KUFbERKOVÝCH 29
17. července
- úvod -
Jak si urkitě ještě většina z vás pamatuje z některého čísla Thájmsů, nadělili jsme našemu webmástrovi Skoumímu k narozeninám koloběžku. To proto, že jsme se už nemohli dívat na jeho neustále narůstající množství tuku. Tenkrát ještě Kufberek netušil, že něco podobného chystáme i na něj. Chtěli jsme mu koupit nějaké kolo kolem dvou tisíc, na kterém by dojížděl alespoň do Klenby. Jak se blížil termín narozenin, začala dostávat naše představa reálné hodnoty. Dali jsme hlavy dohromady a nakonec se nám podařilo dát do jedné kupy osm tisíc korun. Větší část peněz věnovala do kola Marcela, která už se na kulatícího Kufberka taky pomalu nemohla dívat. Za takovou sumičku lze už pořídit velmi slušné kolo!
Nejprve to vypadalo, že necháme Kufberkovi postavit kolo na míru. Jenže pak jsem šel jen tak pro inspiraci do jedné prodejny a uviděl jsem tam kolo zlevněné z osmi něco na šest a půl tisíce. Říkal jsem si, že za zbytek by už šlo pořídit i nějaké to vybavení. Stalo se. "Já bych chtěl být taky vaším kamarádem...", povídá mi prodejce. O hodinu později už na krásném novém kole provádí první zatěžkávací zkoušku Skoumí. Aspoň hned uvidíme, co kolo vydrží! Vydrželo jízdu do Klenby. Na závěr jsme kolo uskladnili do doby oslavy u Skoumalů.
- oslava -
Termín oslavy padl nakonec na klasické úterý. Přesně v den Kufberkových narozenin. Škoda jen, že počasí nebylo lepší. Pršelo, ale i přesto jsme do Klenby kolo k tradičnímu televiznímu stolu dovezli. "Máme radost, že máte radost!" A měli jsme ji fšichni. Je to super pohled na obdarovaného člověka. Kufberek zářil štěstím a jako by tomu stále ještě nechtěl věřit. Prohodili jsme pár nezbytných věcí ohledně provozu kola a pak se mohli naplno věnovat oslavám, které (jak jinak) probíhaly do závěrečky a následně ještě v kulturhauzu až do časných ranních hodin. V jakém stavu jsme šli do práce raději ani nebudu popisovat. Bylo to kruté.
Kufberkovo nové kolo nakonec vzhledem k okolnostem bylo Brzdym převezeno do jeho doupěte. Na tuc-tuc jsme si potykali (někteří poslední) s naší milou šenkýřkou Věrkou a já jako obvykle protancoval (tentokráte s Věrkou) celou noc. Skoumal nám asi udělal svůj osobní rekord v počtu piv za jeden večer a ráno rozhodně nemohl řídit střízlivý. Totéž lze říci i o Brzdym, který do práce dorazil ještě o hodinu později nežli já. Bylo skutečně velmi veselo! Nebo ráno spíš těžko.
Je tady ještě někdo, kdo tam byl a jehož jméno nepadlo? Není tomu tak. Snad jen Skoumalka, která účast původně přislíbila a nakonec jako obvykle nedorazila.
-md-
Šup k odkazům!