo by dobré se taky trochu prospat. Začal jsem se pomalu obávat, že každou chvíli na nás vykoukne cedule ,,Vítáme Vás v Brně," a tak jsem potlačil svoji vrozenou ješitnost a na čerpačce, která se před námi z ničeho nic objevila, se optal na cestu : Sice jsem u Lucky asi pozbyl posledních zbytků řidičské autority, ale hlavně, že paneláky po levé ruce byly vytoužené koleje :
      Ráno jsem lehce navázal na své noční bloudění a místo do centra si to šinul na Brno. Naštěstí po 4 kilometrech byly Průhonice, kde jsem se otočil a pak již s přehledem rodilého Pražáka bez sebemenších problémů dorazil do Karlína ::: Zbývaly dvě hodiny do začátku, vyfasovali jsme šatnu a ještě jednou projeli text. Čím víc se blížila jedenáctá, tím víc se pomalu dostavovala tréma. A jak jsem tak vyšel ze záchodu, najednou kdo to proti mně nejde Rudolf, kterého jsem snad neviděl už věčnost! Měl jsem obrovskou radost, vůbec jsem totiž nečekal, že v neděli před obědem se někomu bude chtít sedět někde v hledišti a koukat na amatéry z Teplic. No a začali jsme !! Vše šlo jak na provázku, Venca hrál jak na Národním, zvukař pouštěl zvuky tak, jak má a mně z pusy padaly texty podle plánu : …. A blížil se kritický obraz č.7, kde jsme na scéně samy s Luckou a snad ani na jedné zkoušce jsme to neodehráli bez chyb. Byl jsem však klidný, v obou předchozích představeních sedmička dopadla dobře. Ale ouha …. po pár replikách … okno :…. Díky Lucce však dopadlo všechno dobře a divák nic nepoznal… díky Lucííííí…….
      A byl tu konec - potlesk a náznak toho, že jsme nedopadli špatně, protože nás hned po potlesku jeden z pořadatelů pozval na příští ročník. Na rozbor jsem šel tedy poměrně bez obav. Pak to přišlo, slovo si vzala paní Mária a drsně se pustila do našeho představení.
      Zkritizovala dialogy (i když to jsem očekával, tam vím že je rezerva ), režii, neživotnost postav, že je to bulvár, telenovela a že takhle zlí lidé nejsou …. Ostatní se občas přidali. Pochválili nám snad jen naše herecké projevy a správnou dikci, jinak nám ale pěkně umyli prdel : Těšil jsem se na názor odborníků a snažil se to, co nám říkali, brát pozitivně a že to s námi myslí dobře. Přesto, se přiznám, jsem byl trochu zaskočen : Poté, co jsme vyklidili šatnu a složili věci do auta, Venda musel rychle odjet a holčiny oznámily, že už pomalu pojedou domů. Dokonce i Lucka, která chtěla zůstat se mnou do večera na slavnostní vyhlášení !!! Bylo na nich vidět, jak jsou zaskočené. Doprovodil jsem je na metro a cestou se snažil šířit optimizmus a debatovat jak s Loserama dál. Pak jsem osiřel, zašel na oběd a přemýšlel, jak a co na scénáři změnit. Vrátil jsem se na zbývající dvě představení. V 16:15 dávali psychologické drama "S vyloučením veřejnosti" od J.P. Satyra. Myslím si o sobě, že nejsem úplně blbej, ale tohle představení bylo nad moje síly. Dokonce jsem díky únavě a nesnesitelnému vzduchu v hledišti na chvíli usnul. Herecké výkony byly dle mého názoru skvělé a tak mě zajímalo, co na to porota a zejména Mária. No samá chvála a superlativy…. A PAK mi to došlo, podíval jsem se do programu, co že je ta Mária zač: zakladatelka několika divadel, dokonce založila i nějaké nakladatelství, prostě velmi sečtělá a vzdělaná intelektuálka, to mě hned mohlo trknout, že se jí naši Lůzři nemohli líbit. Vždyť my hrajeme pro ,,obyčejné´´ lidi a ohlasy od nich byly skoro vždy pochvalné. Tak jsem se zase uklidnil a budoucnost té naší hry viděl v růžových barvách :
      V devět večer na slavnostním vyhlášení jsem byl po celém dni fakt už dost unavený a říkal jsem si, že jen nasaju atmosféru a v deset pošupajdím dom. V půl desáté se začaly udělovat ceny. Když došlo na individuální ocenění, tak k mému úžasu slyším, že za ženský herecký výkon je oceněna Zůza! To jsem fakt nečekal, zvlášťě po té, co jsme si vyslechli. Šel jsem tedy za ní přebrat diplom. Když jsem odcházel, byl jsem požádán, abych zůstal, páč jeden měli taky pro mě! Přátelé, únava byla ta tam : a naše prezentace se mi najednou jevila v jiných barvách. Pak se rozjela velmi příjemná debata. Během večera za mnou přišli někteří pánové z poroty a s odstupem několika hodin už o naší hře mluvili trochu jinak. (paní Mária nepřišla : ). V pondělí jsem musel vstávat do práce v šest, takže jsem, ač nerad, odjížděl domů ve čtvrt na jednu.
      Nakonec ve mně zůstaly jen samé plusy a pozitiva, a tak se budu těšit na Váš smích z hlediště při některém dalším uvedení (možná trochu předělaných) LOSERů

