Alpáče 2013 - Penken V.

W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

Alpáče 2013

chat

již tradiční lyžbovačka mezi 19. a 26. lednem

Den sedmý - The BEST Penken a odjezd!
sobota 26.ledna

"Doktore, říkalo se bez bab!" Heslo platné již od dob slavného Dědictví. A akcí na Bystřičce. A dokonce je na něm mnoho pravdy. Jak se člověk (potažmo medvěd) stále více přesvědčuje, i na akcích, které jsou z podstaty od dávnověku dvoupohlavní (totiž smíšené...:-), se musí pro zdar celé akce najít alespoň jeden den, kdy se osazenstvo rozdělí na rasově zcela segragované poloviny. I v našem smíšeném zájezdu na tuto zásadu došlo. Škoda jen, že šlo o poslední den lyžby. Na jeho (póďmi, hop!) začátku jsme samozřejmě slovo poslední ani náhodou nepoužili. To lze až nyní po zdárném konci. A tak zatímco dámská část ansámblu se dobrovolně a s radostí sobě vlastní topila v mlze údolní inverze i bazénu v Mayrhofenu, my vládci lidstva jsme si užívali nejbáječnějšího slunečného dne nahoře na sjezdovkách. Nikde se nemuselo dlouho čekat a v polovičním množství lidí se sjezdovky jednoduše LUSTIly podstatně svižněji...

      Takže poslední ranní vstávání. Jako vždy spolehlivý řidič CK Martin nahání kvapem všechny účastníky zájezdu k autu. Dneska je to horší, poáč je třeba naložit všechno. Děvčata zůstávají na základně a před odjezdem nám jdou zamávat. Dojaté, uplakané a s kapesníčky neustále si osušující své skráně. Asi se už neuvidíme, ne? Až na parkovišti pod lanem nám dochází škodolibost jejich loučení. Zblblí nevědomostí, jak dlouho nám bude trvat sbalení všech propriet do auta, jsme se přesunuli k lanu až příliš brzy. Takže je tři čtvrtě na osm a my už trčíme na zatím zcela opuštěném parkovišti: "Hele, kam jsme to vlastně chtěli jet lyžovat? Na Hintertux?" Vtipná a navíc příznačná poznámka:-)
      Máme spoustu času na přípravu a včas blokujeme všechny tři vstupní brány turniketů do lyžařského ráje, což je skutečnost, kterou oceňuje veškerý personál "dolní" lanovky a upozorňuje horní personál, který se teprve přepravuje ke svým výrobním pásům, aby nepředbíhali a alespoň jednu kabinku nechali těmhle třem lyžařským fanatikům: Dóbře, tý!
      S rychle stoupající nadmořskou výškou jasně poznáváme, že nás čeká nekonečné azúro. Takže plán dne zní: Pořádně zaLUSTIt sjezdovky a ženským dolů poslat zprávu, že mohou být rády, že jsou tam dole, poáč tady nahoře je extrémně hnusně. Vedro jako sviň! Ale to přijde až kolem poledního. Přiznejme si, že lyžba se nám vskutku zrychlila. Žádné zdržování, žádné úpravy faceliftu po výstupu z lana, ale naopak ukrutné LUŠTĚní sjezdovek. Ty jsou dneska obzvláště vypečené, umrzlé a drží. Drží fest! A jak se ukáže později, udrží naši pozornost ještě na hodně dlouho:-)
      Dopoledne zcela suverénně LUŠTÍme Bergalm, naši oblíbenou sjezdovku číslo sedm, kde se na mnoho jízd stále ještě drží manšestr. Jen statistiky úpí, poáč osmilano od půlky kopce (na somariny dneska vážně není už čas a kašleme na ně) nemá turnikety. Takže jsme ji dali a sedmkrát? Osmkrát? A není to jedno? Plány nám hatí pouze nefunkční lano na 24, které by zcela určitě pobralo spoustu lyžařů a sedmička by byla ještě vychytanější. Přesto se mi nechce věřit, že existuje úsek, kudy tady i medvěd dle GPS sviští přes sedmdesát. Inu,jsou věci, kterými se doma chlubit moc nebudeme:-)

