chat

Akce roku 2012

Náš diář

Paštikář

Tak jsme měli mít na kolejích mezi MNM a MOM třetího dopravce. Po těžkodrážním momentálně žaludovském tzv. státním dopravci a žlutém jančurově osvědčeném expresu, kteří se od zavedení nikterak nezměnili (plus pro druhého, křeč pro žaluda), měl vyrazit černožlutý Paštikář. Nevyrazil. Paroubek (pozor, nikoli známý předseda kdysivlády) paradoxně spojuje všechny tři mužstva. U prvního se tzv. "udělal," druhému měl pomoct a třetího dorazil. Coby odborník měl vědět, že Průkaz způsobilosti není nepotřebný a zbytečný hadr. Nevěděl to a Paštikář nevyjel...

      Aha. Měl bych vysvětlit pojmy. Proč Paštikář? Inu, Leoš Novotný je mladý a rozhodně velmi ambiciózní člověk. Tatínek vlastní HAMÉ a zřejmě odjakživa podporoval svého synátora. Vše s úspěchem. Ovšem jen do chvíle, kdy si Leošek koupil žlutočerné vagónky a chtěl vyjet na velké koleje. Nevyjel. Po fatálním selhání se dokonce schoval za svou tiskovou mluvku, který vzal na sebe všechno včetně viny za rozhodnutí o náhlém (ne)vyjetí vláčků. Znám díky svému vzděláni a praxi poměrně dobře celou situaci a musím říct, že prodávat na trh vlaky s helvétským křížem za spolehlivý švýcarský produkt, byla typická lidská blbost. Švýcarská kvalita z Polska? Frisco taky není Pilsner Urquell. Obojí je silný polský biznys na velmi vachrlatých typicky polských nohách. Rozčilujte se, jak chcete, ale je to tak.
      Taky jsem naletěl a předem nakoupil. Poprvé. Účet u paštikářů mi vznikl automaticky. Žel se do něj dodnes nedostanu, poáč mi nikdy nedošla zpátky data o jeho registraci a infolinka se tváří, jak to říct? Paštikářsky. Veselá Pastýřka už vzala za své. Už samá koupě jízdenek byl nekonečný boj s trpělivostí. Robustnost, pardon, křehkost internetových stránek se ihned projevila. Opět švýcarská kvalita? To už si samozřejmě na tiskovce sám mladý Paštikář Leošek koupil jízdenku jako demonstraci fungující firmy. Dále už byla jen korespondence s infolinkou. A to jen proto, abych pochopil, že infolinka neví nic. A už vůbec nic o tom, jak je všechno založeno nalehko. Se švýcarskou kvalitou s polským nádechem na zádech.
      Po dvou dnech od storna mi Paštikář prostřednictvím infolinky oznámil, že ani v pátek nevyjede. Jasan, chyba v navigaci. Omluva žádná. Mám pocit, že Leošek Paštikář Novotný je rozmazlený fracek bez potřebného pocitu přinání vlastní chyby. Naopak mi oznámil, že od dalšího úterka fakt vyjede a já to vím první. Super! A co s tím jako? Koukám na neodolatelnou nabídku, která však trvá jen od úterka do pátku. A pak už nic. Aha. Takže zase jenom provizorka a paštikářův trapný pocit, že mu snad věřím? Ne! Leošku, nejdříve nech změnit definitivní jízdní řád a svou flotilu přejmenuj ze "ŠVÝCARSKÉ KVALITY" třeba na zmíněnou "VESELOU PASTÝŘKU" a pak se vzpamatuj a srovnej. I když musím říct, že sranda je s tvými vláčky už dneska. Ovšem já už od tebe nic neobjednám nic dříve, než ty tvoje paštiky uvidím fyzicky podle jízdního řádu jezdit pod okny naší továrny.
P.S. Před rokem na začátku "lyžby" žlutých vlaků těžkodrážní Žaluda vyskakoval, že žádné žluté vlaky nevidí. Pak zavřel svou nevymáchanou hubu a dodnes nepochopil, jak mají služby na kolejích vypadat. Byl s Jančurou (a naopak) v ostrém sporu. Kdežto Paštikář Leošek se v Žaludovi shlédl a na lecčems se s ním dopředu i domluvil. Našel si svůj vzor a zřejmě i pocit, že Žaluda dokáže řídit firmu. Státní určitě. Podobných pitomců ke státu beznadějně přisátých máme bohužel více. Leč Paštikář jede na vlastní triko. Nedokáže pochopit, že ztráta budovaného kreditu je pro něj a jeho firmu smrtelná. Naopak Žaluda se ze své teplé sesle musí na nábřeží jenom chechtat. Start třetího dopravce se prostě nepovedl. Bohužel pro nás zákazníky.