Váš BADI

Kultura za 60

Václav Roman - LOSERS
sobota 27. září, Divadlo Hudby Olomouc

      Zajet na olomoucké představení divadelní společnosti 4 pod peřinou bylo pro mne vlastně příjemnou povinností. Její nedílnou součástí je i můj bratránek Pan Roman a nepřijet toho sobotního podvečera do olomouckého Divadla hudby, by byla ode mne nehoráznost. Divadelní společnost měla na programu svou novinku hru Losers, se kterou tady zavítali vlastně díky panromanově domovské firmě, která náklady na představení hradila a velmi decentní formou skryté reklamy jí to pak k pobavení všech na pódiu vrátil...

      Lůzři jsou autorskou hrou ze současnosti, ve které účinkují čtyři ctižádostiví zástupci dnešního světa. Jednak manželé (neúspěšný spisovatel a scénárista Tom v podání autora samého a úspěšné spisovatelky jeho ženy Kláry v docela přesvědčivém podání Lenky Podhradské) a druhak studentky umění Katky v podání Magdy Paučkové a konečně všeho schopného filmového producenta Patrika, jehož ztvárnil Pan Roman. Nechci tady popisovat děj, ani povedenou zápletku tohoto manželského čtyřúhelníku (v tom se Václav Roman vyznamenal a vazby mezi lidmi vychytal), poáč budu rád, když se na představení zajde podívat každý. Musí stačit, že jde o směs dramatu a komedie, přičemž ani jednoho není přehršel a pointy se dávkují v přiměřeném - nepřehnaném - množství. Nutno podotknout, že se zde počítá s inteligentním divákem, na zlatém podnosu až pod čumák vám tady nikdo nic nepřinese a to je moc dobře.
      Rozjezd představení byl na můj vkus až trochu rozvláčný, malinko poznamenaný nervozitou, ale to se nedivím, poáč sál byl téměř zaplněn! Postupem času si především pánové začali být stále jistější a děj příjemně zrychlil až nečekaně vyvrcholil. Tady vzpomenu na dvě věci, které trošku zamrzely. Jednak na vyvrcholení by chtělo malinko zapracovat a zvýraznit jej. Napadla mne metafora na slečnu procházející s cedulí a nápisem "... o pár let později...," ale to je jen detail. Horší to bylo s výkonem studentky umění Magdy Paučkové, která byla nějak moc zakřiknutá, postelové scény ji moc nešly a vůbec by mne o své lásce nepřesvědčila. Škoda. To Lenka Podhradská dokázala svou mrchu zahrát přesně a člověk by se jejímu manželu ani nedivil, že ji chce zabít. V obou případech však bylo na co kouknout. Tedy mluvím aspoň za nás pány:-))
      Pánové pak byli nosníkem dramatu celé hry. Zamindrákovaný Tom, který je navíc zapleten do svých nekonečných lží pak jen těžko může po radikální životní změně komukoli vysvětlit, že si tentokrát nevymýšlí. Jeho přednes byl také přesvědčivý, ale soucit tenhle Tom u mne na konci nezískal, spíš klasické kiš-kiš, dobře ti tak. (tady by mne docela zajímal ženský pohled na věc:-))
