EDITORIAL(speciál)

      Máme to za sebou a bylo to více než příjemné! Co že to? Přece Trutnov! Materiálu o třídenním Open air festivalu by dalo na samostatné vydání Frýdlantských Thájmsů. Jenže krom toho se urkitě ledacos do dalšího vydání Thájmsů stane a tak vám přinášíme tento "speciál." Najdete v něm snad úplně fšechno, co se během tří dnů dalo stihnout, respektive, co bylo v silách jednoho medvěda.
      Kromě něj se z naší party lidiček, kteří spolu mluvíme, objevili tito: LeV a Manťas každý extra, Emílio, Zipp, Charlie, Konvísek, dr.Iglo a na postatnou část i Lukas. Jak si kdo užíval fesťáku se dočtete někde kolem. Alespoň tak, jak jsem si fšimnul. Nějak nepředpokládám, že by se někdo další vyjádřil.
      Srovnáme-li účast loňského Trutnova a letošního, výrazně vyhrává ten letošní. Průměrná návštěva letos byla vrcholem minule při Mládkovi. Taky návštěvnost řádně poznamenala celé Bojiště. Toi-toi, nešťastné stanky s pivem i samotný vzduch nad amfiteáterm.
      Každopádně přeji příjemné počtení a zkuste nasát trochu z té atmosféry, která na Trutnově 87-01 vládla.

-md-

CO JSME TAM DĚLALI?

      Předefším jsme se takřka dokonale míjeli! Srazy jsme sice měli pravidelně každou hodinu na určeném místě. Leč někdy to nevyšlo jednomu, někdy druhému a tak pořád dokola. Navíc někteří z nás neměli s sebou ani hodinky, takže byl kolikrát problém zjistit čas. Ideálním vodítkem v takovém případě byly koncerty (ehm, věděl-li dotyčný, kdo zrovna hraje), které začínaly takřka přesně.
      Nejvíce jsme toho asi naklábosili asi s Lukasem, poáč bylo třeba. Pak ještě s Emíliem jsme se poměrně často vídávali a v neděli pak s Charliem a Zippem. S Manťasem, Konvískem a Volejníčkovou jen výjimečně a obvykle po ránu před stanem.
      O mém a Lukasově špekovém úletu píšu jinde. Emílio, Manťas a Volejníčková zaéčkovali a fšichni společně jsme pak krušně krušili...

READY KIRKEN

pátek od 14:50

      Tuhle pardubickou kapelu tady přece všichni znáte, ne? Neznal jsem a rád jsem se seznámil. Povedený vstup do letošního ročníku Trutnovského fesťáku. Kluci měli skvěle našlápnutý zvuk a bylo radost pod pódiem pobejt...

INÉ KAFE

pátek od 17:00

      Páteční program byl ještě docela příjemně rozložen. Na tuto slovenskou pankovou partičku jsem se stejně jako na Polemic těšil. (Ty druhé jsem žel neviděl.) Slovenskou scénou poměrně zamávali a tak jsem čekal, co z toho bude. Přirovnání k Offspring (po slovensky Jaro v piči...) sedí a pořadatelé nám už podruhé naznačili, že lehce přitvrdili. Pobavili slušné kvantum lidí a to jej jenom dobře.

WALK CHOC ICE

... 5 krát jinak!

