chat

Akce roku 2012

Náš diář

od pátku 6. do pondělí 9. dubna

Pohodový velikonoční víkend pro mne vlastně začal o kousek dříve. Totiž, můj šéf oslavil poměrně nedávno půlstoletí páry, a protože má skvělé podřízené, složili jsme se mu za pozvání na s oslavou spojenou trachtaci na nové kolo. Na mne později v podstatě zbyla drobná maličkost - správné kolo pro něj vybrat. Vzal jsem nelehký skoropracovní úkol pochopitelně jako výzvu. Navíc jsem se rozhodl, že kolo sestavím sám. Z toho troštičku zároveň vyplývá, že kolo jsem pořídil v BOPAKu. Výhodou bylo, že šéf je podobné postavy, navíc jsem svými otázkami jasně ukázal, že jsem kolově v obraze (jak by ne!) a zároveň jsem pochopil, jakým způsobem vybírá Charlie pro kamarády pro změnu lyže. Jak koupě dopadla? K naprosté všeobecné spokojenosti! Doufám:-)

Práce v BOPAKu

úterý 3. dubna: PARDUBICE - Rosice nad Labem - Semtín - Lázně Bohdaneč - (cyklotrasa 4274) - Trhoňka - Vyšehněvice - Žáravice - Vápno - Přepychy - Újezd u Přelouče - Štít - Pamětník - Lučice - CHLUMEC NAD CIDLINOU, 45km

      Při tak náročném úkolu je samozřejmě důležité rekognoskovat terén a pak naplánovat a rozvrhnout správně čas. A to je práce pro zodpovědného medvěda. Tudíž jsem v úterý ráno pendolinem vyrazil do Perníkova nad Labem (jinak vlastně vlakem s kolem dosud pohodlněji stále nelze, achjo, Jančuro!), odkud už jsem se začal přemisťovat na západ do Chlumce nad Cidlinou po vlastní ose. Hlavní silnice mne rozhodně nelákala, "labskou cyklostezku" přes Přelouč a dále na Kolesa mám už dávno zmáknutou a jeví se mi přece jen nudnou, poáč probádanou. Toužil jsem po změně a našel jsem! Pravda, do Bohdanče jsem musel stejně po starodávné třaskavé (Semtín, vole...:-) cyklotrase, ale pak už jsem uhnul z provozu mírně doleva, abych krajinou rybníků, lesů a písku mířil v podstatě stále na západ. Po cyklotrase číslo 4274. Až do Vápna, kam mne cesta mimořádně bavila svou rozmanitostí a také pustoprázdností. Ještěže bylo tak brzké podoledne a malebná hospoda U Čochtana kousek za Bohdančí byla beznadějně zavřena. Jinak nevím, nevím:-)
      Z Vápna přes Přepychy až do Újezdu už mne žádná cyklotrasa bohužel nedoprovázela, ale ve své urputnosti nepustit se na žádnou nabízející se frekventovanou cestu jsem stále zůstával. Vlastně jsem dobře udělal, protože sjezd do Újezda u Přelouče se mi moc moc povedl. Jinak bych jej v životě asi neviděl. Dále na Štít a Pamětník už zřejmě jinak než po asfaltu jeti nelze. Nedbám. Navíc hlavně mne přece jen začal tlačit čas. Představa, že Charlie bude obědvat sám, byla naprosto příšerná a do výkonu neuvěřitelně burcující. V Lučicích jsem minul dávno zavřenou hospodu Na Růžku (pamatujete?) a zkratkou přes pole dojel až do Chlumce a BOPAKu. Hned po příjezdu si mne standardně pan Beran začal dobírat, že: "...tomu říkám pracovní morálka! Sotva přijde do práce, už chce jít na oběd. A já mu dal s radostí za pravdu. Vlastně jsem si začal myslet, že tady v Chlumci jsou samí drsní dříči. Naštěstí pro mne i Charlie rád vypadl, aby aspoň na chvíli odtrhl ruce od práce. Inu, začátek jarního přezouvání...
      Po obědě jsem začal vybalovat krásnou černo - šmrncnuto zelenou - šéfovu novou Rockovou Mašínu. Našel jsem si v BOPAKu kout vzadu (kecám, věděli, kam mne poslat:-), abych neotravoval ostatní a těšil na to, až se tahle šedozelená vrtošivá (byť treková) kobylka začne rýsovat. Dokonce i posez bude šéfovi sedět, myslím si, stále nerozhodnut, že jsem stejný profík, kámo vole, přes kola jako Charlie přes liže...
      Dříve než jsem z parádního kola (kdo tady v BOPAKu zrovna byl, přišel jej omrknout a chválil) udělal definitivně obrněný tank, musel jsem jej vyzkoušet jeho (zatím jen předpokládaný) styl jízdy. A až na kotoučové brzdy, jimž jsem dodnes fakt nepřišel na chuť, se mi živost a hravost kola moc líbí. Přesně tak jsem si představoval, že se bude chovat. No nic, jdeme na ty všechny blatníky, nosiče, brašny a další. Vlastně jsem byl teprve v půlce práce, protože namontovat celou tu elektrárnu dalo vážně hodně zabrat. V přemýšlení, kde který solár bude:-)
      Večer přišel logicky nějak rychle a byť bylo přes den docela fajn, z BOPAKU se stává v tomhle čase nevlídná jeskyně poměrně rychle. Charlie měl ještě další práci, takže nakonec jsme se přemístili domů někdy kolem osmé. A pak? V podstatě jako obvykle. Charlie zavelel: "Dobrou," a umřel, jak všichni věříme (včetně vzácné návštěvy sestřičky a Alýška), ve své posteli během několika pár trapných pikosekund:-)

