Kůlna Pecka 2009

<<< Kůlna Pecka 2009 >>>

FREEDLAND.cz W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í chat <a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=21809">Chatbox weblight.cz</a> Akce roku 2009 Náš diář	velikonoce - 10. až 13. dubna Začínám si myslet, že cestování s Českými drahami mám jako své soukromé sado maso. Přeprava kol totiž není služba, kterou by drahá dráha ráda provozovala. Na kolo je třeba dneska koupit do nemnoha EC/IC místenku za 70, ale protože cestou kolo uvidí i parníček, přidáme 30 Kč za jízdenku (vážně si nedělám prdel!). To vše však pouze tehdy, jestli aspoň den předem víte, kdy chcete cestovat. Před odjezdem už nekoupíte nic (obzvláště vychytaná možnost, když se vracíte domů) a pracovníci ČD nejsou schopni ani říct, kdy máte poslední šanci na nákup místenky. Každý tvrdí něco jiného. U vlaku, na který jsem neměl místenku na kolo, došlo k malé hádce a mému pobavení, když ani vlakvedoucí neví, kdy končí možnost nákupu. Prostě klasický ČDbordel vás vítá. Ke cti vlakvedoucímu slouží, že nakonec po mě nic nechtěl a absolutní dojem z cestování pak otočil jídelák (ne-JLV!), kde byla tak příjemná a decentní obsluha v kombinaci se super snídaní a náladou, až jsem zíral. Inu, jde to, jen to nesmí mít nic společného s "národním dopravcem." Příjezdová Pardubice - Rybitví - Lázně Bohdaneč - Rohovládový Béďa - Voleč - Chýšť - Nové Město - Chlumec nad Cidlinou - Nepolisy - NjůBí - Skřivany - Smidary - Staré Smrkovice - Chomutice - Ostroměř - Mezihoří - Šárovcova Lhota - Lázně Bělohrad - Bělá u Pecky - Pecka, 95km Nakonec spokojen vystupuji v Perníkově nad Labem s jasným cílem: Chlumec! Po poslední zkušenosti, kdy Charliemu přijde "gumová sezóna" a přezouvá o 106, jsem nechtěl riskovat, že se na Pecce opět neuvidíme a raději se chci za ním zastavit v BOPAKu. Cestu z Pardubic volím takticky - přes Lázně Bohdaneč, od kterých poté, co jsem s úlevou opustil cyklostezku, fičím s větrem o závod. Nakonec mi cesta netrvala ani hodinu a to jsem ještě v Chýšti zřejmě o něco málo přefikl rychlost a malá modrá fóbie s Éčkovou značkou mi zřejmě naměřila 64 km/h. Nikdo mne nezastavil, takže fotka je jim asi k ničemu:-) Charlieho jsem našel přesně tam, kde jsem očekával: pod autem. Zavelel jsem k pobavení všech přítomných: "Čau vole, přezout!" Ukázal jsem pochopitelně na svou silničku. Přijel jsem akorát před obědem, který tady v sezóně provozují zásadně dovezenou pizzou a byl jsem rád, že aspoň na chvíli ustal v servisu klid, abychom něco málo vyřídili. Však stačilo jen otevřít vrata a oba pánové se museli opět vrhnout plně do práce. Dopil jsem tedy plzničku a vydal se na další - delší část cesty. Cesta do NjůBí a dále na Smidary už nebyla příjemná jako první část z Pardubic. Foukal otravný boční vítr od východu, navíc za Smidary se cesta otočila ještě více proti němu a tak jsem s velkou úlevou zahlédl věže ostroměřského zemědělského družstva. Jsou nepřehlédnutelné, leč dost zdaleka, takže jsem si do hospody U Kameníka ještě pořádně šlápl. Už od jinak pěkného nádraží, které dýchá dávnou provinčností, jsem kroutil hlavou nad stavem silnic v obci. Měla mne dostatečně varovat modrá cedule "CIDLINA," kterou tak krásně obklopovalo dvanáct eurohvězd s velmi kulantní částkou. Proč? Protože ten správný tankodrom jsem měl ještě před sebou. Hospoda U Kameníka je již klasikou, stejně jako Boršč a Staropramen na čepu. Dal jsem oboje, protože tělo začalo po sedmdesáti kilometrech v sedlech už malinko stávkovat. Přípravu jsem nepodcenil, ale přece jen takové teplo jako dnes ještě nebylo. Odjezd z Ostroměře byl ještě drsnější než vjezd, taky se kanálníci ze Stavoky rozhodně nevyznamenali. S úlevou jsem vjel do sevření malebného údolí, které mne klidnou a romantickou cestou vedlo dále k Šárovcově Lhotě. Její malebné nádražíčko, závory stále na ruční pohon jsou nádherné. I Obecní hospoda mne lákala svou Plzničkovou cedulí. Odolal jsem s