chat

Akce roku 2009

Náš diář

Editorial No.115

ČEZká krajina a Paroubek

      Nevím, zda jsem v povolebním pondělí nemohl dospat nedočkavostí, ale vstával jsem až příliš brzy. Ve čtyři hodiny ráno. Určitě za mé předčasné vstávání mohl elegantně zacházející měsíc. Ten byl prvním, koho jsem toho rána spatřil. Spát se mi nechtělo a tak jsem nastartoval auto a odjel do práce. Po předchozích bouřkách bylo nebe vymetené, obraz byl ostrý a tak jsem neváhal a šel fotit. Možná si někteří notoričtí prohlížeči Thájmsů vzpomenete, že jsem se několikrát zmiňoval o popílkových lagunách nedaleko Sviňákova. Chladící věže třebovické elektrárny jsou stejně nepřehlédnutelné jako hornbašské ufo nad naším pracovištěm a ve spojení s přírodou obojí dokáží vytvořit nečekaná panorámata.
      Laguny jsou večer a po ránu skoro tutovkou. Nechodím k nim příliš často, ale nikdy neodejdu s prázdnou. Jsou dvě a po letošní zimě se voda "přestěhovala" z pravé do levé. Když vidíte tu šílenou plochu, do které nasypou popel, říkáte si, že na té zelené, nikoli modré planetě přece jen něco bude. Pro své pohodlí jsme zpopílkovali pěknou řádku černého uhlí. Jak má anabáze dopadla, můžete posoudit právě zde.
      Před týdnem mi rozčeřil nervy Paroubek. Tenhle lhář pěstující v lidech závislost a závist si už přestal zcela vidět do své nevymáchané tlamy. Vajíčková akce ukázala, co je Džordžíno zač, jen jsem se bál, že pro nadpoloviční většinu českého národa to nic neznamená. Pár lidí svou nabubřelou tupostí přece jen přivedl k volbám a ředitelem zeměkoule se naštěstí nestal. Teď jen doufám, že skutečně splní své sliby a nadále bude důvěřovat svému Tvrdíkovi. Jak jsem slyšel tohodle šibala, který dostal na pokraj zkázy dokonce i ČSA, mluvit o systému předvolební kampaně, jsem přece jen spokojenější. S tímhle to Paroubek naštěstí vyhrát nemůže. Jen mu to, probůh, neříkejte. Do karet všem slušným lidem hraje, že podobnými Tvrdíky se Paroubek rád obklopuje. Mějte se fajn. Medvěd:-)

... pokračování a fotky navíc ZDE!

Cesta z města

Písek

      Motorest Lada v Soběslavi nebo U Reinerů v Písku? Nelehké rozhodnutí o velmi povedeném kulinářském zážitku, který šetří navíc i peněženku. Osud mne zavál do kraje, který jsem dříve ignoroval. Časoprostor vymezený zhruba Berounem, Plzní, Táborem a Pískem jsem na svých výletech doposud zcela ignoroval. Jméno jako Březnice mi vůbec nic neříkalo a Příbram pamatuji jako drsné socialistické město. Tak proč tam jezdit? Jenže tenhle kraj má své kouzlo. Krajina báječně zvlněná stejně jako v jižních Čechách, jen viditelně zanedbanější. Navíc, když přijedete HOGO-FOGO do Čimelic a poznáváte detaily z Homolků, jakoby se film natáčel teprve včera, nemůžete si kraj neoblíbit. Sotva vám Příbram svými haldami přestane připomínat domovinu (aspoň v mém případě, jen před tak dvaceti lety, poáč kolem Příbrami jsou haldy stále "živé"), ocitnete se v kraji více než malebném a začne se vám tady líbit. ... pokračování článku.

Ex-post

Žlutá, nikoli zelená planeta!

