Víte, že...
dnes je .
Svátek slaví .
chat
Nová Poruba
|
Ski.Roháče.2010.1
21. až 25. ledna | uzávěrka přihlášek: 30.12.2009 u Medvěda. Hlaste se!!!
Přihlášení: Medvěd | Charlie + 2 | ... |
Ski.Roháče.2010.2
19. až 26. února | uzávěrka přihlášek: 10.1.2010 u Medvěda. Hlaste se!!!
Přihlášení: Medvěd | ... |
Aktuálně (24.12.2009)
Roháče budou!!! Změna termínů!! Bando, hlaste se!
Přátelé, kamarádi, po mnoha vyměněných mailech a pár telefonátech jsem našel jediné možné řešení. Roháče 2010 budou hned dvakrát. První termín vznikl na žádost Charlieho a půjde o takovou malou ochutnávku, tj. prodloužený víkend. Tradiční "velký" lyžák pak bude ještě do konce roku rezervován na termín 19. až 26. února. V lednu to nevypadá se sněhem moc nadějně, na únor zatím předpovědi nejsou. Prosím, hlaste se do konce roku 2009 na můj mail, či cinkněte. Jmenný seznam v nadpisech beru jako závazný. Těším se brzy na viděnou! medvěd:-)
Editorial No.125
Ahojda všem
Už týden jsem spřádal myšlenky a uvažoval, co chytrého bych před vánoci "zase pustil do světa." Vzpomněl jsem pár děsně otřelých témat včetně naší báječné politiky a do toho všeho z nenadání vlítly Roháče 2010. A s nimi problém. Velký SKI Náčelník chce (zaslouženě a oprávněně) dáchnout (viz anketa) a během jediného dne se na mne sesypalo mnoho mailů. Jednomu vyhovuje standardníá termín, jinému zase únor a Vačkovi jako vždy zcela něco jiného. Proto jsme nezapomněli ani na něj a právě pro něj v anketě k dispozici poslední čtvrtý bod. Ale vážně. Každý nadhodil zcela jiný termín, takže to vypadá, že ideálním termínem je půlka června. Sjezdovky budou bezpečně prosté Poláků a dokonce i jízdné se vybírat nebude. Takový argument má stejnou váhu, jako bych přesvědčoval Charlieho, že nadešel řčas navštívit Cape Cod. Proč? Napadl tam právě předevčírem metr snšhu. Nevěříte? Inu, přímořské středidko...
A tak tady chci říct, že je třeba najít kompromis a vymyslet ideální termín lyžáku. Poáč třeba, řekl by Zipp. Není mnoho možností vyxichtit se a lyžák nesmí padnout. Já na oplátku slibuji, že se vyseru na politiky a místo humusu se více budu věnovat v těchto místech starým dobrým přátelům. Berte předchozí slova jako mé předsevzetí do 2010. A, kua, hlasujte!
Mějte pohodové vánoce. Medvěd:-)
novinky
blahův dálný východ - část první - ochutnávka
Ahoj zahlédl jsem na těchto stránkách už po několikáte, jak někdo ze známých i neznámých popisuje svoje cestovatelské zážitky. Rozhodl jsem se, že bych se zde mohl také trochu vyzvracet. A protože se trochu znám s pánem co mu tyto stránky tak trochu patří, byla to pro mě jasná volba. Hihi. Co se týče pravopisu se omlouvám dopředu, čeština mě bohužel nikdy nešla. Mno tak hurá do toho.
V roce 2008 a 2009 jsem byl vyslán služebně na školení do Číny, do města ležícího těsně vedle Hong Kongu, do Shen Zhenu. Co bylo obsahem školení, není pro toto zvracení nijak podstatné. Později se možná k tomuto tématu vrátím. Shen Zhen je taková 11-13ti milionová čínská vesnice. Počet obyvatel kolísá podle světla. Přes den víc přes noc míň. První návštěva trvala od soboty do soboty, včetně letu (8dní) a druhá od středy do neděle, včetně letu, což je logicky 19 dní. Lety do této oblasti vetšinou končí v Hong Kongu. Stejně tak jako já. První let byl se společností KLM a druhý s Lufhansou. Lufthansa je lepší. Pouze můj dojem.
