<<<       Volební Pecka 2006       >>>

chat

Akce roku 2006

Náš diář

od 2. do 4. června

      "Volební" Pecku jsme (aspoň co si pamatuji) tedy ještě neměli. Charlie však tvrdí opak, což stejně nic nezmění na faktu, že šlo o další tradiční a také nijak neplánované setkání lidí, kteří ví a proto chtějí. Tradičně ani v Thájmsech nebyla uvedena žádná velká pozvánka, vlastně jen datum. Čím tedy byla Pecka netradiční? Volby Pecku samotnou málo, ale přece jen ovlivnily. Roční vláda mrzké lůzy v čele s primitivním psychopatem měla pro naši generaci totiž jedno pozitivní: Ještě nikdy se na akcích o politice tak nemluvilo a ještě nikdy jsme nešli k volbám v tak houfném počtu. Na Pecce byla volební účast 100 procent - alespoň doufám, že nikdo nekecal... Takže vlastně Paroubkovi pěkně děkujeme a zároveň vzkazujeme: Vypadni a nevracej se!

volební pátek

      Klasickým pendolino-koženkovým trojbojem na trase MOM - Pce - Borovnice se zajížďkou do Staré Páky jedu na Pecku. Už týden panuje poměrně chladné počasí, na horách napadl i sníh, a tak jsem původně naplánovaný peckovský cyklopříjezd zcela přehodnotil. Teď trochu ze široka: původně jsem měl v úmyslu dojet ve čtvrtek do Olomouce na služební sportovní odpoledne na kole a v pátek se pak přesunout kousek vlakem (PCE) a na Pecku dojet už zase na kole. Nakonec byl čtvrtek značně nesportovní, ale aspoň jsem se po letech podíval cestou do Nových Valteřic, což je malá vesnička v Nízkém Jeseníku, kde jsem trávil na táborech své pionýrské roky. Stav areálu mne sice na jednu stranu zklamal, na druhou už jsem viděl i horší místa po překotné privatizaci a následné restituci. Odpoledne i večer byl pak velmi příjemný. A protože máme v Ótravě nového kolegu, který se chtěl patřičně uvést, rozhodl jsem se vyjít vstříct a dělat šoféra. O to více jsem se pak těšil na páteční odpoledne na Pecku...
      ... kam přicházím od vlaku a Borovnice kolem půl šesté. Na chatě ani kolem ní zatím není mrtváčka natož živáčka, pročež se rozhoduji volit dnes (a jak se v sobotu potvrzuje - dobře jsem udělal...). Vyřídil jsem volební pasport a poprvé v životě si jdu na Pecce odvolit. Napadá mne, že by šlo o docela zajímavou tradici. Pod chatou otvírám vrátka pro očekávané motorizované jednotky a jdu směrem k obci. Ještě pod táborem potkávám modrého prasata s pilotem Vendelínem a pivotkou Évikem, oznamuji jim, kam kráčím a dozvídám se, že bych si cestu zpět mohl trochu ulehčit - Charlie je už na cestě, tak říkajíc je jim přímo v patách.

      Na volební místnost odkazuje cedulka na jinak otevřených dveřích obecního úřadu. Paráda, aspoň se mrknu do majestátní budovy měšťanské školy, jejíž stav už také povážlivě volá po změně. Cestou do centra jsem se pořádně zadýchal (přece jenom je Pecka na kopci), ale poměrně chladné počasí zabraňovalo pocení. To pravé peklo však přišlo ve volební místnosti. Přetopená místnost mne uvedla do stavu, kdy i mackovská fakca je jen slabou vzpomínkou předvolebního presu. Za plentou můj obličej "ozdobili" krůpěje potu a zasloužilý člen volební komise, jinak sympatický stařík po sedmdesátce povídá: "Mladíku, vy jste se nám ale zapotil u toho výběru kandidátů!" Urnu jsem pak ještě trefil, ale východ z tohoto pekla mi už přetlakovaná hlava nalézt nedovolila - byl jsem vyveden. Voliče z dalekého východu si tak budou členové peckovské komise pamatovat zřejmě ještě dlouho...
      Svou volbu, ze které jsem měl upřímnou radost (asi také znáte ten pocit, že právě hýbete dějinami;-))) , jsem šel zapít k Roubaloj. Šlo vlastně o první dnešní pivo, poáč ten Gambáč ze stoleté bečky v Pendolinu a pachutí se blížící svému kru-kru předchůdci, jsem raději vyzmizíkoval z chuťových buněk (kafem) už v Pardubicích. Na Roubalově zahrádce jsem pak už vyhlížel charlieho auto, které záhy přijíždí. Pivota dělá Lenka - Delegace (kdo už neví: Charlieho skvělá sestra), pomáhá mi s dopitím B12 a už míříme k chatě. Vendelín s Évikem stále ještě sedí dole v autě. Hned po přivítání se vrháme do příprav, instalujeme sud i výčepní zařízení, dáváme první kafíčko s buchtou, kterou Delegace právě sundala z plechu (jinak byla autorkou Évik) a Charlie s Vendelínem se pouštějí do sekání trávy. Záhy přijíždí Martin Beranů, Konvi, Rudolf a jestli mne nedělní marná paměť nemate, jde vlastně o všechny páteční účastníky. Soused Viktor byl sice také vyzván k účasti a my se těšili na další nové veselé historky z natáčení, leč odpověď zněla: "Neruš, popíjím si plzeň na čekané!"

