Víte, že...
dnes je .
Svátek slaví .
chat
|
Editorial No.123
Máme tady dny, kdy slavíme dvacet let svobody. Kraus se ptal, jestli je co slavit. Já říkám, že ano! Za komunistů se nemohlo nikam a nesmělo nic. Jen držet hubu a volit poslance Národní fronty. Dnes? Máme vlastně za sebou první republiku, která skončila neslavně. Dnes nám sice demokraticky nezvolený Fischer spokojeně posílá kariérního komouše na místo Špidly do Bruselu a je spokojen, zatímco já ne. Ani s nominátorem, ani s nominovaným. Jenže kouzlo demokracie je to, že můžu svůj názor napsat a peskovat mne bude maximálně vnitřně rozčilený Vaček. Třeba:-)
Měl jsem možnost si za těch dvacet let cestovat, kam chtěl, aniž by mi to nějaká svině zakazovala. Mnohdy s kamarády a přáteli, takže šlo o super zážitek. Stejně jako třeba letos za svou skvělou ségrou do Amíkova. I komunisti si tady mohou otvírat svou drzou a nehoráznou tlamu a je třeba je nechat se znemožnit. Prostě svoboda. Pro mne je asociací svobody třeba Trutnov, Pecka, byl Freedland, Svojanov a letos třeba Amíkov. Havlovu benefici jsem neviděl, jen jsem nepochopil, co tam chtěl Klaus. Naopak jsem viděl ze záznamu koncert na Národní a dostal se do varu jako v Trutnově, který mi Sucháč, Tony, Monkey, Havel a ostatní vyloženě připomněli. Je vám mnohým Havel k smíchu? Podívejte se řady hradních vyvolených a zkuste řadit. Kam asi patří on a dnešní Narcis Já I.?
Zažil jsem mnohé a tak mne vlastně štve jediná věc: Jak zatraceně rychle ta dvacítka utekla! Věřím, že bude i dále svobodně. Znemožní se všichni ti Paroubkové a časem budeme vzpomínat na zlo jimi produkované jako na epizodu. Je jasné, že kultivovanost a návrat ke slušnosti bude trvat ještě dlouho a rád bych k ní sám přispěl. Třeba i tady.
Mějte se a držte se. Medvěd:-)
novinky
Když jsem nedávno procházel kolem smutného pustého a opuštěného Opevněného areálu Českých drah, napadlo mne uspořádat malý dýchánek na jeho počest. Konečně, téměř deset let je už dost dobrý důvod. 28. října se každý mohl svést pótrati za stopade, takže jediné, co bylo třeba, byla chuť a určit správné místo. Brnisko nad Svratkou je něco jako malý Řím a kam jinam by měly vést naše malé cesty než tam. Brňáckou čest zachraňoval Vendelín z Modřic, pražskou smetánku zastoupil Rudolf, z Kopru zavítal Pivko a moje maličkost samozřejmě z MOM. V Pegasu bylo veselo...:-)
Vše začalo narvaným vlakem v Ostravě. Jak se ukázalo, nejvíce se chodí do Lidlu nakupovat v Ostravě, neboť mnozí lidé evidentně netušili, jak se na nádraží a ve vlaku chovat. Vše zachraňuje jídelák, byť v režii JLV jde o klondike v pravém slova smyslu. Načančané nic za mraky peněz s ofouklou obsluhou. S úlevou vysedáme s Pivkem v České Vepřové, místě mé alma mater. Vzhledem k počasí se však nepouštíme do žádných velkých akcí a raději se jdeme vzpamatovat z kulturního šoku do místní před časem zrekonstruované nádražky. Ale, jo.
Dalším brutálně přetopeným vlakem míříme na jih k vysněným Letovicím. Gulášek za 32 v místním vyžieráku je teprvá kultura! Jenže nic. Vlak naštěstí odjel s námi a v mých dávných vzpomínkách se přesouváme do Rájce-Jestřebí s obrovskou chutí na borůvkovou Černou Horu. Leč ani zdejší nádražka nevypadá nadějně, takže nakonec nepohrdne ani Pivko ve Skalici nad Svitavou mým Trubačem. Malé překvapení ze včerejšího Štramberka.