Chlumec nad Cidlinou - Poděbrady

Z Chlumce nad Cidlinou je to zhruba stejně daleko na východ do Perníkova jako na západ do Poděbrad. Brzy ráno (po sedmé) jsem musel vyrazit na cestu, protože čas příjezdu do Poděbrad (9:00) byl jasně krvavě dán. Tak jsme ráno spěchali, že jsme s Charliem úplně zapomněli na úvodního pracovního panáka. A mne čekalo 35 kilometrů víceméně rovinky, kterou jsem si opravdu jen málo vybavoval z dávné cesty Vinoř-Chlumec...

středa 4. dubna: CHLUMEC NAD CIDLINOU - Převýšov - (cyklotrasa 4199) - Žíželice - Končice - Zbraň - Žehuň - Dobšice - Opolánky - Opolany - Kanín - Libice nad Cidlinou - Poděbrady - soutok Labe a Cidliny - PODĚBRADY, 45km

      Dobudovaná hradecká dálnice přinesla pro nás cyklisty velmi milé překvapení. Za Končicema jsem téměř definitivně opustil silnici a cyklotrasa Chlumec-Poděbrady se pustila vlastní luxusní asfaltovou stezkou. Několik kilometrů před Žehuní je dokonce vybudována jakási dálniční vyrovnávací nádrž, u níž je parádní odpočívka. Škoda, že mne čas tak tlačí. Na druhou stranu se Charliemu ale vůbec nedivím, že velmi rád vyráží z Chlumce na cyklistickou projížďku právě tímto západním směrem - na Plzničku do poděbradské Bílé Růže.
      V Libici nad Cidlinou sice zrovna chybí most, ale provizorní lávka pro pěší naštěstí nikoli. Za obcí se vždy musím smát terénní vlnce, kde prý bylo kdysi sídlo Slavníkovců. Člověk (potažmo medvěd) celkem rychle pochopí, že strategicky si místo Slavníkovci zrovna nevybrali a rekognoskaci pro budoucnost fatálně podcenili. Tak šup do posledních kilometrů kolem soutoku, (naštěstí) zavřených hospod a fijá do drsného městského provozu v lázeňských Poděbradech. Zahřívací testovací jízda šéfova kola pro mne tím pádem končí a musím uznat, že i po tom všem "obrnění" jede velmi slušně. Začal jsem nad touhle Rockovou mašínou vážně uvažovat:-)

