30. listopadu 1990
články čtenářů k 10. výročí Thájmsů

Akce do roku 1996

Náš diář

... chvilka poezie ...

Nadporučík Lukáš

...

      30. listopadu 2010 uplynulo deset let od vzniku našich stránek a vydání prvních Thájmsů. V Klenbě pár dní před tímto datem vznikl Spolek za kvalitnější Frýdlant (o pár týdnů později - jak příznačné a vtipné - vznikl ještě konkurenční Spolek za starý dobrý Frýdlant). Se stránkami se poměrně spěchalo, abychom stihli spustit web ještě před posledním Freedlandem v tomto tisíciletí. Na začátky vzpomínám rád. Tenkrát u nás v práci pracoval jistý Vendelín, který sestavil počítač s ultrarychlým procesorem 386sx, měl 100MB harddisk a neskutečným 1MB (!!!) RAM. Běžel ještě pod trojkovými okny, ale časem po zvojnásobení RAMky (to už byl, kua, stroj!) rozdýchal i 95. Základ pro tvorbu stránek byl hotov. Teď jen naučit medvěda HaTMatiLku a vyřešit problém, jak zápisy přesouvat na server. Zní téměř neuvěřitelně, že tenkrát to byl vážně problém! Stejně jako fotky (skener byl pekelně mastný) a prostor pro ně. Obvykle měly mizernou kvalitu a velikost úctyhodných 30kB. Při tehdejší rychlosti připojení (GPRS bylo v plenkách, byť dvakrát rychlejší než "pevná" od SPT Telecomu...) větší fotky znamenaly nekonečné načítání stránky. Navíc web měl tenkrát 50MB pro prezentaci, takže vlastně ani moc nešlo experimentovat s velikostí. CRT monitory měly rozlišení vesměs 640na480. Co byste chtěli víc?
      Deset let znamenalo obrovský pokrok ve výzbroji i znalostech, někdy od roku 2004 začaly více přibývat fotky, zato společných akcí ubývalo. Freedland v opevněném areálu nepřežil dokonce ani rok od začátku webu. Z thájmsů se stala oneman hlásná trouba, ale snad dodnes má svůj význam. Po deseti letech jsem požádal pravidelné čtenáře o příspěvky k výročí. Jednou jedinkrát za deset let jsem neskromně chtěl jedny Thájmsy bez mých kidů. Více méně ze srandy jsem všem položil otázku: "Cos dělal 30. listopadu 1990?" Spíš než návod jsem ji myslel jako návod k přemýšlení. A že se pár lidí chytilo, můžete číst v následujících řádcích:-)

Ahoj lidi,
      můj a váš kamarád Honza alias Medvěd mě požádal u příležitosti desátého výročí těchto stránek o referát na téma CO JSI DĚLAL 30.listopadu 1990.
      Není problém, řekl jsem si, kouknu do Outlooku a mám to. Jenže, v roce 1990 jsem nevěděl, že budu vůbec něco takového někdy používat natož abych věděl, co to je ten internet. Tudíž zbývá hlava a eventuelní hledání ve školních sešitech, můžu se zeptat doma nebo mých kamarádů. Kouknout do kronik oslovit knihovnika a eventuelně sousedy. Hihi. Pokusím se o holá fakta a bohužel pouze vykalkulovat co jsem asi tak mohl dělat.
      30. listopadu 1990 byl pátek. Vyjdu z předpokladu, že jsem ráno v 5.00 vstal, nasnídal se a šel na autobus do školy. Do školy jsem dorazil kolem 3/4 na osm. Ano, dojížděl jsem denně 60 km. Říčany - Kladno. Od 8 do cca 1 hodiny posedávání ve školních škamnách. Pak přesun na autobus, který jezdil kolem 2 odpoledne a když to dobře šlo, tak jsem byl ve 4 doma. Předpokládám, že taška letěla do kouta, z kouta jsem vytáhl kytaru na cca 1-2hodiny, pak posilovna na hodinu a protože byl pátek, tak buď přesun do Sportu, což byla a je discoteka a nebo - v té době - k Renatě. Ano, je to ženské jméno a v té době pro mě byla vším:-) Návrat býval kolem půlnoci, ale znáte to, hihi. Bylo mně 16 let a nic jsem nepotřeboval.