Krásným podzimním Svitavským údolím (až na to Blansko a Adamov...) už míříme neohroženě k Brnisku. Pivko sice chce pokračovat dále, ale já si svou ČD dávku již vyčerpal. Nějak jsem už asi vyměkl nebo co. Takže hledáme pod Zelňákem Černohorskou a nalézáme McDonalds. Tady? Kua, už ani v Brně není nuda! Pardon, jistota. Nezbývá než hledat na netu, později na Svobodárně a s úspěchem nalézt novou Černohorskou. Jupí! Do srazu zbývá kousek času a my navíc dlouho nepokecali, takže kromě jídla máme co dělat. Až jsou z nás poněkud nervózní Vendelín a Rudolf. První by mohl samodeci o své spolehlivosti psát romány:-)))
Ale našli jsme se! S nezbytnými kecy, ale přece jen. Samozřejmě společnost nezklamala stejně jako Pegasí výběr a mohli jsme s Pivkem jen litovat, že šibeční a rozhodující hodinou pro nás byla devátá večerní. Čas posledního potulného expresu pótrati směrem domů. Pánové, bylo fájně! medvěd:-)
Garage podzimní Pecka
pátek 30. října až pondělí 2. listopadu 2009
Stává se již tradicí, že Charlie, jsa totálně vytížen gumama, Pecky zásadně nevyhlašuje, poáč se jich jen velmi sporadicky zúčastňuje. Jenže Pecka nemůže čekat, až pan majitel bude mít konečně čas se jí věnovat a něco proti jejímu chátrání dělat. Pak se hodí ti "zbývající," jimž práce nečiní problém, kór v tak dokonalém prostředí. Jestliže na jaro bylo třeba zarovnat základy pro novou kůlnu, aby ta nakonec nějak samovolně vyrostla za tři dny k finále, tentokráte na podzim přichází na řadu Kalící místnost. Každý, kdo na Pecku kdy aspoň jednou zavítal, zřejmě tuší. I já byl po příjezdu mile překvapen, jak plány pánů Charlieho a Pepy k nevoli manželky a rodiny vůbec dostávají konkrétní podoby. Jak říká Delegace: "Kdyby ten můj raději konečně udělal tu slibovanou poličku doma. Ale to né! Domov zase musí počkat. Sakra!"
Tupou ubíjející a odpoledním provozem ucpanou silnici od Olomouce na Hradec Králové, kde nemá žádný smysl předjíždět, tentokrát mile ozvlášťuje okolí. Podzim se dostavil se svou vrcholnou fází fantastického zabarvení veškeré flóry a co pozornost a kolona dovoluje, kochám se. Obzvláště les kolem zavřeného Hřebečského tunelu, který pozvolna zapadající slunce skvěle prosvítilo, mne dojal. Díky pomalu šinoucí koloně tiráků jsem si je mohl vychutnat včetně na mnoha místech pokroucených svodidel, jež přišla k újmě před týdnem při sněhové kalamitě a na jejichž opravu nezbyl čas. Stejně tak nemohu zastavit nad zšeřelou Peckou na silnici od Kalu, kde se v dáli tyčí zasněžené Krkonoše. Kdepak fotit! Zítra má být azúro a to se tady určitě vrátím! Jak jsem se mýlil...
Na Peckovním náměstí je teplotní nula, u Karloj o dva více. Vida, teplota vody v bazéně ještě neklesla. Pecka je již zahalená ve tmě, za lesem se zatím skromně dere měsíc a já konečně s úlevou zamykám auto, které se dva dny naštěstí nemusí hnout z místa. V chalupě jsou jenom holki. Pepa? Prý za chvíli přijede. Svařák však rozhodně neodmítám. Naopak!Pepa přijíždí, moc se s námi nezdržuje a vplouvá do Kalící místnosti s příslibem, že se ještě dneska uvidíme.
V sobotu 14. listopadu někdy mezi 14. a 17. hodinou se zatřásl nejvyšší beskydský vrchol. Klenbaři jej slavnostně dobyli bez zbytečných ztrát a za maximálního úsilí usnuli ve 22:22 na Kamenárce. Další informace přineseme později. A propos, aktuálně jsme vyčerpali Lysou z Lysé...
Avšak ani zkratka nám logicky nemůže pomoci. Zbuj je beznadějně pln horských nadšenců a jsme rádi, že částečně můžeme využít pohostinství jeho zahrádky. Je zbytečné tady vysvětlovat, že (pomalu) dětská obsluha byla fajn, ale jen do chvíle, než někdo objednal dvanáct piv, kdy se rozpouštěly i poslední naděje na slušnost. Naštěstí i Schumi raději vykouřil čtyři cigára než by hoklách řval: "SYPAT!!!"
Vzhůru dolů!
