chat

Akce roku 2008

Náš diář

10. až 13. července

Zoufalá nuda a mraky hudební vaty

      ... se rozhostili kolem sedmého ročníku Colours of Ostrava. Sedmička nebyla pro Zlatuši Holušovou rozhodně šťastným číslem a minimálně vedoucí dramaturg (nebo programová ředitelka) by se po tomhle výkonu měli odporoučet. Sama Zlatuše nám před festivalem s hrdostí oznámila, že se obklopila samými ženami. Teď už víme, že samé ženy nedělají dobrotu. Mohu říct, coby stálý, pravidelný návštěvník festivalu: Jsem smutný a rozhodně ne hrdý na tento ročník festivalu v mém rodném městě. Zkusím tady shrnout všechna never more festivalu. Bylo jich až příliš mnoho...

Den po dni, hodina po hodině

čtvrtek 10. července
      Již několikrátým rokem je festival Colours čtyřdenní. Beru jej jako svátek a proto již ve čtvrtek vyrážíme s Vendelajnem vlakem do Kopřivnice. Není tak hezky fotogenicky jako o den dříve, ale i tak neváháme a po návštěvě Schustalova fojtství začínáme pěkně zostra stoupat na Bílou horu, jejíž vrchol již od konce minulého století zdobí telekomunikační úd a také vyhlídka v jednom těle. Marná sláva, zdejší okolí je hodně malebné a Vendelína jen udivuje, že není vidět Štramberk. Ten je přesně pod námi, kam také po pořádné prohlídce začínáme klesat. Nezastavit se na Kamenárce by byla troufalost. Koukám, že zdejší bývalý vápencový lom (nený botanická zahrada) je pro Vendelajna také novinkou. Nechceme rušit zde spící malé dítě a teď už vážně klesáme k Trúbě. Ano, odtud lze dojít na Trúbu tak, že vlastně skoro pořád jdeme z kopce. Příjemné zjištění.
      Pořádný výkon si vyžaduje i pořádnou odměnu, pro kterou jsme si z Trůby sešli do místního pivovaru. Oběd nezklamal stejně jako místní pěnivý mok a tak není divu, že se nám na další cestu moc jít nechtělo. Po čtvrté hodině odpolední již však čekáme na vlak zpátky do Ostravy, na kterou jsme si vzali do zásoby jednoho Trubače. Cestou na Barvy jsme se ještě zastavili u nás v práci odložit zbytečnosti a krátce po šesté už vystupujeme v centru Ostravy s jedinou myšlenkou. vrhnout se do festivalového víru událostí...

      Už u vchodu vyhrávala sympatická kapela Orkestra de Sol a vítala natěšené posluchače, mezi kterými jsme se ocitli i my. Nechali jsme se oobojkovat a tradičním podzemím pavilonu A vcházíme na Černou louku. Moc se tady nezdržíme a pokračujeme dále přes lávku do hradní části areálu. Na čtvrtek je tady překvapivě velké množství natěšených lidí. Pod hlavním stagem Spektrum, kam se přišly přivítat organizátorky se svou nu(d)tnou suitou a aby zároveň započali prvním velkým koncertem. Tím byl Jan Garbarek Group a už neuvěřitelné množství plastových židliček pod pódiem nám jasně naznačilo, že se při tomto koncertu tančit rozhodně nebude. Po celou dobu koncertu jsme si drželi uctivý odstup, protože nám takový začátek moc nesedl, ale musím uznat, že hudebně to bylo vychytané vystoupení včetně dobrého zvuku. Jak se později ukáže, nebude to rozhodně letos pravidlem...
      Po prvním koncertu jsme se rozhodli trošku pochodit areálem a nasávat atmošku. Programově jsme se pak vrátili na Černou louku na vystoupení Teatru Novogo Fronta, ze kterého jsme bohužel měli pramálo. Tady byla první dramaturgická bota a my nepochopili, proč vystoupení dali na tak nesmyslnou a malou plochu bez tribun. Přitom šlo využít třeba plochu (jinak do příšerného a nevkusného) "kolosea," které vzniklo letos pod hradem. Škoda. Až druhou část jsme přece jen skoukli a byl to zážitek. Vrcholem čtvrtečního večera pak byl Shantel a Bucovina Cluv Orkestar se svým tanečním Disco partizan programem. Balkánkský nášup byl prvním milým překvapením festivalu. Ano, proto na něj rád chodívám. Po loňské Dubióze kolektiv další milý zásah z Balkánu. Paaráda! Koncert skončil po půlnoci a teprve nyní jsme se rozhodli navštívit poslední z coloursových štací - Stodolní ulici. konkrétní plán jsme neměli a tak jsme nějakou hodinu nasávali stodolní život. Jen nás rozladilo, jak brzy bary zavírali. Ve Stodolní jsem nebyl dlouho a je evidentní, že ulice se pořádně ekonomicky zvedla. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vašem posouzení:-)

