Klub 27
aneb Medvědův vstup do něj

      Přijde mi poněkud divné hodnotit oslavu svých narozenin, leč jak říká klasik, nikdo to za mne neudělá. Pouštím se tedy do práce. Na sedmadvacáté narozeniny jsem se velice těšil. Dvacátý šestý rok svého věku totiž považuji za nejnešťastnejší v mém dosavadním životě. Přešel jsem zřejmě z období dospívání do dospělosti. Přesto se i nadále cítím dítětem a občas mé chování na venek tak i vypadá (pravda - pozn.). Za to ta sedmička v číslovce nadcházejícího věku mi příjde jako osudově šťastná. Jednoduše jsem se na ni těšil.
      Letošní Roháče nakonec nějak nedopadly a já si dokonce přál oslavit svůj vstup do klubu 27 jen s několika málo přáteli. Pozvání přijali, leč nepřijeli Charlie a Volejníčky, a tak jsme nakonec v sobotu 13. ledna sedli v Klenbě k televiznímu stolu v tomto složení: Marcela s Kufberkem, můj parťák Smejky s Janou, Skoumí bez Krtka a můj šéf Vlas. Tak nějak samosebou jsem tam nechyběl ani já. Co vám tady budu vykládat. Po oficialitách jsme se rozpovídali a atmosféra nám byla příjemnější a příjemnější. Na konci roku jsme instalovali v Klenbě své vlastní tupláky, a tak i při této příležitosti jsme je hojně použili.
      Po klenbovní zavíračce jsme se přesunuli doslova o dům dále na tuc-tuc do kulturáku. Záhy nás opouští Skoumí, zatímco Smejky je radostí bez sebe, že může konečně ten přetopený kotel z Klenby vytančit. Někteří jsme se bavili i tady dobře a já s Marcelou jsme protancovali celou noc až do rána, kdy jsme prvním autobusem po páté odjížděli domů. Stálo to za to!!!

-md-