Víte, jak se spí na Lysé? Báječně! I když se názory samozřejmě různily a Pižwovci tvrdili, že v tom chrápání se spát nedalo. Gabča s Vitoldem rozhodně nic takového nepotvrdili! Rozcvičku se nám stále snažili vnutit sousedi Maro se Strunkou. Marně. I když ve mně už převážila chuť vstávat, byť jsem z okna viděl, že nic světoborného na nás venku nečeká.
... pokračování a mraky fotek najdete právě ZDE!
--- kratce ---
Schůze SZKF
pátek 20. listopadu, účastní se: Brekoun s celou rodinou a vykulení Kufberek, Skoumal a Medvěd
Königsberg, U vodoplivu, Klenba, 20.11.2009
Koukajíc na stejně zírající skoumalovu tvář uvažuji, zda jsem neudělal zhruba před hodinou malinkou chybku. Přišel totiž Brekoun. Nikoli na schůzi, jak jsem se chvíli najivně domníval (jako jediný totiž necítí potřebu odpovědět, zda se dostaví, ale to jsme jinde...), ale pohostit rodinu ke svým přirozeninám, přišel Brekoun. Lhostejno, že jeho milá plive bacily kolem sebe a ohleduplně přišla také. Spíš, že sehnat dneska rezervačku, byl problém, takže vlastně nevěřícně kouká i Věrka. Mno ano, lidská slušnost stranou, drzost kvete. Jak to dopadlo? Samozřejmě dobře, protože spolustolovníci, kteří přišli později, Brekounovic plány překazili. Jasně si vzpomínám na podobně skvělý Vendelínův nápad před lety. Kufberek by mohl vykládat... A schůze? Samozřejmě budeme pokračovat v současném tempu aktivit!
Zdraví vykulený medvěd:-o
letem říjnem
Začátek října si pamatuji naprosto přesně, protože někdy kolem druhé hodiny ranní procházím nočním krnovským rynkem a mířím pod Cvilín, kde pobývám. Však už se mi dva měsíce krnovských prázdnin pomalu krátí...
Však jsem také využil každou volnou chvilku k projetí dalších kousků Krnovska, kam jsem ještě nezavítal. Proto jsem nemohl minout hned druhého října všechny tři okolostojící rozhledny, stejně jako o den později hrad Šelenburk. Vždyť byl krásný podzim! Pátéhp jsem ještě projel kolem Ježníku a sedmého definitivně fijá z Krnova domů. Na kole, jak jinak. Uteklo mi to a ani se mi ve finále z cvilínské Koliby ani moc nechtělo.
Už v poslední večer v Krnově jsem dostal báječný nápad zajet se podíívat - letzos vlastně poprvé - do Zlína. Nejen za báječnými přáteli, ale také na chokej, abych se přesvědčil, že jenom tady se pořádně fandí. Nakonec se Zlín protáhl na dva a rozhodně nebylo proč litovat.
V druhém říjnovém víkendu překvapilo počasí. Nejenže se (zřejmě definitivně) ochladilo, ale navíc začala ta správná ralley letní gumy. Na horách i metr sněhu, u muzea čtyři a já jen trnul, abych v rámci emcy nemusel vystartovat na letních gumách. Naštěstí jsem se tomu vyhnul a protože rozpršená Ostrava nelákala vůbec nikam, vznikají aspoň další nové thájmsy, které stále voní Amerikou.
S blížícím se státním svátkem se blížila připravovaná tour de koridor, kterou jsme s Pivkem nakonec přejmenovali na malý Freedland. Den před svátkem jsme ještě vše pořádně naplánovali a v den akce vyrazili přeplněnými vlaky přes Českou Vepřovou do Brna, kde se odpoledne scházíme s Rudolfem a Vendelínem. Že bylo u Pegase příjemně, nemusíte ani uvažovat. Jen jsme nějak zapomněli fotit.
