chat

Akce roku 2013

Náš diář

(doslova) v noci ze soboty 27. na úterý 30. dubna:-)

Also. Tak tedy druhý Bamberg. Správně vlastně můj první. Město ležící na řece Regnitz a zároveň na průplavu mezi Mohanem a Dunajem. Sedmdesátitisícové město, jež leželo a leží od pradávna na Zlaté cestě mezi Norimbergem a Prahou, jejímž založením císař Karel IV. sledoval zvýšení důležitosti našich českých zemí. S Bambergem, vida, máme leccos dalšího společného. Praha je nyní partnerským městem Bambergu (samozřejmě jedním z několika dalších) a zároveň se u nás Bamberku také říká malá Praha. Já bych spíše řekl přerostlý Český Krumlov. Pochopitelně v tom nejlepším slova smyslu. Místo, (až) kam se Slované při stěhování národů také dostali, aby nakonec couvli zpátky na východ. Inu, Čechové na Řípu:-) Dneska tady do Bambergu cestomilové jezdí za poznáním. A pivem, abych neopomněl. Bavorským pivem. Sami víte, že mám dávno celkem jasný názor, že srovnávání nás s východem je pro mne zcela nesmyslné, ba zbytečné. Inspiraci ke správným vzorům chování je pro mne lépe hledat právě směrem na vyspělým a komunisty nezmršeným. Totiž na západ. Už vidím, kolik lidí se zvedá ze židlí:-) O pivovarech a Bambergu tady v Thájmsech bylo napsáno za poslední půlrok mnoho a tak mi dovolte, abych se koukl na Bamberg jako neposkvrněná "novicka." A zároveň se kouknul na Bavorsko po (skoro) patnácti letech. Věřím, že budete mnohokráte překvapeni:-)

      Článek začíná vznikat dva dny po našem návratu z Bambergu do Olomouce. Už jsem měl možnost s pár lidmi o Bambergu hovořit. A tím pádem zapřemýšlet a poladit (zpřesnit?) svůj náhled na věc. Nečekejte tady otrocký popis "den po dni, hodina po hodině," kterého jsem dalek, poáč vzhledem ke kalupu, který zájezd přinášel, se nenašel čas ani nálada na psaní. Naopak se pokusím napsat, jak spokojen jsem na výletě byl a co jsem si z Bavor odvezl. Věřte, že nemálo zkušeností.