      Úplně na závěr jsem si nechal pochopitelně Pana Romana, alias Patrika. Ve hře jde o rozhodně nejzápornější postavu a Roman tím získal velký prostor, aby na jevišti projevil své herecké umění. Jako jediný měl nevýhodu, že znal téměř celé publikum a ono znalo jej, takže mírná nervozita byla pochopitelná. Roman svého sígra Patrika začal hrát Vašutovsky, čímž mne (Roman odpustí:-))) sral. Ale v okamžiku, kdy se cítil na jevišti jistý, odešel i Vašut a přesvědčil i mne. Jen bych mu nepřál, aby jej zrovna v téhle pozici objevil film, neboť by z téhle (i když velmi přesvědčivé!) škatulky asi nadobro nevylezl:-) Patrik je taky jediná postava ze čtyř, která skončila špatně. Jak? Neprozradím:-)
      Lůzři jsou chytrá hra, která podle mne časem získá na přesvědčivosti. Když holky malinko přidají a vyrovnají se s výkony chlapů, ocitne se na jevišti silné kvarteto, které i z minima dokáže vytěžit maximum. I má společnost - obě tetky - byly spokojené, svými výkřiky "Roman! Roman! Roman!" vlastně uvedli do rozpaků i samého autora hry, ale Pan Roman se ihned přiznal, komu tato ovace patří: "Klíd, to jsou moje tety..." Děkovačka byla opakovaná a herci nemuseli použít připravenu aktovku Vichr z hor:-))) Následující firemní rautík si asi zaslouženě všichni užili a já doufám, že Lorika bude osvícená i napříště a DS 4 pod peřinou zase někdy přijedou do Olomouce.

Fotky zveřejněny s laskavým svolením Pana Romana.
md:-) 30.9.08

zvali jsme i my

TEPLIČTÍ HERCI SE PŘEDSTAVÍ V PRAZE

Divadelní společnost 4 pod peřinou, o. s. se zúčastní divadelní soutěže Karlínské jeviště 09, určené amatérským souborům, které pořádá O. S. Divadlo a Život ve spolupráci s Karlínským Spektrem.
      Podpeřiňáci představí obecenstvu hru Losers v neděli 25.1. v 11 hod a pokusí se tak navázat na úspěšné uvedení hry v Teplicích a Olomouci.
      Autorem hry je zakládající člen souboru Václav Roman. Děj se soustředí kolem postavy Tomáše Procházky, který se snaží prorazit jako filmový scenárista. Dlouho však marně hledá někoho, kdo by jeho práci ocenil. Jeho zoufalosti využije Tomášovo manželka – úspěšná autorka knížek pro děti a společně s protřelým a všehoschopným filmovým producentem Patrikem Novákem vymyslí plán, jak Tomáše poslat na definitivní dno. Po seznámení obou pánů a po té, co na scénu vstoupí i Tomášovo milenka Katka, studentka umění, však dochází k dějové změně.

Režie: Roman Baďura
Hrají: Václav Roman, Zuza Potočková, Lucka Prchlíková a Roman Baďura

chat

Akce roku 2009

KLENBA

Pivnice otevřena od 11 hodin! Pižvův klenbovní tip

Dnes z naší široké nabídky jídel vřele doporučuji tuto exkluzivní kombinaci:

---