chat

Akce roku 2012

Náš diář

propršená noc z pátku 26. na neděli 28. října

Dr.Ápal a Depo aneb dvě mouchy jednou ranou

Náš víkendový a zároveň i tak trochu sváteční plán byl původně úplně jiný. Především jsme chtěli sportovat. Podle jedněch (ehm, jednoho, totiž běžáka Vítka) jsme měli osedlat své oře a vyrazit k Rešovským pádovodům pěkně v sedle. Stejný nápad s místem pobytu jsem měl i já. Leč místo ořů jsem navrhoval případně vyrazit jen s Mulou. A jinak pěšky, vlakem nebo antabusem. S přicházejícím víkendem se však počasí neuvěřitelně zhoršovalo a zhoršovalo. Intenzivní déšť byl vystřídán sněhem. Ano, brutálně se ochladilo. Nakonec padl i původní "náhradní" plán na výlov rybníka u Šumvaldu. Tím pádem nám Bára vypadla z programu. Ne, do takového Nečase nás přece nikdo nemůže hnát:-)

      A tak ani na páteční kvalifikaci u Dr. Ápala jsme se nesešli všichni. V podstatě se vytvořily dvě zcela rozdílné skupiny, jejichž účastníci ani neměli nijak valnou chuť spojit své síly. Kdepak, averzi nehledejte tam, kde není. Jedněm vonělo vínko, jiné byste těžko odstavili od plzničkové pupeční, pardon, dr.Ápalí tankové šňůry:-)
      V sobotu logicky vyvstal problém: "Co si počít s načatým večerem?" Večer berte přinejmenším dost obrazně. Nikoli pod obraz:-) Počasí, ze kterého by měl děda Komárek opravdu radost, v nás naopak vyvolávalo nekončící chmury. U Dr.Ápala jsme se na oběd sešli ve třech a s plným žaludkem vynikajícího Flant steaku se přeci jen lépe vymýšlí náhradní plán náhradního plánu. Zavčas opouštíme Dr.Ápalí základnu a necháváme se pozvolna unášet olomouckou tramvají jejím neopakovatelným i v týdnu běžným víkendovým tempem. A to téměř celým slotově pochmuřelým městem.

      Pravda, vystoupili jsme na nádraží, ale jen proto, abychom využili podchodu pod kolejemi a z něj na druhé straně vlezli, ehm, jak jinak - do vlaku: "Jedete s námi? Tak pojďte! Zaplatíte až po návratu!" Nasedáme do příjemně vytopeného parního vláčku, který by za slunečného počasí určitě přilákal mnohem více lidí. Kór, když jde o letos poslední možnost svezení. Kam asi pojedeme? Nevíme. A není to vlastně jedno? Uděláme si výlet s překvapením! Parním vláčkem s dvěma vagóny jsme zajeli ale jen za most, po kterém vede starý průtah celým městem, a pak zase vraceli zpátky ke kruhové remíze. Symbolické svezení. Ale rozhodně milé svezení! Žádná Praha, žádný Prostějov, Brno či Nezamyslice, jak z nás postupně cestou pod most vypadávalo:-)
      Jasan, že jsme po návratu na točnu zašli zaplatit požadované vstupné. A když už vlezete do kulaté remízy, nedá vám to, a juknete i na ostatní pod střechou zaparkované stroje. Ano, pod pořádně starou dřevěnou střechou (... a možná ještě dál...:-) s krovy, do které neutuchajícím tempem stále buší kapky deště, na olejem kluzké ale vyčištěné podlaze ve všudypřítomném olejovém ovzduší, jsme prošli kolem parních mašinek, bobiny, krokodýla a dalších železničních laskomin. Kolik nás uvnitř mohlo dohromady být? Osm? Parádní a zcela nečekaná příležitost!
      Samozřejmě, že má zrcadlovka zůstala zaparkovaná v batohu na druhém konci města a já si zoufal nad vlastní blbostí, špatným světlem a především nad ještě horším mobilem než jsme mysleli. Respektive nad jeho foťákem s opravdu majinkou čočkou...
      S postupně do tmy mizejícím podolednem i zima byla stále vlezlejší. Bylo nám jasné, že k dalším velkým akcím pod širým nebem dneska rozhodně nedojde. Vracíme se zpátky do centra. Ne, ne, žádný Dr.Ápal! V Olomouci jsou i jiné příjemné a nekuřácké prostory. A v jednom z nich už na nás čekal Řezi s překvapením u banánového piva. Teda, na jeho konzumaci jsme odvahu nikdo neměl. Ale bylo tam přítomno jako speciál. A speciál se hodí zmínit:-)

1.11.2012
medvěd:-)

Svatováclavské deskové hry

Jedna z mých zálib je hraní her v hospodě. Bude to asi tím, že už od mládí si rád zajdu s kamarády na pár dobrých točených piv do hospody. Rád se bavím a hraju různé společenské hry. Takže pouze kombinuji věci, které mám rád v jeden příjemný celek. Jistě, tento druh zábavy není pro každého. Člověk musí mít v sobě určitou dávku exhibicionismu, protože hraní her přitahuje pozornost ostatních návštěvníků restaurace, kteří Vás mohou se zájmem pozorovat. Také to vyžaduje určitou výdrž konzumovat větší množství alkoholu a přitom ještě zvládnout přemýšlet nad taktikou dané hry. Tedy alespoň být schopen přemýšlet lépe, než-li podobně připití protihráči.:-)

