chat

Akce roku 2009

Náš diář

      Už přes noc přišel docela slušný fukejř od oceánu, ochladilo se a poprvé cítíme, že podzim se dere ke své vládě. Pobyt na molu bez bundy je skoro nemyslitelný. "Což teprve na oceánu, to uvidíš," dodává ségra a i s malou Madlenkou se naloďujeme na Delfína No.2, který nás k velrybám má přivézt. Madli se sice nějaké cestování vůbec nezamlouvá, ale už nic nezmůže, když pomalu vyplouváme z přístavu. Cestou kolem mysu je příjemně, evidentně zvládáme stejnou rychlost jako vítr a na chvíli je příjemné teplo. Ne na dlouho, neboť za dunami (konečně vidím Provincetown i z druhé strany) začíná oceán a z něj se nesou vlny úplně jiné! Z naší lodi se rázem stává celkem malá bárka kymácející se do všech stran, což začíná některým lidem přinášet pomalu potíže. V takových vlnách se velryby hledají jenom ztěžka, ale občas se přeci jen nějaká najde, byť jen na chvíli. Brouzdáme vodami Atlantiku i nadále a když se konečně dostáváme do slušného stáda kytovců, dobrou polovinu posádky již nezajímá nic než návrat na pevninu. I já si připadal jako v rauši, ale obzvláště Japonci kymácení snášeli velmi špatně a nechali své fotící přístroje s hlavou skloněnou kdesi hluboko k zemi svému osudu...
      Návrat byl téměř pro všechny vysvobozením. Já přece jen pár ploutviček zachytil, takže mi to snad někdo i uvěří:-) Odpoledne se scházíme u švagrova otce na zahradě na barbecue, kterou pořádá i pro zaměstnance firmy, takže se nás tam schází z Předlouží poněkud více. Díky jednomu Kosovci naše mamča dokonce po mnoha letech opráší i ruštinu. Svět je malý...

md:-)

galérka