tour de Chorvatsko
26. až 28. července

Hlavní stránka <<< 2001 >>> Náš diář

- Proč? -

      Poáč jsme s Kufberkem chytli schízu z počasí, které tady už více než týden vládne. Zatímco zbytek republiky má relativně slušné počasí, na východě neustále prší a rozhodně se nedá nazvat letním. Pravda, měl jsem původně téměř týden putovat po Českém ráji. Jenže jsem chytil nějakou malou depku a nechtěl jsem prudit. Doufal jsem, že mne přejde a to se skutečně povedlo. U moře...

- odjezd -

      Za mírného poprchávání opouštíme Ótravu po druhé odpolední a míříme vlakem EC Sobieski do Břeclavi. Né, že by vlak nepokračoval dále do Vídně, ale chceme se ještě naposledy slušně a levně najíst před vstupem na západ. A v tomhle směru máme už dlouho ověřenou nádražku v Břeclavi.
      Město Břeclav nás vítá lijákem a my z toho máme škodolibou radost. "Ať už jsme u moře!" Říkáme si a po dvou hodinách nastupujeme do dalšího vlaku EC Vindobona, kterým opouštíme naše téměř svrchované (vinou anglických úředníků, kteří vracejí cikány zpět už v Ruzyni, tomu tak není zase až tak úplně pravda) území.
      Vídně si mnoho neužijeme, poáč vlak přijíždí se zpožděním a tak máme čas osm minut. Akorát na přestup. Ránu, kterou utrpíme při vstupu do vagónu nás upozorňuje, kterýmto směrem jedeme. Známe smrad, který se vyvalí z vagónů, které k nám míří z Ruska, ofšem Italové na tom nejsou o nic lépe!
      V "našem" kupé sedí celkem sympatický Brazilec, který je ale po několika minutách vykázán právě přistoupifší (snad) Ruskou, která jej i se smrdícíma botama posílá pryč. Zvláštní způsoby. Máme pocit, že jsme v tomto kupé pouze co by trpění hosté. Cesta naštěstí ubíhá rychle. Žasneme nad krásnou přírodou kolem Semeringu. Další cestu už usínáme.

- Villach -

      Korutanský Villach mile překvapil. Vystupujeme na hlavním nádraží a máme čas necelé tři hodiny, za které nám odjíždí další vlak směrem na Slovinsko z nádraží West. Máme tak spoustu času na prohlídku města. Pěkné centrum s pěší zónou. Domy a ulice pěkně upraveny, jak se na příznivce Jorga Heiddera sluší a patří.
      "Zbývající" dvě hodiny pak už trávíme na západním nádraží při lahvince Frankovky. Tohle nádraží těžce připomíná českou realitu svým stavem a do tohoto prostředí rozhodně nezapadá. Na druhou stranu je tady útulněji než na metropolitním hlavním nádraží. Čas nám zpříjemňují projíždějící vlaky a překvapení - zpívající mašina! Její tyristory zvládají stupnici! Hovadinka, ale potěší. Před čtvrtou hodinou ranní přijíždí náš vlak a my se můžeme v klidu vracet do východní Evropy.

- Laibach, Ljubljana, Lublin -

      Dlouhým tunelem se dostáváme do prvního slovinského města Jesenice. Stav železnice nás hodně překvapuje a okolí trati taky. Žádná viditelná změna, žádný úpadek životní úrovně. Cítíme, že Slovinci skutečně patří podstatně více do Evropy než na Balkán. Z Julských Alp moc nemáme. Je tma a tak usínáme. Vzbudit se musíme v Ljubljani, poáč jediný vagón, kde se dalo sedět, pokračuje na Záhřeb a my potřebujeme do Rijeky.
      V Ljubljaně na hlavním nádraží registrujeme další vozy do našeho vlaku na druhém nástupišti. Vcházíme do podchodu a v něm nás zarazí název ulice: Masarykova. Máme chvíli čas, tak nám to nedá. Leč ulice je zklamáním. Celá se jakoby buduje. Ale i tak potěší. Velikostí nám Ljubljana (chcete-li Laibach nebo Lublin) připomíná Ótravu. Celé je na placce. Po šesté hodině ranní odjíždíme dále na jih.

- Opatija -

      Hranice, které tady před osmi lety ještě nebyly, přišly po dvou hodinách. Měníme Slovenské železnice (doslova takhle se píšou!!!) za Chorvatské. Trať je zřejmě po válce komplet opravená a tak cesta utíká rychle i nyní. Nádraží v Opatiji přichází po necelé půl hodině. A to je naše konečná. Vysedáme a koukáme jako diví na keduli, která oznamuje nadmořskou výšku: 218m. Tak to je síla! Čeká nás pěkný sešup.
      Moře jsme viděli, ale netušili jsme, že letovisko Opatija je tak daleko. Klesáme po přetížené silnici více než hodinu než se dočkáme kýženého moře. Chvíli vybíráme správnou pláž až nacházíme tu "naši" kousek od městských lázní. V těchto místech je pobřeží skalnaté a jen na některých místech je uměle navezený písek asi dva výškové metry nad mořem. To má na druhou stranu tu výhodu, že moře je průzračné.
      Po pěti letech se vrhám do malých mořských vln. Super pocit. Jako správní masňáci se válíme na pláži celý den a já místy dorovnávám spánkový deficit. Kolem nás je spousta pěkných roštěnek a je vidět, že mladí lidé se tady chodí předefším bavit. Hned vedle nás je plážové hřiště, které je plně využito ať na fotbal či později volejbal.

