dnes je .
Svátek slaví .
chat
Akce roku 2010
Akce roku 2009
Náš diář
Ski.Roháče.2010.1
21. až 25. ledna | Příjem přihlášek uzavřen!
Přihlášení: Medvěd | Charlie | Martin Beran + 1 | Fünf + 1 | Lenča "1" Delegace | Pepa | Alča
Ski.Roháče.2010.2
19. až 26. února | uzávěrka přihlášek: 20.1.2010 u Medvěda. Hlaste se!!!
Přihlášení: Medvěd | Lockay | Palo Kobrtek + 6 | Zipp | ... |
Aktuálně (10.1.2010)
Roháče budou, stále se ještě můžete přihlásit!
Nálada stoupá. Dostavila se k nám poloviční Ladovská zima, sníh utěšeně zůstává nejen na horách, ale i pod kopci a na Spálené se ho momentálně válí necelý metr. Snad už nedojde k větším otřesům. Čerstvě vylyžován a spokojen s Pecka lyžákem na Medvědíně jsem musel - jak jsem slíbil - nahlásit počet ubytovaných na Krajince. Jenže Krajince po Novém roce nefungoval web, čímž se situce mírně ztížila. K mému velkému překvapení se však ozvala samotná Milota. První jistota se tak vyplnila. Mám radost. Na první termín zůstávají dvě chatky a v každé by se našly ještě dvě místečka. Máte-li ještě někdo zájem nás mile překvapit, ozvěte se a přijeďte. Pro druhý lyžák pak platí termín uzávěrky do našeho odjezdu na Roháče, případně opozdilci moho ve večerních hodinách zavolat i tam. S naším odjezdem domů pak definitivně uzavřu počet chatek. Nezapomeňte, že v únoru už je sezóna a chatek valem ubyde. Těším se brzy na viděnou! medvěd:-)
Editorial No.127
Deset let existence našich stránek.
Ano. Skončila první dekáda nového tisíciletí, která v mnohých zanechá zřejmě různé pocity. Celé její období pak (v našich freedlandských luzích a hájích) dokumentoval náš web. Možná mnozí ještě vzpomenete na 29. listopadu 2000, kdy se poprvé objevily stránky Freedland.kvalitně.cz. Jasně, slavit ještě není co, vždyť teprve vstupujeme do desátého roku existence, ale v kalupu běžných dní jsem na výročí jaksi pozapomněl. O to raději jsem nakoukl do archivů a musel se pousmát.
Leccos se totiž změnilo. Společnost se dělí na mnohé sociální sítě a ta naše na dvě základní: na Zodpovědné a Svobodné. Mezi oběma skupinami není žádná ostrá hranice, kterými by se obě skupiny vymezovaly. Jsou různí přeběhlíci, kteří jsou normálně Svobodní a jen občas zabrouzdají do vod Zodpovědných (tady si vzpomenu snad na jediného reprezentanta), zatímco opačných občasných přeběhlíků najdu mnohem více. Zajímavé je, že všichni tito přeběhlíci se více či méně rádi vracejí do skupiny Zodpovědných. Oni totiž musí:-)
Jasně, můžeme tady rozebírat, jak je důležitá majoritní skupina Zodpovědných pro zdravý a normální vývoj společnosti (neb jinak by společnost pošla, chcete-li - zanikla) a Svobodní jsou jen výjimky, které si z pohledu Zodpovědných jen neví rady se životem či sami se sebou. Někdy jsou dokonce Svobodní Zodpovědnými i litováni. Je k tomu důvod? Není. Každý si holt zařídí život po svém. Někdo pro splátky své drsné hypotéky třeba rezignuje na hodnoty, které vyznával, když patřil úplně někam jinam. Také takový člověk by si měl zasloužit lítost? Asi ne. Důležité jsou obě sociální skupiny. Jedna bez druhé by totiž dávno ztratily pojem o normálnosti. Obě se navzájem provokují a obě se navzájem v dobré společnosti doplňují. A tak to má ve zdravé společnosti být.
Mějte se, zdravím z Pecky. Medvěd:-)
kratce
EquiValjent Blízkých setkání třetího druhu.