      A co v Poděbradech? Meeting, briefing, brainstorming. Aneb velký sraz servisáků všech zemí, spojte se! Proč tady? Vím já? ByDlíme přímo na kolonádě a já právě tady v hotelu Tlapák pochopil, že nejsou čtyři CZ hvězdičky jako čtyři US hvězdičky. Sakra, má drahá sestra mne vážně rozmazlila svou úchylkou ve výběru podobných hotelů a člověk si rád zvyká:-) Srovnání snad až příliš kruté. Ale, firma zaplať, tak co:-)
      Příjemným pozdvižením v brainstormingu bylo předem luxusně naplánované sportovní podoledne. Rozdělili jsme se na tři sekce: Cyklistická, Bruslařská a Píči. Tedy ti, co pro jistotu hlídají okolí základny proti případným nečekaným atakům:-) Je asi jasné, ve které sekci jsem se ocitl, byť vypůjčený hotelový "horák" byl snad až příliš krutým trestem za předchozí chrochtání. Ale šéf na svém biku vypadal nadmíru spokojeně. Tam i zpět.
      Zatímco my cyklisti jsme vyrazili na soutok Cydliny s Labem, bruslaři nevěřili mé pohádce o novém asfaltu (ale ona to vážně byla vyjímečně pravda!) a s vlastní zkušeností vyrazili kolem Labe naopak na Nymburk. Ve finále efektní na tom všem našem neorganizovaném snažení bylo, že se stejně obě sekce sešly ve stejný čas na stejném místě - na tankové Plzničce u Bílé Růže. Bruslaři vyprahlí, my nikoli, poáč pitný režim jsme udržovali více než poctivě celou cestu. Upřímně - jediná sekce, která musela na celém podoledni prodělat, byla ta hlídací. Z té se u Růže objevili pouze pro jistotu vyslaní průzkumníci:-)

čtvrteční schůze

      O den později ve čtvrtek by se vlastně asi nic vyjímečného nestalo. Nebýt schůze v nekuřáckém Konibaru. Na tradiční čtvrteční schůzi v Chlumci jsem se těšil, poáč některé xichty snad dneska už ani jinde potkat nejde. Snad s výjimkou cykloPecky, která mi však obvykle svým termínem beznadějně uteče. A tak se postupně v Konibaru sešlo snad i deset známých xichtů, které jsem však dlouhé století neviděl. Aspoň většinu. V BOPAKu se o den později měly přepisovat dějiny, takže Charlie občas ze schůze "po anglicku" odskočil, ale jinak bylo vše tradičně (chce se mi skoro napsat - folklórně...:-) pohodové. Parádní večer.
      Stejně vám ale musím říct, že by bylo super, kdyby člověk (potažmo medvěd:-)) měl občas páru, jaké slovo přesně potřebuje dobrý kámoš vědět. Kroužíme kolem s pocitem, že se přece už musíme za ta proběhlá století znát a nic. A ono to přece jen vyšlo! Uvidíme zítra v BOPAKu. Bude Záruba řvát: "Přepište dějiny!!!" :-)

Hurá! Pecka!

V Bopacké jeskyni jsem za ty dva dny pěkně prochladl. Až moc drsně. Cesta na kole do Poděbrad byla ještě v pohodě, ale představa, že v nastalé kose (přes noc byla seriozní nula) bych měl po vlastní ose dojet až na Pecku? Koledoval bych si leda o zápal plic. Takže ve mně časem uzrál plán B a vyrazil jsem před kousek polednem na chlumecký kolodvor s jasnou představou, nechat se až do novopackých kopečků vyvézt párou. Či co tam nyní jezdí:-)

pátek 6. dubna: CHLUMEC NAD CIDLINOU / NOVÁ PÁKA - Štikov - Bělá u Pecky - PECKA, 15km