1.: Nové Město u Chlumce
      Ve středu před Trutnovem jsem byl u Charlieho. Původně jsme měli jet do Brandejsa na kole, leč Charlieho bacil bacil a tak jsme zůstali doma. Uvažovali jsme, co s tak pěkným dnem budeme dělat. Nějakou chvíli jsme klábosili (chi chi chi, cha cha chá) v chládku domova. Když už jsme konečně dostali hlad, vyrazili jsme: "Rychtu v Novém Městě musíš vyzkoušet, poáč takové jídla jsi ještě neviděl!" Povídá mi Charlie. Tak jo.
      Cesta pěšky byla úmorná, ale výsledek stál za to! Svíčková skutečně neměla žádnou vadu a chutnala excelentně. Navíc porce byla obrovská. A když si tak odfukujeme po dobrém jídle, Charlie mi nenápadně ukazuje na maníky pod televizí. Jo, fakt jsou to kucí z Walk Choc Ice! Jen já netušil, že jsou odtud. Mají za hospodou zkušebnu. Tentokrát si jich nefšímáme a v klidu odcházíme. Cestu zpátky jsme záměrně zvolili kolem silnice I/11, která je k popukání ucpaná. Kardan od ávie udělal své a nás baví sledovat reakce řidičů kolem...
2.: koupaliště v Chlumci
      Po příchodu domů jsme si chtěli na chvíli dadnout a při prvních tónech Nothing else mother (pouštěli jsme si Metallicu trošičku do oušek) jsme úplně přeslechli troubení auta. Přijel Lukas. Tak na pokec a zapomenout. A poveselit se.
      Chvíli po Lukasovi přijeli Lenča (má zavařovat) s Pepčou (má nahazovat zeď). Když se Pepča ujistil, že Charlie s nahazováním skutečně nepomůže, jde s námi na pivo. Lukas má chuť koukat po kukinách. Odjíždíme novým a bouchnutým Rangerem ke zdroji kukin - na koupaliště.
      Sedáme k nic moc pivu a i kukinový program není kdoví co. Jenže za chvíli Charlie koukne k bráně a povídá: "Hele, voni nás tady našli!" Ano, kluci z Walk Choc Ice. Zatím se pořád stydí nás oslovit a tak simulují koupel...
3.: Zahrádka
      "Kluci, kukiny tu v podstatě nejsou a pivo stojí za prt. Tak změníme lokál." Povídá Lukas a dává Charliemu klíče od auta, čímž se z něj pro dnešek automaticky stává řidič.
      Původně jsme Lukasovi slíbili, že pokecáme jen tak ve třech u jednoho/dvou piva. Ale teď už u stolu sedí i Konvi, oba Jelínkové a u vedlejšího stolu další známí chlumečáci: "No, tý vole, já už nestíhám! Voni nás tady objevili!" Povídá Charlie a je nám už jasné. Opět Walk Choc Ice. Jenže teď mají kuci smůlu. Zahrádka praská ve švech. Kdyby jsme měli kus místečka třebas bychom i nabídli. Jenže my odcházíme (pardon - odjíždíme) pěkně navátí až po půlnoci. Byl to pěkný večer!
4.: Trutnov a s Radimem Hladíkem
      Tentokrát jsme si kluky z Walk Choc Ice našli sami. Mezi námi a jimi byl slušně nabitý kotel a Radim Hladík jakoby k nim moc nepatřil. Jenže tohodle pána zná už nejedna generace. Fšak taky Walk Choc Ice dali kromě vlastních fláků i jeden z časů Blue efectu. Urkitě tušíte: Sluneční hrob. Ve skvělém podání. Jen Mišíkův hlas trochu chyběl. Potom, co nám zpěvák začal lozit po lešení a reprobednách, žel, koncert skončil. Atmoška byla přímo skvělá!
5.: pod Bojištěm
      Po koncertu odcházíme pro pivko a potkáváme dr. Iglo, která je zrovna v družném hovoru. A s kýmpak? No přece s basákem s Walk Choc Ice. Nemít na to svědky, tak by nám to asi už nikdo nevěřil. Ale to už byla taková pěkná tečka za tím naším případem. Opakuji...

ČECHOMOR

pátek od 20:30

      ... alias Českomoravskou hudební společnost jsme poprvé slyšeli na pardubické koncertu Lucie před třemi roky co by předskokana. Od té doby se hudebně kousek poposunuli a přišlo mi, že přitvrdili. Nebo že by se nechali inspirovat duchem místa? Každopádně stáli za poslech!

JANA KRATOCHVÍLOVÁ

pátek od 23:05

      ... přijela zakoncertovat s George Illuminati Bandem, kteří platí v Anglii za jednu z nejtvrdších kapel, do České republiky na jediné vystoupení. Jaké to bylo? Skuteční mimozemšťani by mohli jen tiše závidět a Jana jen potvrdila svou pověst jakési marťanské divoženky...