      Tak především pro mnohé šokující poznání, že jsme Bavory svou úrovní konečně dohnali. Vážně! Vynecháme-li stále přetrvávající příšerný vztah k cizímu majetku a státnímu eráru vinou našich tupých spoluobčanů, rozdíly mezi našimi zeměmi se tak zmírnily, že obvyklý "kulturní šok" na mne tentokrát nepřišel. Ano, v Bavorech jsem naposledy pořádně pobýval před patnácti lety v Mnichově. V březnu a na mařenách. Ano, ještě za starýho Marky. Tuplák tenkrát stál dvanáct márů. A jestliže tenkrát jsem na Mnichov koukal jako vejr, dneska mi Bamberg přišel naprosto standardní. Totiž normální. Evidentně jsme už u nás leccos opsali a třeba integrovaný systém dopravy je dneska v mnohém oprávněně srovnatelný.
      Stejně tak ceny jídel v restauracích. Jestliže u nás bohužel musíte stále vyhledávat restauraci, kde se lze dobře a kvalitně najíst, tady není problém "zapadnout" absolutně kamkoli. A kolem osmi devíti éček se nadmíru dobře najíst. Bavorská a česká kuchyně jsou v lecčems podobné i jiné. Každopádně příbuzné. Tady v Bavořích má navíc jídlo vždy přidanou hodnotu (i tady vládne obezita - jak jinak v Bavorsku, že? :-), tudíž v rámci zdravé výživy obdržíte nějaký ten poctivý zeleninový salát. Třeba i proto, abyste pochopili, že za velmi podobné ceny jsme ochotni u nás spořádat vskutku pořádný humáč. Kdežto tady jsem si pochutnal na rajčeti, jak u nás dlouho ne. Tak mne napadá, že tady v podivném česku máme před sebou stále hodně práce.
      Pohostinství je vůbec obor, kterému se v Bavorsku (potažmo na západě) věnují všichni zainteresovaní po staletí. A pochopil jsem, že právě v tom tkví kouzlo úspěchu. Zatímco u nás jsme schopni starý historický dům vybrakovat do cihel, rozsekat a vpálit do něj pseudorustikální interiér pamatující maximálně posledních pár let, v Bavořích (vlastně kdekoliv v normálnu) na každého, kdo alespoň trochu umí sledovat věci kolem, dýchne zatraceně udržovaná a šlechtěná (ve srovnání s námi skoro pravěká) minulost. Třeba takové v bamberských nálevnách všudepřítomné masivní dubové stoly, u nichž se mění po ošoupání maximálně vrchní deska, zatímco nohy stolů ošoupávají generace všech návštěvníků. A i jiný inventář jasně napovídá, že byl fortelně vymyšlen hodně dávno a stále spolehlivě slouží. Konkrétně? Kdekoli. Jednoduše tady v bamberských historických budovách oproti našim končinám nemusíte očekávat "falešné soby." U nás důsledkem komunistického kulačení pochopitelně něco podobného lze poznat možná jen U Fleků. Možná...
      V bamberských hospodách ještě chvíli zůstaneme. Vesměs jde o rodinné podniky a tím je dán jasný zájem o udržení vlastního domu a živnosti. Žádný kšeft (či polský byznys) jako u nás. Konkurence tady nezávidí, ale spolupracuje. Takže tady je host i přes známou odměřenost Bavorů stále hostem, kterému klidně poradí cestu k dalšímu pivovaru. Navíc vše funguje. Jasan, s otevřeností (třeba) Tyrolů nelze srovnávat, ale s nadřazeností našich tupých číšníků rozhodně taky ne. Pozor, čest výjimkám!

Zrovna včera mne napadlo při probírání Bambergu s Řezim, že když se utrácí EU dotace za neuvěřitelné pitomosti, byl by na místě fond, ze kterého bych klidně zaplatil 85% z dotací na stavbu nové restaurace či pivovaru. Ovšem s podmínkou, že před realizací projektu se dotyčný nový majitel naučí německy a minimálně rok bude pracovat na praxi v Německu. Už zase vidím nesouhlasné reakce. Ale věřte, že tohle by byla mimořádná příležitost, jak překonat obrovský příkop mezi státy, kde nekompromisně řádila kolektivizace, a státy se zachovalým soukromým vlastnictvím. Znovu samozřejmě říkám: Čest skromným výjimkám u nás! A proč se má zájemce učit právě německy? No protože celý ten evropský mejdan stejně sponzorují především Němci. Necítíte potřebu děkovat? Já pořád:-)

      Pivo i letos v Bambergu a okolí oproti minulé akci vycházelo na 2,40 až 2,60 euro. Tedy žádný další katastrofický scénář á-la Bulharsko se u mne naštěstí nekonal. A upřímně, bylo úplně jedno, v jakém podniku a které "...ty světová skupino!" jsme se zrovna nacházeli. Byly podniky, které šly cestou rychloobrátkovou a pak ty druhé, kde tempo nebylo tolik zběsilé, ale naopak třeba velmi decentní. Cenový rozdíl byl přitom minimální, za to pocity zcela rozdílné. Každému samozřejmě vyhovovalo něco jiného a tak je to naprosto v pořádku. Každý ze čtyř účastníků měl samozřejmě úplně jiné představy. Cajk!

