Zimní Štramberk a Bílá hora

W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

Bílá hora a Štramberk

chat

zimní neděle 10. února

Jedna obzvláště povedená neděle. Zprvu nevypadala. Sněhu nebylo tolik, aby lákal na běžky, ale zase jej bylo tolik, že na kolo také ne. Co teď? Potřeba vyvenčení byla jasná. Nejprve jsem se protáhl pěšky na zastávku do Polanky, odkud jsem vyrazil na Kopřivnici. Cíl? Zcela jasn: Štramberk. Divné počasí nevyhnalo z pelíšků téměř nikoho a i Kopřivnice působila neuvěřitelně ospale. Téměř nikoho jsem cestou nepotkával. A zcela suverénně si to zamířil na Bílou horu. První dnešní výškový tábor. A s foťákem v ruce. Pochopitelně:-)

Tak tedy Bílá hora!

      Kde ji najdete? Na mapě:-) Ne, fórek:-) Třeba od severu je zcela nepřehlédnutelná. Známá Štramberská Trúba se proti ní v podstatě jenom krčí jakoby v jejím západním úbočí. Trůba je vlastně jižním výběžkem Bílé hory. V zimě jsem na Bílé hoře dlouho nebyl a protože čerstvě nasněžilo, chuť byla u mne na stoupání zcela maximální. Jedna z nejkrásnějších cest na Bílou horu vede od Kopřivnice. Od fojtství Ignáce Šustaly, kde se pokoušel o výrobu kočárů a položil (možná nevědomky) základy Tatrovky, se dáte krleš šturmem přímo rovnou za nosem. Pochopitelně do kopce. Až k Vaňkovu kameni.
      Vaňkův kámen má svou kótu ve výšce 450 metrů nad mořem. A kupodivu má svůj původ v korálovém útesu. Karamba, až nad něj kdysi zasahovala slaná voda! Dneska je krásným skalním útvarem vyhledávaným domorodci a především horolezci. Dokonalá cvičná plocha. Vaňkův kámen zažil ve svých dějinách leccos (třeba i stavovské povstání) a dodnes se majestátně tyčí na východním bělohorském úbočí. Dále od něj už se jenom krutě stoupá až k vysílači na jejím vrcholu. Příroda nakreslená Dědem Mrázem mne dostávala. Neděle odpoledne a nepotkal jsem živáčka natož mrtváčka. Krásný klid, nádhera všude kolem a pohoda uvnitř medvědí duše. Z Bílé hory lze zeslézti buďto zpátky na Kopr nebo přímo na Štramberk a nebo ještě lépe na Kamenárku.
      Bývalý lom, jenž sloužil třeba i jako smetiště, jindy jako fotbalové hřiště, se dneska (přesněji před pár lety) stal botanickou zahradou. Ta je nádherná především v květnu, ale i teď je z vrcholků okolních skal nádherný výhled "do té díry." Fotky nikdy nemají šanci vyjádřit tu krásu všude kolem. Nelze ji ani v zimě do hledáčku pobrat. Nicméně za návštěvu tohle pozoruhodné místo rozhodně stojí. Stejně jako už opravdu nedaleký Štramberk. Odtud ze sedla je navíc na něj bezkonkurenčně nejkrásnější výhled.