vědomím, že Na Nábřeží v Lázních Bělohrad mne již čeká zahrádka s otevřenou náručí a Budvarem k tomu. Nečekala. Byla narvaná k prasknutí, takže jsem se rozhodl dorazit poslední kus cesty. Kousek za náměstím mne akce "CIDLINA" již donutila slézt z kola a pěšky projít za vodu na cestu, která svému názvu přece jen více dostála. Za Lázněmi už bylo opět vše v pořádku a mohl jsem pokračovat. S blížícím se údolím pod Bělou jsem čekal mírné ochlazení, to se však překvapivě nekonalo. V Bělé koukám, že silnice na Stupnou je pro akci "CIDLINA" uzavřená a říkám si, že je dobře, že po ní nemusím pokračovat. Trpělivě jsem šlapal do kopce k Pecce a už velmi rád zahlédl před sebou siluetu hradu. Teď si říkám, proč jsem vlastně nevytáhl foťák a tu parádu si nevyfotil. Zřejmě vidina brzkého piva mi řekla: Nezastavovat! Ještě jsem se prosmýkl kolem známé tuc-tuctárny Phoenix, která vypadá stále stejně a zřejmě stejně funguje a už odbočuji na zkratku k hřbitovu. Charlie mne varoval předem, ale že akce CIDLINA propukne v tak nečekané síle, jsem skutečně nečekal. Zřejmě tady jede soutěž Za Podkrkonoší rozkopané a Pecka je v nekompromisním vedení. Tak hustý nijak nezpevněný makadam, po kterém i auta jedou pěšky, mne donutil slézt. Tady už nechtěný špacír trval celou dobu po zkratce k hřbitovu. Pane, jo, to je mazec! S ulehčením jsem u hřbitova opět nasedl a dojel zlehka až Ke Karloj. Roky rozbitá cesta kolem koupaliště mi najednou přišla jako neuvěřitelně luxusní, čerstvě otevřená dálnice... "Tak kde je ten prďola, co tady čepuje pivo?" Koukám, chvíli bez odezvy, ale nakonec se Pepa objevuje ve dveřích se sklepa: "Si běž načepovat, copak už nevíš, kde?" Samozřejmě že vím. Luxusní původně chodbové (někde z pavlače) umyvadlo v garáži už opět plní svou funkci a teče z něj - také klasicky - dvanáctka od gambáče. Je div, že ten první ve mně zasyčí? Snad ani ne. Trocha odpočinku je na místě, než mne Pepa seznámí s dalším děním na Pecce. Jak Charlie předem avizoval, bude se na Pecce o velikonocích zcela vyjímečně opět makat. O kůlně se zatím mluví v hádankách, ale stěhování postelí do patra a úprava jejich okolí se stává realitou: "A musíme to stihnout do večera, poáč večer přiletí tchán s tchýní," povídá Pepa a mně je jasno, že klidu na práci již mnoho nezbývá...:-) Kolem osmé večerní už jsme kompletní. Až na Charlieho, pochopitelně. Pepa nejprve vše ukázal Laštovkám, Lenča-Delegace s námi již makala na stěhování a otírala mi z čela čůrky potu. Večer tak přichází odměna - večeře a později pak sedíme u ohně. Zatímco staří vydrží něco přes půlnoc, s Lenčou klábosíme daleko k ránu. Do pěti? Kdo ví, u ohně bylo fajn. Vydrželi jsme v tričku:-) Základ kůlny Sobotní ráno začalo ještě poměrně nenápadně. Báječně jsem se vyspal, poáč už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem dokázal chrupkat do devíti. Kolem jedenácté přijel Pan Roman, o němž jsem předem řekl, že sice makat moc neumí, ale zato háže obstojně xichtem. Staré Laštovky jej sice neznají, ale předem jsme se domluvili, že naše komunikace zůstane na standardní úrovni. Ať si Pan Roman pomalinku zvyká:-) Děda Karel na nás šel nejprve od lesa. Jak jinak, když vlastně stojí hned za místem, kde ještě minulý týden stál starý dřevník. Pravda, byl již řidký, a jeho zbytky jsme mohli stále nacházet kousek vedle nad ohništěm připravené k likvidaci. Karel tedy povídá, že bychom mohli udělat alespoň základy: "... poáč kdo má pak od Charlieho poslouchat, že místo dřevníku teď bude koukat do díry." Popravdě řečeno, zase tak velká díra po dřevníku nezbyla, ale souhlasili jsme a jali se společnými silami uvažovat, jak vysoko by takové základy měly být. Podle Karlových představ by místo kůlny vznikla tak maximálně chaloupka na kuřích nožkách, zatímco já jsem prosazoval zasadit do země. Má varianta nakonec zvítězila, byť po dlouhé diskuzi a ještě delším schvalování. Náš parlament je proti nám zcela pracovitý:-) Zasadit kůlnu