Po přistání na nás čekal místní taxikář s krásnou Toyotou. Na dotaz, zda-li mluví anglicky, řekl okamžitě: YES. Bohužel to bylo jediné co uměl. Teplota byla venku kolem 30-31 stupňů a vlhkost kolem 85 procent. Pro neznalé bych to přirovnal parní sauně...
Cesta do hotelu trvala cca hodinu a půl. Hong Kong je poměrně civilizované město a je to vidět na každém kroku. Po návratu anglické kolonie Číně zde zůstalo zachováno pravděpodobně teměř všechno, včetně přechodu do Číny. Musíte vyplnit myslím dva nějaké papíry odkud jste, co tam chcete, jak dlouho tam budete a co tam budete dělat. Pak se zeptají na sex. Tam uvedete, že včera, a také to projde namísto Male a Female. Pak kvůli prasečí chřipce vyplníte dalši - tedy už třetí - papír, změří vám teplotu a hurá do rudé Číny.
Při mé první cestě jsem se snažil akumulovat věškeré dění kolem sebe. Při mé druhé cestě mě nechte všichni bejt, chci spát. Hihi. Hotelový pokoj v školícím centru byl poměrně příjemný a na místní poměry luxusně zařízený. Ovšem všudepřítomný zvláštní zápach Asie nevyvětrala ani klimatizace. Pro neznalé: ten zápach je i venku. Je to takové něco jako zatuchlina smíchaná s kořením všeho druhu. Dali jsme si večeri a několik piv v obou případech a šli vyrovnávat časový posun do postele...
V klidu, však já to dopíšu! Lukas Blaha
Co po nás?
Stará, Nová i Nejnovější Poruba
Když člověk prochází člověk místy, která důvěrně zná, říká si: Co po nás? Dluhy, samozřejmě. Ty nám nikdo neodpáře a zůstanou na vrubu našich vnuků. Pamatuji si, jak jsme se těšili, jak rychle vlítnem (stejně jako východoněmecká marka do své západní souputnice) do kapitalismu a vše půjde parádně samo. Jo, prdlajs. Chťác nechťác, jsme na úplném začátku. Devastace komunismem byla fatální, seno a vidle ve své obhroublé oprávněnosti se stále zvedají. Tahle generace ten obrovský tlak neustojí. Pořád vidíte ty nastavené dlaně směrem ke státu? Dojit, dojit a dojit. Lhostejno, zda socky či mafie propojené se stranami. Však i komunisti se rádi přizpůsobili.
A pak jdete koncem Leninky. Leninova (dnes Hlavní) třída rozevírá svou náruč jako profláklá budova dávného RVHP k obrovskému rynku, kde téměř nic není. Braniborská brána Ostravy. Je fajn, že megalomansky pojatý plán místních "osvícených" radních na nejvyšší budovu celé Ostravy, kterou měla být za komunistů, kapitalistů i teď zpátky znovů komunistů, odešel stejně rychle jako uměle vyhoněný "ekonomický" vzestup. Poruba stárne a čeká. Stejně jako tenhle obrovský prostor na svou příležitost. Že by to mohlo jít, svědčí výstavba Nových obytných věžáků, které tak skvěle navazují na Starou. Sakra, jen za nimi se nepovedla odporná mramorová budova soudu (otylé krky klondajkových devadesátých přítomné na radnici to tak holt chtěly...), která milosrdně přechází v paneláky. Vážně, i ty tady vypadají lépe díky barevnosti nověvzniklých malých bytových družstev.
Nová Poruba (jak se bytovkám říká) respektuje uliční řád. Ukazují směr, kam by Francouzská ulice měla logicky pokračovat v respektu k okolí. Snad se někdy časem dočkáme i tady osvícených radních, kteří budou hledat ve světě to nejlepší, co lze. Těm ať je přána štědrá ruka daňových poplatníků. Třeba i za sto let. Dnes je více než uklidňující všudypřítomná zeleň. Má to tak být? Má. Doufejme, že ne dlouho... medvěd:-)
Vítězství?