Lukas

Cyklisticky pravek
      Tuhle se na me (asi jako na vetsinu z Vas) obratil Medved s prosbou, zda bych neco nesepsal na tema: "Cos dělal 30. listopadu 1990?" Vubec netusim, jak toto zvlastni datum souvisi s 10-tiletym vyrocim jeho Thajmsu, ale budiz! Odpoved je jednoducha: "Nevim!" To by byl ale prispevek zrejme moc kratky, tak ja se prece jenom o neco pokusim.
      V tu dobu jsem se stale nachazel na SPSZ v Ceske Trebove, tc. ve 4. rocniku, takze dny tam plynuly ve znameni pomalych priprav na maturitu, vybirani VS a tajnych vyletu do mistnich hospod, coz se samozrejme nemohlo, ale kouzlo alkoholu jiz bylo objeveno a odolat bylo, je a bude tezke! Podrobnosti ani zadne zaznamy nemam nebo jsem je uz zapomnel, cemuz se po tech tisicich piv od te doby vypitych vubec nedivim!
      Na mysl mi ale prisla udalost z prazdninoveho obdobi roku 1990, s kamarady a spoluzaky Jirkou Bechynskym z Uherskeho Brodu a Pavlem Garbolinskym z Mohelnice jsme se nekdy v cervenci vydali na pamatny 1. cyklisticky cundr v zivote. Nevim, jak oni, ja byl svym tatou (nyni jiz zesnulym - rad bych na nej tady vzpomnel - byl to totiz on, kdo me k cyklistice logicky privedl!) pred cundrem otestovan, zda jsem ve stavu tu cestu zvladnout, s vysledkem ANO (dojel jsem k pribuznym do Kravar i zpet). Na samotny cundr mam spise kuse vzpominky, bylo to v te porevolucni dobe tezke dobrodruzstvi, staci, kdyz se podivame, na jakych kolech jsme to cele odjeli: ja - Liberta z Kotvy (diky, tati!) s dvoutalirem a trojkoleckem, ale stred byl vyoseny, cimzpadem z mensiho talire padal retez, mel jsme tudiz k dispozici 3!!! prevody, Jiri - Favorit - ten na tom byl nejlip a Pavel - ten mel nejaky pujceny kolo nedefinovane znacky, ktere uz na zacatku melo dost problemu, coz se postupne vyostrovalo!
      Trasa byla nasledujici: nocnim vlakem (sraz v Prerove) do Budejic a pak zhruba Tyn n.V.- Pisek - Zvikov - Orlik - Krivoklat - Karlstejn - pak mam pocit, ze jsme ze zapadu objizdeli maticku Prahu a zakoncili to na Hl.n., cely nam to trvalo asi 3 tydny, samozrejme jsme nejeli kazdy den, spali jsme po kempech, seznamovali se hlavne s alkoholem a tak nejak jsme uzivali prazdniny a leto!
      Co se konkretnich zazitku tyce, vybavuju si jich jen par: Nekde okolo Strakonic bylo Pavlovo kolo uz dost v prdeli, takrka neradilo, brzdy byly taky ridky, na kolech zacinajici osmy a vyvrcholilo to tahlym sjezdem v serpentinach, kdy pri vyjezdu ze zatacky Pavel zahucel do krovi v protismeru. Byl tam pekny sraz, ale Pavel kupodivu vylezl cely pouze trochu odreny, coz se ale nedalo rict o jeho kolu - vzadu tezka osma, museli jsme sundat brzdu, jakykoliv dalsi sjezd pro nej byl tezky orisek. Par dni jsme kempovali primo na Orliku, chlastu bylo ponekud vic a hlavne jedno rano stalo za to: vylezem ze stanu a cely kemp byl posprejovany napisy typu Depeche Mode, Camouflage, Black Celebration atd., vsichni navstevnici vcetne me a Pavla byli konsternovani, Jiri jako autor si to vylozene uzival, nicmene moc hezky to nebylo a hlavne vzhledem k poctu depesaku v kempu (2 - Jiri a ja) bylo potreba urychlene odjet! Pavel byl pak v kempu pod Karlstejnem uz donucen resit sve kolo, osma na zadnim kole se uz nevesla do vidlice, tak jsme v seznamu nasli nejakyho chlapa v Praze na Roztylech a vydali se za nim, kdyz nas videl, tak jeho jedina otazka byla: "Nejste slovaci?", po ujisteni, ze jsme jen z Moravy, Pavlovi kolo opravil a jeste nam popral stastnou cestu, vzpomnel jsem si na nej pak pri bujarych oslavach konce CSFR, to musel byt hodne rad, ze bratri vybojovali nezavislost, ktera stejne skoncila v bordelu EU! Moje Liberta cundr prezila ve vychozim stavu, prece jen konstrukce byla robustni, ale jak jsem s tema 2 prevodama vyslapal vsechny ty kopce, to je mi zahadou, ze by bylo vice sil...?
      Je zajimave porovnat nasi tehdejsi vybavu (i co se tyce kempovani) s dnesnimi moznostmi, je to uplne jinde, ale clovek to stejne musi odslapat! Kazdopadne musim rict, ze tento vylet asi polozil zaklady k me hlavni sportovni vasni - cyklistice.