medvěd:-)

Ostrava (Olomouc) - Žlutý expres - Perníkov nad Labem - naklápěcí hrkač - Dr.Ápal - ???

Chvilka nervozity před akcí...

A je to tady! Kradák Klaus by zřejmě řekl, že jde o ryzí příklad kapitalismu bez přívlastků. Jenže to by nesměla existovat Černá Díra se Žaludem v čele, která celkový dojem přece jen až příliš přívlastkově kazí. Čímž je kapitalistická ryzost majinko poškozena. Nicméně proti těžkodrážní nudě začíná na železniční trase MOM - MNM jako na jediné trase u nás a logicky na úkor ostatních být příjemně veselo. Jestliže vloni jsme poprvé okoštovali služeb žlutého expresu, letos, zřejmě aby nás potěšil, začal dříve než plánoval, jezdit i černý paštikář. Nejlukrativnější trať tak má již tři dopravce pro živý substrát. A toho musíme využít, ne? Především bourám původní pivkův plán a měním Perníkov nad Labem za MNM. Tudíž plznička za pětadvacet nebude. Žluťákem se necháme svézt až k Rudolfinu a paštikářem pak naopak k Dr. Ápalovi. Brno má tentokrát smůlu. Ostatně, kdo by měl náladu na nudu, že? Brnu opět ujel vlak (na jeho první a stále neopuštěný úlet - odsun hlavního nádraží z centra pryč - nereflektujeme) a naopak my máme šanci tento pátek těžit z výdobytků kapitalismu...

Tudíž bychom měli stejně jako minule nasednout ve Sviňákově před šestou ranní do žlutého expresu. Nedivte se, že o akci píšu už teď. Když jsem totiž objednával na beznadějně přetíženém serveru černého paštikáře lístky, nedokázal jsem připustit diskuzi. Ne, na Tour de Koridor budu tentokrát notičky ladit já :-) Proto ten budoucí čas. Navíc bychom měli cestovat minimálně ve třech. Uvidíme. Počítám, že u paštikáře vyfasujeme každý z nás tabletu a do Olmíku užijeme virtuální zábavy. Takže že by vzniklo první tourdekoridorské online zpravodajství? Nechte se překvapit...:-)

Paštikářův poněkud troštičku přepálený start

<<< Pohodlí pro cestující je to nejdůležitěší, říká Leoš Novotný. Vůz třetí třídy...

Klimatizace je u paštikářů plně automatická a centralizovaná... >>>

středa 7.11.: Vida. Stačila jedna podzimní noc a vše se vyjasnilo. Nejen dneska v první den, ale ani v pátek Paštikář na koleje nevyjede, což jsem samozřejmě tušil. Je vidět, že nemá v oboru pramalou orientaci. Průkaz způsobilosti není žádný hadr a o jeho existenci by se měl starat majitel vozidla a nikoli jeho výrobce. Jako kompenzaci mi nabídl prachy zpět a nebo dvojnásobek kreditu na účet. Jenže, to bych nějaký účet musel mít! Od začátku Leo expres se švýcarskou kvalitou sice nabízel přihlášení do účtu, ale nezbytná předchozí registrace dodnes chybí. Amatérismus, který prý předváděl Jančura zdá se být přebit ještě něčím mnohem větším. Inu, jsme smířeni s tím, že vlak nám na cestě do Olomouce nezčerná, ale zmodrá. Modrá ale fakt není dobrá...