Konec měsíce byl naprosto famózní! Jak jinak nazvat čas, kdy se člověk potažmo medvěd dostane na Pecku. Jako vždy byla Pecka pracovní, byť tentokrát příjemně pracovní, protože jsme zušlechťovali garage. Plány jsou velkolepé a pokud se vše podaří, na hokejovém Mistrovství světa počátkem května bude vše připraveno. Pecka-aréna bude připravena přivítat první návštěvníky v novém. Inu, povedený měsíc:-)
091127 Medvěd:-)
--- aktualita ---
Bojiště, jak by se Charliemu urkitě líbilo:-)
Pracovní šlépěj mne souhrou všech pozitivních konstalací dohnala k Trutnovu. A když tak od Páky přijíždíme k městu, koukám na památník nad Bojištěm tak intenzivně, až ve mne zažhne nostalgie, vzpomínky a především chuť poznat Bojiště odstrojené od všech sTanku, pódií, backstagí, harekrišňáků a vůbec všech pozitivně naladěných lidí. Vězte, že holé Bojiště vypadá zhola jinak. Celý areál se zdá menší a určitě tomu přispělo opadané listí a napadaný sníh. Znám minimálně jednoho člověka, který by z takového Bojiště jásal:-)
A propos, s výjimkou prosklené a částečně již se kácející budovy se začalo v areálu pracovat! Hurá krizi, poáč amfík a sloupy všude kolem vypadají natřeně, zřícenina horních záchodků se opravuje, což mi jednoznačně signalizuje, že o nějakém zániku Bojiště coby kulturního prostředí nelze hovořit. Optimisticky se mi chce zvolat: "TRUTNOV 87-10 bude!!!" medvěd:-)
Poznáte nepatrné rozdíly na fotografiích? Já s tím měl docela problém:-)
stařinky
Zhruba měsíc po mém návratu domů dosedla na rodnou hroudu i má maminka a přivezla s sebou fotky, které jsem ještě ani neviděl. V dunách jsem nefotil sám, nýbrž i nás fantastický průvodce pan Peter Cook je vášnivým fotografem. Mám tu čest výběr z jeho fotek zveřejnit a dělám to velmi rád:-)
... další fotky >>>
Sedím si takhle v jeden už chladnější úterní večer na Kolibě v Krnově, kde už trávím více jak dva služební měsíce a říkám si, jakpak asi vypadá zápas Zlína s Vítkovicemi? Ladím na netu online hokej a co nevidím na první záběru z Čajkovy plech arény? Havran s Jiříkem! Ano, pěkně z detailu, jak zrovinka přemýšlejí, jak chokej nakonec dopadne. Nebylo přesně tohle znamení? Asi ano, i proto koukám, kdy bude Zlín hrát doma, že bych zajel konečně do mého milého Zlína na návštěvu, a nestačím se divit. Hnedka v pátek a s Perníkama! Ani chvilku neváhám a ozývám se. A taky se pořádně těším!
Zlín mám skutečně rád. Stoupat ulicemi Pod Rozhlednou a jí podobnými je pastvou pro oči. Zlín jako takový je postaven v úzkém údolí nad Dřevnicí a většina baťových domků, domečků či bytovek se nachází v kopcích. Mnohé tady stojí bezmála sto let a brilantně zapadají do okolí. Jsou malinké a vevnitř mnohdy prťavé. Na druhou stranu oku rozhodně lahodí a díky neomítnutým cihlám dodávají místu génia locky. Rád tudy chodím a užívám si jich. Obzvláště teď po Amíkově, protože právě ta jistá uniformita v zástavbě rodinných domků mi připomíná ségřin Provincetown. Snad už i tady ve Zlíně doufejme nelze bez povolení měnit jejich xicht.
... pokračování >>>
Amíkov v Zálouží. Země neomezených možností, abych parafrázoval Vendelajna, který je mým názorem překvapen, si moc vážím. Moc moc! Nepoznat jej, jsem standardně zaprděný čecháček aniž bych věděl. Na stránkách jste měli možnost poznat, co jsem zažil. Vendelajn byl překvapen. Jenže! Jenže na Trutnov člověk jezdil (včetně medvěda) jako na free-town, kde zažil něco, o čem neměl tušení, že existuje zcela přirozeně. Přirozeně jako Zálouží. A jsem tomu rád. Nejel jsem tam jako turista, měl jsem výhodu, ale jako člověk, který tam má svou sestru, jejího manžela a jejich přátele, kteří mi udělali takový TRUTNOV09, ze kterého jsem byl absolutně OFF. Oči jsem měl ablolutně otevřené, vnímal jsem plnými smysly a jsem ochoten (mnohé nerad) obětovat do budoucna. Vážím si moc svých přátel, ať jsou kdekoli. Také musím říct velké DĚKUJI právě lidem v Amíkově, které jsem potkal. Ano, to je země, kde chci žít. Proč? Protože! Svoboda je tam, ne tady. Tady je Paroubek a uvědomme si, tohle tady bude volit většina, tím končí svoboda a začíná RaJ. Dál tenhle druhý Gottwald nevidí. A i proto tady nechci žít. Ségra, díky moc za to poznání. Mám tě moc rád a díky za to poznání...