zipp

Čau Medvěde!
      Na narozeniny se též vyhententi... Krize středního věku mě naštěstí ještě nedoběhla a když ano, tak jsem ji zvládla. Jinak děkujeme za pohled. Měli jsme radost, máme jej vystavný na nástěnce. Musím se přiznat, že si nejsem úplně 100% jistá jestli Tě chápu...
      30.11.1990 - si myslím, že jsem byla celkem vykulená prvačka na učňáku. 3 měsíce jsem měla nový spolužáky a snažila se zapadnout do nového kolektivu. Byl pátek, takže jsem se chystala večer na Depeche Mode party, která končila ve 22h, takže jsem musela odejít o 1/2h dřív, protože naši (mamča) vyžadovali, abych byla ve 22h doma. Víc ze sebe nevydoluju, ale tehdy Thájmsy neexistovaly...
      Nemyslel jsi 30.11.2000? To byl tehdy čtvrtek a naše přátelství bylo nejintenzivnější. Celá bandička se známe od roku 1997 (fuuuuha) a hodně víkendů jsme trávili společně. Takže si myslím, že se víkend, maximálně 2 po Svojanově (?) taky něco dělo.
      Víš co? Já myslím, že oba dva datumy dám do kupy. Neb jsem přeci jen obyčejná mařenka a ty si v určitém věku píšou deníčky... Ano tedy i já! To by bylo k tomu 30.11.1990 - NAJDU!
      A k tomu 30.11.2000 - Martin Beneš je taky archyvář a to si myslím, že taky najdu nějaký záznam, co nám zůstal po společním soužití. Musím uznat, že jsi mi nasadil brouka do hlavy a sama jsem zvědavá co najdu. Zítra dám vědět.
Zatím se měj pěkně. Leňa

Povídání o hledání

      Je sobota 25.9. 2010 7:56, čtu si. Ano, jsem již vzhůru a dost naspalá, už dva dny se válím v peřinách s moribundusem a jeho bylinkovými koktejly s vitamíny. Pípne mi smska, automaticky hrábnu po mobilu a zírám na displej. Medvěd: "Co jsi dělala 30.listopadu 1990?" Vzhledem k tomu, že jsem odložila knihu Memento (dcera mi maturuje, tak si čtu povinnou četbu:-), přemýšlím, jestli jsem se natolik ztotožnila s hlavním představitelem a mám "halušky"... nebo, že by to potkalo Medvěda? Mobil odkládám s tím, že na tohle fakt nemám. Jenže, chystám Alence snídani zcela automaticky, protože přemýšlím. Jasně!! Nasadil mi BROUKA do hlavy! A jako vy všichni ostatní si myslím, že to nebude problém a jako všichni ostatní zjišťuji, že to bude problém.
      Hledám fotky...nejdřív na CD, pak barevné, nakonec černobílé.... Sakra, o jakém datumu to Honza psal....10let, ale rok 1990.... Tápu: "Medvěde, sám ses o Silvestru přesvědčil, že mi ta matematika nejde:-)))..." Pročítám smsku ještě několikrát a zjišťuji, že v datumech nemá být souvislost. Hurá, umím počítat:-) Takže všechny barevné fotky ukládám. Hrabu až na dno skříně, jsou tam...fotky...i ze starších dob se vzpomínkami, s láskami, s okamžiky.....nejsou seřazené, nejsou popsané, občas nepoznám, kdo na nich je.... o to víc si to užívám, usmívám se, vracím se.
      Jak to letí? V roce 1990 mi bylo tolik jako je dnes mé starší dceři, hm... V pátek 30.listopadu jsem dělala uzávěrku v práci. No jo, konec měsíce:-)) Večer jsem určitě šla na diskotéku, určitě mikulášskou. Určitě mě to moc slušelo. Určitě tam byl i můj bratr, protože ji spolu s DJ připravoval. A určitě pro mě přijeli moji rodiče, abych nešla domů sama.
      A závěr? Jakési přání k narozeninám Thájmsů? Nepřeji nic, je všechno tak, jak to má být.

P.S.: Vyhrabala jsem fotku z roku 1991 ale cca z února, takže je tam odchylka 4 měsíce od požadovaného datumu.......to jde, ne?? Za to, je zcela typická pro naši rodinu!!!!! :-))))))) Foceno v zahraničí : Poprad. Zajímavé je, že foťák koupili naši rodičové v Sovětském svazu, fotky dělal na poloviční formát, za to se jich vešlo 70ks na jeden film. Po vyvolání jsme si prohlíželi celý náš rok, všechny dovolené i s Vánoci. Nikdo nikdy nepřišel na to, jak foťák vůbec fungoval, samospoušť bez baterií = takové perpetum mobile.

