Náš diář

FREE´D´LANDy

      Už vloni mne lákal Jirka Pivko na Tatrafest. Byl toho času první a já vlastně ani nevím, proč jsem nejel. Asi mne nějak nelákala jména vystupujících. To letos tomu bylo zcela jinak! Buty, Marie Rotrová, Věra Špinarová a Monkey Business jsou dneska už tutovkami. A navíc, když se jedná o kulturu za 100 (Skutečně 100Kč!), člověk dlouho neváhá. Už pohled na Beskydy při jízdě po naší skorodálnici sliboval nádherné počasí, které se k celé akci více než hodilo...

      Cestou do Jeseníku nad Odrou jsem hledal v podhůří Beskyd, na které jsem si málem mohl z dálnice sáhnout, jak byly blízko, kde přesně se nachází kopřivnický polygon. Bílá hora i Trůba jsou jasné body na obzoru a při troše pozornosti se pod Šostýnem daly rozeznat betonové fleky vozovek. Ano, to je Ono! V Jeseníku jsem odevzdal emcy vozidlo a přesedlal do pivkokáry, abychom dojeli na místo činu. Malinko jsme museli přepracovat plány (Jirka odvážel svoje holky na babskou jízdu do Bludova), takže jsme přišli o první důležitý koncert: Marie Rotrová byla holt příliš brzy...
      Hlavní bránou jsme někdy o půl třetí vstoupili do areálu Tatry. Byl jsem unešen, jak i přes pořádnou redukci (to víte, železo teď frčí:-)) je areál rozsáhlý. Cestou na polygon, který je až na druhé straně fabriky, jsem mohl sledovat genezi nákladních Tatrovek a musím říct, že jsem byl docela zklamán, jak málo aut tady stálo kompletních (nebo skoro kompletních) a jak málo se tady vyvíjí. Díly, ze kterých se auta skládají, jakoby taady stály už roky. Co mne však hodně překvapilo, byl pořádek všude kolem. Zametalo se a smýčilo asi už hodně před otevřením bran veřejnosti:-)
      To pravé ořechové nás čekalo na polygonu. Jeho mohutnost mne opět dostala. Hlavní (gró) část, kterou představuje obrovská afaltová plocha, byla oním místem, kde se vše odehrávalo. A tak zatímco hlavní stage byla umístěna v druhé půlce vzadu areálu, napravo bylo pódium pro malé a nejmenší, pravým rájem a pastvou pro oko bylo popředí celé plochy, kde stály hned v několika řadách seřazeny všechny myslitelné i nemyslitelné tatrovky. Od kočárů, přes klasiku (603, 613) až po náklaďáky v mnoha konstrukcích. Vše naleštěno, až se chrom v nádherně ostrém slunci blýskal. K tomu majitelé oblečení úměrně době svého auta, mnohdy v originální podobě nebo před rekonstrukcí nebo třeba pořádně vytuněného, dotvářeli super pocit z prohlídky. Ochotně ukázali i vnitřek svých mazlíků, obzvláště naleštěné motory mne dostaly. A šlak mne mohl trefit, když jsem si nevzal foťák. Karamba!!! Téhle části programu jsme se rádi věnovali pěkně dlouho. Až do But...
      Hlavní stage byla otočena směrem do hor a svou konstrukcí jakoby elegantně uzavírala otevřenou část údolí mezi masivem Bílé hory a "zbytkem" Beskyd. Hned vedle se blýštil v kopcích hrad Hukvaldy a na pódiu se snažily jistá Farná a Smatanová. Obzvláště ta druhá, při přednesu Čerešní, měla štěstí, že zde nezavítala Hana Hegerová. Asi by ji za to prznění a nepochopení skladby vzala bičíkem a vyhnala z pódia. Naštěstí zvuk nebyl příliš hlasitý, takže jsme se nenechali rušit při prohlídce areálu. Jó, to Buty, to bylo Iné kafe! Pánové dozráli a Pastrňák se díky své mohutnosti dokáže pořádně opřít do svého hlasu a válí. Stejně jako celá kapela. Zvuk byl ostrý, Pastrňákův hlas jakbysmet (achjo, zase vzpomínka na ty jezinky bezinky z Colours...) a repertoár brilantní. No uznejte, začít koncert Olinou je otázkou troufalé vyzrálosti. A pozor, žádní Františci! Nejvíce Buty byly doma na Kapradí a byla to parádní jízda. Mňam! První třešnička na dnešním hudebním dortu byla skvostná!
      Pauza na vstřebání a nějaké to pivko byla akorát, Věra Špinarová s bandem Ivo Pavlíka mezitím pořádně naladili a my hned na začátku doslova sedli na prdel. Tahle madam jednoduše UMÍ! Syrový a plný hlas, pořádně zasasený nad kapelu (ano, zase Colours: takhle měla znět Haňa Zaňa, kuňka jedna...) a Java 250. Ale nejen ta. I v nových písních si byla jistá a když nám jako přídavek dala Den se v růži skryl..., měl jsem na huí kůži zaděláno. Šmankote, druhá bomba v pořadí a za chvíli ještě jedna. Dá se to vůbec vstřebat? Po Věruš následoval první - denní - ohňostroj, který nás posadil stejně na prdel jako Věra. Říkáte si, že ohňostroj ve dne je blbost. Já si to do 30. srpna myslel taky. Ten koncert barev a konfet byl skvělý:-)
      A setmělo se. Nezvykle bez opony, zato opět s ostrým zvukem nastoupili Monkey Business na pódium. Dejá-vu po necelém týdnu a opět hudební pastva. Jen ti nanuci všude kolem, kteří absolutně nechápali, co to tam na pódiu hraje, mne štvali. Ani kotel moc nespolupracoval, což nesl především Matěj Ruppert nemile. Já to pochopil až po koncertě. Všichni ti nanuci kolem si už hlídali fleka na závěrečnou "hvězdu" večera. Předtím však zahrála jakási předkapela mladíků á-la světový jukebox a pro mne hlavní část večera skončila. Nadešel čas doplnit síly, prozkoumat okolí a hodit do žaludku nějaké to jídlo. Vyrazil jsem...
      Cože to byl ten Zlatý hřeb večera (to už jsem dlouho nepoužil...:-)))? Kabát. Mohu říct, že dnes jde skutečně o nejhlučnější kapelu v Čechách. Šou kolem toho je taky dobrá, a jak jsem tak chodil všude kolem, nadskakovaly pokličky určitě i samotnému Radegastovi. Jenže, nezlobte se na mne, tenhle kolovrátek mne prostě nebere. Ale vydržel jsem, protože závěr celé akce byl v režii pyrotechniků a půlhodinový ohňostroj kvalitně doplněný hudbou byl více než koukatelný. Bájo:-)
      Snad kolem jedné hodiny se ten 40000 dav do pohybu a ani cestou fabriku nezboural. Tatra zůstala stát a mně vzpomínky na jednu hodně vychytanou akci. Za málo peněz bylo hodně muziky a to se mockrát nestává...
      Druhého dne jsme pak potřebovali hlavně sdělit své předchozí zážitky. Bylo jich hodně a domorodců, kteří tam nebyli - nicméně také slyšeli... - bylo také dost. A tak se vlastně stala ta poslední prázdninová neděle s pořádně letním počasím, čerstvým burčákem, zahradním bazénem a fotbálkem příjemnou tečkou za tím naším létem.

Mé poděkování patří Jirkovi Pivkovi a Halisovi:-)
md:-) 31.8.08

chat

Akce roku 2008