dnes je .
Svátek slaví .
chat
Akce roku 2009
Náš diář
Novinky
Tradiční podzimní Oldřichovický dejchánek
Pištachat, 24. až 26. dubna
Ještě dříve než se rozepíšu o této mimořádně vydařené akci, přináším prvním nedočkavcům sadu fotek, které naprosto spontánně vznikly kolem hospody Pod Smrčkem. Jestli jste stále nerozhodní, zda jeden mobil nahradí třeba i foťák, máte tady sadu důkazů, že by to šlo. V mém případě Šóňa Erikson C702. A akce? Přátelé, vzhledem k totální destrukci dnes již bývalého opevněného areálu ČD ve Frýdlantě a náhodné - řekněme hodně povedené! - koupi Pištachatu na Čeladné, kde naprosto dokonale funguje Génius Locky, si myslím, že natrvalo vznikl vynikající časoprostor, kde může docházet k pravidelnému splynutí našich duší. Nejenže Oldřichovický dýchánek zřejmě našel svou trvalou základnu, ale (mohu-li si vůbec troufnout toto napsat) doufám, že i pro Freedland vzniklo místo, které dokonce předčí původní opevněný areál ČD. Bude-li samozřejmě Pišta souhlasit.
A propos, máte-li pocit, že tady spousta fotek chybí, klidně je pošlete na notoricky známou adresu. Díky! medvěd:-)
Kůlna Pecka
velikonoce 2009
"Tak kde je ten prďola, co tady čepuje pivo?" Koukám, chvíli bez odezvy, ale nakonec se Pepa objevuje ve dveřích se sklepa: "Si běž načepovat, copak už nevíš, kde?" Samozřejmě že vím. Luxusní původně chodbové (někde z pavlače) umyvadlo v garáži už opět plní svou funkci a teče z něj - také klasicky - dvanáctka od gambáče. Je div, že ten první ve mně zasyčí? Snad ani ne. Trocha odpočinku je na místě, než mne Pepa seznámí s dalším děním na Pecce. Jak Charlie předem avizoval, bude se na Pecce o velikonocích zcela vyjímečně opět makat. O kůlně se zatím mluví v hádankách, ale stěhování postelí do patra a úprava jejich okolí se stává realitou: "A musíme to stihnout do večera, poáč večer přiletí tchán s tchýní," povídá Pepa a mně je jasno, že klidu na práci již mnoho nezbývá...:-)
Sobotní ráno začalo ještě poměrně nenápadně. Báječně jsem se vyspal, poáč už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem dokázal chrupkat do devíti. Kolem jedenácté přijel Pan Roman, o němž jsem předem řekl, že sice makat moc neumí, ale zato háže obstojně xichtem. Staré Laštovky jej sice neznají, ale předem jsme se domluvili, že naše komunikace zůstane na standardní úrovni. Ať si Pan Roman pomalinku zvyká:-)
Pokračování ZDE!
Klenba Májka 2009 (part One)
Již delší dobu pozoruji, že jakmile je někdo jmenován do čistě čestné funkce Vedoucího zájezdu, projde osobnost onoho člověka velkou změnou. I Fusatého si pamatujete jako relativně spolehlivého člověka, ale jen se stal Vedoucím zájezdu na Májku, cosi se změnilo. Přesně ve tři čtvrtě na devět - podle předchozích propozic a pozvánky - stálo u Malíkova vodoplivu slušné stádo nedávno probuzených, tudíž čerstvých, Klenbařů. Dokonce i Věrka všechny včera večer rozpustila k domovům hned po půlnoci a sama se zavázala zajistit k dnešní akci catering. Chvíli později už vidíme přijíždět traktor, jehož obsluha vystupuje s důležitou otázkou: "Tak kam jedeme?" Asi tušíte správně, že z našich rozpačitých pohledů jednoznačná odpověď nevyplynula. Proč? Ano, Vedoucí zájezdu se stále nedostavil...
Pokračování ZDE!
Stařinka
Indurajn 35 Klenba speciál
Již delší dobu je mi vytýkáno, že tady píšu o leckoms, ale když mám sáhnout do vlatního svědomí, žádná pikantnost se neobjeví. Věřte, že poslední pikantnosti z téhle povedené narozeninové taškařice jsem se dozvěděl až někdy v půlce března, kdy mi definitivně Fusatý objasnil můj "odjezd" z akce. Pár věcí jsem si pamatoval i já, třeba jak jsem se o půl sedmé ráno světlem (nikoli zimou) vzbudil na břehu Odry vedle mostu z Polanky do Bělé. Ale že jsem si za způsob cestování k domovu mohl vlastně sám, to byla pro mne velká novinka...
Vše samozřejmě začalo zcela jinak. Kolem poledne, o nějakých patnáct / sedmnáct hodin dříve před nečekaaným probuzením, jsem zavelel všem pozvaným, že je třeba se sejít v Zátiší, projít se pěkně po svých do Klenby a pak teprve začít s vlastní akcí. Čert ví proč jsem za svůj dnešní oběd zvolil oproti ostatním pouhé pivo. Zřejmě mne hřálo, že i přes nemalé množství pozvaných Klimkovičáků, na Hotýlku v Zátiší většinu tvoří přespolní.
Pokračování ZDE!
--- kratce ---
Pivovar Kozlovice: Sedím si v pivovaru, vychutnávám Poctu jara (místní příležitostný pivní speciál - doporučuji!) a pochutnávám si na neskutečně vynikajících žebrech (Pozor, Pižwo, neplést s mezižebry!), dostal jsem k nim švestkou majdu a chroupám si blahem. Přesto všechno svoje spokojené mlaskání zaslechnu od protějšího stolu hovor dvou cyklistů. Starší pánové (pánové prominou) jsou podle všeho cyklisté z Kopru, alias Kopřivnice.
Podle všeho se baví, že znají jisté Mexiko a nad mapou se dohadují, zda se nedá nějakým způsobem zkrátit cesta z Jistebníku. Jeden (ten kousek mladší) říká, že jednu takovou cestu zná, ale že je pořád pohodlnější se projet kolem rybníků na Dolní Polanku a dále na Malíkov (Kecám, říkal Klimkovice:-)). Ten druhý chvíli přemýšlí a za chvíli říká: "No jo, jen abychom pak ale neminuli Klenbu!" Ten druhý se ptá: "Ty ji znáš???" A první odpovídá: "Samozřejmě že ano! Kvalitní hospoda!"
Tak mi nezbylo než vytáhnout noťas (věřte mi, fakt jsem nechtěl!) a ještě tady v klenbách ne nepodobným právě těm našim domácím, napsat tuhle zprávičku. Jen to, prosím vás, neříkejte Čendovi a Pižwovi. Znáte je, zase by zpychli. Z 786. kilometru vás zdraví naprosto spokojený Indurajn:-)