Jasan, já vím, poruším pravidlo, že o práci se tady nemluví. Jenže už v záhlaví mi to nedalo a po čerstvém zážitku ještě jeden pracovní přidám. "Poáč je třeba," řekl by Zipp:-)
Na pótrati a kolem vůbec se vyskytuje hromada různorodých lidí. Takový zajímavý vzorek, stejně různorodý, jaký teď nabízí vagónová flotila monopolní Černé Díry. Vesměs jde o nepopsatelné originály, ale takových najdete v různých firmách taky mraky. Stejně jako jednoho Vysírače. Vrátím se k výše zmíněnému Jirkovi Tieftrunkovi, jenž má na takové lidi kolonku "Neúcta k lidské práci." Sám něco podobného zažil s mnohem zdrcujícími výsledky. Tak tenhle drážní Vysírač má obrovskou potřebu své podřízené zhazovat, nadávat jim a vůbec si je před obchodními partnery vychutnává. Pamatuji si to moc dobře, když jsem pod nim sloužil. Náš vztah byl vždycky vyhrocený, poáč má prořízlá držka je známá. V zájmu dobrých vztahů k zákazníkovi jsem se dlouho držel a prohlubující se zákop, který Vysírač intenzivně budoval, jsem ignoroval s náhledem vyšší inteligence. Já vím, je drzost ve spojení se mnou o inteligenci psát, ale to pomiňme. Nastaly dny, kdy se z Vysírače začal zcela neoprávněně diktátor, jenž nebyl dokonce schopen vstřebat, že mu může šéfovat (sic!) ženská, která má v oboru své nesporné kvality. Dával ji vyžrat všechno, okatě pohrdal i jí a to už jsem začal (byť z druhé strany) zbrojit. Takhle ponižovat ženu? Ona šéfová si s ním časem poradila, jenže já mám takovou blbou povahu a víru v boží mlejny. Ty totiž spolehlivě melou.
Semlely i Vysírače. Popřel vše, co kdy přede mnou diktoval. Znemožnil se a stal se nedůvěryhodným. V mých očích rozhodně. Je super vystupovat jako suverén v okamžicích, kdy se cítíš v kramflecích. Jenže v době "jauvajz" se raději chytím máminy sukně? Takový Paroubek, řekl bych, když se držel Zuzanky, než se s ní rozvedl. Jenže tenhle Vysírač je navíc pořádně slizký. A tak přišel den, kdy mlejny začaly mlít. V mých rukou. Říkal jsem si, trpělivost došla a Vysírače samolibost dokonale zaslepila. Přestal cítit nebezpečí, měl pocit, že mne už zvládl. Zalil jsem jej hnojem přesně podle jeho vzoru a dokonce se pár minut cítil jako vítěz. Vida, klesl jsem na Vysíračovu úroveň. Jenže, ouha, opojení pominulo dříve než jsem čekal a už po hodině zůstala jen pachuť trávy spálený. Tohle jsem vážně chtěl???
Zdraví ze sebe poměrně vykulený medvěd:-o
Pecka a zase Pecka. Pecka hradní i Pecka v garáži. Taky Pecka podzimní s roztančenými hroby na místním hřbitově. Tím a mnohým jiným pro mne (a nejen pro mne) začíná letošní předposlední měsíc. Sluníčka jsem se sice na Pecce nedočkal, fotek jsem však udělal nemálo a asi jste už na ně jukli. A jak běžel listopad dále?
Z Pecky jsem se přesunul jenom o kousek vedle. Skoro se chce říct, že k sousedům. Vždyť do Nové Páky je to coby k Fünfovu felicia-hupu kamenem dohodil (dneska by to už bylo horší - plot je tam nyní kamenný) a zbytek došel. Skoumal měl dobrý čuch na slušné ubytování a v místních Novopackých sklepech bylo skutečně příjemně. Překvapilo nejen protější kino, ale i zdejší Půda, která žije kulturně. Mnohem horší však bylo počasí a tak jsme si "vychutnali" na přejezdu první sněžení a v jeden den pak také zasněžené Bojiště v Trutnově, kam jsem mimo léto vlastně poprvé zavítal. Zrušit tohle magické místo by byla vážně velká škoda!