      Při všech těch přípravách utíkal čas extrémním tempem. Oheň jsme však založili a pochutiny z něj neměly chybu. S přibližující se půlnocí odpadají slabší povahy (;-)). Charlie s Konvim, jsa býti spolu po zatraceně drahné době, vyloženě vyžadují mou a Lenčinu neúčast při ohni (zřejmě řešili zásadní světové a politické problémy), pročež jsme se nebránili, jen občas k ohni zaskočili s otázkou: "Ještě pořád nic?" a raději se věnovali tanci, točení cédeček v jukeboxu a především výzdobě konviho felicie, jejíž přeměna v součást spontánní performance nám zabrala spoustu času. Jen nás mrzelo, že se oba pánové následně odmítli zůčastnit připraveného programu, v jehož rámci hrála hlavní úlohy nejen Lenka - Delegace, ale i nezbytná lyžařská dvojkombinace kandahár - atomic a již zmíněná felicie. Určitě uznáte, že příprava tak promyšleného a náročného programu nám logicky zabralo spoustu času. Nakonec jsem se stal jediným divákem já a vzhledem k náročnosti celého programu jsme už předem nepočítali s reprízou, takže vlastně kromě kulis, které noc přežily, vstávající nic jiného ocenit nemohli. Škoda, ...felicie.
      Z ničeho nic se pak začalo rozednívat, Charlie s Konvim o naši společnost stále zájem neměli, tak jsme zavřeli krám a šli spát.

sobota

      "Jaktože vedle mne spí celou noc ženská a nic o tom nevím!!!", povídá takhle po ránu věčně nespokojený a čerstvě vylíhnutý Rudolf. Je po osmé hodině. Chata zažívá první vrzání podlahových prken a tahání za záchodovou šňůru. Věru brzké vstávání a nepopsatelný stav hlavy, natož ústní dutiny. Kombinace pivo - pivo - panák - pivo - panák holt nemohla skončit jinak. Začíná nám sobota a já jsem rád (jak jsem psal hned na začátku), že už mám odvoleno. Dáváme první druhé a třetí kafe, Rudolf si nasazuje milou dětskou tvář na svůj xicht, sedá za volant své C3 a v pěti vyrážíme za nezbytným ranním nákupem. Rudolfova nevinná dětská tvář za volantem samozřejmě způsobuje drobné pozdvižení okolochodících, což bylo tak trochu účelem. Nicméně u nákupu se snážíme fandit slušně, což nám po předchozí velmi houpavé jízdě dělá docela problém. Leč dobrá věc se zdařila a vyrážíme za patřičné pozornosti okolí zpět na chatu.
      Při snídani se rozjíždí velmi zajímavé diskuze na stále opakující se téma a hlášky, čímž dochází k značnému rozveselení našich maličkostí. Snad jako následná třešnička na dortu přichází hovor Rudolfa s Kačenkou, před kterým se ještě Rudolf ujišťuje, zda mnou nalezený spoj z Práglu do Chlumce (lhostejno, zda vlak či bus) je skutečně první z možných a nic dříve nejede:
Rudolf: ...autobus ti jede ve 12:20 z Florence.
Kačenka něco říká a
Rudolf odpovídá: Ne, opravdu dříve nic nejede!
(Vzhledem k tomu, že jsme se tím probírali na chatě všichni, začíná první část chechotu...
Rudolf: Mohla bys mi koupit nějaký dnešní tisk?
(Chvíle vysvětlování, co je to denní tisk a náš další výbuch smíchu) a ... následná Rudolfova odpověď: Ano, třeba Právo. Ne Rudé Právo, jenom Právo! (další výbuch) Ano, pokud možno dnešní! Co!? Ne, dnešní!...
Následovala další sprška věčně se opakujících se frází a našich výbuchů smíchu.

      Venku se kolem poledního začíná vyjasňovat, sluníčko příjemně rozehřívá stále ještě chladnou krajinu a mnozí si dávají před obědem "dvacet". Gulášek je hotov kolem třetí, to už dnes podruhé vstává Lenka-Delegace, přijíždí Daniel s Pavlou a (konečně) s nimi i odvolená Kačenka. Já se rozhoduji, že aktivity jsem dal celkem už dost a válím se na jedné ze dvou autosedaček, které vymontoval Vendelín ze svého (jak říká Évik) Milášška. Ne proto, abychom si měli kam sednout, ale proto, že si z Brniska přivezl autosedačky nové, lepší, které nekopou a mají navíc vyhřívání a érbek. Proč ne. S montáží nových je Venelín hotov během další hodiny a tak odchází s Milášškem číslo dvě (tj. Évikem...) na procházku do okolí. Po jejich odchodu dostává Rudolf skvělý nápad, že bychom mu mohli sedačky vrátit zase zpátky, leč naštěstí nenacházíme klíče od vozu. Při dnešní náladě by to šlo hned.