Dneska dopoledne mi volal Rudolf. V minulých dnech byl služebně v Žilině a v rámci přestávky ve svých povinnostech šel s kolegou na oběd do jakési restaurace. Troška štěstí nebo tak nějak se prý ta jídelna jmenuje. Bavili se o životě a Rudolf si vzpomněl, že má vlastně v Žilině jednoho kamaráda. Vlado se prý jmenuje. Kolega sice uznal, že zná v tomhle maloměstě leckoho, ale Vladů zrovna moc ne. Příjmením Rudolf sloužit nemohl. A vlastně ani nemusel, protože k blízkým setkáním třetího druhu dochází nečekaně. Sám vzpomínám, jak jsem marně koukal na Ali, která mne svého času ve Vrúteckém Chopper pubu ignorovala, poáč co by tam Medvedík tou dobou dělal, že? A tak sotva stačil Rudolf opustit jedno z obědových témat opustit, mohl Vlada Equivaljenta kolegovi představit. Náhoda? Jak jinak! Naháníme Vlada nějaký ten týden a nakonec musíme do Žiliny poslat tajného vyslance...
Jak blízké setkání dopadlo? Vlado zdraví, žije a vysvětluje, že od časů Bystřičky se leccos v jeho životě změnilo. Změn bylo tolik, že kromě práce prý nic jiného nestíhal. Nám zbývá doufat, že aspoň rodina si jej stačila užít. Jak říkal Rudolf: "Vlado se sice neozýval, ale stačil aspoň vést v patrnosti. A to je přece důležité, ne!" Pevně doufám, že se Vlado brzy dostane do dalšího - pro nás příjemnějšího - levelu. Rudolf vyfasoval nové kontakty a slíbil, že mi je předá. Ale znáte Rudolfa... medvěd:-)
Jebe vám???
Konečně dorazila pořádná zima! Celý první týden nového roku jsem měl emcy a kromě placeného detoxu jsem se musel starat o místo, kam zaparkovat služební auto. Můj ambivaljentní (abychom zůstali styloví...:-)) vztah vůči tomuto dopravnímu prostředku všichni znáte, nicméně mi nebránilo nic v tom, abych jej oprašoval a staral se. Jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat vyjet.
Pololadovská zima vygradovala (doufám, že jen prozatím) o minulém víkendu. U Muzea bylo prý dokonce i sedmnáct, takže jsme nemuseli sledovat více zprávy. Pražská show je nekoukatelná. Několikrát za den jsem mrkl z okna a sledoval, jak auto rychle až neutěšeně zapadá. V sobotu jsem vyrazil na běžky a po návratu domů jsem docela nestíhal. Téměř každé zaparkované auto bylo odhrabáno. Nemohl jsem se přece nechat zahambit a vyrazil jsem také. Trochu fyzické práce nikoho nezabije a hodina přece není žádná míra.
A tak si vesele odhrabuji. Pohledy procházejících byly místy fandící, občas soustrastné, ale nikdo překvapivě nezáviděl. Najednou se odkudsi objevily dvě patnáctky (upřímně, nic moc...) a jedna z ničeho nic drsným ostravským zobakem říká: "Dobrý den, můžu se na něco zeptat? Jebe Vám?" Vážně, přesně takhle se vyjádřila, dokonce dvakrát, poáč asi viděla můj nechápavý pohled. Prvotní pocit z dobře vychovaného děvčete mne rychle opustil a přiznám se, že v první chvíli jsem dokonce uvažoval, zda ji vzít lopatou. Nakonec jsem odpověděl, že mne to baví a dámy s pubertálním hihotem odběhly.
O pár chvil později pak prošla stářím zcela opačná generace a madam povídá: "Vy se tady s tím děláte a sotva odjedete, nějaký jiný vykuk vám tam vjede a zaparkuje." Z obyčejného házení se stal rázem malý průzkum veřejného mínění. Zástupcem mé generace byl po delší chvíli maník, který se tvářil dosti nevrle, když jsem jeho psíka omylem zavalil lopatou sněhu. Říkal jsem si: "Kua, blbče, co se tady s tím čoklem motáš?" Stačil však mžikový pohled zoči voči. Maník byl podstatně nevrlejší než jeho značkový pes, který celou událost pojal jako zábavnou hru. Ještěže oba dva společně bryskně zmizeli a já si v klidu doodhazoval...
