chat

Akce roku 2006

Náš diář

3. až 5. března 2006

      Už na lyžáku jsme se s Charliem domlouvali na lyžovačku na Pustevnách. Konečně nebyli jsme tam už spoustu let. Během telefonátů v rámci olympiády slovo dalo slovo a v první březnový pátek přijíždí Charlie dokonce o minutu dříve než měl do Sviňákova. Virtuální víkend může začít...

      ... a virtuálně začínáme v České hospodě. Kdysi sympatická putyka s vyhlášeným nejlevnějším gambáčem ve Výškovicích se během několika měsíců, kdy jsem ji nenavštívil, změnila v hospodu radegastovu a kromě dvanáctky nemají nic. O to zajímavější je atmosféra, kterou nejprve dokresluje obraz z Primy a zvuk z děsně v 80. letech zakyslého jukeboxu. Pak přichází Kefberek, několik dalších piv a atmoška nejen cigárama houstne. Pár ostrých slov a dva vyhození od vedlejšího stolu až přímo na chladnou dlažbu. Raději platíme než dopadneme stejně a opouštíme tak skvělý lokál.
      Naší další zastávkou je Loď. Po staru vlastně Alexandrie, ale tak se dnes vlastně jmenuje celý podnik. Dvě restaurace propojené tuctuctárnou s výhledem na dráhy bowlingu. Tady nuda nebude! Je pátek a tak pro jistotu sedáme hned zkraje. K východu a záchodu strategicky kousek. Máme dokonce štěstí - Vladko byl minulý týden a Šrek bude až za týden. Dnes jen nudná diskoška. Plznička je slušná, servírku v pohodě přesvědčíme, že jsme nepřišli zatrsat, což pochopila asi hned dle našich báječných ohozů. Jak pochopíme o hodinu později, kdy dýdžej zvyšuje hlasitost, jsme absolutně out. Chvíli nám trvá než pochopíme, že jako mimozemšťani tady vlastně vypadáme my. Docela prdel. Témat máme spousty a bavíme se skvěle. Dle dohody dopíjíme čtvrtou Plzničku, servírka nás skásne každého o kilo a míříme k domovům. S Charliem ještě klábosíme přes půlnoc a srovnáváme se se zážitky u Absolut50V.

      V sobotu vstáváme za rozbřesku a po skromné snídani (což kvitujeme oba) odjíždíme na Ráztoku. Nejprve jsme trošku podcenili čas a nestihli jsme lano v osm, pak (rozmazleni Slovenskem) podceňujeme spodní stanici lanovky. Ještě nám pikolík na parkovišti poté, co nás skásnul o pade, potvrdil, že na stanici je bufet. No, o kavomatu bych to příště raději netvrdil. Druhou srážkou s realitou se stává rychlost jízdy lanovky. Třetím a posledním zklamáním je upravenost sjezdovek, ale pak už přicházejí jen pozitiva a sociální jistoty. Sjezdovky jsme vyzkoušeli všechny, příjemným překvapením pro nás bylo dvacet čísel prašánku místo slibovaných ledových ploten, před kterými nás varovali. Jedna sjezdovka byla celá na prašanu. Prostě paráda.
      Většinu dne pak trávíme na nejdelší sjezdovce. Není kdovíjak prudká, ale vzhledem k stále sílící mlze nám její "prudkost" vlastně vyhovuje. Když nastala mlha, že by i Rákosníček záviděl (a to se stalo několikrát), snažili jsme ji rozehnat v bufetu horkou čokoládou se šlehačkou, kterou Charlie maximálně vylepšil rumíkem. O zrozený recept se neváhal podělit ani se sympatickými šenkýřkami. Poslední (to se vlastně neříká...) jízda byla bez mlhy, takže rozloučení bylo super. Na závěrečných boulích už jsem ovšem nestíhal. Tedy já, spíš nohy protestovaly;-)
      Z Ráztoky odjíždíme ještě za světla a tak se antré při vjezdu do Štramberka povedlo. Charliemu se výhled zamlouvá a ještě netuší, co ho čeká. A když zajít do pivovaru, tak jedině s Pivkem. Trubač, jídlo, náladka i atmoška byla super. A nebýt únavy a auta, zůstali bychom určitě až do zavíračky. Abychom doma nevyžíznivěli, bereme s sebou soudek TroobaCZe a po deváté neradi odjíždíme domů. Večer už jen odpočíváme a koukáme na filmy.
      A z ničeho nic je neděle. Oběd jsme měli domluvený u rodičů a najednou bylo odpoledne. Tak nějak jsme nestihli ani domluvit další akci ve Vrátnej a už Charlie odjíždí domů. Ajtakrajta, nějak nám to uteklo. A co to stálo? Vlastně téměř nic - zaplatili jsme jéděn lijéstok, druhý byl grátis a být lepší počasí, možná bychom ještě vydělali dole na parkovišti. Ti poláci vám vlezou všude...;-))

08.03.06 md;-))