PEPA NOS A JAN KRYL

sobota od 11:50

      Přiznám se, že Pepu Nose jsem v oblibě dosud neměl a o to více se musím lkát nyní. Jeho texty jsou skvělé a zvláštní styl projevu mu za komančů přinesl nejedno vyšetření na psychiatrii.
      Spojení s Janem Krylem byl výtečný nápad a je fakt, že Jan Kryl mne osobně překvapil. Čekal jsem předefším Karlův repertoár, ale i Jan dokázal, že se kolem můzy nejednou prošel. Opět dobrý koncert.

ROCKEC IVO PEŠÁKA

sobota 13:20 a dále.

      Po loňském famózním úspěchu Banjo bandu Ivana Mládka, jehož speciálním hostem byl Ivo Pešák jsme se těšili, že i letos tak příjemně ulítnem. Tentokrát přijel Pešák bez Mládka, za to se svým Rockecem. Pánové v sáčcích vypadali na pódiu patřičně nepatřičně a trutnovské publikum je přijalo více než skvěle. Kotel byl tentokráte ještě více naplněn a hučení a aplaus v něm nebral konce.
      Slastným požitkem byla píseň Milostná poezie, pro kterou má Pešák naprosto ideální romantický hlas. Kdo neslyšel, patrně neuvěří. Jako závěrečnou skladbu zahráli píseň Lucie od jedné nejmenované české kapely. Závěrečný potlesk byl plně zasloužený a Lucie by mohla těmhle profíkům jen tiše závidět!

ZUZANA NAVAROVÁ A KOA / NEREZ

sobota od 14:05

      Většinu koncertu jsem si vystál u krušovického stanku na pivo. A je fakt, že po Pešákovi byla Zuzanka příjemným uklidněním. Možná až moc. Ale tolerantní publikum to zvládlo. Koncem vystoupení se pořádně rozpršelo.
      ... jenže to nikoho ani nenapadlo odejít! Poáč KOA odešla a místo nich přišel Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál! Během okamžiku jsme měli na pódiu starý a dobrý Nerez. Kdo by neznal! Pecka za peckou! Bylo příjemné poslochat tuhle trojičku, která se sešla jen pro tuto chvíli. Diváci je za výkon taky patřičně odměnili...

POŘADATELůM

MIG 21

sobota 20:20 a dále.

      Navštívil nás letos pan prezident. Přišel si poslechnout Kurtizány z 25. avenue, Petra Vášu a Velvet Underground revival. První dva koncerty nemohu posoudit, poáč jsem si musel jít aspoň na chvíli odpočinout, za to třetí jsem, žel, chytil. Velveti original by zřejmě tento svůj "revival" vypískali, poáč jsem si připadal jako někde v Do-Re-Mi. Skutečná hrůza.
      Asi i prezident byl otráven a po revivalu odešel. Škoda. Přišel tak o jeden z vrcholů letošního fesťáku. Macháček a Mig21 změnili od loňska imáge a trochu provětrali i svůj archiv. Hráli jako vždy vesele a příjemně. Vrcholem spolupráce s publikem byla asi píseň Bačkory. Leč nelze posoudit, poáč obecenstvo řvalo a tleskalo takřka neustále. Jen zase ten čas oponou trhnul a další kapela se chystala...

ŠVIHADLO

sobota 21:10 a dále.

      ... a tou kapelou bylo právě Švihadlo. Zvuková zkouška byla tentokrát příliš dlouhá. Na vině nebyla kapela (ač pěkně početná), ale zvukař, který sice bravurně zvládal kapely tak do pěti lidí, ale tahle byla nad jeho možnosti.
      Švihadlo hraje velmi příjemné reggae, které úspěšně rozhoupalo snad úplně každého. Jen ten přebuzený a místy dokonce praskající (!!!) zvuk kazil dobrý dojem z koncertu. A po něm už na mne pomalu přicházela chvíle, kdy se měl objevit třetí skřítek...