NY 11. září: Liptákov a Nový York, města má nejmilejší, chce se mi říct společně s Járou Cimrmanem teď, když si sedím v 17. patře našeho hotelu za řekou Hudson v New Jersey a koukám na druhou stranu na věčně tepující město měst. I teď o půlnoci, kdy se u nás nehne ani kolo a tady stále jezdí auta tam a zpátky. Právě začíná 11. září, osm let po té a v místě Bodu Nula dva sloupy světel naznačují původní místa Dvojčat. Je zvláštní, ocitnout se právě tady v den, který se bude stále připomínat jako útok na naši pidlivizaci. Asi by se tady měl zajet podívat každý, kdo uznává naše hodnoty, aby viděl, jak velká apokalypsa to byla. Projeví se na New Yorku dnešní vzpomínání?
Zcela určitě. I když večer si někde na pomezí Čínské čtvrti a Soho na nic podobného nevzpomenu. Teď ráno však cestujeme na naši ambasádu a první jazyk, který uslyším cestou metrem je polština. Tady? Přirozeně! Není asi jiného místa na světě tak národnostně mnohočetné. A svobodné, tepující, nikoli však bezohledně jako u nás, lidé vnímají své okolí i cestou do práce, stejně jako naši malou cestovatelku Madlenku, která stále nedokáže vstřebat to množství lidí všude kolem nás.
... pokračování a mraky fotek!
Boston
Provincetown & Cape Cod
velryby
duny kolmo
duny autem
N.Y.C.
Měl to být samozřejmě článek o Trutnově. Jenže se pak, týden v absolutních a naprosto pozitivních vzpomínkách, najednou ocitnu ve společnosti podobně postižených. Jeden sy stýská, že už to nejde, druhý je zamindrákovaný jako já před několika lety a sám se snažím sám sebe marně přesvědčit o opaku, že už dávno tomu tak není. Pak dopijem poslední doušek krušných krušek, do kterých se nelze vpít ani po týdenním intenzivním snažení se do nich aspoň večer vkousat.
V narcistní atmosféře pak jdeme ulehnout každý do své kajuty s pocitem, jak jsme jeden druhého pěkně zase zválcovali a v nekonečných snech tajných přání se snažíme zapomenout na den, který mezitím uběhl bez toho, aniž bychom aspoň trošku přišli k lizu. Aha, práce!
No jo, jenže v tom si vzpomenete kromě spousty malicherností, které dnem prošuměly jako loňský sníh v Charlieho vzpomínkách na toho spokojeného kolegu, který se k lizu podle uspokojeného výrazu v tváři o víkendu dostal, zatímco ty se tváříš veledůležitě, že máš zase o čem psát, když se pachtíš přes Vendelín z MOM do Krnova. Ba ne, vo tom to není a teď po 4 krušných máš opět potřebu neukojený rozdávat ty své rozumy do světa. Achjo...
... pokračování Trutnova >>>
BYSTŘIČKA 2009
30. července až 3. srpna 2009
"Kua, čo to ten Medveď zasa trepe," jako bych slyšel stěžovat si v mlžných luhačovických ozvěnách Matese. "Asi sa zbláznil, lebo som tam opäť nebol," dodal by, když jako první si tady přečte o sobotním večeru. Tou dobou již pozůstalá pětice zcela jistě přešla z denní fáze B na fázi C, zatímco s Kufberkem vystupujeme v Uherském Hradišti. Nikdy jsem neměl tu čest v centru města být. O to více mne překvapilo, jak "daleko" je na hlavní náměstí z nádraží. Den končil, slunce již nepanuje tak dlouho jako uprostřed června a my vcházíme někam, co nás zcela pohltí. V Hradišti se odbývá Letní filmová škola. Festival s dobře vypěstovanou a hýčkanou tradicí, kde se jeho návštěvníci "učí" filmu. Netušil jsem, jak lehce se jeho kouzlu dá propadnout. Stačilo pár minut pobýt a okamžitě na člověka dopadla ona neuvěřitelná pozitivní atmosféra. Všude kolem spousta mladých lidí a mezitím vším naše dvě vykopávky, které však zhola nikomu nevadí. Mladá generace se baví jinak než my, netráví mládí po hospodách a byl-li tohle typický vzorek našich nástupců, jsem spokojen. Škoda, že náš čas byl tak krutě vymezen na pouhou hodinu a museli jsme přístav plný pohody opustit zrovna, když na náměstí začínala filmová produkce. Nevěříte? I já to bral jako krásný sen. Ba ne, napřesrok tam musím přijet pobejt rozhodně na delší dobu!
... pokračování TADY!
|