však znamenalo upravit terén. Karel stále hledal nějaká proti, zatímco my pod jeho taktickým vedením (jak jinak) pomalu zjišťovali, že přemístění a úprava zeminy zase tak velký problém není. Brzy bylo vše připraveno pro uložení základů a izolace. Tím vše mělo samozřejmě skončit. Jenže nikým nepozorován začal Karel tahat z nedotknutelných zásob (roky jsem si pořád říkal, proč tam takovou masu dřeva schovávají) pořádné kusy dřeva, ze kterých, jak po chvíli koukáme, začíná vznikat základ celé stavby. Asi se už nebudete moc divit, že po základech se pomalu vztyčily obrysy budoucího stavení a já už začal vážně pochybovat, zda místo kůlny spíš nestavíme nějakou krytou pergolu, která by své využití dozajista našla... Co vám budu povídat, práce nás chytla. Nejenže jsme dokončili celou podlahu, kde k dokonalosti chybělo položit pouze plovoučku a místo ní jsme nasadili aspoň pořádný tépich, ale také jsme konstrukci zpevnili a s postupně se zšeřující oblohou stačili dokončit zadní a dvě boční obvodové stěny. To už si i Karel byl jistý, že to se svým zápalem přehnal a docela nás nakazil. Odměna samozřejmě přišla posléze a my si užili kuřat obzvláště vypečených. Jen na dlouhé povídání dneska nějak nebyla nálada, poáč únava si svou daň začala vybírat a do kanafasu jsme zalehli kolem půlnoci. Střecha základ domu ... a také naší kůlny! Ještě před polednem jsme dokončili (uzavřeli) obvodové "zdivo" a Pan Roman se s vervou pustil do natírání, zatímco my ostatní uvažovali, co se střechou. Teprve teď přišlo správné dohadování, které korunoval Karel s Pepou svým odjezdem pro střešní krytinu, zatímco my zbylí si konečně užili pořádné poobědové siesty až do příjezdu Charlieho. Jak se ukázalo, i přes Charlieho vyhrožování, že na Pecce o velikonocích rozhodně nic dělat nebude, jablko nepadá daleko od stromu a právě na strom se Charlie zaměřil. Strom, který uschl už dávno a svými větvemi ohrožuje své okolí, potažmo novou kůlnu, stačil před siestou malinko poškádlit motorovou pilou už Karel. A Charlie se rozhodl, že jej dorazí. Naštěstí se stačili včas vrátit Karel s Pepou, aby byli také málem svědky zmaru celé naší předchozí práce. Co se stalo? Charlie s Karlem počítali a počítali, kam by bylo nejlépe, aby onen prokletý strom spadl. Efektně vytvořili klín a pustili se do závěrečné fáze pokoření. Malinko pozapomněli na stále svištící severní vítr, který se mohutně opíral do zbytků koruny stromu. Tušíte správně, že strom začal padat směrem opačným a kůlnu nakonec k překvapení všech minul o celý metr. "Trefit kůlnu, tak bych snad sedl do auta a zase odjel," povídá ještě mírně roztřesený Charlie a je rád, že vše dobře dopadlo. Odměnou mu byla třešinka na dortu - totiž upevnění krytiny ozdobnými hřebíky. Ale aby si nemyslel, že vše může jít hladce, jal se Pepa jej zároveň vykouřit. Začal totiž uvnitř kůlny rozprašovat nějaký protihnilobný sráč a je s podivem, že komínový efekt funguje i v takové stavbě... Přicházející večer už měl příležitost vidět hotové celé dílo, které Pepa ještě náležitě a efektně prosvětlil. Sami můžete posoudit, že lepší lucerničku osvětlující celý prostor kolem jsme si snad ani nemohli přát. U ohně jsme sice dnes dlouze nevydrželi, ale zato jsme zamastili karban, vypili Pecku z vaječňáku (fuj!) a do čtyř pak ještě poseděli v garáži. Bylo fajn a zapomněli jsme zcela na únavu. Velikonoce! Velikonoční pondělí bylo konečně bez práce. Od rána trvající siestu se nám svou hyperčinností stále snažil narušovat Karel, ale naštěstí jsme povahy drsné a vydrželi jsme ležet. Mně se po třídenní námaze nechtělo ani sednout na kolo, kteréžto si za stejným účelem přivezl i Roman, takže mne nakonec Charlie (dík!) odvezl až do Perníkova autem. Udrncán, ale s dokonale nabitými baterkami jsem se na večer dopravil domů, dal rychlou sprchu a únavou padl do lůžka snad ještě před setměním:-) Díky za pozvání, bylo fantasticky! medvěd:-) kůlní galérka
Poslední aktualizace:

FREEDLAND.cz
W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

chat

velikonoce - 10. až 13. dubna

Začínám si myslet, že cestování s Českými drahami mám jako své soukromé sado maso. Přeprava kol totiž není služba, kterou by drahá dráha ráda provozovala. Na kolo je třeba dneska koupit do nemnoha EC/IC místenku za 70, ale protože cestou kolo uvidí i parníček, přidáme 30 Kč za jízdenku (vážně si nedělám prdel!). To vše však pouze tehdy, jestli aspoň den předem víte, kdy chcete cestovat. Před odjezdem už nekoupíte nic (obzvláště vychytaná možnost, když se vracíte domů) a pracovníci ČD nejsou schopni ani říct, kdy máte poslední šanci na nákup místenky. Každý tvrdí něco jiného. U vlaku, na který jsem neměl místenku na kolo, došlo k malé hádce a mému pobavení, když ani vlakvedoucí neví, kdy končí možnost nákupu. Prostě klasický ČDbordel vás vítá. Ke cti vlakvedoucímu slouží, že nakonec po mě nic nechtěl a absolutní dojem z cestování pak otočil jídelák (ne-JLV!), kde byla tak příjemná a decentní obsluha v kombinaci se super snídaní a náladou, až jsem zíral. Inu, jde to, jen to nesmí mít nic společného s "národním dopravcem."