GARAGE

sobota od 22:00

      Nástup a ladění Garage naštěstí netrval dlouho. Tony s partou dali poměrně důraz na výběr skladeb z posledního alba Nepohádka a až v závěru došlo na několik starých fláků. Jako úplně poslední zazněly Houby, které pozůstalí věnovali Mejlovi a kterou si zazpívalo celé publikum. Skvělý chorál. Zvuk byl konečně vyrovnaný a zvláštní bylo, že i přesto, že na pódiu neustále něco hořelo, na produkci to nemělo žádný vliv...

VÁCLAV NECKÁŘ a BACILY

sobota od 22:50

      Tady se už musím spolehnout na recenze ostatních, poáč mé tělo už podlehlo naprosté únavě. Po úvodní bombě, kdy explodovalo cosi na jevišti (a já to považoval za definitivní odchod aparatury) nás božský Vašík obšťastnil prvním songem. Co na tom, že byl nerozezpívaný. (Právě v tu chvíli měly začít létat kelímky...) Leč jeho projev se postupem času zlepšoval a nakonec si svým géniem podmanil celé hlediště. Jakýsi človíček u stanu pak povídá: "Už chápu, že i takový Hitler si dokázal podmanit svůj národ."
      Bojím se tady napsat, že Vašík měl úspěch, poáč šlo o chladný kalkul, který už v pondělí začal nechutně využívat v rádiu Impuls co by "objev a překvapení roku na Trutnově." Žel to je pravda...

MONKEY BUSINESS a DAN BÁRTA

sobota od 0:40

      Po Fear factory druhý nejdelší set letošního Trutnova. Těšil jsem se na ně obzvláště po té, co mi jejich otravský koncert pro nemoc neplánovaně utekl. O to víc, že jejich speciálním hostem byl Dan Bárta. Leč ani druhý pokus nevyšel a já si musel vyslechnout jen škodolibé kiš - kiš. Mám na ně smůlu. A stáli za to! Podle pamětníků bylo v hledišti nejvíce narváno!
      Zbývající účinkující (Here a Vlastík Matoušek) byli už v nezáviděnihodné situaci, kdy pod pódiem zůstali jen nešťastníci. Sobotní našlápnutý program se skutečně nedal zvládnout.

BORON

neděle od 9:25

       "Chlapi, vstávat! Za chvíli začíná Boron!" Uvedl po zazvonění budíku v neděli ráno Čárlí a jako potvrzení jeho slov se po několika málo okamžicích ozvalo na pódium poprvé mohutné zvracení. Dal jsem si tenhle koncert oproti ostatním se slušným odstupem, poáč bych to asi nerozdejchal. Prý to ani nejsou žádní bubáci. Nevím. Ale je fakt, že k Trutnovu už jaksi neodmyslitelně patří.
       Po jejich koncertu jsem se s Emíliem vydal do kotle, leč tvrdá hudba a hlavně smrad z lidských výkalů a Toi-Toi chrámů mi už nešly pod nos. Něco mi říkalo, že už toho mnoho dnes neuvidím, což byla téměř pravda. S Čárlím a Zippem jsme se šli zašít k harekrišňákům, kde bylo přece jen poněkud lidštěji...

ZEMĚŽLUČ a BOO

neděle od 10:10 a od 12:00

      Jednalo se samozřejmě od dva samostatné koncerty. Ortodoxně panková brněnská Zeměžluč, jejíž protagonisté už leccos pamatují (včetně první vlny) mají v sobě vyhranost. Punk nějak nemusím, ale tihle se dali poslouchat docela příjemně. Jako jedněm z mála pukáčů jim bylo dokonce rozumět. (Ač zpívají převážně anglicky.)
      Bývalý Dunaj dal na sebe vzpomenout svými dvěma členy, kteří si do kapely Boo přizvali houslistu Metamorphosis Christopha Pajera a violoncellistku Andreu Konstankiewiczovou, aby zahráli velmi poslouchatelnou ba příjemnou hudbu...