Štramberk i s Trůbou

      Už jsem psal, že od rozcestí Nad Kamenárkou (jinak vlastně jdeme nejkratší cestou přes kopec mezi Kopřivnicí a Štramberkem) je na valalašský betlém suverénně nejkrásnější výhled. Věřte nebo nevěřte, kdo tady byl, zná a ví své. A je logické, že od Kamenárky jsem se z radostí začal ke Štramberku spouštěti. Nikolivě rovnou do pivovaru, jak by mnohý asi předpokládal, ale na nejprve do hradního areálu.
      Dneska se štramberskému hradu říká Trúba a na přelomu 19. a 20. století k jeho obnovení (znovuvzkříšení dávno zapadlé slávy) a k návrhu samotné rekonstrukce pomohl světoznámý architekt Kamil Hilbert. Díky jeho citlivému návrhu známe romantickou zříceninu přesně tak, jak je. Bez velkých zásahů. Snad s výjimkou opravy střechy hradní věže v šedesátých letech minulého století. Z Trúby je nádherný výhled nejen na pod ní posazené městečko, ale i do dálky. Za dobré viditelnosti lze koukat na zasněžený hřeben Jeseníků. Ale to se mne dneska netýká, neb počasí neláká ani k vystoupání do schodů.
      Pod Trúbu velmi rád chodím nakupovat suvenýry. Stejně jako dneska. Mají tady vkus, sortiment široký a plný nápadů a je snad logické, že i dnes jsem neodešel s prázdnou. O litr lehčí odcházím nikolivě do Trúbských schodů, ale naopak kolem Hrstkovy útulny naopak - jak řekl svého času kamarád z Hodonína - Starway to hell:-) Tady teda spíše do samotného městečka. Ano, už se hlásil hlad a chuť. O pivovaru jsem už psal několikrát a nějakou fotku i přiložil. Ale musím znovu.

Městský pivovar ve Štramberku

      Po asi dvou letech, která nestála ani za zmínku, bych si zase dovolil do kleneb štramberského pivovaru pozvat přátele. Komerce někdy před zmíněnýma dvěma roky vyhnala genius loci ze dveří daleko od náměstí a z příjemného pivovaru se stal drsný byznys. Drzí číšníci, neochota, prapodivná kuchyně. Snad reakce na nevychovanost polských náplav. Co já vím. Období temna, kdy jsem téměř s jistotou pivovar odepsal.
      I stal se zázrak! Místo v Hlučíně se zdejší pivo znovu vaří ze zdejší extrémně tvrdé vody (nedivme se, vápenec je všude kolem...) a jeho hořkost je znovu příkladná. Až mne mile překvapila. Dokonce i ochucený Ušák jsem původně nečekal tak řízný. Nedaleký Fojt a Vojvoda z Kozlovic kupodivu hořkostí Trubačovi nesahají ani po paty. Tady jsme však ve štramberku a sluší se konzumovat místní pivo. Kozlovice jsou tak příjemným barometrem vlastních chuťových buněk.
      O atmosféru se navíc postaral vynikající číšník, před nímž smekám. Mladej hošan, který je hrdobec, že zde může pracovat, jak se sám přiznal. Je velmi komunikativní a vzhledem k počtu lidí i rád pokecal. K dobrému se v pivovaru hnul i jídelníček: Dvě polévky, čtyři hlavní jídla a několik chuťovek k pivu. Je snad třeba více? Naopak! Byl jsem nadmíru spokojen a jak jsem napsal na začátku, rád tady někdy s přáteli zajdu znovu posedět. Návrat ztraceného syna se koná! :-)

Jak to bývává, když se sedí dobře, čas utíká nebývale rychle. Fotky jsem stačil během odpoledne zpracovat a odjezd plánovaného vlaku se blížil. NAdešel čas vyrazit. Nejprve ještě kousek do schodů zkusit vyfotit pár nočních záběrů a pak už spořádaně dolů k nádraží. Znovu kolem pivovaru do sešeřelého městečka, které musí jednoduše dostat úplně každého. Nezbývá než po hlavním "bulváru" přes Prosek postupně padat zpátky do pidlivizace až k nádraží, odkud mne k domovu překvapivě odváží čtyřkyblíkové vesnické pendolíno... :-)

27.2.2013
medvěd:-)

další fotky z akce

Vaňkovým kamenem výšlap teprve začíná. Za ním se sklon rapidně mění a až na vrchol Bílé hory si každý pěkně zafuní. Odměnou byla nádherná ladovská zima všude kolem...

Ze sedla Nad Kamenárkou se už v klidu můžeme vypravit na západ do Štramberka. Odtud jsou na valalašským betlém nejkrásnější výhledy. Třeba i v zimě.