      Aha, my čtyři a žádný pes:-) Trojici týpků z Brna (z toho jeden coby dlouhodobý olomoucký tulokaz:-) jsem doplnil já. Alena (pražská tulokaz) naneštěstí s námi odjet nakonec nemohla. Věřím, že by se stejně jako my královsky bavila, poáč co člověk (potažmo medvěd:-), to zcela dokonalý originál. Řeziho a Skoťáka jsem už poznal dříve, Lukáš (Šukin) byl pro mne čerstvou novinkou. Jak Řezi trefně prohlásil: "Jestliže tvým životem od první třídy jako nekonečná nit prochází Skoumal, já mám Šukina.":-) Takže další člen do party píčů? No tak urkitěěěě! :-) A i když se někteří účastníci zájezdu zcela neprávem obávali, seznámení ani společná cimra nám nečinili žádný problém. Nebo jo? :-)
      Ostatně nebyl ani důvod, protože oba jsme byli vlastně delegacemí pivního zájezdu, zatímco zbývající dva už Bamberg jednou dali. A jsou tak klasickou bamberskou mázou:-) Vedoucím (a zároveň majitelem myšlenky) celého našeho kvalitního zájezdu, který celou akci spáchal a detailně naplánoval, byl Skoťák. On určoval tempo hry (teda snažil se:-) a řídil směr našich kroků. Je jasné, že ve dvou se táhne od pivovaru k brauerei podstatně rychleji, kdežto ve čtyřech už je vše logicky pomalejší. Už od ranního vstávání, přes přemísťování či třeba vyhledání volného stolu k zasednutí a ochutnání místního moku. Dva si přisednou vždy lépe než naše kvarteto. Přesto se nám nakonec podařilo projít sdostatek lokalit i k organizátorově spokojenosti:-)

Cesta do Bambergu? Událost sama o sobě. Pro mne především proto, že po nějakých deseti letech jsem se zase s radostí a pořádně svezl vlakem. Jak jsme byli s Pivkem či Kufberkem zvyklí brázdit různé země, s mým odchodem od České Pótrati pro mne všechno tak nějak padlo. A tahle bavorská příležitost se mi zamlouvala nadmíru právě i z tohoto důvodu. Tudíž jsme na trase MhM (Město hanáckéch Možností:-) - MNM - Plzeň - Domažlice - Cham - Schwandorf - Norimberk - Bamberg zažili mnohé. Ze sPlzně na konečnou jsme pořídili (díky, Skoumale!) Bayern-Böhmen ticket, takže jednoho vyšla cesta na tři stovky. Do Plzně v podstatě totéž. Takže cena jízdy byla znovu v obou zemích srovnatelná. Kolik by stala jinak? Moc.

      A zažili jsme leccos! Především známá "rosa na kolejích" alias známý zvuk "tudu-tudu" skončil pro všechny překvapivě podstatně dříve než na hranicích. Už kdesi před Domažlicemi. Koleje jen šustily a v Německu se "jen" důrazně zvýšila rychlost vlaku. Ovšem to až poté, co jsme v České Kubici nuceně mimořádně přestoupili z německé (Alex) do české soupravy, která byla na podstatně vyšší úrovni. Nekecám! Alex vážně nebrat. I fyzický stav našich vagonů byl lepší. Jenom nám nečekaným zpožděním ujel přípoj. Takt však fungoval a do hodiny jsme byli znovu ve vlaku. Takový dvojitý motorový antabus na kolejích svištící místy i 180km/h. Pro naše slavné Regionovy až příliš kruté srovnání. Ta jednička na začátku je správně:-)
      Nicméně v půlce nás čekala výluka a přeprava náhradní antabusovou dopravou. A s tím spojený zážitek, kdy jsme při špatném řidičově manévru šli autobus vytlačit. Já byl zrovna před chvílí durch oblit pivem, takže jsem vypadal moc zajímavě. "Chlapi, vždycky jsem říkal, abyste toho Kozla nelili z oken!" Nicméně jsme autobus nakonec vytlačili zpátky na silnici a cesta mohla pokračovat s klidem dál na Norimberk. Inu, v Bavorsku zážitek k nezaplacení. Snad stejně jako ten, když jsme o dva dny později chtěli zajet kousek za Bamberg "sockou." Zájezdový patrový autobus měl správné číslo, ale zaskočil nejen nás. Klasický autobus zřejmě nevyjel, tak poslali náhradu bez možnosti zakoupení lístku. Svezli jsme se tedy grátis. Tady nikdo nezná českou vychcanost a raději svezou zákazníky zadarmo. Chápete?:-)
      Ale zpátky před Norimberg. Nějakých 40km před ním sedíme znovu ve vlaku (tentokrát něco na způsob panťáku) a valíme do velkoměsta. Poslední přestup, další panťák a za hodinu (celkově dvanácti) jsme konečně na místě. Cestou nám moc nepršelo, ale slibované ochlazení došlo. Až moc. Jsme v Bambergu.