Příjezdová

Pardubice - Rybitví - Lázně Bohdaneč - Rohovládový Béďa - Voleč - Chýšť - Nové Město - Chlumec nad Cidlinou - Nepolisy - NjůBí - Skřivany - Smidary - Staré Smrkovice - Chomutice - Ostroměř - Mezihoří - Šárovcova Lhota - Lázně Bělohrad - Bělá u Pecky - Pecka, 95km

      Nakonec spokojen vystupuji v Perníkově nad Labem s jasným cílem: Chlumec! Po poslední zkušenosti, kdy Charliemu přijde "gumová sezóna" a přezouvá o 106, jsem nechtěl riskovat, že se na Pecce opět neuvidíme a raději se chci za ním zastavit v BOPAKu. Cestu z Pardubic volím takticky - přes Lázně Bohdaneč, od kterých poté, co jsem s úlevou opustil cyklostezku, fičím s větrem o závod. Nakonec mi cesta netrvala ani hodinu a to jsem ještě v Chýšti zřejmě o něco málo přefikl rychlost a malá modrá fóbie s Éčkovou značkou mi zřejmě naměřila 64 km/h. Nikdo mne nezastavil, takže fotka je jim asi k ničemu:-)
      Charlieho jsem našel přesně tam, kde jsem očekával: pod autem. Zavelel jsem k pobavení všech přítomných: "Čau vole, přezout!" Ukázal jsem pochopitelně na svou silničku. Přijel jsem akorát před obědem, který tady v sezóně provozují zásadně dovezenou pizzou a byl jsem rád, že aspoň na chvíli ustal v servisu klid, abychom něco málo vyřídili. Však stačilo jen otevřít vrata a oba pánové se museli opět vrhnout plně do práce. Dopil jsem tedy plzničku a vydal se na další - delší část cesty.
      Cesta do NjůBí a dále na Smidary už nebyla příjemná jako první část z Pardubic. Foukal otravný boční vítr od východu, navíc za Smidary se cesta otočila ještě více proti němu a tak jsem s velkou úlevou zahlédl věže ostroměřského zemědělského družstva. Jsou nepřehlédnutelné, leč dost zdaleka, takže jsem si do hospody U Kameníka ještě pořádně šlápl. Už od jinak pěkného nádraží, které dýchá dávnou provinčností, jsem kroutil hlavou nad stavem silnic v obci. Měla mne dostatečně varovat modrá cedule "CIDLINA," kterou tak krásně obklopovalo dvanáct eurohvězd s velmi kulantní částkou. Proč? Protože ten správný tankodrom jsem měl ještě před sebou.
      Hospoda U Kameníka je již klasikou, stejně jako Boršč a Staropramen na čepu. Dal jsem oboje, protože tělo začalo po sedmdesáti kilometrech v sedlech už malinko stávkovat. Přípravu jsem nepodcenil, ale přece jen takové teplo jako dnes ještě nebylo. Odjezd z Ostroměře byl ještě drsnější než vjezd, taky se kanálníci ze Stavoky rozhodně nevyznamenali. S úlevou jsem vjel do sevření malebného údolí, které mne klidnou a romantickou cestou vedlo dále k Šárovcově Lhotě. Její malebné nádražíčko, závory stále na ruční pohon jsou nádherné. I Obecní hospoda mne lákala svou Plzničkovou cedulí. Odolal jsem s vědomím, že Na Nábřeží v Lázních Bělohrad mne již čeká zahrádka s otevřenou náručí a Budvarem k tomu.
      Nečekala. Byla narvaná k prasknutí, takže jsem se rozhodl dorazit poslední kus cesty. Kousek za náměstím mne akce "CIDLINA" již donutila slézt z kola a pěšky projít za vodu na cestu, která svému názvu přece jen více dostála. Za Lázněmi už bylo opět vše v pořádku a mohl jsem pokračovat. S blížícím se údolím pod Bělou jsem čekal mírné ochlazení, to se však překvapivě nekonalo. V Bělé koukám, že silnice na Stupnou je pro akci "CIDLINA" uzavřená a říkám si, že je dobře, že po ní nemusím pokračovat. Trpělivě jsem šlapal do kopce k Pecce a už velmi rád zahlédl před sebou siluetu hradu. Teď si říkám, proč jsem vlastně nevytáhl foťák a tu parádu si nevyfotil. Zřejmě vidina brzkého piva mi řekla: Nezastavovat!
      Ještě jsem se prosmýkl kolem známé tuc-tuctárny Phoenix, která vypadá stále stejně a zřejmě stejně funguje a už odbočuji na zkratku k hřbitovu. Charlie mne varoval předem, ale že akce CIDLINA propukne v tak nečekané síle, jsem skutečně nečekal. Zřejmě tady jede soutěž Za Podkrkonoší rozkopané a Pecka je v nekompromisním vedení. Tak hustý nijak nezpevněný makadam, po kterém i auta jedou pěšky, mne donutil slézt. Tady už nechtěný špacír trval celou dobu po zkratce k hřbitovu. Pane, jo, to je mazec! S ulehčením jsem u hřbitova opět nasedl a dojel zlehka až Ke Karloj. Roky rozbitá cesta kolem koupaliště mi najednou přišla jako neuvěřitelně luxusní, čerstvě otevřená dálnice...
      "Tak kde je ten prďola, co tady čepuje pivo?" Koukám, chvíli bez odezvy, ale nakonec se Pepa objevuje ve dveřích se sklepa: "Si běž načepovat, copak už nevíš, kde?" Samozřejmě že vím. Luxusní původně chodbové (někde z pavlače) umyvadlo v garáži už opět plní svou funkci a teče z něj - také klasicky - dvanáctka od gambáče. Je div, že ten první ve mně zasyčí? Snad ani ne. Trocha odpočinku je na místě, než mne Pepa seznámí s dalším děním na Pecce. Jak Charlie předem avizoval, bude se na Pecce o velikonocích zcela vyjímečně opět makat. O kůlně se zatím mluví v hádankách, ale stěhování postelí do patra a úprava jejich okolí se stává realitou: "A musíme to stihnout do večera, poáč večer přiletí tchán s tchýní," povídá Pepa a mně je jasno, že klidu na práci již mnoho nezbývá...:-)
      Kolem osmé večerní už jsme kompletní. Až na Charlieho, pochopitelně. Pepa nejprve vše ukázal Laštovkám, Lenča-Delegace s námi již makala na stěhování a otírala mi z čela čůrky potu. Večer tak přichází odměna - večeře a později pak sedíme u ohně. Zatímco staří vydrží něco přes půlnoc, s Lenčou klábosíme daleko k ránu. Do pěti? Kdo ví, u ohně bylo fajn. Vydrželi jsme v tričku:-)