pátek 11. července
      Pátek, druhý festivalový den, mi začíná zhruba někdy v devět ráno, kdy mne probouzí mobil. Očekávám zásilku a jsem docela nedočkavý. Ano, za dvě hodiny přijel maník z PPL a přvezl mi EEE901. Říkají tomu počítač/nepočítač, ale mým pisálkovým potřebám by měl plně postačovat. Tou dobou už je u mne i Vendelajn a abychom tu pěknou řádku piv, které jsme do sebe včera nasoukali, přece jen trochu vyvětrali, vydáváme se pěšky do Sviňákova. Po jedné odpolední přijíždí i Jirka Pivko, já si hraju s novou hračkou a pánové začínají spřádat plány na večerní festival. Ve tři hodiny pak odjíždíme vyzkoušet zábřežské pivo a zároveń i kuchyni ve stejnojmenném zámku. Obojí jsou vynikající, kuchyně pak obzvláště. V zámku se sedí se příjemně a vůbec nám nevadí, že nejsme na zahrádce.
      Kolem páté hodiny se už ozývá Lenka - Delegace, kterou veze Pepa, aby se jí zbavil (vyhovuje oběma stranám:-)) a sám mohl pokračovat do Vizovic na konkurenční fesťák. Dlouho se doma nezdržujeme, spěchá i Pepa a tak se loučíme a po chvíli již sockou míříme do festivalového dění. Je také již nejvyšší čas, protože na Barvách to již rozjíždí Precedens v dávné sestavě s Bárou Basikovou. A tím také (zatím jsme to vůbec nečekali!) přichází jeden z vrcholů Colours. Precedens buší a Bára se do všech těch známých tónin pořádně opírá svým nezaměnitelným hlasem. Pane, jo, obzvláště staré dobré fláky z Věže s písku jsou naprosto úúúúžasnéé! Joj, tomu říkám entréé, spokojeni jsme všichni.
      Po Precedensu přecházíme festivalovým tempem přes lávku do hradní části a stejně jako mne i Lenku dostává to šílené betonové monstrum pod hradem. Ano, okachlíčkovaná Rotunda, kterou na stejné, místě kdysi postavili komouši, vypadala ještě brutálněji, ale tahle stavba je také typickou vyzitkou kajnarovského období. Inu, každý po sobě musí něco nezapomenutelného zanechat...
      My však pokračujeme dále k hlavní stagi, kde se chystá na vystoupení andělský hlas, který učaroval prý Loo Reeda i Stinga, izraelka Noa, která však nás nijak výrazně neučarovala. Měli jsme její vystoupení vzít jako varování před mustrem, který organizátorky letos vymyslely. Jdeme tedy dále nasávat atmosféru neuvěřitelně komorních barev. Bohužel jsme nějak zapomněli na Longital a Dušek s Vizitou, který kolidoval s Bárou, už se taky jen procházel po hradě. Vraceli jsme se přes Louku, kde na Barvách hráli Priessnitz (kruci, nějak mne Švejdík nebere, jako kdysi) a přes náměstí odcházíme na pekelně ofrajdované kuře u Pitharta, kam však jde Pivrnec s Vendelajnem, neboť Lenka - Delegace objevila na náměstí stříkače, kteří ji zcela uhranuli, nebo řekněme fascinovali. Škoda jen, že je brzy vypnuli. Šli jsme tedy pozdravit jen tak přes pithartovu výlohu kamarády a ve dvou jsme se vydali dále do Stodolní.
      "Tak to je ta ulice, jó?" Povídá Lenča a že by byla nějak moc nadšena, se říct nedá. Nicméně já di dávám tradičního steaka a za pár chvil potkáváme naše dva kamarády, takže již společně míříme na vystoupení francouzského Recycler, což je banda poněkud vyšinutých bláznů, produkujících elektroniku. Ano, ty bych si dokázal představit na hlavním pódiu, jak baví davy. Templ přece jen není ideální na takovou hudbu s podprahovými efekty. Ano, uměli. Navíc se nám tady podařilo změnit chutě našich buněk, protože zde čepují gambáč, hurá!
      Vracíme se zpátky pod hrad, protože na Spektru začíná hrát Happy Mondays. Pane, konečně světový nářez! Jenže; nevím, zda jejich zvukař až příliš chlastal, nebo co se stalo, ale i podle gest účinkujíchc, kterým nešly pořádně odposlechy, jim ten jeden mrzák zprznil celý koncert. Tak odporně plochý zvuk se neslyší ani na Trutnově, když v neděli ráno nastoupí na plac Boron. Jen těžko jsme rozeznávali hity a raději se vzdálili na dohled do stanu pro pivo. Proboha, co se to tady letos děje? Napadá nás poprvé...
      O pár chvil později se na hradě potkáváme na hradě s Pa100rem a Milanem 105 kg Krajčím. Toho bych po těch létech, co jsme jej naposledy viděl v Olomouci v Ponorce naposledy, nepoznal, protože k těm 105kg mu teď hodně chybí. Nicméně náš více než hodinový rozhovor patří doslova k vrcholům festivalu. Milan je dokonalá chodící hudební encyklopedie s neuvěřitelným přesahem. Byl jsem za to setkání rád a jen si poznamenával, na co se nám ještě vyplatí zajít a co klidně vynechat. Milane, díky!
      Happy Mondays, respektive jejich zvuk, nás docela rozladily a uvažovali jsme, co podnikneme dále. Na hradě jsme poseděli docela dlouho, teď to chtělu nějakou změnu. Nicméně Dandy Warhols, dle holek organizátorek prý psychedelický pop-rock v psychedelickém balení nebylo nic jiného než rockový standart, který obyčejného Čecha jen těžko mohl oslovit. Když už to u jedné skladby vypadalo nadějně, po chvíli vše zase spadlo do hudební vaty. Ba ne, holky, není rock jako rock a tohle není nic než nějaká kapelka, která doma bude hrát tak někde v malém klubu, nikoli na hlavní stagi...
      Po tomhle zážitku už nemáme dalších sil, kolem Hypnotix jenom procházíme a posílenou sockou se někdy kolem třetí ráno vracíme na základnu se smíšenými hudebními pocity...

