Pozvánka na oběd
17. až 18. března

Zdar pane! Zveme tě na oběd. Přijeď za námi do Města neomezených možností. Zipp a Dana

- Kozí dny FM -

Říkal jsem si tenkrát: "Proč, ne. Stejně bych měl na tento víkend programově pusto a prázdno, takže mají vlastně dobrý nápad!" V sobotu ráno neváhám a těžce vstávám na ranní vlak do MNM. Proč těžce? Protože včera hrály Vítkovice užnevímkolikátý PlayOff zápas, pročež jsme se domluvili s Kufberkem a ještě s bandou kolem Smejkyho, že zajdeme zápas sledovat Na stadion do Frajdku. Sice jsme místo dvou třetin sledovali fotbal Sparty a Slavie, poáč nás bylo v hospodě stále málo a byli jsme přehlasováni, což Smejkovci neustáli a odešli, zatímco my s Kufberkem zůstali. Po hokeji se k nám všichni opět navrátili. Byly dnes totiž kozí dny a ty si jen tak někdo nenechá ujít a to včetně Kufberka, který původně hlásal, že jede brzy. Poslední vlak po jedenácté byl jeho a já po půlnoci v bláhové představě, že těch deset piv přece bez problémů vyjezdím, odjel oklikou domů také. Marně jsem doufal v rychlejší vystřízlivění a tak jsem v sobotu celou cestu vlakem řádně protrpěl.

- cesta do Města -

Už tak cesta probíhala po rozestavěném koridoru pozvolna až jsme se nakonec zarazili v Záboří nad Labem. Před námi je nehoda a předpověď místního rozhlasu nedává velkou naději: hoďka, možná i víc. Zkouším svolat záchrannou misi. Říkám si, že Chlumec přece není odtud daleko. Leč Konvísek nefunguje a Charlie podle maminčiných zpráv před chvílí odjel také do MNM. Naštěstí o nějakých pár minut později nás zřízenci nahánějí do vlaku a záhy se k radosti všech cestujících dává vlak do pohybu. Do MNM dorážíme nakonec po šesti hodinách jízdy, což znamená něco přes hodinu zpoždění.
Na hlaváku na mne dle předchozí domluvy čeká Charlie. Je jakýsi jiný, mladší. Odhodil páčo a vypadá podstatně jinak. Vítáme se a hned kvačíme do krtka směr Strašnice, kde už jsme netrpělivě očekáváni. O nějakých pár minut později jsme již na místě a na mě právě přichází kocovina. Doteď jsem byl v relativní pohodě bez přikrmování a od této chvíle to už jinak nepůjde. Obsluha, oběd a zápitek byly vynikající, ovšem mnohem horší je to s počasím. Přesto se nakonec rozhodujeme pro nějaký lehčí sport. Vyhrála autoturistika...

- autoturistika -

Po oblíbené cyklistické hájvej "Jižní spojka" opouštíme po druhé hodině odpolední Město neomezených možností a míříme vstříc Českému Krasu, skálám, trilobitům a jiným potvorám. Zastavujeme se krátce na Tetíně, který je bezproblémově přístupný ze stejnojmenné abce a od kterého je pěkný výhled do údolí Berounky. Odtud přes Beroun míříme na Svatého Jana pod Skalou, kde nepochodím z nápadem výstupu na onu skálu, za to nápad s občerstvením v místní hospodě byl přijat jednohlasně, stejně jako místní Budvar do nás zajel ani nevíme jak. Cestou zpět jsme ještě zastavili u Velké Ameriky, kde jsme museli se Zippem neradi konstatovat, že je to již osm let od doby, kdy jsme "Tam dole" byli. Ani zde se však vinou sychravého až řeklbych deštivého počasí nezdržujeme nijak dlouho a míříme zpět do MNM.

- večer -

Dana opět připravila báječný pokrm, abychom večerní paření přežili, a po osmé odjíždíme do Nuslí za Kačenkou. V televizi zrovna začínají Gramy s Andělem a to je fakt nekoukatelný opruz. Hospoda Na Tetíně (pozor, neplést si s přes den navštívenou obcí!) je plná ciferníků, rafiček (těch vesměs stojících) a stává se dnešním pařeništěm. Zipp neopomene tataráka. Jenže nás ten dnešní trip nějak moc utahal a tak chvíli po příchodu Kačenky s Mírou balíme a Kačenka nás odváží zpátky do Strašnic. Zbytek večera strávíme u té podivně barevně blikající lampičky, ve které stále ještě vidíme Anděla...

- Srbín -

Vstáváme? No, neptejteseměkdy. Snídaně i oběd si opět zaslouží pochvalu, přičemž mezitím se nám velmi pohodově vykládá. Odpoledne vyrážíme za účelem vylepšení Zippova kárového hifi za Lukasem do Srbína. Koukáme na formulky, prohlížíme fotky, já opět řádím s Pafčou (ten mizera mě vždycky dostane...), prostě si jen tak labožíme. O páté nejdeme na čaj nýbrž se loučíme a sedáme do auta, abychom jeli zpět. Pohodově stíháme jak bus (Charlie), tak vlak (ten pro změnu já). Jen z plánovaného setkání v Třebové s Vačkem už nic z důvodu pokročilého času nebude.

Tím končí povídání o jednom povedeném víkendu. Dana se Zippem se hodně snažili, aby byla pohoda, což se jim povedlo a patří jim za to náš dík.

-md-