Každý článek by měl mít pointu a i tenhle ji má. Počkal jsem si na ni celé dva dny. Když jsem se totiž v pondělí večer vracel zpátky domů, koukám a nevěřím vlastním očím. Proč? Co myslíte? Stál někdo na mém těžce vykutaném místě? Budete se divit: nestál. medvěd
novinky
PECKA LYŽÁK VE ŠPINDLU
z pondělka 28. prosince na neděli 3. ledna
(vesměs) Tři chlapi v chalupě
Budíček ve tři čtvrtě na sedm ráno. Nejpozději o půl osmé odjezd. Ve čtvrt na devět je ideální termín příjezdu pod Medvědín, poáč o půl odjíždí první lano. Lyžovačka do poledne, obýdek nebo aspoň malé občerstvení U Zubra v druhé půli sjezdovky, po druhé odpolední odjezd ze Špindlu zpátky. Odpočinková sekce dne, pomalé vaření obědu, papání a leháro. Večer chvíli bedna a rychle spát, poáč ráno se brzy vstává...
Tak to byl každodenní dril, který jsme se snažili na Pecce dodržovat. Pravda, ze začátku se nám až tak úplně nedařilo, poáč se vždy našel nějaký narušitel, ale v novém roce nám tenhle rytmus začal vycházet téměř dokonale.
Základní peckovskou sestavu vytvářeli tři chlapi v chalupě. Odtud název. S blížícím se Silvestrem nás přeci jen přibylo a na chalupě bylo tím pádem i veseleji. O tom později. A lyžovačka? Pecka lyžák! Zažili jsme azúro, mlhu, sněžení i nechutné chcaní stejně jako břečku, prašan i ledovec pod nohami. Skvělá "naše panorámata" i chvíle, kdy jsme se viděli už dopoledne za pecí na Pecce. Ale celý týden se eytrémně povedl. Jak jina na Pecce...
Vše začíná v pondělí 28. prosince naším příjezdem. Rodičové Laštovičky vytápěli chalupu do odpoledních hodin a akorát jsme si v Chlumci stačili předat štafetový kolík, abychom se v NjůBí na chvíli zastavili na slibovanou večeři a pokračovali dále. Sníh nás napínal až do Hořic. V nížinách obsolutní nic a teprve v Holickém kopci aspoň poprašek dává najevo, že nás přeci jen nějaký sníh potká. O trošku lepší situace nastává na Pecce, která je bílá a v podstatě pořádně uklouzaná. I proto se nám daří vytáhnout auto se všemi zásobami k chalupě napotřetí.
Mám rád ten klasický zahajovací Peckovský rituál (mnohem raději než ten finálový...), kdy je třeba vše nanosit do chalupy včetně dříví a po nějaké půlhodině se konečně dostáváme i k topení. Jak jsem psal, naštěstí chalupa nebyla vymrzlá. Uvítací panáček, Charlie jde zatopit do brutaru (i kamna pak lépe táhnou) a po chvíli se ozývá kýžený praskavý zvuk, který naznačuje, že teď už bude jenom a jenom lépe.
K třem chlapům v chalupě nám chybí jediný. I Konvísek doráží, byť ztrácí body, poáč jeho felicia nakonec zůstává dole pod brankou. Druhý panáček a začíná pohoda. Znáte to? Vykládá se, přijde i na hry a z ničeho nic dochází první sud i síly. Uleháme někdy kolem druhé ranní s jasným předsevzetím, že zítra rozhodně do Špindlu jedeme.
... pokračování >>>
letem prosincem
"To je svět!" Chce se mi zařvat dávné heslo mexického Jaromíra a mám k němu důvod. Není to ještě ani dva týdny, co jsem večer mrzl v práci na tramvajovém souhlasu při minus patnácti a říkal si, že ta Charlieho zima má letos pořádné grády. Na sjezdovce na Skalce, kolem které jsem autem pendloval mezi prací a zahřátím se střílelo o duši a já začal spřádat plány, že bych letos mohl lyžařskou sezónu začít právě tady. Jenže teď sedím na Hotelíku v Zátiší, na konci trasy stejné tramvaje a venku prší při stejných patnácti stupních. Jenže plus! První svátek vánoční mne láká spíš na kolo než na lyže, jen na Skalce se umělý sníh udržel. Pane jo, to je tedy konec roku...