sobota 12. července
      Dneska jsme si dali spánek na docela dlouho. Vstáváme před jedenáctou, snídáme kávu s rybízem (ano, stala se z toho oblíbená kombinace, o které Lenča - Delegace bude ještě dlouho vykládat...) a teprve někdy kolem druhé odpolední se odhodláváme k odjezdu do centra města. Program máme jasně daný, jako první, co zkoušíme, je Xavier Baumaxa. Na tohle zřejmě musí být člověk asi hodně dobře stavěný, já na jeho poetiku vážně neměl. Nicméně jsme ještě chvíli stáli opodál, abychom se malinko občerstvili a pomalu začali přecházet na Illustratospheru. Příchod na hrad nám přináší šok. Ze dvou možných vchodů funguje pouze jeden, z toho zůžený a v něm fronta. Proč? Prý falešné lístky. Organozátoři se holt rozhodli kvůli pár stovkám zprudit všechny nevinné. Tady už začínají nadávat hlasitě všichni. To opravdu na Barvách ještě nebylo. Ochranka byla dosud korektní. Paradoxně však v obojkové histerii zapomněli na vše ostatní včetně foťáků. Jak se u nás říká: Bo neni čas, pyčo!
      Dana Bártu si letos dáme dvakrát. Poprvé teď a měli jsme trošku strach, jak zaujme Illustratoshérní klidná hudba. A hle, mají novou desku a jsou i pořádně slyšet. Dan se svou decentní imáge předvádí, zač jeho hlas stojí a my prožíváme hudební extázi. Ano, to tak by to šlo! Naplněni kvalitní hudbou se začínáme přesouvat na náměstí (na Barvách italští Aim zaujmou, ale nezastavujeme), kde již chvíli hraje a zpívá žalmy 50 hudebníků, tančí 40 tanečníků a k nim se spontánně přidávají další náhodní okolostojící. Tahle formace zde procházela již včera, což nám uniklo, ale teď na ně koukáme jako na zjevení. To je nářez! O chvíli později hudebníci začínají přecházet směrem ke Stodolní a svým zpěvem a hudbou naplňují jindy mrtvé centrum severomoravské metropole. Pane, jo! Ještě jednou se zastavujeme a to když přecházejí z Poštovní ulice směrem k divadlu Jiřího Myrona, odkud jsou i naše fotografie. Tohle tady být aspoň o víkendech, byla by to paráda!
      Naše další kroky míří na ostravskou novou radnici. Lenka Delegace porovnává její velikost z radnicí v NjůBí a není schopna se rozhodnout, která je větší či velkorysejší. Po chvíli již vcházíme dovnitř a vezeme se výtahem na vrchol věže. Ani já tady nebyl pěknou řádku let, takže koukám, jak se Ostrava v čase docela změnila. Zeleně opět přibylo, stejně jako barev na panelácích, v dáli temně a tiše kouří Dombas, alias Mittal neboli Nová huť a ještě dále pak vykukují vrcholky beskydských hor. Jsme všichni fascinováni a zůstáváme nahoře docela dlouho. Však zatím nikam nespěcháme. Cesta vyprahlými ulicemi zpátky do areálu Barev je pak pro nás hodně únavná a jsme rádi, když asfalt měníme za jiný materiál. Cestou se ještě zastavujeme ve Staré radnici na náměstí, kde nás mile překvapuje radniční sklípek. Jen v něm mohlo být přeci jen trošku chladněji:-)
      Hana Zaňáková alias Lucie Bílá začíná se zpožděním a s ní odchází i ta příjemnější část letošních barev. Dramaturgicky měla úvodní hromy a blesky docela zvládnuté, sotva se objevila na pódiu, ihned se začalo bouřit. Na její hlas jsem se těšil, byl jsem namlsán Bárou Basikovou, jenže Haňa Zaňa se úplně ztrácela v hudbě. Čekal jsem ostrý a jasný hlas, kterým disponuje, ale nic. Hudební kuňkavé předěly ještě chápu, asi zapůsobila její tréma. V půlce koncertu přišla první bouře a my se přesunuli do blízkého stanu, kde během chvíle bylo šílené dusno, které by se dalo krájet. A možná ještě dál. Po dešti se Vendelajn s Lenčou vydali na začátek koncertu Sinead, Pivrnec chtěl vidět Pražský výběr, jenže ten ladil tak dlouho, až nás přeladil na hrad. (Kolikrát se to už pánům, ehm, stalo...). Přecházíme tedy k hradu a marně se snažíme zaslechnout alespoň nějaký tón. Na pódiu má už dávno zpívat hlavní hvězda festivalu a my máme pocit, že tam nikdo není...
      Koncert Sinead O´Connor byl jednoduše dramaturgický průser. Počasí mezi bouřkami a zmoklí diváci by si spíše zasloužili pořádně rozehřát. Však jsme nestíhali z těch davů lidí, kteří houfně a zklamaně (nebo rozladěně) opouštěli hlavní stage. Pod stagí jsme se s Jirkou na chvíli zastavili, měli jsme štěstí (nebo smůlu?) zrovna na Nothing compares 2U a jak jsme rychle přišli, rychle i odešli. Madam s nosánkem hodně nahoru nám asi přišla předvést, jak podle ní vypadá umění. Než jsme odpadli do definitivní hudební deziluze, raději jdeme na pivo a později, už zase společně na Gulo čar. Ano, ti měli hrát se svou energií na Spektru. Tady vše pořádně jelo!
      Co teď, říkáme si. Ano, doporučený Goldfrapp? Opět zmršený zvuk (Začínám si myslet, že chyba není jen u konkrétního zvukaře...), díky čemuž nás koncert moc nevzal. Posloucháme jej raději kousek vedle a snažíme si najít nějaké místo k sedění. Ono toho šmatlání na fesťákun je už docela hodně. Sedáme tedy do betonového divadla pod hradem a odpočíváme. Ne však na dlouho, protože blesky a blížící se bouřka nás kvapem vhánějí do stanu. Jsme namačkáni jako sardinky, ale jeden z návštěvníků nechce mít chmury a začíná zpívat Tři čuníky. Pane jo, přidáváme se postupně a za chvíli celým stanem zní jeden chorál. Tyhle spontánní chvilky mám moc rád. V Trutnově se bubnuje na umyvadla, tady se zpívá. Je to paráda! Škoda jen, že to dlouho nevydrželo. Déšť nechce skončit a tak se vydáváme centrem na socku. Jsme už i dost utahaní...