Lenka-Delegace

29. listopad 1990

      Dostal jsem před třinácti dny od našeho společného, psaním posedlého kamaráda, Medvěda zvláštní úkol. Nevím, jak jste dopadli vy, ale já se mám podívat do doby, na první pohled pořádně vzdálené. Podle zadavatele naprostá pohoda, když si můžu styl i obsah zvolit sám a navíc stačí popsat dva týdny, třeba od 29.11.1990.

      Fajn, tak jsem se do toho pustil s pocitem, že za chvíli bude napsáno a zase bude na světě mír a Medvěd psát sám. Sedám za klávesnici, otvírám Google, zadávám 29. listopad 1990 a jsem v háji. Pokud pominu, že se sešlo Federální Shromáždění na společné shůzi SL a SN (pokud víte, co zkratky znamenají, máte kladný bod, který neznamená nic), OSN schválilo rezoluci 678 požadující, aby Saddám opustil do 15.1.1991 Kuvajt (nakonec mu trošku pomohli, což znamenalo hodně), sešla se valná hromada Olšanských papíren a naposledy byl zachycen signál z naší družice Magion 2, tak jsem se nic moc, co by pomohlo rekonstruovat aspoň něco v mé palici nedověděl...
      Čtvrtek ráno vstávám, jako obvykle těsně před sedmou, za okny Česká Třebová a ještě pořádně šero. Obvyklá ranní procedůra může vypuknout, hrabu se z peřin, vycházím z pokoje, kde je nás poměrně sardinkoidním způsobem namačkáno šest, aby bylo možné nás tam všechny nacpat, máme patrové postele, tři stoly a jestli jsme měli každý židli si, nejsem jistý... Chodbou směrem ke koupelně a záchodům potkávám spoustu polospících postaviček, které jsou na tom podobně, z těch co znáte je to Zipp a o patro výš a ročník níž Medvěd... Tento týden mám navíc úklid, takže po návratu z koupelny pár rychlými tahy zametu a vysypu koš. Dolů do přízemí na snídani, ke které máme něco čemu říkají rybičková pomazánka, ale spíš připomíná divnou patlaninu, lehce smrdící rybinou a k tomu rohlíky. Je to už rok, co se chrastilo klíči a přišly změny. Pro nás studující průmyslovku to ale zase až taková změna není, na internátu se nezměnilo prakticky nic, snad jen že už nedostáváme noviny, které jsme ještě před rokem museli odebírat a s vypětím všech sil si vymohli aspoň Mladou frontu, místo Rudého práva, které bylo jaksi preferováno.
      Kupuji si tedy cestou do školy noviny v trafice, kterou velmi záhy po 89-tém otevřeli zhruba na půlce cesty internát - škola. Se zvoněním v 7:40 vcházím do školy, nikdy jsem nečekal rád, než něco začne a začíná výuka. První hodina neslibuje nic zajímavého, protože jsme nedostali díky nedostatku učitelů možnost začít s angličtinou, máme ruštinu. Oni ostatně ani ti co už angličtinu mají, protože jsou o rok níž, to nijak nevyhráli, stejně je učí "vyškolená" ruštinářka, o tom by mohli referovat oni, že Medvěde. Aspoň je tu prostor přečíst si v klidu pod lavicí noviny, jsem vyrušen jen jednou, mluví se o nějakém ruském městě, které se chvíli jmenuje jinak než za sovětů, moje odpověď, která těch měst zamotá víc dohromady a dodatek, "kdo se v tom má vyznat" zvýší ruštinářce tlak a kolegům zvedne náladu. Den pokračuje v klasickém školním rytmu a nebýt ,toho, že jsem na češtině po varování "Dreiseitle, nehoupej se na té židli!" odpověděl, "nebojte, já to umím" a následně se ukázkově zřítil na podlahu, byla by už vlastně nuda. Konečně poslední zvonek dne, následovaný úprkem na oběd a po něm už je tu tolik očekávaný volný čas.
      Malá procházka Českou Třebovou, kde nebýt kolejí, tak tam vlastně nic není. Horní náměstí, dolní náměstí a zase zpátky. Na internátě je obvyklý chaos, část lidí obíhá pinpongový stůl, další na pokojích něco dělají do školy a zbytek se dožaduje zapůjčení videa a následného sledování některého z tehdejších trháků, jako je třeba Smrtonosná zbraň, samozřejmě s nějakým vynikajícím dabingem bodrého hanáka, nebo pořádného pražáka. Večer samozřejmě televizní noviny, opět koupelna, jdu si půjčit ke klukům o dva pokoje dál hadici s růžicí, protože sprcha je rozbitá, ale už pekelně dlouho, vytopím trošku koupelnu a potom na pokoji nějaká knížka, než nám zhasnou, protože je večerka. Zítra bude pátek a odjíždím na víkend k rodičům, ale o cestování s ČSD raději jindy.