Prosinec však začal úplně jinak. Totiž v Olomouci, kde jsem služebně pobýval a byl rád, že jsem navštívil zdejší Vánoční trhy. Ano, historie vkusně spojená s punčparádou nezklame určitě nikoho. Však jsem se do Olomouce rád vrátil ještě na jeden víkend. Stál za to.
Olomouc-Zlín-Prágl. Vše jsem zvládl v pár dnech a prosinec se překlopil do vánoční půlky. Kupodivu letos předvánoční šílenství propuklo až dva nebo tři dny před termínem a to už jsem potřeboval pořídit pouze kapra. Vše ostatní se stihlo v rámci klidu a pohody dříve. A kapra jsem, vězte, letos vychytal. Byl výborný!
Ano, ano, rok končí, je třeba popřemýšlet, analyzovat a zavazovat se na čas budoucí. K rozjímání v podobných případech se hodí právě Pecka. A co teprve, když je Silvestrovská. Povedla se. Tři chlapi v chalupě (tedy především - občas nás tam bylo mnohem více...), lyžovačka, jenž přinesla všechno možné (ledovec, břečku, prašan, azúro i mlhu), pohoda a relax, jak má být. Inu, Pecka lyžák! Rok 2009 tak máme definitivně za sebou. Byl dobrý? Jasně, že jo:-)
stařinky
blahův dálný východ - část první - ochutnávka
Ahoj zahlédl jsem na těchto stránkách už po několikáte, jak někdo ze známých i neznámých popisuje svoje cestovatelské zážitky. Rozhodl jsem se, že bych se zde mohl také trochu vyzvracet. A protože se trochu znám s pánem co mu tyto stránky tak trochu patří, byla to pro mě jasná volba. Hihi. Co se týče pravopisu se omlouvám dopředu, čeština mě bohužel nikdy nešla. Mno tak hurá do toho.
V roce 2008 a 2009 jsem byl vyslán služebně na školení do Číny, do města ležícího těsně vedle Hong Kongu, do Shen Zhenu. Co bylo obsahem školení, není pro toto zvracení nijak podstatné. Později se možná k tomuto tématu vrátím. Shen Zhen je taková 11-13ti milionová čínská vesnice. Počet obyvatel kolísá podle světla. Přes den víc přes noc míň. První návštěva trvala od soboty do soboty, včetně letu (8dní) a druhá od středy do neděle, včetně letu, což je logicky 19 dní. Lety do této oblasti vetšinou končí v Hong Kongu. Stejně tak jako já. První let byl se společností KLM a druhý s Lufhansou. Lufthansa je lepší. Pouze můj dojem.
Po přistání na nás čekal místní taxikář s krásnou Toyotou. Na dotaz, zda-li mluví anglicky, řekl okamžitě: YES. Bohužel to bylo jediné co uměl. Teplota byla venku kolem 30-31 stupňů a vlhkost kolem 85 procent. Pro neznalé bych to přirovnal parní sauně...
Cesta do hotelu trvala cca hodinu a půl. Hong Kong je poměrně civilizované město a je to vidět na každém kroku. Po návratu anglické kolonie Číně zde zůstalo zachováno pravděpodobně teměř všechno, včetně přechodu do Číny. Musíte vyplnit myslím dva nějaké papíry odkud jste, co tam chcete, jak dlouho tam budete a co tam budete dělat. Pak se zeptají na sex. Tam uvedete, že včera, a také to projde namísto Male a Female. Pak kvůli prasečí chřipce vyplníte dalši - tedy už třetí - papír, změří vám teplotu a hurá do rudé Číny.