Základ kůlny

      Sobotní ráno začalo ještě poměrně nenápadně. Báječně jsem se vyspal, poáč už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem dokázal chrupkat do devíti. Kolem jedenácté přijel Pan Roman, o němž jsem předem řekl, že sice makat moc neumí, ale zato háže obstojně xichtem. Staré Laštovky jej sice neznají, ale předem jsme se domluvili, že naše komunikace zůstane na standardní úrovni. Ať si Pan Roman pomalinku zvyká:-)
      Děda Karel na nás šel nejprve od lesa. Jak jinak, když vlastně stojí hned za místem, kde ještě minulý týden stál starý dřevník. Pravda, byl již řidký, a jeho zbytky jsme mohli stále nacházet kousek vedle nad ohništěm připravené k likvidaci. Karel tedy povídá, že bychom mohli udělat alespoň základy: "... poáč kdo má pak od Charlieho poslouchat, že místo dřevníku teď bude koukat do díry." Popravdě řečeno, zase tak velká díra po dřevníku nezbyla, ale souhlasili jsme a jali se společnými silami uvažovat, jak vysoko by takové základy měly být. Podle Karlových představ by místo kůlny vznikla tak maximálně chaloupka na kuřích nožkách, zatímco já jsem prosazoval zasadit do země. Má varianta nakonec zvítězila, byť po dlouhé diskuzi a ještě delším schvalování. Náš parlament je proti nám zcela pracovitý:-)
      Zasadit kůlnu však znamenalo upravit terén. Karel stále hledal nějaká proti, zatímco my pod jeho taktickým vedením (jak jinak) pomalu zjišťovali, že přemístění a úprava zeminy zase tak velký problém není. Brzy bylo vše připraveno pro uložení základů a izolace. Tím vše mělo samozřejmě skončit. Jenže nikým nepozorován začal Karel tahat z nedotknutelných zásob (roky jsem si pořád říkal, proč tam takovou masu dřeva schovávají) pořádné kusy dřeva, ze kterých, jak po chvíli koukáme, začíná vznikat základ celé stavby. Asi se už nebudete moc divit, že po základech se pomalu vztyčily obrysy budoucího stavení a já už začal vážně pochybovat, zda místo kůlny spíš nestavíme nějakou krytou pergolu, která by své využití dozajista našla...
      Co vám budu povídat, práce nás chytla. Nejenže jsme dokončili celou podlahu, kde k dokonalosti chybělo položit pouze plovoučku a místo ní jsme nasadili aspoň pořádný tépich, ale také jsme konstrukci zpevnili a s postupně se zšeřující oblohou stačili dokončit zadní a dvě boční obvodové stěny. To už si i Karel byl jistý, že to se svým zápalem přehnal a docela nás nakazil. Odměna samozřejmě přišla posléze a my si užili kuřat obzvláště vypečených. Jen na dlouhé povídání dneska nějak nebyla nálada, poáč únava si svou daň začala vybírat a do kanafasu jsme zalehli kolem půlnoci.