5

      Napadá mě, proč zrovna v roce 1990? Rok 90, taková šedivá myška. Takhle rok 89, zajímavý z hlediska politického nebo rok 91, zásadní z hlediska osobního, ale rok 90?

      Trochu zavzpomínám. Poruba, bylo mi 16 a půl, ještě panic, studoval jsem ve třeťáku na gymplu, občas trochu popil, vizáží jsem nebyl nijaký krasavec. (foto 1) Ve škole mi to šlo spíš průměrně, nebyl jsem žádný premiant. Měl jsem walkmana, kterého mi přivezl strejda z Rakouska, poslouchal jsem depešáky, chodili jsme na burzu na Černou louku kupovat kazety. V květnu jsem se naučil kouřit, Sparty, chodívali jsme do Moravy dolů do šatny kupovat kusovky. A zhruba od léta začali chodit na nedělní diskotéky pro mládež do Domu kultury OKD (dnes DK Poklad), říkali jsme tomu "Haus". Navštěvovali jsme je řekl bych každou neděli, konaly se tuším do pěti do osmi. Nedá se říct, že bych tam chodil za účelem balit holky, ale už jsem se pomalu rozkoukával a zjišťoval, že jsou i holky, a že některé by se mi mohly i líbit. Byla mezi nimi i Petra, kterou jsem registroval již od prváku, ale ten podzim se mi podařilo se s ní trochu sblížit. A když mě pak po spolužačce nechala pozdravovat (což nebyla pravda), řekl bych, z dnešního pohledu, že jsem ji začal uhánět. Snažil se, snažil, docházel za ní po škole domů, vyměnil partnerku v tanečních (foto 2), abych mohl být co nejvíce s ní. (foto 3) Zhubl 18 kilo za tři měsíce, abych zjistil, že to nemá cenu. Inu, cenná to byla zkušenost. Ano, ten konec roku 90 bylo takové nakopnutí, no a někteří vědí, jak to se mnou nakonec celé dopadlo. Tenkrát jsme byli "mladí a neklidní", teď už jsme "staří a nehybní". Ne, to je jenom taková legrácka.
      A co jsem vlastně teda mohl dělat zrovna 30. listopadu 1990? Přes den jsem byl určitě ve škole. A odpoledne jsem mohl stát frontu na lístky na nedělní diskotéku v "Hausu". Vybavím si, že ty lístky bylo nutno kupovat v pátek v předprodeji, neboť v neděli na místě už nebyly. Kolik tak mohly stát? Pětku? Nebo dvě? A večer jsem mohl jít do divadla, do Bezručů, jelikož jsem měl permici na jednu z pátečních skupin. I když tohle zrovna pravděpodobné není, představení bývalo tak jedno do měsíce. Každopádně jsem se určitě těšil na nedělní disko, o paření tenkrát nemohla být řeč, ale mohli jsme si aspoň v klidu zakouřit.

Skoumal

How I met… aneb chlapa si dnes musí ženská sbalit sama

      Když mi před pár dny přišla sms od Medvěda s tématem na Thájmsové psaní, krátce jsem popřemýšlela, co jsem tak mohla provádět 30. listopadu před dvaceti lety. Vzhledem k tomu, že ale výrazně snižuji věkový průměr partičky skvělých lidí kolem Velkýho Modrýho (vysvětlení posléze: ), došlo mi, že v inkriminovaný den jsem jako tříletá nejspíš tahala kačera někde po dvoře: To by asi nebylo moc záživné čtení, a proto mě napadlo převyprávět několikadenní příběh, ve kterém jsem se s Medvědem a především Charliem a jeho rodinkou seznámila.