Při mé první cestě jsem se snažil akumulovat věškeré dění kolem sebe. Při mé druhé cestě mě nechte všichni bejt, chci spát. Hihi. Hotelový pokoj v školícím centru byl poměrně příjemný a na místní poměry luxusně zařízený. Ovšem všudepřítomný zvláštní zápach Asie nevyvětrala ani klimatizace. Pro neznalé: ten zápach je i venku. Je to takové něco jako zatuchlina smíchaná s kořením všeho druhu. Dali jsme si večeri a několik piv v obou případech a šli vyrovnávat časový posun do postele...
V klidu, však já to dopíšu! Lukas Blaha
Olomoucká Punčparáda
aneb Co všechno lze stihnout v jednom víkendu?
11. až 14. prosince
Máme vánoce, svátky klidu rozjímání a pohody. Člověk je tak nějak vždycky na měkko a stává se sentinelním. Dárky jsem začal vlastně dostávat o kousek dříve. Dárky to byly nehmotné a když se s nimi chce člověk (třeba i medvěd) pochlubit, nelze jinak než právě tady...
Garage podzimní Pecka
pátek 30. října až pondělí 2. listopadu 2009
Stává se již tradicí, že Charlie, jsa totálně vytížen gumama, Pecky zásadně nevyhlašuje, poáč se jich jen velmi sporadicky zúčastňuje. Jenže Pecka nemůže čekat, až pan majitel bude mít konečně čas se jí věnovat a něco proti jejímu chátrání dělat. Pak se hodí ti "zbývající," jimž práce nečiní problém, kór v tak dokonalém prostředí. Jestliže na jaro bylo třeba zarovnat základy pro novou kůlnu, aby ta nakonec nějak samovolně vyrostla za tři dny k finále, tentokráte na podzim přichází na řadu Kalící místnost. Každý, kdo na Pecku kdy aspoň jednou zavítal, zřejmě tuší. I já byl po příjezdu mile překvapen, jak plány pánů Charlieho a Pepy k nevoli manželky a rodiny vůbec dostávají konkrétní podoby. Jak říká Delegace: "Kdyby ten můj raději konečně udělal tu slibovanou poličku doma. Ale to né! Domov zase musí počkat. Sakra!"
Tupou ubíjející a odpoledním provozem ucpanou silnici od Olomouce na Hradec Králové, kde nemá žádný smysl předjíždět, tentokrát mile ozvlášťuje okolí. Podzim se dostavil se svou vrcholnou fází fantastického zabarvení veškeré flóry a co pozornost a kolona dovoluje, kochám se. Obzvláště les kolem zavřeného Hřebečského tunelu, který pozvolna zapadající slunce skvěle prosvítilo, mne dojal. Díky pomalu šinoucí koloně tiráků jsem si je mohl vychutnat včetně na mnoha místech pokroucených svodidel, jež přišla k újmě před týdnem při sněhové kalamitě a na jejichž opravu nezbyl čas. Stejně tak nemohu zastavit nad zšeřelou Peckou na silnici od Kalu, kde se v dáli tyčí zasněžené Krkonoše. Kdepak fotit! Zítra má být azúro a to se tady určitě vrátím! Jak jsem se mýlil...
Na Peckovním náměstí je teplotní nula, u Karloj o dva více. Vida, teplota vody v bazéně ještě neklesla. Pecka je již zahalená ve tmě, za lesem se zatím skromně dere měsíc a já konečně s úlevou zamykám auto, které se dva dny naštěstí nemusí hnout z místa. V chalupě jsou jenom holki. Pepa? Prý za chvíli přijede. Svařák však rozhodně neodmítám. Naopak!Pepa přijíždí, moc se s námi nezdržuje a vplouvá do Kalící místnosti s příslibem, že se ještě dneska uvidíme.
Klenbařská lysá Lysá hora
1. i 2. den
Avšak ani zkratka nám logicky nemůže pomoci. Zbuj je beznadějně pln horských nadšenců a jsme rádi, že částečně můžeme využít pohostinství jeho zahrádky. Je zbytečné tady vysvětlovat, že (pomalu) dětská obsluha byla fajn, ale jen do chvíle, než někdo objednal dvanáct piv, kdy se rozpouštěly i poslední naděje na slušnost. Naštěstí i Schumi raději vykouřil čtyři cigára než by hoklách řval: "SYPAT!!!"
