chat

Akce roku 2014

Náš diář

krásná jarní sobota 8. března

Zlín. Inu, Zlín. Město mého prvního zcela fatálního potkáni se s hokejem. Místo, na které človělk potažmo medvěd vzpomíná vždy s radostí, poáč tam zažil leccos. I zázračného. Žlutomodré město plné paradoxů. A v roce 2014 navíc v očekávání, že by to snad KONEČNĚ Čajdovi mohlo vyjít a mohl by dosáhnout na titul. Město plné paradoxů. I pro mne. Třeba dneska, kdy se poprvé nehlásím, že jedu doň. A jedu tam s "půlkou Olomouce." S půlkou, se kterou se bavím. (pak je ta druhá, která mne ještě nezná:-) Pych? Možná? Teď při nástupu do Zlýna spíš pokušení, co jsem ještě schopen sám zvládnout. Takže ze žlutého vlaku fijá do žlutého busu. Zlín volá!

      Jsme tu. Zlínský ÚAN. Stejný jako v časech, kdy jsem tudy procházel (ne)nabažen výkony místních Medvědů (Beranů). Pohoda.
      Náš první cíl je však kousek jinde: Mrakodrap! Nejvyšší stavba města rozloženého ve Valalašských kopcích. Přitom přímo na jeho dně. Proč? Vím já. Zeptej se Baťů. Sympatocké mi je na jejich počínání spojení se Zlínem. Už přece nikdy nebudu Zlý:-)
      Aha. Takže zlínský pupek světa. Poškozeni reportážemi našeho kamaráda Alese Špurného a především jeho v podstatě neuvěřitelnými historkami, se necháme zdviží vyvést až na terasu. Půlka už není pro všechny. VIP only. Ale i tak je výhled na podstatnou část Zlína úchvatný. Jen ten Ales v kočce visící bezprizorně kdesi vedle, nám chybí k dokonalé představě absurdnosti. Odsud vypadá vážně město Zlín dobře!
      Ne, kafe dáme jinde. Svážíme se dolů a obdivujeme požárni schodiště, které je tak trochu jinak. Nebo, že by se změnila výška patra? Nene, horní terasa se asi jenom tak na příkaz nezvedla. Jsme malinko zmateni.
      Raději se zastavíme až znovu při zemi v místě, které voní jako za Bati, Teda mně velmi podobně voněla stará budova SPŠŽ v České Vepřové. A ta je ze stejné doby. Prostě na mne dýchla první republika, tak co. Tady jsou věci, které se zachovaly a celá vzduchotechnika (klimatizace se tomu vlastně už taky tenkrát říkalo:-) je tady hlavním exemplářem. Napadá mne: Nezávidí nám místní troštičku ostravské trubky? Kdoví:-)
      Znáte DusAlku? Ne? Aha. Tak to je (jinak skvělý člověk!), který dokáže technické zaprodance včas vytrnout z nostalgie: "Mám hlad a žízeŇ!"
      Nezbývá než popojít dále. A věřte, že ani tak zkušený (Zlínem protřelý) člověk (potažmo medvěd) jako já jej neukojí fakt Veselýma historkama z natáčení. Musíme se co nejdříve dostat k Restauraci. Pochopitelně cestu držím podle svého vlastního itineráře...

Zlín znám málo i dost. Dost málo, abych věděl, jak se k Čechmánkovic pivovaru dostat, ale taky dost na to, abych měl smíšené pocity v místech spojených s místňákama. Zažil jsem tady přece jen dost neuvěřitelných chvil.

      Čechmánek je vlastně spojen především se Vsetínem, ne? Co? Aha. Tady ve Zlíně má pivovar. Už cestou mne chtěl DusAlka zabít: "Už tam budem???!!!" No jo, neodpustil jsem si exkurzi via ZlýnCITY a to i přes neutuchající Blaťákovi poznámky, že tam: "... kurva přece jezdí trajfl!" Hned se ozval Řezi, že v Brně jsou místo trajflů šmirgly. A DusAlka hodil oči v sloup a dále trpěl.
      Našli jsme jej! Koho? Čechmánka přeci! DusAlka vydržel, ZuzAlka se královsky bavila a my zbývající se těšili na překvapení. Čechmánek funguje lépe na vlastní zahrádce (něco jako strýček Pompo:-) a internetu než ve vlastní hospodě. Ale neva! Přežili jsme a i nadále budem fandit. První pivní zastávka byla vlastně taková smyslně smíšená.
      Co teď? No přece ta hospa u podjezdu! Je to cestou zpátky a mají tam otevřeno až od čtyř. A to sedí. Takže: Zelenáčova šopa! Co to? Šopa se vším všudy! Vypadá jako totální nesmysl, jde o country club s množstvím piv větším než malým. Takže jsme se našli! Prvně jsme okupovali zahrádku a později i indoor. Piv a zábavy bylo dost. Vlastně je zpodivem, že jsme plánovaný spoj o půl sedmé stihli.
      Dojeli jsme zpátky do MhM. Stejný (žlutým i posádkou) antabusem. Takže ještě na chvilku k Mačákům (než se zbavíme medvěda:-) a hybaj domů!

Bylo fajn! S lidmi, které mám rád a které jsem znovu a znovu rád viděl! Když jsme byli před odjezdem ze Zlína, chtěl jsem srovnat i vztahy s místními. Nevyšlo to. Škoda. Odjížděl jsem ze Zlína pln zážitků. Se skvělými lidmi a kamarády, které mám moc rád:-)

14. května 2014 medvěd:-)

Fotky

Něco málo se nenafotilo...