      Psal se tehdy prosinec roku 2009 (no jo, 1990 to není : ) a do občerstvení U Zubra ve Špindlu, kde v zimě pracuji, dorazila partička tří kluků (budou mít radost, že píšu kluci - cítí se tak mladší:). Martin (Beran) se usadil nebo spíš skoro ulehl ke stolu a místo aby byl plný energie a připravený k celodennímu lyžování, vypadal spíš, jako by měl každou chvíli vypustit duši - kdyby na to ovšem měl sílu. Bylo zřejmé, že večer předtím značně přebral - ačkoli podle přejících kamarádů, měl pouze pár piv. Charlie s Medvědem přikráčeli k baru a objednali pití a jídlo. Pro Martina i dezert: "Slečno neměla byste něco na bolest hlavy? Kamarád to nějak nezvládnul." Vzhledem k tomu, že Martin je přesně můj typ (doufám, že z tohohle přiznání nevznikne ve dvou rodinách průšvih:), okamžitě jsem přispěchala na pomoc s brufenem a ještě Martina povzbuzovala. On ale na moje "flirtování" moc nereagoval (budu si myslet, že na to neměl sílu:). Kluci pojedli, popili a zmizeli.
      Další den se ve dveřích objevili znovu. Tentokrát v silnější sestavě - přidala se Charlieho sestra a Martinův synek. Jak jsem si tak tu partičku prohlížela, čím dál častěji jsem se pohledem střetla s tím malým v oranžový bundě s hnědýma očima a krásným úsměvem. Přiznávám - zní to jako z blbýho romantickýho filmu… Ale jemu to fakt v tom lyžařskym seklo: Možná víc, než když se svlíknul: (Taky se dodnes chlubí, že ho přece oblékala Leňulka z Brna:) No a tak jsem při každé cestě z kuchyně na něj významně házela očka, přičemž jsem nesčetněkrát vrazila do Verči, která pracuje se mnou a samozřejmě už vytušila, o co jde a začla mě pošťuchovat a smát se mi. Ten malej sympaťák sice pořád pohledy opětoval s pusou od ucha k uchu ale stále se k ničemu neměl!!! A to jsem mu i vnutila horkou čokoládu, které jsem se potřebovala zbavit. Abych ho otestovala, tak jsem mu do horký hrušky dala hrušku přímo z lahve (ten nacucaný kousek ovoce, ve kterém není nic než alkohol) a on pořád nic - tedy kromě zkřivené grimasy po vložení oné hrušky do úst:. Úsměv sem a tam ale že by si třeba řekl o číslo (telefonní!)…? Dokonce jsem kvůli němu rozbila skleničku. Jeden den totiž všichni seděli na terase. Jenže u stolu, ke kterému není z okýnka občerstvení vidět. No a Lucie se tak moc nakláněla, až pupkem shodila skleničku z okna : Ani to ho ale nepřimělo k akci.
      V dnešní době si prostě ženská chlapa musí sbalit sama. A tak když kluci dorazili poslední den a prohlásili, že se loučí a že už jedou domů, věděla jsem, že je poslední šance ho "dokopat" k tomu, aby něco udělal : "To už se jako neuvidíme???", zaznělo z mojí strany. "No tak to bysme pro to měli něco udělat, ne?", chytnul se konečně ten malej v oranžový bundě : Takže jsem pánům dá se říci vnutila svoje telefonní číslo a Charlie a Medvěd mě prozvonili zpět. Jenže jak si ty dva uložit, když jsem neznala jména? Medvěd nakonec skončil v mém telefonu jako "Velkej Modrej" (podle oblečení a že je prostě velkej :). A Charlie? Aniž bych tušila, že si jeho jméno nebudu muset v telefonu přepisovat a že to tak opravdu dopadne, uložila jsem si jeho telefonní číslo po slovíčkem "Můj" :
      Za hodinu a půl už blikala na display mého mobilu sms od "Můj" s pozvánkou na Pecku. Jelikož jsem ale slušné děvče, domluvila jsem si s ním kafe až na druhý den a především na "domácí půdě" v Jičíně :. (Samozřejmě nejde o slušnost - jednoduše se mi nechtělo na chalupu mezi bandu neznámých lidí a hlavně se tam trmácet ve sněhu v 7 večer a ráno zase vstávat, abych byla v 9 v práci:)
      3.1.2010 19.00, Jičín…….Přijel v tričku Trutnov (zasvěcení vědí, že kdybych se nebála o holý život, tak s ním nejraději vytřu podlahu:) a přivezl mi Studentskou pečeť, protože cituji: "na chalupě zbyla" (tudíž skvělý dárek na první rande:). Navzdory tomu přijel i další den a další den a vlastně od té doby jezdí pořád :
      Já jsem ráda, že jsem především Charlieho, ale i partu ostatních měla možnost potkat a že až mě Charlie konečně naučí pořádně lyžovat, tak budu sedět na té terase s vámi všemi a nebudu muset rozbíjet skleničky při pohledu z okýnka :
      PS: Jo a víte, proč se nejdřív nechytal??? Protože zatímco já házela očka po něm, tak on házel očka po mé kolegyni Verče : Tak doufám, že nakonec neskončil u mě jen proto, že "bral, co je"… :

5.10.2010 Lucie

30. 11. 1990, Charlie (15)

      "Čau vole! Jdu majinko prudit : Za měsíc to bude deset let od prvních Thájmsů a já bych byl rád, kdyby vyšly Thájmsy, kde nebudou vůbec, ale vůbec žádné moje kidy. Ano, tušíš správně, doufám, že se všichni jedenkrát za deset let posnažíte a napíšete: Nemáš námět? Dám jeden nepovinný: ¨Cos dělal 30.11.1990?¨ To není překlep, takhle se ptám všech a není to povinné. Popasuješ se s tím? Máš výhodu - jste na to dva a tak mne napadá, že když teď Lucie neví do čeho píchnout…:))Stačí dva týdny? Díky moc! Měj se, pozdravuj a pěkný dlouhý víkend. Honza:"