Vzhůru dolů!
Víte, jak se spí na Lysé? Báječně! I když se názory samozřejmě různily a Pižwovci tvrdili, že v tom chrápání se spát nedalo. Gabča s Vitoldem rozhodně nic takového nepotvrdili! Rozcvičku se nám stále snažili vnutit sousedi Maro se Strunkou. Marně. I když ve mně už převážila chuť vstávat, byť jsem z okna viděl, že nic světoborného na nás venku nečeká.
... pokračování a mraky fotek najdete právě ZDE!
Po provincetownských dunách s Mr. Cookem...
... další fotky >>>
ZLN - PCE 4:2
pátek 9. října 2009
Sedím si takhle v jeden už chladnější úterní večer na Kolibě v Krnově, kde už trávím více jak dva služební měsíce a říkám si, jakpak asi vypadá zápas Zlína s Vítkovicemi? Ladím na netu online hokej a co nevidím na první záběru z Čajkovy plech arény? Havran s Jiříkem! Ano, pěkně z detailu, jak zrovinka přemýšlejí, jak chokej nakonec dopadne. Nebylo přesně tohle znamení? Asi ano, i proto koukám, kdy bude Zlín hrát doma, že bych zajel konečně do mého milého Zlína na návštěvu, a nestačím se divit. Hnedka v pátek a s Perníkama! Ani chvilku neváhám a ozývám se. A taky se pořádně těším!
Zlín mám skutečně rád. Stoupat ulicemi Pod Rozhlednou a jí podobnými je pastvou pro oči. Zlín jako takový je postaven v úzkém údolí nad Dřevnicí a většina baťových domků, domečků či bytovek se nachází v kopcích. Mnohé tady stojí bezmála sto let a brilantně zapadají do okolí. Jsou malinké a vevnitř mnohdy prťavé. Na druhou stranu oku rozhodně lahodí a díky neomítnutým cihlám dodávají místu génia locky. Rád tudy chodím a užívám si jich. Obzvláště teď po Amíkově, protože právě ta jistá uniformita v zástavbě rodinných domků mi připomíná ségřin Provincetown. Snad už i tady ve Zlíně doufejme nelze bez povolení měnit jejich xicht.
Šuby duby Amerika
2. až 14. září
Amíkov v Zálouží. Země neomezených možností, abych parafrázoval Vendelajna, který je mým názorem překvapen, si moc vážím. Moc moc! Nepoznat jej, jsem standardně zaprděný čecháček aniž bych věděl. Na stránkách jste měli možnost poznat, co jsem zažil. Vendelajn byl překvapen. Jenže! Jenže na Trutnov člověk jezdil (včetně medvěda) jako na free-town, kde zažil něco, o čem neměl tušení, že existuje zcela přirozeně. Přirozeně jako Zálouží. A jsem tomu rád. Nejel jsem tam jako turista, měl jsem výhodu, ale jako člověk, který tam má svou sestru, jejího manžela a jejich přátele, kteří mi udělali takový TRUTNOV09, ze kterého jsem byl absolutně OFF. Oči jsem měl ablolutně otevřené, vnímal jsem plnými smysly a jsem ochoten (mnohé nerad) obětovat do budoucna. Vážím si moc svých přátel, ať jsou kdekoli. Také musím říct velké DĚKUJI právě lidem v Amíkově, které jsem potkal. Ano, to je země, kde chci žít. Proč? Protože! Svoboda je tam, ne tady. Tady je Paroubek a uvědomme si, tohle tady bude volit většina, tím končí svoboda a začíná RaJ. Dál tenhle druhý Gottwald nevidí. A i proto tady nechci žít. Ségra, díky moc za to poznání. Mám tě moc rád a díky za to poznání...
