FREE´D´LAND 98.1
13. až 15. února

Člověk občas nestíhá, ve kterých zákoutích se může setkat s už dávno zapomenutou historií. A nejen zapomenutou, ale i definitivně odepsanou. Historií, která splývá s šedou kůrou mozkovou stejně jako mlžným závojem minulosti. Podobnému osudu neměl uniknout ani Freedland 98, toho roku první ze tří. Splývá o to víc, že v podstatě neexistoval jakýkoli záznam. Ani fotka, jednoduše NIC. Leč jednoho listopadového večera byl nejmenovaný člen našeho záchranného týmu, kterému se vždy přidělovaly jen podřadné práce, pověřen letmým poklepáním zdí v medvědově doupěti. A tam (hledaje komín) jsem v levém horním rohu objevil zapomenutou historii prvních čtyř měsíců roku 1998. Zápisky byly uzavřeny do červenočerných desek firmy Energizér a byly řazeny den po dni. Tento fakt vysvětluje jakoukoli absenci poznámek v Deníku 01 z oněch měsíců. Prvním přepsaným "kusem" byl balónkový Svojanov II/98 a nyní se pokusíme zrekonstruovat události čtvrtého freedlandu. Nebude to lehké, protože se mu zapisovatel věnoval jen letmo. Skoro by se dalo říct, že jej šil horkou jehlou, tedy tužkou. Konečně posuďte sami... - rekonstrukce -       Je všední únorový pátek. Mám po noční a přichází na mne klasická předfreedlantovská horečka. K tomu mám ještě pravidelnou lékařskou prohlídku, během které stíhám vyzvednout klíče od ubikací, abych se vrátil na polikliniku a s výsledky pak zamířil rovnou do Ostravaru. Ano, přátelé, tento druh značky piva byl na programu freedlandu.       Druhý hlavní organizátor Kufberek se dopoledne omlouvá. Ochuravěl. Odjíždím do Frýdlantu sám. Po příjezdu se dávám tradičně do vaření gulášku (Sojového psa), jehož příprava trvala půltřetí hodinu. Sami s guláškem popíjíme první piva a očekáváme příjezd prvních účastníků.       Jako první přijíždějí Slováci a atmoška se konečně z nekonečného čekání rozjíždí. Přijíždějí další a další lidé, přičemž se střídavě vítáme a loučíme s přáním dobré noci. Někteří vydrží do půlnoci, jiní do rána.       Je sobota a slavíme onoho Amerikou importovaného zaláskovaného Valentýna. Vstáváme takřka všichni kolem deváté hodiny. Před jedenáctou odcházím s Alenou na nádraží mrknout na vlak. Je ji nějak divně a chce jet domů. S ostatními se potkáváme o něco později u obchodů. Procházka po obchodech se nakonec stává jedinou naší dnešní činností.       Po návratu na základnu se bavíme vším možným. V podvečer někteří odcházíme do sauny, ve které nakonec vydržíme dvě a půl hodiny. I přes slušnou dávku alkoholu v našich útrobách je pobyt v sauně velmi příjemný. V rámci dobře rozjetého večera navštěvujeme za účelem papání i kulturizace "Club for you," ve kterém se rozjíždí místní rázovitá tuc-tuc. Každý řádí dle vlastní potřeby a zcela překvapivě se vracíme takřka všichni stejně kolem jedné hodiny po půlnoci. Jen Zipp s Fünfem se zdržují poněkud déle a nepřicházejí sami. (Vyjímečně si nevedou opičky anýbrž kukiny.)       S Vačkem a Vladem hrajeme nepřetržitě až do pěti do rána Žolíka, leč není v našich silách vydržet do prvního hokeje. Ano, Nagano běží plným proudem a vítězství se blíží! (To zatím je našim zbožným přáním, nikoli realitou.)       Nakonec jsem spal tři hodiny. Budíme se akorát na konec metané a začátek zápasu našich s Kazachstánem, nad kterým nakonec vyhráváme 6:2 (8:2 pozn. wmr). Mezi prvními odjíždí Fünf a o něco později jej následují Zipp, Jíťa s Romanem a další.       Po hokeji začínáme pomalu uklízet, abychom se nakonec ve tři hodiny odpoledne definitivně opustili opevněný areál. Odvážím Vačka s Cecylem do Klenby na nějaké jídlo a pivko a následně na vlak. Končí další freedland... Zpátky nahoru!