... a zkuste mne přesvědčit, že je tomu jinak! Stařičký a podle všeho rychle senilizující profesor z hradu se může se svou "modrou teorií" jít vycpat stejně jako proslavený zelený Bursík, na jehož ministerské účinkování bude naše země ještě dlouho vzpomínat, obdobně jako třeba bude vzpomínat i na jeho kamarádku Biomasu. Schválně, čímpak se paní Kateřina pokusí dostat do parlamentu letos?
      Ale to jsem odbočil. Důležitý je titulek. Nevím, která politická strana se chlubí zmíněnou žlutou barvou. Zřejmě nás čeká na podzim překvapení, neb řepka žlutíé krajinu třikrát do roka až do pozdního podzimu. Možná nás čeká nějaká nová hnojařská strana, která tzv. zemědělcům (spíš bych řekl většinou kšeftařům s cizí půdou) nejen zaručí stále větší dotace, ale určitě vymyslí příště zase jinou plodinu, která zajistí kšeft. Co takhle pampelišky, když jsme u žluté barvy?
      Po dlouhé době vychází Thájmsy. Snažím se dopisovat nejen starší akce, ale doplňovat i měsíční přehledy, které však ještě v den vydání úplně hotovy nejsou. Psaní přichází v návalech a teď na cyklo výletech po vlasti je vše mnohem jednodušší. Vnímám nějak více barvy, zvuky i vůně (v případě řepky spíš pachy). Ano, je tady jaro, Charlieho období je za námi. medvěd:-)

ex post

Hodně netradiční dance-párty na kolejích

      Asi každý vzpomene drsně rozprášený Czechtek před několika lety, kdy bublanovi hoši "činili na poli pořádek." Dance-párty, o které vám chci napsat, má jednu obrovskou výhodu. Neruší své okolí hlukem a proto běží už několik let. Nikdo ze sousedů nenašel odvahu upozornit a rychlost pendolin je v onom místě natolik dostatečná, že si zatím nikdo nevšiml. Roztančené vagóny svou nekonečnou párty provozují za skryté podpory Černé Díry a.s. i sestřičky SŽDC. První totiž tanečníci patří, druhé přece musí platit pronájem za obsazení koleje a nemám důvodu nevěřit. Však se v rozpočtu přece musí nějaká ta kachle najít. Jestli ne, je něco divného ve státě Českém. Nebylo by to poprvé. Chcete také pořádně zatrsat? Stačí se zastavit v Polance nad Odrou a přidat se. Problémy tady rozhodně nehrozí. Není Polanka pro všechny dobré technaře výzva? Přidáte se? Medvěd:-)

Novinky

Vítězná (?) Klenba
čtvrtek 7. května

      Jestli si ještě za několik let vzpomenu, co významného bylo na Klenbě v sedmém květnovém dni, pak to byl výkon našich hokejových borců ve Švýcarsku. O dva dny později totiž neslavně Kanada s Ruskem odehrála zápas, kde se jasně ukázalo, že Češi ani zdaleka nepatří do světové extratřídy. Snad druhá liga by nám slušela. Slovensko je pak se svou divizní účastí jen trapnou útěchou. Mnohem důležitější však je, že v Klenbě se sešli lidé, kteří tady ještě v sedmokvětnové sestavě nebyli...

... pokračování a fotky najdete ZDE.

Tradiční podzimní Oldřichovický dejchánek
Pištachat, 24. až 26. dubna

      Po nezbytném uvítacím výboru jsme na Pištachatu dlouze nepobyli a celá sestava se vydala do hospody Pod Smrčkem. Tohle místo má svého ducha (genius Locky...), navíc dobré pivo, výborné venkovní posezení, takže není divu, že jsme se tady přece jen chvilku zdrželi. Šest kol? Sedm kol? Kdo by to dneska počítal. Většina odešla ještě před setměním, v několika málo exemplářích jsme zůstali až do hokeje, Vlado získal pár nových kamarádek (kamarád žádný naštěstí za ohradou nebyl) a nakonec troštičku rozladění odcházíme zpátky na Pištachat. Hlad je nejlepší kuchař a jsou tam steaky!
      Chyba lávky. Kamarádi se projevili jako převlečené svině a zbyli na nás akorát tak utopenci. Věřte, že i ty lze v nouzi největší upéct na ohni...
      Zbytek večera mi zůstal zhruba ve stejném mlžném oparu, jako hokej na plazmě umístěné hned vedle venkovního "krbu." Proto jsem ráno bedlivě naslouchal mlžným vzpomínkám ostatních a začal nenápadně skládat finiš včerejšího večera. Z bohulibé činnosti, která zřejmě zaměstnávala nejen mne, ale i ostatní mne však vytrhl Pišta svým konstatováním: "... to máme osm lidí, sedmnáct nocí," což vyděsilo především Lockaye, který prohlásil, že nejenže tolik dovolené předem neohlásil, ale ani by ji nedostal. Placení v eurech a korunách pak zaměstnalo Pištu na celé dopoledne. Obzvláště, když někdo začal platit současně v obou měnách a přidával k tomu nějaké flaškovné, viď Mates:-)

... pokračování a fotky najdete ZDE.

