chat

Akce roku 2014

Náš diář

akční sobotní večer 1. a čtvrthodinová fakt jarní neděle 2.3.

Přišla mi krásná pozvánka via KTZ. Naprosto neodolatelná! Kdo by nepodlehl, kór slabý medvěd. A tak jsem vlastně "jenom" řešil, jak na místo pozvání vlastně dorazím. Kolo jsem na konci února dokonale přepískl (respektive své snažení), takže nakonec jsem s ostatními do Vikýřovic rád dorazil Arivá/Českou dráhou. Peťan vybral ten správný spoj s waffáj. Snad proto, aby mohl Dusalka krutě obdivovat sklapovací anatomická koženková sedadla, hned dva splachovací záchody ve voze, volitelná světla v celé kabině včetně automaticky otevíratelných oken a nervydrásající rychlost jinak klasicky osobákového koženkového stroje. Kde asi Peťan udělal při výběru správného spoje chybu?

      Zumperk. Až tady před časem dorazily dráty nad kolejema a po nich pak překvapivě i náš koženkový courák. Čtyřicet minut čekání na další spoj - Esmeraldu Želesnice Děsná - jsme vyplnili pobytem v čínském bistru naproti nádraží. Je vlastně s podivem, jak dokáže dráha přitahovat ten ryzí výběr nejlepšího z místa. Tady s bublifukem starobrněnským. Br, tohle by vážně nešlo! Na výběr byl ještě klasický zahulený kutloch páté cenové skupiny s Holbou. Nádražní standard:-)
      S oddechem a v očekávání skvělých zážitků za pár mionut sedáme do již zmíněné Esmeraldy. Jinak klasický orchestrion, šukafon či koza, chcete li. Tady v barvách a službách Děsné Arrývy. Člověk žasne, jak i soukromník dokáže vitálně nefungovat. I když přiznávám, že Arrývu beru za stejný moloch jako Černou díru. Včetně přístupu k zákazníkům. Nám potenciálním zlodějům tak dobře vymyšleného příjmu. 16/18Kč na 4km? Železnice Děsná.
      Dokonalé překvapení přichází na naší konečné - Vikýřovice Lesní: Tutálka, ohňostroj, rudý koberec a pochopitelně i mažoretka! Nechyběl ani chléb se solí a můj obdiv k Vítkově neuvěřitelně vitální babičce. Roky se tady pochopitelně ze slušnosti neuvádí. Chápejte:-)
      Oslava Jardových přirozenin nastává kousek vedle. Totiž u Květy. Ne, nejde o název hospody, nýbrž Jardovu manželku. Všichni moc dobře víme, kdo je tady doma generálem;-) Usedáme do místnosti, o níž jsem zatím neměl ponětí, do obýváku. Tedy, usedáme... Barča ulehá s potřebou krátké spinkací komerční přestávky. Obvykle bývává na oslavách stabilním držákem (Či příjemným sofátkem, že Petře?) právě Barča, ale tentokrát je situace zcela opačná.
      A propos. V rámci tradice (jak jsem si už dávno uvykl:-) nestíhal náš společný vlak v Olomouci Aleš. Takže čas na relax se Barči vlastně sám nabídnul. My ostatní se nesměle pokoušíme pochopit pravidla hry dnešní narozeninové taškařice. Dárky ponecháme přirozeně až na čas, kdy dorazí poslední spurný opozdilec:-)

Dorazil a překvapivě ze směru, odkud jej ani Květa nemohla odhalit. Tomu říkám dokonalé krytí! Propuká oficiální oslava, která běží nádherným tempem plným zábavy až do okamžiku, kdy generál opět zavelí: "Děcka, a spát!" Všechny nás překvapilo, že ještě ani půlnoc neudeřila. Přiznávám, až ráno, kdy jsme se snažili dohledat píchačky...