neděle 13. července
      Spánku jsme dneska dali docela dost. Vendelajn nás včera nečekaně opustil a dneska prý už nepřijde. Na snídani připravím kromě tradičního rybízu i polévku, která nám všem udělá dobře. Do centra vyjíždíme v tradiční čas s tím, že si dáme Ivu Bittovou, pak sfáráme dolů do dolu pod Landekem a vše uzavřeme hudební mňamkou J.A.R. Jenže! Kostelní scéna je beznadějně plná a po prvním potlesku je nám zcela jasné, že Ivu Bittovou opět neuvidímeů. Teď už nás dramaturgie festivalu začíná srát a rozladěni jdeme na pivo do Huča, kam za námi přijde Pinďas. Konečně je to jeho domácí aréna a jak sám říká, chodí na pivo do kina. Což je pravda až na to, že tohle první multikino v Ostravě už řadu let nefunguje. Sedí se nám příjemně a ve chvíli, kdy jsme chtěli vyjet na Landek, přichází obrovská bouře i s kroupama. Osud dalšího výletu je tak zpečetěn a i s Pinďasem zůstáváme do šesti na místě. Pak přejíždíme už jen s Lenkou (oputil nás už i Jirka) zpátky (a vlastně dneska poprvé) do areálu Colours.
      J.A.R. Při vyslovení těchto tří písmen je jasné, že nás čeká bomba. A bomba skutečně byla! Sice později a od půlky už opět v dešti, jenže při téhle hudební nakládačce člověk jednoduše na něco takového nemyslí. S Lenkou si koncert pořádně užíváme a koukáme, jak Bárta změnil oproti včerejšku imáge i výraz. Jenže JAŘi nejsou jenom Bárta. Koncert skutečně šlapal a byl takovou příjemnou tečkou za letošními Barvami...