První máj, piva čas...
pátek 1. května

      Pivní máj lásky čas a protože my jsme národem pivomilovným, vyrazili jsme poznávat krásy námi oblíbeného čarovného moku. Hlasování na www.klenba.cz nedopadlo jednoznačně. Nakonec o pouhý hlas vyhrála varianta Hukvaldy - Kozlovice - Mlýn. Nebyl by to však Rejže, aby nevymyslel nějaké originální řešení, ve kterém bychom vyhověli i těsnému druhému místu. Z programu po ochutnání Hukvaldského piva vymazal Kozlovice pro jejich údajnou odlehlost a naopak přidal Příbor. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se z příborského Benjamínka vyklubala Požaha! Takže jsme vlastně spojili první dvě místa i s následným třetím a svým večerním návratem do Klenby vlastně i variantu poslední. Přiznejte, není ten Rejže kouzelník?

... pokračování a fotky najdete ZDE.

Raduň - Hradec - Požaha
Cyklotrip za nejlepším pivem na téhle planetě, neděle 3. května

      Kůň pasoucí se v lese, buzerplac rozdělený vejpůl latěmi, které by si mnohem raději lehly, než aby tady mezi starými vojenskými baráky číslo 2 a 6 musely ještě chvíli stát. Ale také jediné čtyři smrky, pod kterými se lze schovat před nekonečným asfaltem a (skoro) letně pražícím sluncem. Taky třeba pivní sklo, kterén zoufale rychle dochází vinou nečekaně velké návštěvy v první neděli, kdy tady mají otevřeno. To všechno je pivovar Slezan na Požaze dnes odpoledne. Nejvyšší čas jim přestat dělat reklamu, jinak v létě budeme muset jezdit jinam:-))) Ale zkuste to říct Rejžemu. Stane se vaším úhlavním nepřítelem, poáč má pravdu, když říká, že tady mají nejlepší pivo na celé planetě. Ano, místo naprosto nedosažitelné, vysoko v Opičích horách ukryté a přesto takové množství lidí se zoufalým pohledem "kdy už tam budu???" Tady v kopcích dokáže minout odbočku snad jen Věrka:-) Chcete-li lepší důkaz, co všechno je ochoten Čech udělat pro kvalitní pivo, tak abyste snad zajeli jedině na Pecku k Charliemu, kde z umyvadla v garáži často teče plznička. Lepší příměr mne vážně nenapadá. Snad ani neexistuje. A tak jsem rád za ty smrky a říkám si, že je dobře, že takové místo existuje. Zájmem jsou překvapení i sami manželé-majitelé, kteří si zřejmě sami chtěli vybudovat hospodu Na Mýtince, kde by měli klid a pohodu. Vlastně požahu. Ale chodí jim tu lidi. S dovolením, přidám se. Poáč je třeba:-)

... pokračování a fotky najdete ZDE.

... a jedna dnes již (Charlie odpustí) stařinka ...

Kůlna Pecka
velikonoce 2009

      "Tak kde je ten prďola, co tady čepuje pivo?" Koukám, chvíli bez odezvy, ale nakonec se Pepa objevuje ve dveřích se sklepa: "Si běž načepovat, copak už nevíš, kde?" Samozřejmě že vím. Luxusní původně chodbové (někde z pavlače) umyvadlo v garáži už opět plní svou funkci a teče z něj - také klasicky - dvanáctka od gambáče. Je div, že ten první ve mně zasyčí? Snad ani ne. Trocha odpočinku je na místě, než mne Pepa seznámí s dalším děním na Pecce. Jak Charlie předem avizoval, bude se na Pecce o velikonocích zcela vyjímečně opět makat. O kůlně se zatím mluví v hádankách, ale stěhování postelí do patra a úprava jejich okolí se stává realitou: "A musíme to stihnout do večera, poáč večer přiletí tchán s tchýní," povídá Pepa a mně je jasno, že klidu na práci již mnoho nezbývá...:-)

      Sobotní ráno začalo ještě poměrně nenápadně. Báječně jsem se vyspal, poáč už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem dokázal chrupkat do devíti. Kolem jedenácté přijel Pan Roman, o němž jsem předem řekl, že sice makat moc neumí, ale zato háže obstojně xichtem. Staré Laštovky jej sice neznají, ale předem jsme se domluvili, že naše komunikace zůstane na standardní úrovni. Ať si Pan Roman pomalinku zvyká:-)

Pokračování ZDE!