      Ale ještě předtím jsem samozřejmě dorazil do BOPAKu. Zmínil jsem tady "přepisování dějin," takže jsem byl sám zvědavý, jestli všechno dopadlo podle předpokládaných Charlieho představ. Jo, dopadlo! Panáčkem, na kterého jsme ve středu tak fatálně zapomněli, jsme oslavili novou dobu - ode dneška skutečně BOPAK sídlí ve svém! Ano, stresy z jednání jsou pryč, obrovská úleva se dostavila a nutné vyřizování po úřadech se už dalo s vysmátým pohledem docela ustát, viď, Charlie, kámo vole:-)
      V Bopacké jeskyni bylo vážně zima a já se už těšil paradoxně na Podkrkonoší. Ne, že bych čekal větší "vedro," ale přece jen mám své jisté zkušenosti s některými podniky v Nové Páce. Teď na chlumeckém kolodvoru jsem však nepochopil "Systém" integrované dopravy (za 62) versus ČD tarif (za 71). Jednoduše jsem s důvěrou akceptoval informaci paní pokladní na pokladně, že pojedu s OREDO. A po ujištění, že se jedná stále o totožný ČD vlak jsem s klidem nastoupil do poloprázdného vlaku. Všeho do času, poáč přípoj od Prahy jej drsně zahustil. Ale o kolo se mi rádi postarala sympatická kukina. Místo na sezení bych ji klidně uvolnil, ale bohužel nebyla sama:-)
      "Kámo vole, tohle dáme dneska ještě dvakrát!" Povídají si dva hodně mladí a hodně hustí bykeři (měli místo kol downhilly, proto to tvrdé Y:-), kteří používají vlak mezi Lázněmi Bělohrad a Pákou coby výtah či vlek do kopce. Fakt jsem se bavil, stejně jako většina cestujících. Tady jsou však i štíplístci podstatně snesitelnější. Takoví normální, lidští a pohodoví. Kdyby tušili, co se děje na koridorech v poloprázdných vlacích - pendolinech. Křeč a hrůza. Lenka Delegace by napsala jednoduše "!!!" ...
      Vida, Nová Páka! Vystupují i ti dva hustí bykeři (přitom ze Staré Páky by to měli ještě o kousek výš - jsou asi furt mladí a nezkušení...) a já se oproti nim vydávám zkontrolovat můj a Skoumalův přejezd (na oko:-) a pak už jistě zapadám na oběd do Novopackých sklepů. A taky proto, že Lenča-Delegace tady má rezervovány lístky na koncert. Když jsme se Skoumalem dělali ten přejezd, právě tady jsme bydleli a tudíž jsem se do zdejších kleneb vracel s mimořádnou radostí. Vše bylo v pořádku a na svém místě. Žádné nesmyslné novoty. Standardní provoz i náladička. Nelze se divit, že právě tady mne napadla hlavní myšlenka na mobilní web. Poseděl jsem tady vážně rád.
      A cesta na Pecku? Ale, prosímvás, stejně jako ti dva drsní mladí bykeři jsem to měl s výjimkou závěrečného finiše na Pecku kolem hřbitova (akce Cidlina už naštěstí skončila) pořád z kopce. Až mne samotného průběh cesty překvapil. Ale byl jsem za vlastně velmi rád, protože nachlazení začalo evidentně gradovat a můj stav / nestav taky ...

Taková typická Velikonoční Pecka

Jezdím na Pecku U Karloj kdykoli rád. Na velikonoce obzvláště rád! S výjimkou "tradičního" medvědího vetřelce jde o velikonocích o čistě rodinnou Laštovickovic záležitost. Jenže letos starý Karel chvíli před svátky byl na úspěšné reoperaci, takže staříci díky tomu zůstali v Chlumci na základně a chat nechali mlaďochům:-) Pro nás ostatní logicky ze vzniklé situace vyplynulo, že je třeba nahradit dva stálé účastníky nahradit někým jiným. Neříkám, že stejně kvalitním, ale pokus jsme museli podniknout. A to by tady popravdě nikdy nebyl žádný problém, děti moje. Nebo naopak?:-)

      Už se mi jednou na Pecce stalo, že jsem dobrovolně udržoval teplo rodinného krbu. To když jsem si v rámci silvestrovské Pecky málem ufik pravý palec na ruce. Tentokrát jsem vypouštěl s radostí jakékoli venkovní aktivity vinou drsného nachlazení. Ano, lámali mne taky na lyže, ale tuším, že bych nedopadl dobře. Minimálně bych skončil u Zubra a to by bylo to samé. Možná horší:-)
      Přijel jsem se svým nachlazení jako první na Pecku a snažil se co nejdříve zatopit a udělat chaloupku na užívání příjemnou. S novou pecí jde podobné úsilí téměř samo. Času jsem měl spoustu, protože limity příjezdových sekvencí zde bývávají obvykle neohraničené. Dnes nemělo být nic rozhodně jinak, takže první domácí se objevili téměř tradičně až po setmění. Těšilo mne, že proti venkovní kose bylo v pařeništi nadmíru příjemně. Kór, když nás přijel navštívit Jelda s Vendym. Neviděli jsme se hodně dlouho a obvyklé společenské hry tak neměly pramalou šanci:-)

