chat

Akce roku 2014

Náš diář

na kole do hor a zase zpátky, 3. dubna

Jako bych tušil, že na akci Bílý kámen, kdy se otevírá aspoň na jeden den vojenský prostor na Libavé, nebudu moct. Necelý měsíc před touto akcí (nakonec vlastně šlo o v historii nejnavštěvovanější, poáč počasí vyšlo, stejně jako mně nyní) jsem vyrazil přibližně stejným směrem. Počasí exkluzivní, po zimě, sněhu a blátě ani památky. Teď jenom vymyslet, kudy nahoru a kudy dolů? Ale jo, nahoru kudykoli, dolů pak jasně hlubokým kaňonem řeky Bystřice. Takže hurá do terénu údolím Trusovického potoka. Těšíkovská kyselka už čeká!

itinerář dne:
      OLOMOUC Přichystalova - DSE OL - (6029) - Černovír - Hlušovice - Bohuňovice - Bělkovice - Lášťany - myslivna Podskalí - lom Tepenec - Těšíkovská kyselka (6029/6009) - Hraniční Petrovice - (6009/6108) - Petrovický mlýn - Domašov nad Bystřicí - (6108/modrá značka) - Kamenné Proudy u Domašova - pod Malým Rabštýnem - pod Jívovou (modrá značka/6108) - Magdalénský mlýn - Panský mlýn - Smilovský mlýn - (varianta 6108 brod I, II, III, IV) - (6108/6009) - Hrubá Voda - Hlubočky - Velká Bystřice - (6009/5) - Bystrovany - Bělidla - OL - Nové Sady - OLOMOUC Přichystalova; 84km (zranění, ale bomba svezení kaňonem!)

      Trusovický potok je fakt potok. Nehledal bych tam nic hlubokého. Teče jenom chvilku. A tam teču vlastně i já. Jasan, vynechám trapné (fakt trapné, přece to tady znám...:-) bloudění v Lášťanech. Dokonce i předtím v rozbombardovaných Bělkovicích, kde se rozhodli, že cyklostezku, kterou znám, je třeba překopat-rozorat. A vyhnat mne na kostky. Budiž. Chuť po kopcích je. A velká!
      Přístav (a to se, kua, vracím!) naštěstí nefungoval. Bilbórdový penzion v Lašťanech taky ne. Až Podskalí sakra příjemně překvapilo a přineslo mi malé loňské dejá-vu. Překvapil frajer s celoodpružem, který asi taky umí. Vypadl z lesa, dopadl na silnici, zkontroloval stav svého stroje a zase zmizel. Disciplína, které pro změnu nerozumím já. A respektuji:-)
      A jinak malinké necelý rok staré dejá-vu, kdy jsme přesně tady zastavili na alofok a Holba. Rýže, pivo, hory:-)
      Tak jo, valím dál do kopců. Proti všemu. Tepenec (ne)Tepenec. Jedu! Když jsem tady byl poprvé, byla cesta mnohem horší. Teď už jsem tady podruhé a vše je jednodušší a hlavně kratší. Lom, kde jsme s kamarády před rokem rožnili, jsem pochopitelně nevynechal a "zajel" si. Vzpomínky jsou luxusní záležitost. A znovu měknu:-)
      Netušil jsem, že Těšíkovská kyselka pramení jen o kousek výš. Pár set metrů a jsem tu. Milá prvorepubliková chata je bílá, zatímco pramen už staletí přirozeně rezne. Fakt jsem tady poprvé a rád jsem si těch pár metrů zajel. Zajel? Ano, Hraniční Petrovice byly kousek jinudy. Neva!