Kromě dobrých vzpomínek jsem si odvezl z Nové Páky taky pořádné nachlazení a hned po návratu jsem prakticky lehnul. Vyležet, vypotit, byla má hesla na celý následujcí týden, poáč ladit a potit bylo třeba. Termín Klenbovní lysé Lysé se nebezpečně blížil a nebýt tam by byl pořádný skandál. Tahle akce se totiž mimořádně povedla. Vedoucí objednal fanatstické počasí, v podstatě zřejmě poslední pořádný záchvat babího léta, což přispělo k všeobecné spokojenosti všech a s tím příchozí logická dobrá nálada, která dala zapomenout na dílčí příkoří, které nám stoupání na Lysou přineslo. Ostatně, kdy se člověku podaří přespat nahoře na Lysé hoře? Byl jsem tam přes noc poprvé a doufám, že ne naposled. Kamenárka je vynikající zázemí stejně jako noční Šantán.
Pln nových dojmů a nedoléčeného nachlazení, které se pořád v zamračeném počasí vracelo, jsem následující pátek vydal nové Thájmsy, které samozřejmě musely reagovat na předchozí akci stejně jako na famózní Brekounovu drzost. To když si ze svolané schůze udělal rodinnou narozeninovou párty a to bylo na mne moc. Snad i proto jsem si šel o den později (Kufberek totiž ze "schůze" odešel proklatě brzy...) spravit chuť i náladu focením kolem Jistebníka (viz níže) a následným pivkem s Pivkem u Krásné Marie u Studéneckého nádraží. Ze zaplivané hospody se stal příjemný penzion s ještě příjemnější kuchyní. Je třeba nalézat taková příjemná zákoutí. Zima se nezadržitelně blíží a u Krásné Marie se, prosím, nekouří!
Poslední týden byl zcela pracovní (opět viz níže) a tak není divu, že konec měsíce mne zastihl opět na cestách. Vlastně cestě jedné (sic!) pracovní. čeká mne historická Olomouc a školená bývalých kolegů...
091127 Medvěd:-)
--- akce ---
Když jsem nedávno procházel kolem smutného pustého a opuštěného Opevněného areálu Českých drah, napadlo mne uspořádat malý dýchánek na jeho počest. Konečně, téměř deset let je už dost dobrý důvod. 28. října se každý mohl svést pótrati za stopade, takže jediné, co bylo třeba, byla chuť a určit správné místo. Brnisko nad Svratkou je něco jako malý Řím a kam jinam by měly vést naše malé cesty než tam. Brňáckou čest zachraňoval Vendelín z Modřic, pražskou smetánku zastoupil Rudolf, z Kopru zavítal Pivko a moje maličkost samozřejmě z MOM. V Pegasu bylo veselo...:-)
Vše začalo narvaným vlakem v Ostravě. Jak se ukázalo, nejvíce se chodí do Lidlu nakupovat v Ostravě, neboť mnozí lidé evidentně netušili, jak se na nádraží a ve vlaku chovat. Vše zachraňuje jídelák, byť v režii JLV jde o klondike v pravém slova smyslu. Načančané nic za mraky peněz s ofouklou obsluhou. S úlevou vysedáme s Pivkem v České Vepřové, místě mé alma mater. Vzhledem k počasí se však nepouštíme do žádných velkých akcí a raději se jdeme vzpamatovat z kulturního šoku do místní před časem zrekonstruované nádražky. Ale, jo.
Dalším brutálně přetopeným vlakem míříme na jih k vysněným Letovicím. Gulášek za 32 v místním vyžieráku je teprvá kultura! Jenže nic. Vlak naštěstí odjel s námi a v mých dávných vzpomínkách se přesouváme do Rájce-Jestřebí s obrovskou chutí na borůvkovou Černou Horu. Leč ani zdejší nádražka nevypadá nadějně, takže nakonec nepohrdne ani Pivko ve Skalici nad Svitavou mým Trubačem. Malé překvapení ze včerejšího Štramberka.