      S cestováním souvisí ještě jedna zvláštní zkušenost. Čekal jsem tradiční smysl pro pořádek Němcům tolik vlastní. Ale překvapivě jsem se dočkal zvláštnosti, že na trati MNM-MOM u nás užíváme oproti místním podmínkám nebývalého luxusu. A poáč právě mezi Prahou a Ostravou jezdím nejčastěji, překvapí mne ušmudlanost bavorských vlaků docela dost. A nádraží? Každé velké už je dávno přestavěné na shoppingpark, ovšem zase více ušmudlané, snad jako u nás. Navíc i nádraží tady přitahují podivné existence a i v tomhle se rozdíl mezi námi a Bavorskem stírá. Rosu na kolejích? Snad:-) Překvapení, což?

      Hurá, jsme v Bambergu! Hostel máme kousek od nádraží (znovu se mi vybavuje náhodná souvislost se zájezdem do Mnichova před patnácti lety), kam se bude stejně jenom chodit na pár hodin spát. Denně za dvacet éček. Paráda, sestra by měla radost:-) Slušná výbava, kde byl překvapen snad jen Šukin, poáč čekal něco horšího. Tady? V Bavořích?
      Začátek pobytu pak byl přesně v obvyklém stylu: "Ukážu kamarádům to nejlepší!" A skončíme katastrofou. Takže nejPOMAlejší zmatenou obsluhu s nijak oslnivým pivem jsme si střelili hned na začátku. A pak už úroveň jenom stoupala. I když právě tady v prvním pivovaru jsme dali Bier-haxen (něco jako naše koleno), jehož úroveň s radostí srovnám s Dr.Ápalem. A to už je sakra pochvala. Stálo devět éček a každý si dal vlastní haxničku. Přesto jsme se dokázali ještě odrazit a pokračovat dále do víru velkoměsta.
      Bamberg coby město stojí rozhodně za návštěvu! Samotné centrum city mezi dvěma rameny řeky Regnitz s unikátní starou radnicí uprostřed mostu musí jednoduše nadchnout úplně každého. Úzké hrazděné domy se střídají s kamennými (kostely, divadla, muzea a tak), uličky jsou příjemně křivolaké, pochopitelně dlážděné a celé město žije. Sice nám k vstřebávání prvních zážitků prší, ale i tak je stejně fajn, protože každý člověk se musí rád podobným městem projít. Už jsem na začátku psal, že Bamberg je kousek menší než Olomouc, svou malebností si obě města hrdě konkurují. Tady snad chybí jen nějaká velká škola, tudíž srovnání sedí spíše s ještě menším Krumlovem.
      A i tady najdete mnoho unikátů. O staré radnici uprostřed mostu jsem se už bavil. Regnitz je tady slušně urputná a člověk musí ocenit fortelnost provedení základů staré radnice. Říkám si, že byla schopná už asi leccos ustát.
      Pak tady v Bambergu najdete třeba "zámkový" most, kam si se svým zámkem přišlo potvrdit svou lásku evidentně už hodně párů. Most rozhodně není nijak starý, zato zamknutých zámků tady najdete snad tisíce.
      Co ještě z Bambergu? Je tady pobočka státní galerie, mají tady samozřejmě i hrad, který hlídal starou Zlatou cestu a i tady dokáží dobře propojit staré s novým, aniž by se něco navzájem uráželo. Je jasné, že pivomilcové jako my tudy procházeli především od moku k moku, přesto jsem chtěl vidět i něco více. A dostal jsem více hojnosti:-)