Popisovat každý den na Pecce? Proboha proč? Ostatní účastníci obvykle ráno odjeli na lyžbu do Špindlu (ano, bavíme se stále o stejné velikonoční Pecce) a já se snažil po nezbytné vstávací sekvenci opatrně uklidit a něco málo na podoledne aspoň trochu připravit. Hlava bolela z nachlazení fest a tempo se tady táhne příjemně líně. Nikam nespěchat, maximálně relaxovat. Jo, přesně tak to mají medvídci rádi:-)

      Je snad jasné, že jestliže se v neděli probouzíte do minus sedmi a neuvěřitelné každopádně čerstvé sněhové pokrývky, nemůže se nikdo ližařské (kámo vole, to je pochopitelně záměr!) sekce divit, že s lyžemi okamžitě mizí do Špindlu na Medvědín užít kvalitního sněhu a ulevit své nepopsatelné a také nekonečné zimní nadrženosti. Věřte, že kdyby byla zima celý rok, jsou lidi (ano, fakt jsou takoví lidi), kteří by byli permanentně na svahu. Otázkou pak ovšem zůstává, kde by na ližbu brali, když by nikdo svá auta nepřezouval:-) Nicméně je fakt, že dopolední Medvědín musel být i bez Medvěda vážně cool.
      Jednou z nedělních radostí na velikonoční Pecce je barvení vajíček a pletení pomlázek. Říká se tomu snad folklór. Snad:-) Pochopitelně se každý z nás drží svého kopyta. Nikam jsme letos nespěchali a teprve po odeznělé ližbě, řádném odpočinku a medvědově obědě (no, ano, přihřívám si tady svou polívčičku - jenže si nikdo nestěžoval...:-), druhém odpočinku u bednaTV, pivku a panáčku jsme s Charliem vyrazili na rybník. Na proutí. Že se krátký výlet vyplatil? O tom ani náhodou nepochybujte, poáč příroda se nám nejen odměnila surovinou na pomlásku, ale taky fantastickým rybničním panorámatem. Neměl jsem pochopitelně problém se prostřílet až na konec filmu:-)
      Na velikonoční Pecce jsme taky obvykle úkolováni. Jenže Generál Starý Karel vyjímečně spočíval doma, sil mnoho nebylo a snad i proto byl soupis úkolů až příliš nezvykle řidký. Vlastně jsme dostali za úkol obstarat nový špalek ke coolně. Domluveno bylo panem Generálem vše předem. My měli jen celou akci nějakým seriozním způsobem provést. Ulehčit si práci? Není pro nás žádný problém! Pepa naleštil během podoledne fichtla, načepoval palivo, upravil přívěsný vozík na závozík a jelo se k hájovně. Největší dřinou pak bylo vlastně vybrat ten správný "coolna" špalek tak, abychom vyhověli generálovým představám. Pochopitelně jsme jej našli, naložili, Pepa odvezl a pak už jen nainstalovali. Velmi mi celá akce připomněla poslední budování ohniště. Někdo na něj jde Motykou, jiný Bagrem:-)

Cesta zpátky do !!!

pondělí 9. dubna: PECKA - rozcestí nad Kalem - Vidonice - Horní Brusnice - Zvičina - (zelená a později žlutá značka směrem na východ - po hřebenu) - Horní Dehtov - Zábřezí - Řečice - Doubravice - Libotov - Hřibojedy - Litíč - Vestec - Horní Dolce - JAROMĚŘ / PCE / OSTRAVA, 47km

Všechno musí jednou skončit a i velikonoční Pecka není výjimkou. Bylo tady jako vždy dobře. Medvěd vynechal sportovní výkony, byť původně měl úplně jinou představu, ale i tak má "štěstí" na kamarády, kteří mu rádi "přidali" jenom proto, aby jej potěšili. V pondělí už se vlastně nikdo neozval. Karel se sestřičkou znovu využívali zimních výhod sněhového Medvědína (dal jsem si na téhle větě fakt záležet:-), aniž bych pochopil, že na chalupě jsem nezůstal sám. Alýšek spala dlouho, Pepa mne naopak vyděsil, poáč jsem na něj úplně zapomněl. Moje blbost. Během podoledne jdu ještě fotit k rybníku a nad chatu a před polednem jsem na sebe drsný: Jedu!