Tak tahle sms přišla 25.9.2010 v 7:58 hod. Myslím, a teď už i vím, že jsem nebyl jediný, koho donutila přemýšlet nad tím, co dělal před deseti lety. No ale vždyť se známe od 1997 a to je přeci třináct let! Tím pádem 1990 nemůže bejt deset let? Po složitých výpočtech : jsem zjistil, že jde o dvacet let a to už je napínavější. Co jsem dělal v patnácti? Drsný:
      Byl to pátek! Hurá, to budu mít jednoduché, poač moje aktivity z té doby byly evidovány do kroniky Disco Maratónu. Myslel jsem si: "Jen to opíšu a mám to vyřešený." Dal jsem se do shánění kroniky. Sehnal, ale …!
      Takže 30.11.1990 jsem byl buď ve škole nebo na praxi, ale večer rozhodně na diskotéce. A to v Olešnici u Chlumce nad Cidlinou. V té době byl mým koníčkem Disco Maratón. (viz foto) Prostě jsem jezdil s takovým cirkusem po různých městech a obcích a pomáhal stavět a zase bourat diskotéky. Bylo to v mém věku fakt parádní a rád na toto období vzpomínám. První lásky (viz foto), Coca-Cola a hity jako Sandra - Hiroshima, Depeche Mode - Enjoy the silence, Lucie - Troubit na trumpety nebo Kreyson - Vzdálená.
      Můj původní plán s opsáním selhal. Bohužel v kronice byl jen zápis, kde se hrálo a žádný jiný komentář. Ale musím uznat, že bylo super se do té kroniky po těch letech mrknout. Za to má u mě Medvěd panáka hrušky s hruškou u Zubra: Fakt dík!
      Jelikož nejsem žádný spisovatel, tak už jen přiložím fotky z té doby a víc vám k tomu nepovím. (Už to je dost, to je dost :)
      Na závěr chci říct, že vzhledem k úvodu se tímto nesplnil Medvědův sen, že tu nebudou žádný jeho KIDY! :))))

PS: Dozvíme se, proč jsi vybral datum 30.11.1990???
Charlie

Vzpomínky na Medvěda.

      Byl jsem Medvědem osloven, abych přispěl nějakým tím textem k desátému výročí thájmsů…. Ač prakticky nepsavec, pokusím se něco málo písmenky přispět k této oslavě jedné dekády. Dlouho jsem přemýšlel, čím se pokusím Vážené čtenáře zaujmout a i přesto, že jsem od Médi dostal prakticky neomezené téma, nenapadlo mne nic lepšího než zavzpomínat na pár příhod z Našeho dětství...