      7.11.2012, Hodža, kousek před hokejem se žlutomodrými...: Takže - žlutočerná Tour de koridor 2012 se nám definitivně mění na mnohem méně populární, přesto nucenou žluto-modrou variantu. Snad za pár hodin pachuť trávy spálený po žlutomodré nebude ještě vyšší:-) Zodpovědně mohu říci, že zájem byl ze strany případných účastníků z MNM tak obrovský, že nácestnou destinaci naší Tour de K posuneme s klidnou duší poněkud východněji o rovné 104 kilometry od řeky Vltavy k jejímu silnějšímu přítoku Labi. Perníkov se sPlzničkou za 25 je výzva i prosba. Jak se zdá, Pivkovi původní změna programu nebyla zase až tak po chuti:-) Zbylí dva účastníci - kromě mne - projevili prosbu i touhu. Ano, zvítězila ekonomika a já tady spíš chci stále fandit StPatrikovi v Perníkově, že pořád drží ceny. Výhoda pro mne? Zcela jasná! Odfotím si u pípy Blaťáka a zbytek dodám z loňských zásob:-)
      A návratová dálnovýchodní seqence? Je - zatím velmi provizorně - naplánována na 12:17, kdy odjíždí těžkodrážní hrkač za 103 peněz pro 3 pohunky od Labe zpátky nad řeku Moravu. Cože? Co se bude dít v Olomouci? Ale, přátelé, přiznávám, to je až příliš daleký obzor. Nabídek kvalitního sexu je tolik, že si nedovolím ani odhadovat, co všechno se pod tmavomodrým tesaříkovým pyjem nad řekou Bystřičkou odehraje... :-)

4., 6., 7.11.2012
medvěd:-)

pátek 9. listopádu
Žluťák, St. Patrick v Perníkově, dejá-vu v bistrovoze a Peťanovo hají

Je pět hodin ráno a můj mobilní budík je hnusný a neúprosný jako Bob na Bobka: "Vstávat a cvičit!" Ale proč? Protože je ráno a za 45 minut odjíždí ze sviňákovského kolodvoru náš žlutý expres, aby začal ukrajovat slušným tempem z prvních kilometrů Tour de koridor 2012. Co akci předcházelo a že černožlutý Paštikář nám do jejích plánů zasáhl natolik (tedy vlastně vůbec), že jsme pro nové zážitky byli ochotni opustit i dávno zajeté koleje, už víte. Teď mi jen pár minut musí stačit na probrání, ranní nezbytné trůnění, trochu vody na xicht i do zubů (tam samozřejmě s malým množstvím bílé pasty a trochu toho vrtění...:-) a už hybaj ranní tmou na nástupiště. Shledávám, že blízkost mé továrny a vlaků coby oblíbeného přemisťovadla mi maximálně vyhovuje. Navíc jsem tentokrát večer až neuvěřitelně tvrdě zabral po pár minutách po ulehnutí...

