chat

Akce roku 2014

Náš diář

od neděle 16. do středy 19. (možná až pátku 21.) února

Proč "96-14" v nadpisu? Třeba proto, že zrovna v roce 2014 nám roháčský lyžák vlastně dospěl. Osmnáct let od prvního setkání (jak jsme se při vzpomínkách většinově letos shodli:-) je dobrým důvodem k pořádnému společnému retru a sněhu nostalgie. A právě ono retro vyvolalo (společně se slzou dojetí v oku organizátorů při pohledu na zdejší stránky:-) potřebu vytvořit další pokračování lyžování v Západních Tatrách. Když už jsme tak nějak rozdávání občanek (v patnácti letech:-) prošvihli. Obavy? Nikoli! Čtyři roky byla velká pauza, přesto je neuvěřitelné, jak se některé věci na Oravě po staletí nemění... :-)

Prolog

      Ne, tentokrát nečeká autobus na Lockaye, který tak tak (od probuzení - nalehko, jen s čepisí a brýlemi na hlavě - do odjezdu mu stačilo dnes neuvěřitelných dvacet minut...:-) stíhá odjezd od intráků na Hlinách, ale zcela v pohodě v nedělní šestou hodinu ráno poněkud západněji od Tater. Totiž v olomoucké Smetanově ulici, kde kdysi Lockay chodil do továrny a kde mám píchačky nyní já. Ano, taky nostalgie. Takže ze Smetanky odjíždíme na dálný východ. Trochu dejá-vu na mne přichází, když nabíráme plnou dávku plynu do nádrže v Horní Bečvě. Je brzké nedělní ráno a není divu, že o půl desáté v pohodě přistáváme na parkovišti ve Spálené dolině, které není nijak moc zaplněné.
      Vida, žádná změna! Retro a vstup zpátky přichází v okamžiku, kdy mne práskne pod kolena sedačka suverénně nejPOMAlejší lanovky na celém světě. Opět žádná změna. Zřejmě na pojízdný pás stále ještě nevidělali. Nebo spíš se snaží připomenout, kam jsme přijeli:-) Když na několika sloupech visí jedna z mála reklam na stavební materiál začínající slovy: "Máte rádi rychlost?" Napadá mne hned několik peprných pokračování. Neodpustím si klasickou fünfovu hlášku o nejPOMAlejší lanovce na celém světě s typickým práskáním svou hůlkou o opěradlo. To abychom retro měli úplné:-)
      Sjezdovka? Nějak moc jsem přivykl Alpáčům. Nekonečné sjezdovky, širé pláně, minimum lidí. Nic z toho tady nehledám, ale je fakt, že šířka Spálené není zase tak zlá. Sněhu je menší než velké množství a pravá "modrá" sjezdovka 1 je sjízdná pouze z půlky. Jednoduše není počasí na zasněžování. Lyžba nás baví zhruba dopoledne, kdy už je ze sjezdovky mraveniště. Situaci však zachraňuje hokej Slováků s rusáky, který sjezdovku příjemně vylidňuje. A to je i důvod, proč jsme žádné přátele na sjezdovce dneska nepotkali. Až závěr zápasu jsem chytil dole na parkovišti s fantastickým komentářem: "Pome chlapci, máme prvý olympijský bod." Rusáci zvítězili v samostatných nájezdech 1:0...

Krajinka nebo UNIZA?

      Na středisko Žilkinské univerzity přijíždíme zřejmě poslední. Všichni ostatní včetně Laštovek, které přilétly z největší dálky, jsou již na místě:-) UNIZA je nový (a fakt hnusný) název pro Krajinku. Tím by téměř všechna negativa skončila. Vynechám-li děsivou šéfovou bez talentu (zřejmě jakási ex-učitelka), pozitiva jedou jedno za druhým. Mates nelhal, když velebil chatky. Zmizely sice hutné závěsy kryjící díru v chatkách mezi předsíní apařeništěm, ale vyměnily se všechny postele, matrace a dokonce i hodně letité (sic příplatkové!) povlečení. Chatky mají televize a dokonce dříve nevídané ledničky, které jsme však stejně nikdy nepotřebovali:-)
      Zásadní změnou prošla hlavní budova. Jídelnu zateplili, přestavěli, vylepšili, změnili systém výdeje jídel a vše je vážně k lepšímu. Chladným se stal nyní bufet, který však stejně nyní už nefunguje a vlastně slouží coby průchod na WC. Ano, všude změny k lepšímu. Dokonce i prý sauna je vylepšená. Vzhledem k délce pobytu však nemohu sloužit:-)
      Zvláštní je, že jsme si tentokrát pořád vystačili s jídelnou. Vlastně jenom jeden den jsme strávili na "chatu." Pařeništního černého Petra si tentokrát vytáhla trojka plná dětí. Z počátku jsme se dokonce snažili chovat i potichu. Ale s blížící půlnocí už dokonce hrozil klasický Medvídek z Bogoty. Děti jsme nevzbudili (což ani nešlo, poáč tajně sledovaly televizi:-), poáč únava byla obrovská. Časy nekonečných nočních dejchánků končících nějakou tou "psychológijou hry," jsou už asi dávno pryč:-)
      Většinu večerů jsme tak trávili v jídelně u televize nebo plátna. Žijeme Sochi a tak od snídaně po příjezd z lyžby jsme vlastně proseděli před bednou. S výjimkou jídla, nad jehož zasedacím pořádkem fakt drsně vládla ona divná vedoucí, či při deskových hrách, kdy bylo třeba zabavit na pár chvil děti. Bobovy, Vladovy či Matesovy:-) Samostatnou kapitolou pak byla nostalgie, která pro změnu chytla nás dospělé hned první večer nad prohlížením starých fotek. Inu, zlatý internet:-)