Střecha základ domu

      ... a také naší kůlny! Ještě před polednem jsme dokončili (uzavřeli) obvodové "zdivo" a Pan Roman se s vervou pustil do natírání, zatímco my ostatní uvažovali, co se střechou. Teprve teď přišlo správné dohadování, které korunoval Karel s Pepou svým odjezdem pro střešní krytinu, zatímco my zbylí si konečně užili pořádné poobědové siesty až do příjezdu Charlieho. Jak se ukázalo, i přes Charlieho vyhrožování, že na Pecce o velikonocích rozhodně nic dělat nebude, jablko nepadá daleko od stromu a právě na strom se Charlie zaměřil. Strom, který uschl už dávno a svými větvemi ohrožuje své okolí, potažmo novou kůlnu, stačil před siestou malinko poškádlit motorovou pilou už Karel. A Charlie se rozhodl, že jej dorazí. Naštěstí se stačili včas vrátit Karel s Pepou, aby byli také málem svědky zmaru celé naší předchozí práce.
      Co se stalo? Charlie s Karlem počítali a počítali, kam by bylo nejlépe, aby onen prokletý strom spadl. Efektně vytvořili klín a pustili se do závěrečné fáze pokoření. Malinko pozapomněli na stále svištící severní vítr, který se mohutně opíral do zbytků koruny stromu. Tušíte správně, že strom začal padat směrem opačným a kůlnu nakonec k překvapení všech minul o celý metr. "Trefit kůlnu, tak bych snad sedl do auta a zase odjel," povídá ještě mírně roztřesený Charlie a je rád, že vše dobře dopadlo. Odměnou mu byla třešinka na dortu - totiž upevnění krytiny ozdobnými hřebíky. Ale aby si nemyslel, že vše může jít hladce, jal se Pepa jej zároveň vykouřit. Začal totiž uvnitř kůlny rozprašovat nějaký protihnilobný sráč a je s podivem, že komínový efekt funguje i v takové stavbě...
      Přicházející večer už měl příležitost vidět hotové celé dílo, které Pepa ještě náležitě a efektně prosvětlil. Sami můžete posoudit, že lepší lucerničku osvětlující celý prostor kolem jsme si snad ani nemohli přát. U ohně jsme sice dnes dlouze nevydrželi, ale zato jsme zamastili karban, vypili Pecku z vaječňáku (fuj!) a do čtyř pak ještě poseděli v garáži. Bylo fajn a zapomněli jsme zcela na únavu.

Velikonoce!

Velikonoční pondělí bylo konečně bez práce. Od rána trvající siestu se nám svou hyperčinností stále snažil narušovat Karel, ale naštěstí jsme povahy drsné a vydrželi jsme ležet. Mně se po třídenní námaze nechtělo ani sednout na kolo, kteréžto si za stejným účelem přivezl i Roman, takže mne nakonec Charlie (dík!) odvezl až do Perníkova autem. Udrncán, ale s dokonale nabitými baterkami jsem se na večer dopravil domů, dal rychlou sprchu a únavou padl do lůžka snad ještě před setměním:-)