      Asi jen málokdo by mne s Pivkem kdykoli podezíral, že už z dálky se nepoznáme. Přestože dnes nebylo počasí zase až tak chmurné s mlhou, jež by nám mohl i Rákosníček závidět, nebyl jsem sto na sto metrů Pivka rozeznat. Nepoznal jsem, zda po opavském nástupišti pochoduje nějaká nervózní či jinak zběsilá bestie:-) Přesto po pár krocích s úlevou identifikuji známou tvář a po mé výzvě o slušném fandění a s pivkovým nelíčeným odporem nepřecházíme koleje, nýbrž tunelem. Jak je v Čechách poslední dobou zvykem. Nespěcháme, čas máme luxusní.
      Nikde jinde než ve Sviňákově nemáte navíc šanci posoudit, jak se to má s konkurencí na dráze. Před šestou ranní tady totiž začíná pravidelný návoz obtížného substrátu mezi MOM a MNM v té nejvyšší možné kadenci. Přestože je žaluďácký hrkač o poznání rychlejší, mnoho lidí na něj (jede jen pět minut za námi, aby nás v Polomi, kde zamrzají CDromy, předjel...) nečeká. Drtivá většina nastupuje s námi. První dejá-vu po roční pauze právě začíná. Přidejte k tomu fakt, že vidět cestovat dálkově (tedy jinak než kozotramvají mezi domovem a továrnou) Pivka, je věc již také nemnohdy vídaná. A jak se zdá, na usměvavé tváře žlutých crew si již také zvykl s naprostou samozřejmostí. První kupé v nejluxusnějším relax kočáru již na nás čeká!
      Šumná kukina nás patřičně obsluhuje dle pokynů svého pana továrníka a my spokojeně při vůni čerstvé ranní kávy užíváme relax pohodlí. Myslím si, že naše tratě jsou již tak akorát stavěné na rychlost 140 km/h. Pokusy o vyšší mety končí nezřídka rozletým nápojem. Nebo třeba vtipnou mimickou vložkou či chcete-li prostocvikem a vaší mrštností, kdy se třeba omylem pokoušíte v jídeláku pozřít svou polévku. Velmi vtipná scénka, kterou, jak pevně věřím, potajmu a s radostí sledují zaměstnanci příslušného vagónu. To nám však nyní nehrozí, neb jak říkám, 140 km/h je tak akorát. V Hranicích na Moravě k nám přisedá kukina, která tak trochu předehřívá kůži pro Peťana, leč musí mít zcela určitě obrovskou radost, stejně jako Peťan z jejího "předehřívání," ze všudypřítomné švestkové vůně vynikající 53 voltové Pivkovice. Inu, tour de Koridor.
      Ano, v Olmíku slečna vystupuje a je jasně nahrazena Peťanem, novým toť účastníkem tradiční podzimní železniční taškařice. Jak se později ukáže, není na akci vůbec připraven. Já se naopak snažil na Pivka po letech připravit a předchozí akce před dnešním výjezdem řádně nastudovat. Leč marně, neb poslední dvě společné akce se mi beznadějně slily datumově v jednu. A k hádkám, kdy si obě strany byly zcela jisty svou pravdou, a ke kterým pochopitelně, poáč tradičně, docházelo, nezřídka končily mou jasnou prohrou. Je jisté, že Thájmsy získávají nejen jistý punc originality, ale také se stávají přirozenou nutnosti pro mé stále více řidké zbytky paměti:-)
      Nicméně cesta do Perníkova nad Labem proběhla bez zbytečných konfliktů a fyzických inzultací. Snad jen za asistence pár ostrých slov a Pivkovice, na niž jsme ujížděli stejně kvalitně jako kola našeho žlutého expresu. Snad jen Peťan chytil zbytečnou potřebu jít si stěžovat na jury v okamžiku, kdy naše souprava neplánovaně zastavila v České Vepřové: "Vždyť jsem si přece zaplatil, abychom tu prdel projeli bez zastavení!" Marné bylo mé přesvědčování, že v pivovaru Faltus bude ještě pár hodin zavřeno a navíc na koleji uprostřed nástupišt, kde hrana chybí, je vystupování zapovězeno. Vtáhli jsme jej další Pivkovicí do hry a na stanici Usty nad Orlicy - TOWN se už přece jen uklidnil:-)
      Zbývající půl hodina do zmíněného Perníkova utekla jako nic. Zapomněl jsem na své klasické historky: "Támhle za těmi domy, kde nic nevidíš, jsme měli školu..., támhle ten zámeček jsme destruovali těsně před revolucí na ubikace pro děvčata (Brandejs)..., támhle je bývalý mlýn Mítkov dneska vačkův Starmontron... Najednou vystupujeme a jen se snažíme v davu oranžokabátníků na pražském zhlaví perníkářského hlavního kolodvoru identifikovat Chabajku. I při jeho výšce vše marné. Že jde o zabezpečováky, jsme jejich rozprchem z kolejí poznali ihned prvním pohledem:-) Chabajka? Domorodec, jenž zván byl a nakonec nás alespoň doprovodil od Patricka zpátky na vlak. Chápu. Chtěl mít jistotu, že bezpečně vypadneme:-)
      Ano, ano, St. Partick. Pivko mne doslova uprosil, že když se Paštikář pro svou blbost dneska nekoná, máme se vyprdnout na Prágl (MNM) a držet se tradice zuby nechty. Inu, dobrá. Leč prosadil jsem delší zato horší cestu přes centrum Perníkova, kde Peťan dle svých slov nebyl od konce svého mládí. Takže pěkně dlouhou dobu:-) Tudíž musíme projít hlavním bulvárem, Krá-Krá a k Zelené bráně, opatrně za ní až na Pernštýnské náměstí a nechat Peťana se pokochat atmosférou vylidněného města. Naštěstí i Pivka chytla nenadálá nádala na špacír. Nelibě nesl až skutečně blízkou zastávku u jedné z výloh, kde jsme zcela jasně definovali velmi známý olomoucký mrakodrap. Dost sobrá příležistost k focení, nemyslíte?
      Tak konečně Patrick. Kolikpak let tady mají plzničku ze sTanku od božího rána ke klekání za čtvrtsta? Kdoví. Nechybí nám chuť ani na klasickou irskou snídani, přičemž Pivko si ani nic jiného od začátku nepřipouští. A my jej pochopitelně také následujeme. Nezapomínáme také, co je na naší akci velmi důležité a nakonec to bylo vyhlášeno jako hlavní cíl: "Porovnání moků i brambor s kvalitou, jež nás později odpoledne čeká." Věřte nebo ne, porovnávání je třeba velmi dobře zvážit, patřičným způsobem uzpůsobit směr i styl svých chuťových buněk, tudíž nedivu, že původní pláň na brzce podolední žaludovský hrkač bere za své. Nezbývá než pozdější vlak. To už i Chabajka opustil svou továrnu a přišel k hoře, když my nic. Dovnitř se neodvážil, ale jak jsem napsal, jistotu, že opouštíme jeho rodnou perníkovou hroudu, chtěl mít:-)