      Celé odpoledne se pak věnuji sledování volebních prognóz a průběžných stavů. Prognózy až překvapivě favorizují ODS a my máme takovou první radost, že "ten hňup" potáhne. Leč první sečtené hlasy se na začátku přesně otáčejí proti prognózám, ale nakonec přece jen velká města nezklamala a ODS zvítězila o tři procenta. Paroubek pak unešen svým vlastním rozhodně nemalým egem večer v televizi burácí a varuje před "modrou totalitou", aby situaci srovnal s rokem 1948 (od takového bezcharakterního zmetka to fakt sedí...), aby na závěr nejenže pohrozil stížností na ústavnost voleb, ale značně rozhodil mé rodiče natolik, aby mi v obavách o další osud volali. Já pak marně hledám číslo na Chocholouška, abych jej místo Karfíka lehce zazásoboval. Pevně doufám, že to je naposledy, co o tomhle (abych použil paroubkův termín:) "šibalovi" slyšíme...
      Na večer přijíždějí oba Pšendovci (tedy i Ivanka) a záhy i Jeli s Vendym, čímž se vlastně peckovská sestava takřka naplnila. Chybí už jen Lenčin Pepča, toho času "volební komis", který se nakonec večer přece jen objevuje, aby si svou zákonnou manželku odvezl domů. Zalíbilo se mu však mezi námi natolik (není divu...), že na Pecce stráví společně ještě celou noc. Také se osvědčila i konvískova felicie. Nejenže o noc dříve posloužila jako vítaný podklad pro naši performanci, ale o den později její "odvrácená" druhá strana coby pohodlné opěrátko. Málo aut má tak všestranné využití;-)))
      Po osmé hodině jsou takřka hotovy pipky, jejichž přípravou se zabýval Charlie, čímž dochází k dnešní poslední pořádné žranici. Před devátou končí i sud, Pepa s (už opět dětským) Rudolfem se snaží zachránit situaci přínosem Primátora z tábora, leč o hodinu později pak odcházím já - do hajan. Jsa unaven (nejen) spánkovým deficitem, odpadám. Ukládají mne Rudolf s Kačenkou a s výjimkou pár průběžných probuzení na základě změny repertoáru v garážním jukeboxu o světě nevím až do rána. Takže popis přípaných večerních veselých historek z natáčení zůstává tímto na někom jiném....

výsledková neděle

      Rudolf s Kačenkou a Lenka s Pepanem jsou pryč. Vendelín se s Évikem chystá také k odjezdu a my s Charliem jako poslední vstáváme v deset hodin. Danielovci byli na Pecce za nákupy, což ocenme u čerstvých rohlíčků všichni a Pšenda navíc přidá originální komentář. Évik před odjezdem zpracovala nádobí, za což ji po právu patří dík a já po snídani (a hanebně bez úklidu) odcházím na vlak. Loučení fakt nemám rád, tradišně ho odbývám, abych se tady na příště zase těšil. Pěškobusem mířím přes les k Borovnici, ještě foťákem kolem sebe párkrát vystřelím a už jede "můj" opoťený plech aby mne odvezl do Páky na protijedoucí motorový rohlík. Je sice opět chladno, ale stále pěkně. V Páce stojí parní vlak mířící do Lomnice nad Popelkou, kde mají dneska velkou slávu příjezdu pvního vlaku do jejich stanice, takže si nakonec ještě odvezu dalších pár skvělých fotek, což jsem nečekal. V Pardubicích neochvějně mířím do přídě rychlíku Vsacan, kde je zařazen jídelňák Urblík (zkuste Chodovar, není to špatné pivo!), abych napsal tohle povídání. Atmosféra je v jídelňáku vlídná a příjemná, vyhrává tady Mňága (co taky ve Vsacanu jiného, že?), tududů, týý vole!!!

      Jsme na konci Volební Pecky. Jaká byla? Jako vždy Neplánovaná a pohodová. Doufám, že Charlie začne pracovat ve své nové práci ke své spokojenosti, ať se můžeme sejít znova v podobně uvolněné atmosféře...
      A volby? Oproti Pecce dopadly nechutným patem. Socky s komoušema mají stejně křesel jako "zbytek" světa, což nám jednoznačně naznačuje, že budou na podzim znovu volby. Po tak napjatém předvolebním klání plných paroubkovských stupidních výlevů se jen těžko může sestavit funkční vláda. Jde samozřejmě jen o mou konstrukci, ale ta je pozitivní aspoň v tom, že Charlie jednoznačně vyhlásil, že doufá, že se o dalších volbách sejdeme zase na Pecce. Takže na podzim bude Pecka. Hurá!!!

md;-))) 04.06.2006

... fotky, které nám opět zbyly ...