Mám fotky, zážitek, tak kousek zpět. Hurá na Petrovice! I ty u nás jsou Hraniční. Tady jde o hranic mezi Ničím a Ničím. Aha, u nás vlastně taky:-)

      Do Petrovic je to chvilku do kopce. Pak už svištím pod vrtulemi pro změnu k řece Bystřici. S najivní představou, že jenom z kopce. Dobře mi tak! Bažím si první část. Pak les, troštičku zima a ... Dětřichov nad Bystřicí! Dotud vím, co dělám:-)
      Další cestu jsem sice neznal, ale věděl jsem, kam jedu. Hospoda Za Viaduktem šlape a já plánuji, kudy dále. Už jsem to potřeboval. Těšíkovská kyselka je super, ale čepované (tady dokonce bublajícícm kompresorem!) byla bomba. Jeden se zážitků navždy. Nebo nikdy!
      A teď grand kaňon Bystřice. S odhodláním, že nejedu cyklotrasou via Jívová jsem připraven vlastně na vše. Jsem si myslel.
      Začátek těžká pohoda. K viaduktu, kde jsem si vlastně mohl rozmyslet, zda se dvacet metrů vrátím, nebo jinak. Jinak nebylo. Vrátil jsem se. A začalo klasické (vlastně příjemné) cyklistické peklo! Nebo jste tudy ještě nikdy nejeli? Malý Rabštýn mne nelákal. Vysoko a prudko. Kamenné Proudy pod ním byly téměř v pohodě. Dva brody a už nic neřeším. Asi ti dva milenci koukali, odkud to ten šílený cyklista leze. Dyť tam žádná cesta není!

Nevěřil bych, že mne bude bavit nosit kolo vysoko nad sebou. Nevěřil bych, že mne bude bavit se brodit. Nevěřil bych, že uvěřím faleši protislunce a svým fakt řidkým vzpomínkám. Šel jsem odhodlaně až do posleního (čtvrtého) brodu na kole. Vypadal slibně, že bude ok. Voda zdánlivě olej, klamavé protisvětlo a pod hladinou, hezky hluboko fakt echt šutry. A tak jsem poprvé padl. Otřesen, poraněn, ego nahlodáno. Ale což, jedu! Tenhle Bystřický kotel stále považuji za luxusní cyklistický zážitek.

      Takže jsem se třikrát brodil pěšky. Poslední (od Hrubé Vody první) brod měl být ten, kde už jsem si fakt věřil. Dám ho! Hladina klidná, tok téměř mdlý. A má drzost. Kdo koho dostal? Jasan, pěkně jsem se vyj...l. Krve jako z vola (trefit umím, to nemohu říct), díra pod kolenem slušná a pak chvilka pocitu, co je šok. Chvilka klidu, endorfin upaluje všemy póry ven. Tak se zklidníme, ne? :-)
      Pak Hrubá Voda (fatální hanácké Absurdistán) a stréc, který v jediném otevřeném stanku pochopil, že to nejsilnější, co má, nepotřebuji proto, že bych měl žýžu. Ale že potřebuje mé (pod)koleno: "Aha, tak to nandu. Vodka, kua, není to pravé, strécu!" Ale dik.
      Byli jste někdy v Hrubé Vodě? Cože? Ne? Absurdistán tomu dal už komouš, ale absurdnější jsou dotace EU. Nádraží, které je fakt drsně upadající, ale krásné, trapně konkuruje projektu "Sedni na vlak a jeď!" Takže v údolí sice stojí krásná ruina nádraží, ale bobodráha se sjezdovkou naproti jsou ok. Kefalín, čo si predstavujete pod takým pojmom: Hrubá Voda?
      Jedu dále. Střemhlav údolím, střemhlav do MhM s radostí, že potkám kamarády. Pěší Řezi je otázka na téma "telepatie" (nebo tak něco) hned u řeky Moravy a další kamarádi (Lucka s Martinem) na konci Nových Sadů v Pivotéce zase úplně jinak. Bomba ne? Skvělý pokec. Díky za něj! Vlastně luxusní den se mi moc povedl. Zranění srůstá ještě dnes, ale ostatní naopak se krásně rozrůstá:-)

15.5.2014medvěd:-)

Fotky