chat

Akce roku 2009

Náš diář

Editorial No.112

      Vítejte všichni na inovovaných stránkách Freedland.cz! Dovoluji si oznámit, že po nějakých osmi letech došlo k největší změně v xichtu Frýdlantských thájmsů. Jistě ještě všihni pamatujete, jak vypadaly vůbec prapůvodní stránky Freedland.kvalitně.cz, jestli ne, můžete zabrouzdat do našeho archivu.
      A proč změna? Leccos se změnilo. Rozlišení monitorů je dnes úplně někde jinde a původní verze stále počítala s tím, že všichni jsme na hodnotách někde kolem 1200 na 1000. Jenže při stoprocentním rozložení stránek začaly tyto na kvalitních displejích vypadat poněkud divně. Jako první pokus o změnu jsem kompletně zrekonstruoval Roháčský web. Tam už asi všichni odhalíte můj záměr a doufám, že se bude líbit.
      Teď přišly na hřadu hlavní stránky. Momentálně mne stále nejvíce vytěžujují Klenbovní stránky, na nichž dochází k aktualizacím pravidelně třikrát za týden a návštěvnost utěšeně roste, jenže právě takhle jsem si své účinkování kolem internetu nepředstavoval a snažím se pomalu z dobře rozjetého vlaku vystoupit. Ještě chvíli bude trvat, než agendu předám, ale budu se snažit, aby k tomu přišlo co nejdříve. Klenbovní stránky mají dobrou strukturu, vznikly zcela znova a nebude problém je držet dále v činnosti. A pak přijde čas na Thájmsy.
      Stal se ze mne víceméně webmástr a není čas na psaní, které mi začíná chybět. Času však není nazbyt a navíc doufám, že konečně přijde jaro, odejde tady to bezčasí a moje nová kola připravená na sezónu konečně vyjedou. Pak budou zážitky, bude o čem psát a Thájmsy se zase po dobách stagnace rozjedou, tomu věřte. Mějte se a jukněte do diáře, začíná se kvalitně zaplňovat. Jako minulotýdenní zprávu měsíce můžu jednoznačně zařadit Lenčin (Delegace) mail s radostným odkzaem, že Trutnov bude opět na Bojišti! Úplně jsem začal slyšet Subydubydu, šubydubydu... Mějte se fajn. Medvěd:-)

--- kratce ---

Pivovar Kozlovice: Sedím si v pivovaru, vychutnávám Poctu jara (místní příležitostný pivní speciál - doporučuji!) a pochutnávám si na neskutečně vynikajících žebrech (Pozor, Pižwo, neplést s mezižebry!), dostal jsem k nim švestkou majdu a chroupám si blahem. Přesto všechno svoje spokojené mlaskání zaslechnu od protějšího stolu hovor dvou cyklistů. Starší pánové (pánové prominou) jsou podle všeho cyklisté z Kopru, alias Kopřivnice. Podle všeho se baví, že znají jisté Mexiko a nad mapou se dohadují, zda se nedá nějakým způsobem zkrátit cesta z Jistebníku. Jeden (ten kousek mladší) říká, že jednu takovou cestu zná, ale že je pořád pohodlnější se projet kolem rybníků na Dolní Polanku a dále na Malíkov (Kecám, říkal Klimkovice:-)). Ten druhý chvíli přemýšlí a za chvíli říká: "No jo, jen abychom pak ale neminuli Klenbu!" Ten druhý se ptá: "Ty ji znáš???" A první odpovídá: "Samozřejmě že ano! Kvalitní hospoda!" Tak mi nezbylo než vytáhnout noťas (věřte mi, fakt jsem nechtěl!) a ještě tady v klenbách ne nepodobným právě těm našim domácím, napsat tuhle zprávičku. Jen to, prosím vás, neříkejte Čendovi a Pižwovi. Znáte je, zase by zpychli. Z 786. kilometru vás zdraví naprosto spokojený Indurajn:-)

Cesta do Města

velmi šumná Olomouc
první únorový týden

      Služební povinnosti mne v prvním únorovém týdnu zavály do Olomouce, kde jsem pro drážní ex-kolegy společně s dalšími současnými kolegy prošel školícím peklem - ze strany školitele. To mne sice plně zaměstnalo, ale večer bylo čas na relax. V tomhle případě relax příjemný, protože na Olomouc mám parádní vzpomínky a také docela velkou řádku přátel.