      Nachlazený Medvěd se asi definitivně zbláznil. Místo nabízených jiných možností (Lázně Bělohrad, Stará Páka) se pustil zcela jiným směrem - totiž na východ. Zvičina? Ale ano! Z půlky pěšmo, z půlky na kole (o správném poměru nejsem dodnes úplně přesvědčen...), ale šel jsem se do toho. Nemusíte uvažovat dlouho, když mne Charlie svým telefonem zastavil, byl jsem totálně vyřízen, takže moje odflusávání jej jasně muselo přesvědčit, že se ten Medvěd vážně musel zbláznit.
      Ale zkuste hledat moje pohnutky. Možná už jsem chtěl už taky sportovat, já fakt nevím. Nicméně už od Kalu jsem koukal na Krkonoše se závistí a vzkazoval na Medvědín něco ve stylu: "Ty hajzle, ty hazle, ty hajzle!" A pak jsem se možná zcela logicky vypružil, takže ani Zvičinu jsem neminul. Jasan, že jsem ji nevyjel na jeden zátah, spíš jsem ji vyšlapal pěšky, ale taky jsem si při sjezdu dolů dal pořádně záležet, abych co nejdéle držel nadmořskou výšku. Je navýsost jasné, že plán v jistém kilometru musel selhat, nicméně i tak jsem koukal, že existuje další varianta, kterak se od Pecky dostat naprosto mimo provoz až na předměstí Jaroměře:-)
      S úlevou a z posledních sil jsem došlapal na jaroměřský kolodvor. Bylo mi celkem jedno, že liberecký expres do Pardubic byl našlapán až po střechu. Vlezl jsem se a to bylo nejdůležitější. Cesta do Perníkova se dala v pohodě strpět a mne trošku hnala představa Plzničky v Plzeňce. Z té jsem nakonec slevil na nádražku a dobře jsem udělal. Do Perníkova se totiž začali sjíždět fanoušci na finálové utkání v hokeji. Především na brněnské části fanoušků (druhým finalistou byla Kometa) bylo vidět, že velikonoční pondělí je nadmíru náročný den. Sluníčko a nezvyklé teplo po zimním výkendu způsobili, že mnoho odresovaných mohlo být vůbec rádo, že se k hokejové Perníkové chaloupce vůbec dostavilo. Zatímco já se tím vším královsky bavil schován v bezpečí vitríny místní nádražky.

Někde tady by měla Velikonoční Pecka končit. Přesto se našel ještě jeden zážitek, který nemohu nezmínit. Jestliže jsem zhruba před týdnem radil Charliemu, jak co nejlépe se ctí vyjít při jednání s debilem a zachovat si vlastní úroveň, nemohl jsem ani já teď při nástupu do pendolina kázat vodu a bumbat víno. Bylo tedy logické, že na agresivní otázku pendolinovského štíplístka: "Máte tady na to (myslel kolo) vůbec MÍSTENKU!!!" jsem místo agrese s úsměvem řekl pouze: "Dobrý den." Frajer při kontrole té MÍSTENKY svůj renonc uznal a dokonce se omluvil. Těším se na dobu, kdy jemu podobní se začnou k člověku (potažmo medvědu) chovat jako k zákazníkovi a ne jako k substrátu. Ale na to si u ČD asi budu muset na trase MOM-MNM dlouho počkat...

medvěd:-)

fotky z akce, co zbyly:-)

Akce "pařez." Možná byste ani neřekli, že všechny následující fotky byly pořízeny v jeden a ten samý den. Ranní sněhová pokrývka všude kolem a minus sedm stupňů bylo na večer (to, když jsme s Charliem potřebovali vyrazit na proutí) vystřídáno panorámaty, jímž by člověk jen těžko věřil...

Předodjezdová a odjezdová sekvence. Projít se dopoledne po roztátí sněhu kolem rybníka (pardon - bazénu) byla paráda. Příroda se znovu ukázala, stejně jako včera. Jen jinak. Mno a když jsem pak vyjel na cestu k domovu s jasným úmyslem nafotit i nějaká ta panorámata, bylo snad nadmíru jasné, že právě tyto fotky nezdobí jen závěr akce. Pecka je prostě Pecka!