NY 11. září: Liptákov a Nový York, města má nejmilejší, chce se mi říct společně s Járou Cimrmanem teď, když si sedím v 17. patře našeho hotelu za řekou Hudson v New Jersey a koukám na druhou stranu na věčně tepující město měst. I teď o půlnoci, kdy se u nás nehne ani kolo a tady stále jezdí auta tam a zpátky. Právě začíná 11. září, osm let po té a v místě Bodu Nula dva sloupy světel naznačují původní místa Dvojčat. Je zvláštní, ocitnout se právě tady v den, který se bude stále připomínat jako útok na naši pidlivizaci. Asi by se tady měl zajet podívat každý, kdo uznává naše hodnoty, aby viděl, jak velká apokalypsa to byla. Projeví se na New Yorku dnešní vzpomínání?
Zcela určitě. I když večer si někde na pomezí Čínské čtvrti a Soho na nic podobného nevzpomenu. Teď ráno však cestujeme na naši ambasádu a první jazyk, který uslyším cestou metrem je polština. Tady? Přirozeně! Není asi jiného místa na světě tak národnostně mnohočetné. A svobodné, tepující, nikoli však bezohledně jako u nás, lidé vnímají své okolí i cestou do práce, stejně jako naši malou cestovatelku Madlenku, která stále nedokáže vstřebat to množství lidí všude kolem nás.
... pokračování a mraky fotek!
Trutnov 87-09
20. až 24. srpna
Měl to být samozřejmě článek o Trutnově. Jenže se pak, týden v absolutních a naprosto pozitivních vzpomínkách, najednou ocitnu ve společnosti podobně postižených. Jeden sy stýská, že už to nejde, druhý je zamindrákovaný jako já před několika lety a sám se snažím sám sebe marně přesvědčit o opaku, že už dávno tomu tak není. Pak dopijem poslední doušek krušných krušek, do kterých se nelze vpít ani po týdenním intenzivním snažení se do nich aspoň večer vkousat.
V narcistní atmosféře pak jdeme ulehnout každý do své kajuty s pocitem, jak jsme jeden druhého pěkně zase zválcovali a v nekonečných snech tajných přání se snažíme zapomenout na den, který mezitím uběhl bez toho, aniž bychom aspoň trošku přišli k lizu. Aha, práce!
No jo, jenže v tom si vzpomenete kromě spousty malicherností, které dnem prošuměly jako loňský sníh v Charlieho vzpomínkách na toho spokojeného kolegu, který se k lizu podle uspokojeného výrazu v tváři o víkendu dostal, zatímco ty se tváříš veledůležitě, že máš zase o čem psát, když se pachtíš přes Vendelín z MOM do Krnova. Ba ne, vo tom to není a teď po 4 krušných máš opět potřebu neukojený rozdávat ty své rozumy do světa. Achjo...
BYSTŘIČKA 2009
30. července až 3. srpna 2009
"Kua, čo to ten Medveď zasa trepe," jako bych slyšel stěžovat si v mlžných luhačovických ozvěnách Matese. "Asi sa zbláznil, lebo som tam opäť nebol," dodal by, když jako první si tady přečte o sobotním večeru. Tou dobou již pozůstalá pětice zcela jistě přešla z denní fáze B na fázi C, zatímco s Kufberkem vystupujeme v Uherském Hradišti. Nikdy jsem neměl tu čest v centru města být. O to více mne překvapilo, jak "daleko" je na hlavní náměstí z nádraží. Den končil, slunce již nepanuje tak dlouho jako uprostřed června a my vcházíme někam, co nás zcela pohltí. V Hradišti se odbývá Letní filmová škola. Festival s dobře vypěstovanou a hýčkanou tradicí, kde se jeho návštěvníci "učí" filmu. Netušil jsem, jak lehce se jeho kouzlu dá propadnout. Stačilo pár minut pobýt a okamžitě na člověka dopadla ona neuvěřitelná pozitivní atmosféra. Všude kolem spousta mladých lidí a mezitím vším naše dvě vykopávky, které však zhola nikomu nevadí. Mladá generace se baví jinak než my, netráví mládí po hospodách a byl-li tohle typický vzorek našich nástupců, jsem spokojen. Škoda, že náš čas byl tak krutě vymezen na pouhou hodinu a museli jsme přístav plný pohody opustit zrovna, když na náměstí začínala filmová produkce. Nevěříte? I já to bral jako krásný sen. Ba ne, napřesrok tam musím přijet pobejt rozhodně na delší dobu!