- Rijeka -

      Válení a koupání nás baví do čtyř odpoledne, kdy se nad horami začíná bouřit. (Nutno říct, že na nás nekráplo ani na chvilku.) Rozloučili jsme se s mořem (Což Kufberkovi trvalo pěkně dlouho. Vychutnával si moře do poslední chvíle.) a stoupáme do centra města. V infocentru měníme nějaký ten peníz a pak jdeme na městský autobus. Cena jízdenky nás šokuje: 11 kun (tj. 55Kč). Do toho kontrast s komfortem. Dřevěné sedadla jsem už dlouho v autobusech neviděl. Kouřící řidič neustále vykládá s pasažéry a do kopců i z kopců žene po úzkých silnicích autobus nadoraz. Ale s jistotou. Tady na silnicích platí právo silnějšího a drsnějšího. (Přísahám, že už NIKDY nebudu nadávat na úroveň ostravské městské hromadné, poáč za 11Kč poskytuje v Chorvatsku naprosto nevídaný komfort!)
      Rijeka je průmyslové město a není nijak sympatické. Trošku jsme se připálili a tak nemáme ani pomyšlení na nějaké courání po městě a to ani přesto, že máme tři hodiny času do odjezdu vlaku. Raději navštěvujeme obchod a zakupujeme pivo. (Mimochodem ho tady mají dobré.) Kufberek už si po předchozí zkušenosti hlídá zálohu na lahve, ale prodavačka nás ujišťuje, že lístek z kasy netřeba. O to větší překvapení budím, když se navracím pro druhou várku. Zaskočenost prodavačky přechází v suverénnost. Nemám lístek a tak dostávám další zálohu! (Pivo stojí 5kun a záloha jsou 3kuny.) Kurva, zasraný Balkán!!! Válka ty lidi totálně dojebala a každý teď ojebává, kde může. Maras!
      Dost rozladěni fším kolem, co jsme v Rijece viděli, rádi odcházíme na nádraží na vlak a hledáme svůj vlak. Sbohem Chorvatsko!

- cesta zpátky -

      Z vlaku, který je pěkně narvaný (jede tady i pár českých rodinek - FIPkařů) už ta realita běžného života mizí a my si vychutnáváme poslední pohledy na pobřeží. Vypadá pěkně.
      Vlakem jedeme přímo do Villachu a jedinou noční můrou jsou pro nás celníci a průvodčí, kteří (jak nám připadá) se střídají příliš často. Za dlouhým mezistátním tunelem se už na rakouské straně budíme. Svršek je tady pěkně dezolátní. (To víš, zvykáme si! Ještě, že u nás pojedeme po koridoru!) Vystupujeme na starém West nádraží a rozbalujeme druhou láhev vína. Tentokrát Vavřinec. Přijde nám tohle nádraží lepšajší k čekání na vlak.
      Hodinu před plánovaným odjezdem přecházíme na hlavák a tam nás čeká nemilé překvapení. Už vlak, který měl jet po půlnoci má zpoždění přes 360 minut. A tak jsou na tom fšechny, které jedou z Itálie. Koukáme, že nejbližší vlak jedoucí přímo odtud, je osobák po šesté ráno. Jdeme si proto lehnout na lavičky přímo na vídeňské nástupiště. To kdyby náhodou přijel nějaký ten vlak.
      Žádný nepřijel a tak mne budí budík až na ten osobák. Ofšem není osobák jako osobák. Tenhle rakouský vypadá vevnitř jako nějaké InterCity a taky pěkně valí! Nemáme pocit, že bychom někde zbytečně stáli. V Bruck un der Mur vystupujeme a za dvacet minut nám přijíždí InterCity ze Štýrského Hradce přímo na Vídeň. Cesta ve spánku utíká jako nic. Ve Vídni nám hned jede opět Vindobona a my už se těšíme na oběd v Břeclavi. Ten dáváme opět v nádražce a teprve teď nám dochází, že jsme půlku Rakouska nakonec projeli za šest hodin, což nakonec není tak zlé.
      Poslední cesta po druhém koridoru projíždíme ve spánku. V první polovině to jelo, ve druhé to bylo horší. Ve Sviňákově se s Kufberkem loučíme a "... tímto považujeme akci za skončenou."

Závěr?

      Byl to skvělý úlet! Vydat se jen tak na den k moři má taky něco do sebe a byla by škoda toho nevyužít, když nám náš zaměstnavatel tuto možnost dává. Zatím mi to ještě až zase tak nedošlo, o jaký zážitek vlastně šlo. To příjde časem.

-md-

Šup k odkazům!