Krásným podzimním Svitavským údolím (až na to Blansko a Adamov...) už míříme neohroženě k Brnisku. Pivko sice chce pokračovat dále, ale já si svou ČD dávku již vyčerpal. Nějak jsem už asi vyměkl nebo co. Takže hledáme pod Zelňákem Černohorskou a nalézáme McDonalds. Tady? Kua, už ani v Brně není nuda! Pardon, jistota. Nezbývá než hledat na netu, později na Svobodárně a s úspěchem nalézt novou Černohorskou. Jupí! Do srazu zbývá kousek času a my navíc dlouho nepokecali, takže kromě jídla máme co dělat. Až jsou z nás poněkud nervózní Vendelín a Rudolf. První by mohl samodeci o své spolehlivosti psát romány:-)))
Ale našli jsme se! S nezbytnými kecy, ale přece jen. Samozřejmě společnost nezklamala stejně jako Pegasí výběr a mohli jsme s Pivkem jen litovat, že šibeční a rozhodující hodinou pro nás byla devátá večerní. Čas posledního potulného expresu pótrati směrem domů. Pánové, bylo fájně! medvěd:-)
Garage podzimní Pecka
pátek 30. října až pondělí 2. listopadu 2009
Stává se již tradicí, že Charlie, jsa totálně vytížen gumama, Pecky zásadně nevyhlašuje, poáč se jich jen velmi sporadicky zúčastňuje. Jenže Pecka nemůže čekat, až pan majitel bude mít konečně čas se jí věnovat a něco proti jejímu chátrání dělat. Pak se hodí ti "zbývající," jimž práce nečiní problém, kór v tak dokonalém prostředí. Jestliže na jaro bylo třeba zarovnat základy pro novou kůlnu, aby ta nakonec nějak samovolně vyrostla za tři dny k finále, tentokráte na podzim přichází na řadu Kalící místnost. Každý, kdo na Pecku kdy aspoň jednou zavítal, zřejmě tuší. I já byl po příjezdu mile překvapen, jak plány pánů Charlieho a Pepy k nevoli manželky a rodiny vůbec dostávají konkrétní podoby. Jak říká Delegace: "Kdyby ten můj raději konečně udělal tu slibovanou poličku doma. Ale to né! Domov zase musí počkat. Sakra!"
Tupou ubíjející a odpoledním provozem ucpanou silnici od Olomouce na Hradec Králové, kde nemá žádný smysl předjíždět, tentokrát mile ozvlášťuje okolí. Podzim se dostavil se svou vrcholnou fází fantastického zabarvení veškeré flóry a co pozornost a kolona dovoluje, kochám se. Obzvláště les kolem zavřeného Hřebečského tunelu, který pozvolna zapadající slunce skvěle prosvítilo, mne dojal. Díky pomalu šinoucí koloně tiráků jsem si je mohl vychutnat včetně na mnoha místech pokroucených svodidel, jež přišla k újmě před týdnem při sněhové kalamitě a na jejichž opravu nezbyl čas. Stejně tak nemohu zastavit nad zšeřelou Peckou na silnici od Kalu, kde se v dáli tyčí zasněžené Krkonoše. Kdepak fotit! Zítra má být azúro a to se tady určitě vrátím! Jak jsem se mýlil...
Na Peckovním náměstí je teplotní nula, u Karloj o dva více. Vida, teplota vody v bazéně ještě neklesla. Pecka je již zahalená ve tmě, za lesem se zatím skromně dere měsíc a já konečně s úlevou zamykám auto, které se dva dny naštěstí nemusí hnout z místa. V chalupě jsou jenom holki. Pepa? Prý za chvíli přijede. Svařák však rozhodně neodmítám. Naopak!Pepa přijíždí, moc se s námi nezdržuje a vplouvá do Kalící místnosti s příslibem, že se ještě dneska uvidíme.
V sobotu 14. listopadu někdy mezi 14. a 17. hodinou se zatřásl nejvyšší beskydský vrchol. Klenbaři jej slavnostně dobyli bez zbytečných ztrát a za maximálního úsilí usnuli ve 22:22 na Kamenárce. Další informace přineseme později. A propos, aktuálně jsme vyčerpali Lysou z Lysé...
Avšak ani zkratka nám logicky nemůže pomoci. Zbuj je beznadějně pln horských nadšenců a jsme rádi, že částečně můžeme využít pohostinství jeho zahrádky. Je zbytečné tady vysvětlovat, že (pomalu) dětská obsluha byla fajn, ale jen do chvíle, než někdo objednal dvanáct piv, kdy se rozpouštěly i poslední naděje na slušnost. Naštěstí i Schumi raději vykouřil čtyři cigára než by hoklách řval: "SYPAT!!!"
Vzhůru dolů!
