chat

Akce roku 2010

Náš diář

slavnostní úterý 16. listopadu

      Určitě mnozí z vás pamatují 30. listopadu 2000. Mnohé z vás jsem pak pod rouškou násilí nutil vzpomínat ještě o dalších deset let zpátky a navíc (považte!) aspoň jednou za deset let psát. Vznikly nové Thájmsy zásadně bez Medvěda a pro mne jediný úkol: sehnat zakládající členy Spolku za kvalitnější Frýdlant a svolat Mimořádnou sváteční schůzi. Jak se později ukázalo, přemlouvat lidi ke psaní je pohodový úkol proti korektnímu pořádání schůze Spolku dle regulí vyhlášky. Možná ještě horší pak bylo sladit všechny diáře k jednomu místu a jednomu stolu. Padl termín "přesně deset let poté". Marně. Tak v předvečer narozeninových Thájmsů. Také marnost. Možná časová tíseň, možná správná konstalace hvězd či vzájemná poloha Marsu a Venuše tak způsobili, že rychlý termín nikomu nekolidující, padl na úterý 16. listopadu. Na předvečer ryzí dospělosti cinkajících klíčů...

      Přiznám se, že pořádání schůzí byla dobrá záliba možná právě tak před deseti lety. S elegancí nám Spolkařům vlastní jsme svolávali, rušili, hlasovali, vylučovali, přijímali a požívali ve starých dobrých obloucích klubovní místnosti Klenba. Za těch spoustu let jsme ze spolkování vyběhli a vlastně fatálně zazdili možnost vyloučit Brekouna. Vyhláška stanoví, kde, kam a jak svolat hlasovánídárnou schůzi. V Klenbě jsme měli sice startovní studenou česnečku a nicmoc Plzeň, ale procesní chybu jsme jednoduše udělali. Následující schůze v Hotelíku na Zátiší tak mohla být pouze řádná. Brekoun má holt štěstí...:-)
      Po dvanáctikilometrovém ostrém pochodu proti proudu Polančice a přes Vlčí kout jsme s úspěchem vychodili studenou česnečku a téměř za tmy dorazili do cíle. Asi začíná být tradicí, že se Skoumalem se do cíle doráží výhradně za tmy. K jeho i mé cti je třeba říci, že od minule jsme vynechali bojofku "Brodění kopřivami," námi jinak tolik oblíbenou:-)
      Abychom se vyvarovali případným dalším procesním chybám, nastudovali jsme s docentem Skoumalem pečlivě znění Vyhlášky i Dodatku a svolali řádnou schůzi. Za Spolkaře se kromě nás dostavil ještě ČČS (Čestný člen spolku) Vendelín, za hosty pak skoumalův nový kocour:-) Řádně neomluveni do konce schůze pak zůstali Kufberek (jak se později ukázalo - neplánovaně ochořel), Nadporučík Lukáš (neplánovaně se ožral a vyměkl) a Brekoun, kterého nikdo nepozval. Neuspokojivý stav pokladny jsme nechali raději úplně stranou, naopak kladně jsme vyhodnotili dnešní výšlap a v neposlední řadě připili na kulaté výročí webu. Zhodnocení spolkové činnosti za posledních deset let jsme s klidem zařadili do rubriky Jiné, čímž se stejně nijak zásadně neprotáhla, neboť v podstatě spolkový život v nás uhnil:-)
      Volná zábava byla vyplněna povedenou chvilkou prózy a poezie z chystaných bezmedvědích Thájmsů. O tanečky kolem stolu se vzorně starala k všeobecné spokojenosti obsluha Hotelíku. Docent Skoumal ukončil krátce po deváté hodině schůzi a zavelel pod průhlednou záminkou: "Ráno budu házet uhlí," k odchodu na tramvaj. Jak se ukázalo, celá jízda od Klenby přes Hotelík až k domovům byla vlastně řádně zabezpečena...

24.11.2010 medvěd:-)

Dne 16.11.2010 proběhla v areálu restaurace Zátiší zatím poslední schůze SZKF. Schůze se zúčastnili: Medvěd, Skoumal se svou druhou půlkou života a čestný člen Vendelín, který kvůli této schůzi neváhal podniknout dalekou cestu svým skoroolympijským vozem až z Brna. Bohužel se cestou na schůzi někde zatoulali (nebo ztratili) Nadporučík a Kufberek, kteří svou polohu neohlásili ani po několika intervencích, a také Brekoun, jehož účast se ani nepředpokládala.

      Schůzi předcházela koordinační porada v Klenbě, na které byl vyjádřen nesouhlas s místní vývařovnou (jedna česnečka vroucí, zbylé dvě vlažné) a po konzumaci celého jednoho piva se celé osazenstvo vydalo na náročnou spodní (Vendelínovu) variantu pěší cesty na Zátiší. Nutno poznamenat, že pro náročné fyzické výkony jsme byli vybaveni Tatranským čajem vz. 52, tudíž jsme cestou netrpěli chladem ani zimou a již za tmy jsme dorazili do útulného prostředí restaurace Zátiší.
      Konzumaci piva a tplých i studených pochutin jsme završili několika "spermoši" (pro neznalé - smetana umně vlitá do zelené) a po desáté večerní se vydali noční tramvají číslo 5 ke svým domovům.

Sko

zbytek fotek, především z údolí Polančice