      Na svačinkovou přestávku samozřejmě dochází. A jako vždy v pravý čas! Sedmička se začíná plnit, takže dáme ještě jednu naši oblíbenou "cvičku," jedno dlouhé lano a už šupinky šupinky do Schneekarhütte. Ano, ta s luxusními cenami a záchody. Dneska už je připravena i zahrádka, mnoho typů posezení a především fantastická pardorámata. Teprve nyní lze dohlédnout, kde drsoni prováděli včera svůj krutě mlžný freeride. Údolí je pěkně zhoblováno. Sedáme vedle vchodu, jen tak nalehko a užíváme počasí, kdy se ani stébélko natož vločka nehnou! Jo! Jo! Jo! Ukrutný luxus! Ještě, že to ženský nevidí a nejsou tady s námi. Takhle se nemusíme zbytečně věnovat přízemním tématům a v klidu můžeme řešit onen nešťastný hladomor v Somálsku...:-)
      Po kvalitně strávené přestávce jdeme opět - ano - LUSTIt sjezdovky. Jednu cvičku, pak ještě znovu, na začátek "k batohu" na panáka (jsme si jějak navzájem dlužni panáky, tak je třeba situaci řešit, dokud i řidič CK Martin může:-) a pak jdeme konečně na Penken! Penken, o kterém tady celou dobu mluvíme a ještě ani jednou jsme se po sjezdovkách 1, 1a, 3 a třeba 5 nesvezli. Chápete to? Za celý týden na nějednoduše nebyl čas!
      A byla to vyloženě škoda, poáč i tahle část areálu, kterou jsme si konečně po dvou letech připomenuli, nesmí ujít naší pozornosti. I zde nás stále zaráží minimální množství ližařů i tvrdých snowbordelistů. Chápete to? Sobota, azůro, příjemno a skoro volno. Žádné fronty a do odpoledne stále držící sjezdovky. Je jasné, že nikomu z naší trojky se dolů nechce. Jsme rozhodnuti se tady ulyžbovat k smrti. Sedmý den už nohy neprotestují, tělo jednoduše rezignovalo a činí, jak mozek myslí.
      Takže až ve tři hodiny plní vyplavujícího se endorfinu opouštíme lyžařův ráj. Ještě jednou si dáme "cvičku" a pak už jen zpátky k "batohu." Symbolicky míjíme horní lano Fichtenbergu, vychutnáváme si pistu číslo třináct a jen neradi končíme u čtyřsedačky, která nás musí spustit dolů k autu. Tak ještě jeden zasněný pohled nahoru k nebesům, pistám, protějším skalám a vzhůru dolů na parkoviště.

I tady na parkovišti zjišťujeme, že jsme mohli ještě chvíli nahoře LUSTIt. Ale těla už měla vážně dost. Mozek by chtěl, moc chtěl, ale když víte, že času je málo a chcete co nejvíce stihnout, nešetříme se. V klidu se balíme, převlékáme, ukládáme svou výzbroj a naposled se loučíme s tímhle nádherným údolím. Tak snad zase někdy příště!

Druhou polovičku zájezdu vyzvedáváme dle domluvy v centru Mayrhofenu. Na středisku je zcela evidentní, že jeden turnus ráno skončil a druhý se zřejmě teprve plazí po okolních dálnicích směrem k nám. Takže proti včerejšímu víru velkoměsta jsme se rázem ocitli v ospalém zapadákově. Ale vlastně proč ne? Poslední éčka jsem cestou rozpustil za drobnosti a dárky, takže můžeme v klidu vyrazit na zpáteční cestu.
Ještě kamsi před Mnichov jsme se dostali za pološera. Dál nás čekala už jen tma a zlověstné SMS příbuzných a kamarádů, že se máme začít pomalu smiřovat se Zemanem. Je pravda, že sotva jsme přelezli z Bavor přes čáru, depka zesílila. Jen nevím, zda ze smutku nad skončenou akcí či nad výsledkem voleb. Na diskuze u večerní kávy není chuť ani nálada. Nevím, co vyváděly ženský, ale tady musím složit poklonu CK Martin, který musel být stejně utahán jako já, přesto nás bezpečně dovezl po desáté večerní nach Chlumec.

A tady celá akce končí. Tedy mohla by. Ale musí skončit tam kde vlastně začala: U Zdeniných starých lyží, které tak oplakala, že na ně nezbylo v rakvi místo. A teď po zájezdu? "Já už je nechci! Něco s nima tady proveďte!" Ale to by nebyl škodolibý Charlie, aby ji přes odpor lyže do auta nenaložil. Samozřejmě se slibem, že jakékoli jiné... Pardon jiné - to je blbost! Znovu a úplně jinak: ... že si kdykoli může lyže přijet půjčit...