Stejně našlapaný vlak, stejný vagon (totiž slovenský bistrovůz), stejně nabité nevelké množství seslí u stolíků a dokonce i stejná a velmi příjemná kukina v hladovém okénku. Dokonce i stejný další plán jako tenkrát, když jsme se vraceli ze Štvanice na Králíka. Jen neděli jsme nahradili pátkem a já pak vyměnil neználky za ostřílené vlakové cestovatele. Takže i tady se cítili jako doma...

      Ano, musím přiznat, že tato cesta žaludovským vlakem se zdařila. Ani tady nás kupodivu nikdo neotravoval žádostmi o lístek (ovšem ze zcela jiných - totiž neproniknutelných - příčin...:-) A díky přítomností mulí kamarádky se cestovalo navýsost příjemně. Je vidět, že za svou praxi uvykla již lecjaké společnosti. Tedy i naší:-) Nám cesta na stojáka u barpultu (opět dejá-vu) utekla jako voda a mne těšila představa, že další modrá cesta již přede mnou dneska není. Stejně jako po Štvanici nastupujeme do pomalé obvyklé olomoucké tramvaje (OOT) a necháváme se unášet klidnou jízdou až na Upadající náměstí všech myslitelných Hrdinů. Dále nemůžeme a jak se zdá, je dobře, že zbytek cesty musíme pěšky. Vyhýbajíc se nebezpečným římsám míříme jasným vrávorajícím krokem ku Dr.Ápalovi. Vzhledem k řečenému jsem dostal nápad, nechat Peťana vyvětrat, aby došel domů, prošel se a vystřízlivěl.I s mým batohem a mou bundou. A pak se za námi k Dr.Ápalovi navrátil. Více jsme jej už dneska neviděli...
      Takže už zase opět a tradičně ve dvou na Tour de K. Jak se za pár hodin ukázalo, Pivko stejně potřeboval poklábosit jen tak mezi osmi (za střízliva mezi čtyřmi to tak dobře nejde...:-) Tudíž peťanova nenadálá nepřítomnost vlastně nikomu nevadila. Alespoň do doby než jsme se rozhodli Dr.Ápalí podzemní klenby opustit. To jsme však stihli nejen poklábosit, ale smrknout druhý hokej na Karjale s Finy a zašít se ve stejném konci světa pod nízkou klenbou jako relativně nedávno. Další dejá-vu. Jak se ukázalo, šenkýřka nás původně poslala jinam a sama byla překvapena, jak jsme klenbovní prostor objevili. Inu, tajemství:-)
      Kolem deváté jsme vystoupali zpět na ulici do víru pátečního velkoměsta. S Pivkem, který mířil na vlak, jsem se rozloučil a teprve potom začal řešit, co vlastně dále podniknu. Máte-li malý takřka nepatrný pocit, že Peťana jsem už nikdy nevzbudil, jde o pocit zcela správný. Během dne byla řeč o pár lidech, se kterými jsme se měli v Olmíku ještě potkat, takže zkouším Vítka (marně, už dávno chrápal při teplu rodinného vikýřovického ohně) a záhy Dušana. Ano, Dušan, coby starý dobrý záchranář, se postaral o to, abych neumrzl v potemnělých koutech středověkého města, kde už by s nastupující nocí Rákosníček mohl vážně začít závidět...:-) Ale nejen před mrazem a smrtí mne uchránil, ale také zařídil, abych se v pohodlí jeho neopakovatelného podkroví vyspal. Co říci více? Jsem zvyklý v Olomouci přespávat zásadně jen v nejvyšších patrech:-)