      Samostatnou kapitolou, pro některé kamarády zcela nepřekonatelnou, je jazyková bariéra. Tedy předpokládaná jazyková bariéra a pak především strach mluvit. Sám vím, o čem mluvím. Tady zábran vůbec netřeba. Vše je v Bavočích psáno výhradně německy, nicméně leckdo "vládne" angličtinou. A protože také není rodilý mluvka, je dorozumění mnohem jednodušší. Těžko říct, podle čeho leckde hádali, že jsme Poláci (piva jsme zkonzumovali rozhodně více a agresivní jsme nebyli), nicméně i přes předem jasnou bavorskou chladnost jsem byl mile překvapen, když měl někdo potřebu komunikovat. A když to byla paní výčepní (či domácí?), jež by u nás dávno byla na důchodu, snažila se dorozumět. Třeba i anglicky. Měl jsem fakt obrovskou radost. A že jsme takových na svých potulkách městem i okolím potkali!

Za tři dny jsme vážně stihli maximum: Patnáct pivovarů, tři města, parní vláček, pěšárny, ranní pohodové snídaně, občas nějaké to malé faux-pass (to nechávám na jejich autory...:-), zpáteční cestu domů a taky občas i nějaký ten spánek. Program byl drsně naplněn, počítám ke spokojenosti všech a já se budu moc těšit na další výlet kamkoli do jiné pidlivizace. Poáč takový výlet vždy stojí za trochu nepohodlí. Zážitky totiž nikdo nikdy nikomu nesebere.

Děkuji za pozvání a taky za společnost. Už jsme s Řehym stačili mít i "chytré kecy" po akci. A snad i díky nim jsem byl schopen po mnoha týdne sednout k počítaši a do Thájmsů napsat článek. Díky za ty dary. Vážím si jich!
2.5.2013
medvěd:-)

Jak vypadalo zvadlo?

!!! BAMBERG 2013 !!!
v noci z pátku 26. na pondělí 29. dubna roku 2013

Máte snad pocit, že o Bambergu nebylo řečeno zdaleko všechno? Nedivím se! Seriál zážitků z loňského roku ještě neskončil! Navíc se nám blíží jaro a s ním pivní repete. Takže, kdo chcete, hlašte se do konce března! Budete vítáni a užijete mimořádnou akci.

SHÁNĚJTE ŘEZIHO NEBO MEDVĚDA. (oba ví své:-)
*****
Zcela jistí účastníci zájezdu: Alýšek, medvěd, Řezi a Skoty. Co, Skoumale? Kdo se ještě přidá?

Co dodat? Jeden nápad bych tady měl. Řezi, jsou nadšencem z časů nedávno prožitých, byl mou maličkostí skřípnut, vtáhnut do rohu a pod rouškou drsných násilí vyzván natvrdo k výkonům pro něj zcela nepochopitelným. Pod pohrůžkou, že Citadelu vyhraju ve finále já, se totiž kvalitativně na..al a začal i proti své přirozenosti psát. Zatlačil jsem podruhé, když psaní začal (pod dojmem, že "to" stejně nikdo nečte:-) flákat. Přiznávám, není jednoduché býti s medvědem kamarád. Ale Řezi zase moc dobře ví, že chválit občas taky umím. Takže vzniká seriál na pokračování, kde Řezi představí nakonec celý minule prožitý Bamberg. A pro vás bude, jak pevně doufám, fungovat jako dokonalá ochutrávka. A samozřejmě také jako příčina (či důvod?), proč s námi na konci apríla vystartovat k sousedům do Bavoří...:-)

27. únor 2013
medvěd:-)