HÁREKRIŠŇÁCI

SUPPORT LESBIENS

neděle od 15:50

      Poslední námi shlédnutá kapela, která se snaží úspěšně prosadit i v zahraničí. Sucháč alias Gibon alias go-go měl během fesťáku potřebu veřejně telefonovat některým účinkujícím. (Dal-li mu příležitost Paegas se svým naprosto ideálním pokrytím a kapacitou...) Jedněmi z volaných byli i Supporti, kteří se v tu chvíli měli po koncertu na jinémfesťáku a jak jejich frontman podotknul: "Stáváme se superhvězdami, poáč letos jsme sice ještě vystupovali před Michalem Davidem, ale příští rok budeme už za ním!" Není proč nevěřit. Hudbu dělají skvělou a nám bylo jen líto, že to byla taková pěkná tečka za letošním Trutnovem. Pro nás.
      P.S.: Po koncertu odcházíme s Čárlím a Zippem balit věci do kempu a odjíždíme přes Dvůr Králové do Chlumce a oni dva dále na Mnichov. Žel beze mne. Původně s nimi měla jet i Volejníčková. Ta je fšak tou dobou řidká a nepřišla na sraziště. Tož co s ňou...
      P.P.S.: Při sepisování těchto řádek už jen nostalgicky vzpomínám na "můj" druhý Trutnov. Stál za vidění a nám nezbývá, než opět čekat na další!

-md-

FESTIVALOVÍ SKŘÍTCI

      Měl jsem neskutečné štěstí a podařilo se mi na ně narazit dvakrát! Sice jsem pak jednoho skřítka očekával ještě jednou v sobotu večer po Garáži, leč jsem zřejmě předtím málo dvakrát poděkoval...
      Jak takový festivalový skřítek vlastně vypadá, vám nepopíšu, poáč je to zbytečné. Skřítci se totiž velmi mazaně převtělí do človíčka a příjdou pomoct, když je nějakému člověku nejhůře. Poprvé to bylo při pátečním koncertu hlavního hosta (jak pro koho...) festivalu, kterými byli Fear Factory. Kucíí z Jůesej nám přijeli ukázat, jak se dělá tvrdý rok. Nevím, ale poněkud jsem na začátku koncertu začal usínat. A tu se z ničeho nic objevil skřítek. Jeho ručička vytáhla odkudsi z davu jointa a podala mi jej. Tož jsem si natáhnul a abych v tom nejel sám podělil jsem se z Lukasem. Jointa jsem pak pěkně vrátil skřítkovi.
      Lidi, řeknu vám, že takovou reakci mého už týdenním neustálým pařením zničeného těla jsem nečekal! Usínající oči se pěkně rozevřely a tělo se napružilo zpátky do svislé polohy. Do toho krásný pocit blaha. Koukám na Blahu a ten je v tom taky až po uši. Už se nám i Fear Factory začali líbit a my zpívali s nima: "Mrdááát!" Případně: "Mrdááát!" Přišlo nám, že tím pádem jsme podchytili podstatu textů skupiny...
      Druhého skřítka jsem potkal v nekonečné frontě na pivo. Žel na Trutnově tomu tak bývává, poáč Krušovice tady mají ukrutný monopol a podle toho obsluha vypadala. Rozuměj vázla. Na pódiu se zrovna rozjížděla Zuzana Navarová se skupinou KOA a mne už po dvaceti minutách přecházela dobrá nálada po Pešákovi a začínal jsem spřádat plány, jak to té pomalé krušovické obsluze nandám. A v tom zřejmě viděl nějaký dobračisko ten můj nasraný xicht a kde se vzal, tu se vzal: Mám opět jointa v ruce! Potáhnu. Opět kvalitní zboží a než příjdu na řadu, směju se jako ten nejspokojenější člověk na světě...

Ať žijou dobří skřítci! Díky!

POST SCTRIPUM

      Až v záříjovém čísle časopisu Rock a Pop jsme se konečně dozvěděli, kolik nás v areálu Na bojišti vlastně pobývalo. O něco výše jsem psal, že ve srovnání s minulým ročníkem tam bylo lidí mnohem více. Oficiální počet, který oznámila pořadatelská agentura, bylo 13000 platících diváků. Něco se i proslýchalo o cifře 18000, což mi přišlo reálnější, ale třeba jsem měl jen velké oči.

-md-