sobota 10. listopádu
vstávání v nebesích, odlogovací Dr.Ápal, kapří Jistebník a husí Zámek

Peťan se poprvé ozval kolem půl třetí ráno. Chápu. Vyhajaný po deseti hodinách. Jenže jsem jej záměrně típl, poáč jsem spal, což v něm pochopitelně vzbudilo výčitky svědomí. Na další vyzvánění již odvahu nesebral. A to ještě netušil, jak kvalitně se na něj začal připravovat Dušan...

      Jo, takže sobota. Snad Pivo dobře docestoval. Před polednem telefon ještě stále nebral. Peťan jej naopak vzal snad po prvním zazvonění a jeho hlas byl jasný: očekával výčitky. Jenže to zatraceně málo zná medvěda! Pro mne bude dostatečným zadostiučiněním jen to, co bude ještě pár měsíců ba let používat na jeho účet Dušan:-) Spokojil jsem se s tím, že jsem jej zaúkoloval k upalování za mnou. I s bundou a batohem. Odlehlo se mi, když obé našel...
      Nepoobědvat v Dr.Ápalovi? Hřích, velký hřích! Peťan svatomartinil husou, já stejčil. Obojí vynikající stejně jako plznička, jejíž chuť znovu a s radostí poznávám. Také mne napadá, že v rámci dr.Ápalí tradice přebůkuju aspoň jednou jízdenku na žlutou tramvaj do MOM a raději vychutnám ještě další tři plzničky. A taky husí sádlo s játříčky namazanými na chleba. A také domácí kořeněné bramboří, na které nám oproti kolenu včera už nevyšel čas. Ano, ano. Před čtvrtou mizíme ke kolodvoru a Peťan ve stylu Chabajky se mnou míří až ku vlaku, aby měl jistotu, že fakt mizím. Marně mne bude dohánět Vítek s tím, že by chtěl pokecat. Já mám před sebou ještě jednu misi!

A tou misí byl kapří Jistebník s Kufberkem. Tomisebojímetřebajenpomyslet. Akce naplánovaná dopředu s jedinou nevýhodou - kuřácké hospody mne nebaví. Už ne. Každopádně jsme kapra stihli a navečer se ještě přesunuli do zábřežího zámku na ochutnávku husích játříček a medo-šípkového speciálu. To abych měl patřičné srovnání. A že mi chutnalo! Stejně jako před chvílí čtvrtka husy tamtéž. Nedivte se, že po takové skvělé krmi se mi píše úplně samo! Naprosto samo!

zámek Zábřeh, úterý 13. listopadu
medvěd:-)

další fotky z akce

Jasan, že fotky už tady jsou. Jen paštikářského lva na stránkách neuvidíte. Svatého Patricka, Pisu, Kobru a Dr.Ápala však každopádně:-)