Co říci závěrem?
      Máme za sebou nejhorší Colours of Ostrava v historii. Dámské složení managementu festivalu letos dělalo festival pro sebe. Spoustu hudební vaty, špatný zvuk a dramaturgie. Ve finále pak i oprudující ochranka. Kdepak! Příště to chce začít úplně jinak. Festival měl zřejmě v té záplavě ostatních vyniknout, ale to se mu letos povedlo jenom negativně. Za hodně peněz zoufale málo muziky - dokonce i počtem kapel. Letmé srovnání počtu kapel, které letos budou hrát v Trutnově na polovině jevištích a stejném čase, evidentně v neprospěch Colours. Byl jsem zvyklý na obrovskou nabídku, letos chudoba.
      A propos, až se dámy organizátorky budou ohrazovat, že jde o typicky mužský názor a nepochopení, tak bych je rád upozornil, že jsme nebyli v čistě mužském obsazení. Konfrontace názorů byla možná a ač tady mluvím výhradně za sebe, všiml jsem si, že můj názor nebyl rozhodně ojedinělý...

md:-o 03.08.08

Vzkaz pro holky pořadatelky

1. falešné lístky a vůbec otřesná ochranka:
      Milá Zlatuše, skutečně není mým problémem, že jste zachytili falešné lístky. Já si svůj lístek koupil poctivě. Buzerace s dalším "štemplováním" mne skutečně nezajímá. Navíc, to, že při vstupu neuměly některé z vás (no ano, když už jste se tady tak hezky letos sešly) pořádně "obojek" nalepit a strhli číslo, je také váš problém. Doposud byla ochranka v poho, letos nikoli. Pikantní bylo, jak kauzou s lístky ochranka úplně ignorovala základní povinnosti. Ve čtvrtek mne otravovali, že mám profi foťák a v neděli už bych pronesl cokoli. Jen mít správný a pravý lístek...
2. Hudební vata a útlý program:
      Zlatuše, víš, co jsem měl na Colours vždycky rád? Přebohatou nabídku. Před festivalem mi stačila čtyři známá jména, která nezklamou a pak už jsem chodil jenom nasávat z jiných hudebních krajů. A vždycky jsem za den měl tolik zážitků, že jsem všechno poctivě vstřebával ještě mnoho dní. Letos? Vata. Odrhovačky kam se podíváš, dobré hudby by člověk pohledal. A tak vlastně jediný úlet v pravém slova smyslu byli pro mne neznámé Moderní pohybové pouliční divadlo. Paráda! Bohužel jedna z mála...
3. Hudební dramaturgie:
      Drahá Zlatuše, fór s židličkami pod hlavní stage (Spektrum) při vystoupení Jana Garbarka jsem bral jako rozmar přemoudřelé organizátorky. Budiž. Nemáš ale pocit, že naplnit hlavní stage samou komorní hudbou na hranici snesitelnosti, byl přece jen úlet. Kolem Spektra jsem se jen tak mihnul a dojem z největší scény na mne nechali až nedělní J.A.Ř.i. Tahkle nějak měla vypadat aspoň půlka ze všech vystoupení. Ale třeba hlavní kuňkající hvězda s nosánkem nebezpečně nasměrovaným kamsi vzhůru, mne spolehlivě uspala u druhé skladby. Ještěže byli hned vedle Gulo čar. Ty patřili na Spektrum. No a Ivu Bittovou nám zazdíš v červeném kostele, kam se dostalo pár vyvolených. Co takhle příště katedrála? Teatr Novogo fronta by rozhodně vidělo více lidí v tom novém divadle pod hradem. Na place jsme byli úplně mimo. To jsi chtěla?