      Snídáme. Sbírka zvadlejch růží se po(s)tupně rozrůstá i o poslední spící vytrvalce, aby náš generál opět kul pikle. Jestliže včera byla ještě řeč o tom, že se půjdeme všichno podívat na kozy, dneska ráno už Květa říká něco o tom, že: "Já vařím, vy vyrazíte na kozy!" Drobná, nepatrná, nepřiznaná, nicméně přeci jen změna generálního plánu.
      Nechce se nám nikomu. Přirozeně. Ale venku je fakt luxusní jarní počasí. Jenže vůbec netušíme, že Jarda nemá sil (a vlastně ani potřebu;-) generálovi odporovat. Takže ani výzvy k tomu, že pár koz přece táhneme s sebou, tak nebude problém kdekoli se otočit, nepadají na úrodnou půdu. Ani přes zvyšující se teplotu a svršky odkládající Jytule s Bárou:-) K nemilému Dusalkovému překvapení, který už tak nějak tuší, že půjdeme ještě hódně dlouho do kopce. Kdy tam budeme? Ještě jedno esíčko a jsme přeci tam!
      Dvě, tři, šest, patnáct? Dodnes jsem si myslel, že expertem přes neuvěřitelné zkratky (delší zato horší cesta) jsem já. Krutý omyl. Kozy a kůzlátka jsme fakt nakonec našli. Na soukromé farmě plné lanovek. Trošku úchylka, ale jinak skvělý prostor, kam veřejně vlatně nelze. Ovšem s povolením pana majitele si dokážu právě tady představit příjemný výlet s překvapením. A večerním špekouněním. Příjemné místo, kde lze se svolením bivakovat. Nechybí sprcha, bazén ani zábava. Skvělý nápad! Jardo, odpouštím. I Jardovi:-)
      Návratová sekvence se nám prý troštičku nepovedla. Jednoduše jsme se rozpůlili. Vůdce smečky, tedy Jarda, vyrazil s hrstkou svých věrných kamsi do hlubokého lesa. Ztratili se nám. Nevěděli jsme kam a kudy. Hledali je. Marně. Raději jsme zvolili stejnou návratovou sekvenci, kterou jsme se ke kozám původně dostali. Dlouhá, velmi dlouhá cesta. Nedivu, že Vikýřovice (a fakt jsou dlouhé!) jsme nedali na jeden dlouhý pokus. Pod Trámky nás přitáhla mocná přitažlivost Pilsner Urquell. A snad kdyby se Peťan tolik nebál generála, nenasliboval by nesmysl. Nešťastných patnáct minut.
      Chudák se styděl a klepal strachy na střídačku za svůj špatný odhad a domnělé lhaní. Přitom jen jednoduše neměl cit pro správný odhad. Netušil, jak dlouhá cesta přes prameny nás ještě čeká. Navíc lákavá letní pohoda nám nedala pochopit požadavku první skupiny na brzký podolední odjezd. Jasně, došli jsme pozdě, ale rádi. Peťana se prostě musím zastat!
      A stejně rádi jako Pod Trámky jsme poseděli s Květou a Jardou o patnáct minut později na zahradě za jejich domem, kde jsme se rádi nechali vyhřívat pohodou stejně jako prvními fakt silnými paprsky slunce:-)

I odjeli jsme i z Vikýřek. Slunce nakonec zašlo brzy i nad Květoucí zahradou:-) Byl čas vyrazit. Znovu ta samá děsná Arýva Esmeralda, později ze Zumperka přece jen i Peťanovo vysněné wajfáj uvnitř pantera. A krásné symbolické zakončení celé akce U Mačáka. Tam jsem celou povedenou taškařici vlastně začal:-) Chápu, že byla u všech ostatních potřeba se přesvědčit, že jsem konečně vypad z MhM. Včetně Zuzky, která byla zvědavá jako opice, co všechno se ve Vikýřovicích událo. Jenže ona krátká pivní čtvrthodinka nám vážně na vysvětlení jedné krátké noci ve Vikýřkách jednoduše nestačila...

Květi a Jardo, díky za pozvání. Zase u Vás bylo fajn!
3. března 2014 medvěd:-)

Fotky