Lyžba

      Neděli už jsem zmínil. Pouze ve dvou s Lockayem, přičemž já si dal svou letošní premiéru. Lockay už tady byl coby průzkumník, takže některé jeho názory jsem si dovolil směle použít a ocitovat. Takže lanovka už je známa. Ostatní věci zůstavají taky stále stejné. S jedinou výjimkou obslužníka, který se staral, aby nás lanovka nepráskala pod kolena šlo o klasickou tatrawesťáckou arogantní bandu. Dokonce ani týpek z rudým nosem a fakt retro fialovou (či lila:-) Tatrawest bundou nechyběl. Pověra, že když nás na približováku bude patnáct, spustí jej dříve, fakt byla pouhou pověrou.
      Kvalita sněhu byla nadmíru rozmanitá. První den led, který odpoledne povolil. Druhý (pro ostatní první) den pak paráda na cca pěticentimetrovém prašanu, který se odpoledne změnil v těžký jarní sníh. Po těžký jarní sníh už od rána s odjezdem v poledne při posledním dni. Počasí by celkem ušlo, poáč dva dny jsme se příjemně slunili. Ale únorové teploty vypadají úplně jinak. S tím jsme nemohli nic udělat:-)
      Samostatnou kapitolou byla omladina. Adam s Oliverem se učili lyžovat ve školce za střídavé péče rodičů, zatímco Bobův Ondra a Matesův Dominik se pouštěli s radostí s námi až nahoru. Překvapili vlastně oba. Obzvláště u Dominika byla vidět trvalá péče a drezura. Bravo, pánové:-)
      Osviežovňa 1351 v nás při romantické (nostalgické) chvilce vzbudila dokonce debatu nad tím, zda jde o původní boudu a její repas, či funglovka. Nakonec zvítězil asi Bobo se svou verzí funglovky. Ale to mu říkat nebudeme:-) Jinak je Osvižovňa v čase neměnící se klasikou včetně otřesných prostonárodních československých trilků v nichž nejde se nevlnit:-) Stejná klasika byla u parkoviště a jasné zlepšení služeb (zvýšení kvality jídel a odbourání plastového programu) nás čekalo u dolní stanice nejPOMAlejší lanovky na celém světě:-)

Česko-Slovensko 5:2

      Žijeme Sochi:-) Společnými nevalnými hokejovými výkony jsme si vyfasovali "federativní" derby. Mírným favoritem jsme byli my, ale pod Lojzou jeden nikdy neví. Kór, když se tváří tajemně jako hrad v Karpatech a s nikým nemluví. Česko-Slovenský duel má vždy svůj specifický náboj. Kór, když si sedím ve slovenské Krčmě s Kabelkou na zádech. Začátek byl pro Slováky příliš krutý, pak se hra srovnala, přesto jsme vyhráli. Nebo utrpěli výhru? Kdoví. Každopádně byla i chvíle, kdy to v jídelně bylo fakt o držku. A pachuti se pak někteří podle mne nezbavili do našeho odjezdu. Jak se dalo čekat, o den později jsme ostrouhali i my s Amíkama a účet byl vyrovnán:-)

Jsme na konci. Jaké byly ski.Roháče 96-14? Snad vůbec nejlépe situaci vystihl už cestou na akci Lockay: "Je neuvěřitelné, jak se povaha oravských lidí ve staletích vůbec, ale vůbec nemění." Nebo tak nějak:-) Za lyžbou jsem tam nejel. Za starými přáteli urkitě! Dobré vzpomínky rozhodně převažují. Díky za ně:-)

Díky moc organizátorům! Byla radost pobejt s lidmi, které jinde už skoro ani potkat nejde. Mějte se.
26. února 2014 medvěd:-)

Fotky

Něco málo se kupodivu pofotilo i letos... Tak třeba ve Spálené dolině...

... a samozřejmě i na středisku. Kdysi Krajinka, dneska UNIZA...