Víte, jak se spí na Lysé? Báječně! I když se názory samozřejmě různily a Pižwovci tvrdili, že v tom chrápání se spát nedalo. Gabča s Vitoldem rozhodně nic takového nepotvrdili! Rozcvičku se nám stále snažili vnutit sousedi Maro se Strunkou. Marně. I když ve mně už převážila chuť vstávat, byť jsem z okna viděl, že nic světoborného na nás venku nečeká.
... pokračování a mraky fotek najdete právě ZDE!
stařinky
Zhruba měsíc po mém návratu domů dosedla na rodnou hroudu i má maminka a přivezla s sebou fotky, které jsem ještě ani neviděl. V dunách jsem nefotil sám, nýbrž i nás fantastický průvodce pan Peter Cook je vášnivým fotografem. Mám tu čest výběr z jeho fotek zveřejnit a dělám to velmi rád:-)
... další fotky >>>
Sedím si takhle v jeden už chladnější úterní večer na Kolibě v Krnově, kde už trávím více jak dva služební měsíce a říkám si, jakpak asi vypadá zápas Zlína s Vítkovicemi? Ladím na netu online hokej a co nevidím na první záběru z Čajkovy plech arény? Havran s Jiříkem! Ano, pěkně z detailu, jak zrovinka přemýšlejí, jak chokej nakonec dopadne. Nebylo přesně tohle znamení? Asi ano, i proto koukám, kdy bude Zlín hrát doma, že bych zajel konečně do mého milého Zlína na návštěvu, a nestačím se divit. Hnedka v pátek a s Perníkama! Ani chvilku neváhám a ozývám se. A taky se pořádně těším!
Zlín mám skutečně rád. Stoupat ulicemi Pod Rozhlednou a jí podobnými je pastvou pro oči. Zlín jako takový je postaven v úzkém údolí nad Dřevnicí a většina baťových domků, domečků či bytovek se nachází v kopcích. Mnohé tady stojí bezmála sto let a brilantně zapadají do okolí. Jsou malinké a vevnitř mnohdy prťavé. Na druhou stranu oku rozhodně lahodí a díky neomítnutým cihlám dodávají místu génia locky. Rád tudy chodím a užívám si jich. Obzvláště teď po Amíkově, protože právě ta jistá uniformita v zástavbě rodinných domků mi připomíná ségřin Provincetown. Snad už i tady ve Zlíně doufejme nelze bez povolení měnit jejich xicht.
... pokračování >>>
Amíkov v Zálouží. Země neomezených možností, abych parafrázoval Vendelajna, který je mým názorem překvapen, si moc vážím. Moc moc! Nepoznat jej, jsem standardně zaprděný čecháček aniž bych věděl. Na stránkách jste měli možnost poznat, co jsem zažil. Vendelajn byl překvapen. Jenže! Jenže na Trutnov člověk jezdil (včetně medvěda) jako na free-town, kde zažil něco, o čem neměl tušení, že existuje zcela přirozeně. Přirozeně jako Zálouží. A jsem tomu rád. Nejel jsem tam jako turista, měl jsem výhodu, ale jako člověk, který tam má svou sestru, jejího manžela a jejich přátele, kteří mi udělali takový TRUTNOV09, ze kterého jsem byl absolutně OFF. Oči jsem měl ablolutně otevřené, vnímal jsem plnými smysly a jsem ochoten (mnohé nerad) obětovat do budoucna. Vážím si moc svých přátel, ať jsou kdekoli. Také musím říct velké DĚKUJI právě lidem v Amíkově, které jsem potkal. Ano, to je země, kde chci žít. Proč? Protože! Svoboda je tam, ne tady. Tady je Paroubek a uvědomme si, tohle tady bude volit většina, tím končí svoboda a začíná RaJ. Dál tenhle druhý Gottwald nevidí. A i proto tady nechci žít. Ségra, díky moc za to poznání. Mám tě moc rád a díky za to poznání...
