MYLACH
Zápis z jednoho letního večera v nejmenované obci
- úvod -
To, co se tady dočtete, se stalo jednoho krásného letního večera. Mám čtvrtý den dofču a "už" třetí den putuju po naší vlasti. A nejen po ní. Předefším konečně objíždím své známé, na které jsem už strašně dlouho neměl čas. A tak po "štaci" v Brně u Manťase s Lenčou a v MNM u Dany, Móni a Zippa zcela logicky dochází i k návštěvě Bláhovců v Srbíně.
A už příjezd byl zcela tradiční. Musím se přiznat, že se mi ještě nikdy (to nikdy padlo až následující den) nepodařilo dojet do Srbína na kole. Může za to silnice mezi Kutnou Horou a MNM! Kdykoli jsem po ní jel, vždy mne Lukas odchytil a dovezl zbytek cesty do Srbína autem. Jednou to už bylo doslova o fous! Tentokrát od Kostelce nad Černými Lesy. Chudák Lukas nechápal, že od naší poslední telefonické domluvy se mi podařilo ujet dalších pět kilometrů.
Oba jsme toho měli za celý den dost. Lukas byl služebně v Šumperku a já mám za sebou celou stofku kilometrů na kole. (z toho deset stresových po MNM) Není se proč divit, že se rádi necháváme Mikymauzem večer odvést do hopsody.
- Třemblat & Mylach® -
My v Ótravě máme klubovou Klenbu v Klimkovicích a Lukas se svou bandou pro změnu v Třemblatě. Společné mají obě provozovny pivo - Géčko. V ostatním se naprosto liší.
To, co se v následujících hodinách odehrálo, nemělo už vůbec chybu! Lukasova banda je početná. A já se nejvíce těšil až poznám Mylacha s Tatarkou.
Urkitě si ještě vzpomínáte na pozvánku, která sezvávala na Bláhův masový experiment. Lukas tam tenkrát uváděl pro většinu z nás naprosto cizí jména svých přátel. A k tomu se váže Mylachova historka:
Mylach jednoho dne usoudil, že je třeba zjistit, zda-li se o něm někde na síti nepíše. Předpokládal, že jeho přezdívka nebude zase tak moc v kurzu. A jaké bylo jeho překvapení, když se před ním otevřely právě naše stránky. A tak se Mylach pohodlně usadil a objednal u obsluhy internetové kavárny další kafe. (Zda-li nakonec neodešel zcela ožebračen - údajně přečetl úplně fšechno - se mi nepodařilo zjistit.) Stránky si velice pochvaloval i u mne, aniž tušil, že jsem jedním z autorů. (Nač ta nemístná skromnost, mistře?!?)
Večer v hopsodě se rozebíhal pomalu. Poáč na zahrádce i uvnitř bylo plno, nepohrdli jsme schůdky na zápraží. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se z hopsody neustále valí dveřmi dým. Vzduch vevnitř byl tak hustý, že by se dal krájet. (A možná ještě dál...)
- hospodské klání -
S postupujícím časem se "nás" scházelo víc a víc. Příchodem bagristy (jehož jméno teď fakty ze sebe nedostanu) se začaly dít vjecy! První vyhlášenou bojofkou bylo zvedání židle s prázdnou basou a to jednou rukou za její nohu. Poměrně zábavná, leč evidentně jednostranná, záležitost. Autor nápadu byl vítězem. O chvíli na to přišlo na zvedání třílitrových zavařovaček plných vody. A zase, kdo vydrží déle. Lukas to jen velmi, ale velmi nerad vzdával.
Posledním krásným nápadem jsem se i já nechal rád unést (předchozí dva vzhledem k svému chatrnému fyzickému stavu jsem raději "vypustil"). "Zítra jedeme do Suchdola nad Lužnicí!" Prohlásil Mylach a hned jsme dávali dohromady strategický plán. (Jedinou chybou bylo, že Mylach z plánu ráno vycouval, čímž se "to" celé rozpadlo.)
Piva se do závěrečky vypilo ještě spousta. Teklo proudem a bylo hodně veselo. Bylo radost s touhle bandou pobejt. Je fakt, že takové hopsodské "mejdlo" jsem ještě asi nezažil! A vidíte. Na jednu věc jsem málem zapomněl: Jedinou osobou, kterou jsem neměl tu čest poznat, byla Tatarka. Tak že by příště?
-md-
K odkazům!