4. Zvuk dělají zvukaři.
      ... a taky ho někdy pěkně serou. Happy Mondays měli tak otřesný zvuk, že vydržel jen málokdo. Spousta dalších kapel jela na čtvrt (o půl nemám odvahu psát) plynu, jen malé výjimky byly slyšet aspoň k hradu. O "komorní" Sinead nemluvě. Proč?
5. Doprava:
      Milá Zlatuše, zajistit dostatečnou dopravní kapacitu odvozu pro fanoušky je povinností dopravce! Město je jeho zřizovatelem, mimojiné také tvým partnerem, tak mne nebulíkuj, že jsi vyměnila "socku zdarma" za posílení nočních spojů. Prostě tě vyšplouchli a zřejmě vypadali před mnohými ještě jako pružní kavalíři. Tvá připosranost z Kajnara coby hlavního kavalíra mne dojala. Teď už se těším, jak si propříště posilové spoje bude objednávat Baníček nebo Vítkovice. Díky.
6. Vše pro přespolní.
      Drahá, jsem místní a zřejmě pro ty jste se, holky jedny šikovné, rozhodly tento fesťák udělat. Dal jsem řeč s přáteli, kteří tady jezdí pravidelně a spí ve svých stanech. Zůstali v němém úžasu stát nad tím, jak jste s nimi pohybovali z místa na místo. Pěkně s batohem, však to dojdeš. Možná ti příjde, že areál není rozlehlý a pohyb je třeba. Ale i mi místní jsme byli utahání z nekonečné trasy Stodolní - Černá louka - "Hrad" a zpátky. Prý jste je hnali s kartáčkem a pastou na zuby několikrát kolem areálu, než došli k vodě. Hmmmm...
7. Festivalový bulletin.
      Tak tady na vás, holky nešikovný, budu vážně drsný: Zlaté, pořád si myslíte, že festivalový bulletin je zadarmo? To je omyl! Já za něj třeba dal 590Kč. Byli (i byly) ale i tací, co za něj dali 1200! Milé holky, bulletin je součástí festivalu a letos jste jej obzvláště odflákly! Pro inspiraci doporučuji zajet třeba na Trutnov. Nepotrpím si na polokřídový papír, to fakty ne. Ale když se mi nedostává ani základních informací o kapelách, jsem hodně smutný. A když už jsem třeba u toho Trutnova. Chápu, že nápady na pěkné trička něco stojí. Tam pod Krakonošovem jsou pokaždé jiné a pokaždé si jej koupím. Doslova se na něj těším. Za cca 300. Ale sorry, fádní tričko za 380Kč a navíc s logem České spořky, si vážně vetkněte za culík.
      Takže holky, nosánek napřesrok pěkně dolů, šupinky z toho výsluní a tvrdě pracovat. Letos jste si asi udělaly takový malý hudební dýchánek. Tak třebas mezi sebe vemte na ty osmé Colours i nějaké ty zástupce druhého pohlaví. Třeba přijdete na jiné myšlenky a neuspíte nás. Jsem tady doma, takže zase přijdu.

See you later. -md- 14.07.08

fotogalerie