      Jen si to vezměte. Při průměrné hře, která většinou trvá kolem 45 minut, vypijete 2 až 3 piva. Můžu vám zaručit, že netrénovaní jedinci si více než takovéto 2 hry nikdy nezahrají. Mezi další předpoklady této záliby patří: Najít si volný čas, mít nějakou tu stokorunu na pivo a hlavně mít dobré kamarády. Ti jsou velmi důležití! Osobně si nedokážu představit něco takového hrát s člověkem, který nerad prohrává a po pivu je agresivní. Naštěstí takové kamarády já nemám a ani je nevyhledávám.
      Můj poslední zážitek, který mám v čerstvé paměti, je hra Česko. Na této hře se mi líbí, že má jednoduché pravidla, není náročná na prostor a rozvíjí Váš všeobecný přehled. No, mě mimo jiné zároveň ukazuje, jaký jsem ignorant na sport a české dějiny, ale to jsem sem psát nechtěl:-) Moji známý, se kterými jsem tuhle hru hrál, netušili, že ji budou hrát v hospodě. Původně jsme byli domluvení, že se sejdeme ve Svatováclavském pivovaru v Olomouci na pár výborných piv. Měli jsme si sice něco zahrát, ale až potom a u mě doma. No, jenomže já jsem jim chtěl ukázat svoji zálibu v čisté podobě, tedy s pohostinstvím číšníků, točeným pivem a v malebném prostředí provoněným vařícím se sladem.
      Zabalil jsem si tedy ze tři hry do batohu a vyrazil jsem na domluvenou schůzku. Dorazil jsem jako první. To bylo dobře, protože jsem si mohl vybrat dostatečně velký stůl pro hru. Pak už jsem si pouze objednal pivo a čekal jsem na mé známé. Byli tam coby dup. Nálada byla dobrá a tak jsem u druhého piva šel s pravdou ven. Všichni byli sice mírně zaskočeni, když jsem z batohu začal vyskládávat hry na stůl, nicméně nikdo nebyl proti. Jak už jsem psal, vybrali jsme hru Česko. Hra zaujala. Kolem našeho stolu občas postávali hosté, ale i personál z pivovaru a nakukovali, co že to tam vlastně hrajeme. Hráčům šrotovali mozkové závity, kde Žižka přišel o druhé oko a u toho popíjeli desetistupňového Václava. Nikdo netušil, že tam vydržíme tak dlouho. Abych byl přesný od 16:00 do 24:00, tedy do zavíračky. :D Někdy to prostě takhle vyjde. Pro velký úspěch si tam příště prý zahrajeme aktivity. To jsem teprve zvědav, jak se na Nás budou lidi koukat.

Není důležité, kdo kolikrát vyhrál. Důležité bylo, že všichni se celou dobu dobře bavili. Nikdo se nehádal a čas se zase jednou stal nepodstatnou veličinou v našich krátkých životech.

řezi

Nedělní dočesná u Dr.Ápala

V neděli jsem neplánoval vůbec nic. Absolutně vůbec nic. Snad jen skenování množství větší než malé objevených fotek. Ale především jsem si jednoduše chtěl zajít k Dr. Ápalovi na nedělní oběd. Ten flant steak byl přece jen moc moc lákavý. A později se, tak ve dvě podoledne, žlutou tramvají odpravit zpátky do doupěte v MOM. Vše nasvědčovalo, že můj plán/neplán nemůže vůbec nic zhatit. Ostatně steak byl stejně vynikající jako včera. Jenže to by nesměl existovat pan Google se svým Latitude. Byl jsem kamarády vystíhán a také hojně navštěvován. Sakra, neměl bych si otevřít u dr.Ápala něco jako poslaneckou kancelář?

Tablo všech výtečníků:

      Průvod kamarádů začal "deskový" Pavel. Kvůli němu (kvůli, nikoli vinou:-) jsem poprvé musel přebookovat lístek na žlutou tramvaj o dvě hodiny později. Dokonce mi i Plznička začala chutnat a tak jsem si říkal, že je správný čas začít psát. To samozřejmě až po Pavlově odchodu, kdy jsem s díky odmítl nabídnuté druhé kolo (nebo pokračování?) deskových her. Tušil jsem, že můj odjezd by se znovu nezadržitelně posunul.
      Sotva jsem však po Pavlově odchodu nastartoval počítač a uvažoval, co dále psát, objevili se další výtečníci - Mula s Páníšškem. Neuvěřitelné! Sice Mula protestoval proti mnou zaujaté nekuřácké sekci, ale Páníšek byl spokojen. Navíc i Mula nakonec došel spravedlivosti, to když jej časem přišel morálně podpořit Aleš. Ano, další pohunek v sbírce. A nakonec i Peťan s Filipem. Ahá, pánové, takže my se nemůžeme u Dr.Ápala sejít normálně podle dohody v pátek navečer, co? Takhle jsem musel přebookovat ještě jednou svůj lístek. Vlastně dvakrát, poáč ani v osm mi na nádraží nevyšel krok. Kua, enádrdéj:-)

Zcela spravedlivě však musím přiznat, že jsem se ze své nové "kanceláře" vlastně ani urvat nechtěl. Bylo fajn. A takových chvil se člověk potažmo medvěd jen velmi nerad vzdává...

Tablo všech výtečníků:

6.11.2012
medvěd:-)

zbytek depových, deskových a drápalích fotek

Tak ponejprv dáme depo. Nene, ne Depo No.8. To už mnoho let neexistuje. A vlastně ani nemělo tak dlouhou historii jako depo u kolejí, kam jsme se zašli podívat. Špatné počasí? Pocitově určitě. Na focení ale rozhodně zajímavé. Jen škoda, že zrcadlovka zůstala v batohu. Nezbylo mi než se soustředit na detaily. Jinak by fotky byly o ničem...

A nedělní Dr.Ápal. Jak jse z následujících fotek zřejmé, nikomu se tam nelíbilo:-) Jasan, kecám.