NY 11. září: Liptákov a Nový York, města má nejmilejší, chce se mi říct společně s Járou Cimrmanem teď, když si sedím v 17. patře našeho hotelu za řekou Hudson v New Jersey a koukám na druhou stranu na věčně tepující město měst. I teď o půlnoci, kdy se u nás nehne ani kolo a tady stále jezdí auta tam a zpátky. Právě začíná 11. září, osm let po té a v místě Bodu Nula dva sloupy světel naznačují původní místa Dvojčat. Je zvláštní, ocitnout se právě tady v den, který se bude stále připomínat jako útok na naši pidlivizaci. Asi by se tady měl zajet podívat každý, kdo uznává naše hodnoty, aby viděl, jak velká apokalypsa to byla. Projeví se na New Yorku dnešní vzpomínání?
Zcela určitě. I když večer si někde na pomezí Čínské čtvrti a Soho na nic podobného nevzpomenu. Teď ráno však cestujeme na naši ambasádu a první jazyk, který uslyším cestou metrem je polština. Tady? Přirozeně! Není asi jiného místa na světě tak národnostně mnohočetné. A svobodné, tepující, nikoli však bezohledně jako u nás, lidé vnímají své okolí i cestou do práce, stejně jako naši malou cestovatelku Madlenku, která stále nedokáže vstřebat to množství lidí všude kolem nás.
... pokračování a mraky fotek!
Boston
Provincetown & Cape Cod
velryby
duny kolmo
duny autem
N.Y.C.
Měl to být samozřejmě článek o Trutnově. Jenže se pak, týden v absolutních a naprosto pozitivních vzpomínkách, najednou ocitnu ve společnosti podobně postižených. Jeden sy stýská, že už to nejde, druhý je zamindrákovaný jako já před několika lety a sám se snažím sám sebe marně přesvědčit o opaku, že už dávno tomu tak není. Pak dopijem poslední doušek krušných krušek, do kterých se nelze vpít ani po týdenním intenzivním snažení se do nich aspoň večer vkousat.
V narcistní atmosféře pak jdeme ulehnout každý do své kajuty s pocitem, jak jsme jeden druhého pěkně zase zválcovali a v nekonečných snech tajných přání se snažíme zapomenout na den, který mezitím uběhl bez toho, aniž bychom aspoň trošku přišli k lizu. Aha, práce!
No jo, jenže v tom si vzpomenete kromě spousty malicherností, které dnem prošuměly jako loňský sníh v Charlieho vzpomínkách na toho spokojeného kolegu, který se k lizu podle uspokojeného výrazu v tváři o víkendu dostal, zatímco ty se tváříš veledůležitě, že máš zase o čem psát, když se pachtíš přes Vendelín z MOM do Krnova. Ba ne, vo tom to není a teď po 4 krušných máš opět potřebu neukojený rozdávat ty své rozumy do světa. Achjo...
... pokračování Trutnova >>>
BYSTŘIČKA 2009
30. července až 3. srpna 2009
"Kua, čo to ten Medveď zasa trepe," jako bych slyšel stěžovat si v mlžných luhačovických ozvěnách Matese. "Asi sa zbláznil, lebo som tam opäť nebol," dodal by, když jako první si tady přečte o sobotním večeru. Tou dobou již pozůstalá pětice zcela jistě přešla z denní fáze B na fázi C, zatímco s Kufberkem vystupujeme v Uherském Hradišti. Nikdy jsem neměl tu čest v centru města být. O to více mne překvapilo, jak "daleko" je na hlavní náměstí z nádraží. Den končil, slunce již nepanuje tak dlouho jako uprostřed června a my vcházíme někam, co nás zcela pohltí. V Hradišti se odbývá Letní filmová škola. Festival s dobře vypěstovanou a hýčkanou tradicí, kde se jeho návštěvníci "učí" filmu. Netušil jsem, jak lehce se jeho kouzlu dá propadnout. Stačilo pár minut pobýt a okamžitě na člověka dopadla ona neuvěřitelná pozitivní atmosféra. Všude kolem spousta mladých lidí a mezitím vším naše dvě vykopávky, které však zhola nikomu nevadí. Mladá generace se baví jinak než my, netráví mládí po hospodách a byl-li tohle typický vzorek našich nástupců, jsem spokojen. Škoda, že náš čas byl tak krutě vymezen na pouhou hodinu a museli jsme přístav plný pohody opustit zrovna, když na náměstí začínala filmová produkce. Nevěříte? I já to bral jako krásný sen. Ba ne, napřesrok tam musím přijet pobejt rozhodně na delší dobu!
... pokračování TADY!
|