      Olomouc byla na přelomu 80. a 90. let zapomenutým místem. Domy neupravované, komunisticky šedé, stejně jako mužici, kteří to tady těch 40 let vedli a dovedli. Na duhou stranu se až na pár excesů nepotřebovali v centru této bývalé moravské metropole exponovat. Mimořádný zázrak!
      Vzpomínám si, jak nám právě tady do Olomouce povoloval cesty na extraligový hokej s Dopitou a dalšími hokejisty ve formě "Provozní praxe," (jak si pravidla hry u studentských ÁDéeMek vyžadovaly) náš vychovatel, který byl nejen vychovatel toho slova smyslu plně si zaslužující, ale také (nebo především?) intrákovým sporťákem.
      Taky si vzpomínám, jak jsme po povedeném mači ve stařičké hale vyzývali Olomouckou tramvaj k urychlenému příjezdu, protože poslední vlak do Třebové nepočká a my jsme to přece našemu vychošovi slíbili. Stejně tak pamatuji nekonečné mejdany v Nausee (později Depu No.8, dnes jakémsi podivném Koktejlbaru), nebo třeba marihuanový trip v Nároďáku, který pro Kufberka skončil velkým drážním cestováním.
      Po tom všem jsem byl jednoduše zvědav, jak Olomouc vypadá. Kolem nádraží včetně výhledu z restaurace v 18. patře Krajského úřadu jsem znal z pracovních povinností, ale na centrum města stále nezbývalo času. Až dnes. Nemohl jsem začít jinak než starými známými místy, ale přece jen mne Skoumal lehce přemluvil k návštěvě jednoho ze dvou místních pivovarů. Moritz je možná vyhlášené místo, dokonce i uzená žebra mají dobré, ale to hlavní mne jaksi neoslovilo. Ani jedno ze tří piv nebylo lepší než průměrné. Přiznávám, jsem rozmlsán:-)
      Následující cesta večerním městem, kdy jsme šli do druhého - Svatováclavského - pivovaru, mne dostala. Ze staré známé šedi na mne vykouklo fantastické místo s geniusem - locki, plné života a hospod. Kam se hrabe Stodolní! Jen ten večer jaksi nebyl otevřen druhý pivovar a tak jsme s mezipauzou v Nausee (dnes Koktejlbar), kde si Skoumal vyzkoušel, jak se čůrá do čerstvých pomerančů přemisťovali úzkými uličkami zpátky na Dolní náměstí. Dlouhé stíny na domech kolem nemohly nedat vzpomenout na Záhadu hlavolamu, která se tady točila.
      Naším dalším místem, které jsme navštívili, byla hospoda U Morousů. Svého času vyhlášený podnik, dnes spíše cukrárna (dle výzoru), jak trefně přirovnal Petr Blaťák, ale který si stále zachoval slušnou Plzničku za dnes již velmi slušných 26 peněz!
      To vše se stačilo odehrát ještě o týden dříve, což byla obrovská výhoda, protože jinak bych si asi s sebou foťák nevzal. Nevznikly by večerní obrázky, které vznikly za jediný večer. To bylo tenkrát, kdy už byl Svatováclavský pivovar otevřen a my mohli vyzkoušet nejen obstojnou kvalitu zdejší kuchyně, ale především zdejší černé, kvasnicové, dvanáctku ležatou, desítku Vašíka, řezané nebo třeba Weissbiera. Aby nabídka byla dokonalá, musíme zmínit višňovový speciál, na kterém si ujížděla především Marcela. A? Oproti Moritzovi rozdíl o několik tříd!
      Tohle všechno jsme stihli několikrát, poáč jsem se tady zastavil i s Mišpulínem, takže k dovršení všech pivních vzpomínek chyběla ještě jedna tečka - U Drápala. Tahle hospoda snad přežila všechny režimy. Dnes tady nabízí kvalitní kuchyni a především tankový Gambáč10 a Plzničku jako bombónek navrch. Samozřejmě, že i tady jsem si návštěvu nemohl nechat uniknout opakovaně a v obou případech jsem nebyl zklamán. Inu, Drápal!
      Jediné, na co nezbylo času, byly památky. Školení končilo až ve čtyři a člověk po celodenním zápřahu měl zájem především na restauraci těla. Tím se však nevzdávám dalších návštěv Olomouce! Hlavně přes den, někdy na jaro, kdy bude to typické kýčovité počasí a Flóra k tomu jako bonus. Řeknu vám, kam se hrabe MNM! A propos, totéž platí pro pivní Klenbaře: Pánové, nejen v Práglu umí vyrábět a točit pivo!

medvěd:-)