      Jak asi všichni vědí, Honza je můj o půl roku mladší bratránek. Jako jednu z prvních vzpomínek na něj mám, když jsem coby asi šestiletý přijel s tátou do Ostravy na návštěvu a Honzova mamka, teta Madla, vyprávěla příhodu, která se nedávno udála. Teta byla přemluvena strejdou, aby s ním a malým Honzíkem absolvovala výlet na kolech. Bylo to jistě dlouhé přemlouvání, protože kolo neměla v oblibě. Inu, tedy vyrazili a kochali se letní krajinou. Znenadání, zřejmě nerovnost na vozovce, poslala malého Honzíka k zemi. Teta, která jela za ním, se mu díky své neobratnosti nestačila vyhnout a milého Jendu, oběma kolama přejela. Prý se strašně urazil a pár dnů s ní vůbec nekomunikoval ::. Díky této příhodě teta již na kolo nikdy nesedla. Naopak u Honzy se kolo stalo jednou z jeho největších vášní. Tak toto je jedna z prvních vzpomínek, které se mi na Medvěda vybaví.
      Další vzpomínka se mi vybavuje, ….to už nám bylo něco mezi osmi…. V televizi dávali jeden z nejhroznějších seriálů, Okres na Severu, a nás oba ( dnes je to pro mě nepochopitelné ) velmi zaujal a tak jsme si místo na indiány nebo majora Zemana hráli na soudruha Pláteníka. Zdravili jsme se, čest práci soudruhu, vyrobili si stranické knížky a pořád něco razítkovali a podepisovali. Rodiče z nás měli prču, ale jen do té doby, než jsme šli na poobědovou procházku. Děti jsou jak známo bezprostřední a tak jsme i venku soudruhovali ostošest. Nevnímali jsem udivené pohledy kolemjdoucích, jen nám bylo divné, proč se k nám rodiče neznají a do tramvaje nastoupili jinými dveřmi. Doma nám pak důrazně tuto hru zakázali a myslím, že jsem dostal od táty i facku, poté co přes dveře slyšel, jak při uléhání do hajan říkám Honzovi: "Dobrou noc soudruhu Pláteníku."
      Dále se mi vybavuje příhoda…. To nám mohlo být něco kolem deseti…. Jak jsme byli s rodiči na Mexiku na tvarůžkách. Při cestě na zpět dospělí družně hovořili, ale my děti byly už znuděné. Abychom na sebe upozornili, tak jsme na ně zpoza stromu vybafli. Byli jsme velmi nadšeni, jak se "strááááášně" lekli a počali jsme na ně tedy cestou bafat. Najednou, asi sto metrů před námi, se u cesty objevil dutý strom. Začali jsme se hádat, kdo že ho viděl první a má tedy právo na tento skvělý úkryt. Rodiče se už blížili a my dva se né a né dohodnout. Navrhnul jsem "spravedlivé" rozřešení, kdo bude u stromu dřív, tak ten má právo se v něm ukrýt. Uvozovky u slova spravedlivé jsou zcela záměrně, Honzík byl totiž v té době pěkný cvalík, takový malý obézní, neohrabaný intelektuál, takže vítězství jsem měl defakto v kapse. U stromu jsem byl opravdu se značným předstihem první a Honza jen smutně přihlížel jak se ukrývám do nitra stromu. Když jsem vlezl dovnitř, pod nohama mi něco zakřupalo a ozvalo se podivné hučení. V ten okamžik mě po těle začalo něco strašně štípat. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem vlezl do vosího hnízda. Z hrdla se mi dral ukrutný ryk, který rodiče opravdu vylekal a tátu se strejdou donutil k běhu a k boji o život dítěte. Do dnes nechápu, že jsem dostal jen sedm žihadel … Äsi mají na Ostravsku líné vosy : Rodiče se nám tedy nakonec podařilo pěkně vystrašit, sice jsem si to takhle nepředstavoval, ale úkol byl splněn. No a Medvěd byl poprvé v životě rád, že má kilča navíc.
      Tak, to bylo pár vzpomínek na naše dětství. Slib že přispěji k oslavě desetiletí Thájmsů je splněn : Přeji jim tedy i nadále přízeň čtenářů a jejich zakladateli nevysychající pramen témat a nápadů.

Takže: Čest práci a Thájmsům, soudruhu Pláteníku.
BADI

      Pokud máte rádi horské dráhy, zábavní parky a zároveň nemáte strach z výšek, doporučuji navštívit dva největší v Evropě. První - Europapark, který je v Německu u městečka Rust. Druhý - Porta Ventura, který je ve Španělsku, necelých 100km od Barcelony. Zcela jsem tomu propadl. Taky můj kamarád a současný soused, podlehl tomu vábení ;-)

      Europapark jsem navštívil několikrát, ale prvně to bylo v roce 2004. Od začátku jsem se na něj těšil. Vyrazili jsme z Prahy po vlastní ose směr Rust v Německu. Europapark se skládá z mnoha částí. Každá část prezentuje jinou členskou zemi Evropské unie. Letos už tento park slaví 35 let od svého založení.
      Nejlepší je tam vyrazit ještě před otevřením parku a počkat si před bránou. Máte pak jedinečnou možnost, sjet si Silver Star několikrát bez čekání. Ano, člověka neznalého a toho, kdo prvně navštíví podobný park, může odradit fakt, že se na atrakce místy i čeká. Důvod je prostý. Neplatí se za atrakci, jak jste zvyklí z Matějské pouti, ale za vstup. Pak si jezděte kolikrát chcete, až do zblbnutí. Pokud se s tím smíříte, budete si to užívat.
      A není to jen o zábavě, ale člověk se také potřebuje sem tam najíst a napít. Takže každá část parku, která prezentuje určitou členskou zemi, poskytuje jinou kuchyni. Snaží se prezentovat typická jídla té či oné země. A ne jen jídla, ale I pivko se tam dostane ;-)
      Španělská Porta Ventura je, dle mého názoru, mnohem zajimavější. Tam jsme se podíval v roce 2007. Tento park má jednu obrovskou výhodu, oproti Europaparku. Můžete si zakoupit VIP vstup. Pravda, je to o něco dražší, ale za to nemusíte čekat ve frontách. A musím Vám říct, že jsme byli jedni z mála kdo si to koupili. Byla to paráda. Nejvíce jsme si uživali horskou dráhu Dragon Khan. Je největší v Evropě, má 8 loopů : No prostě si to užijete. Další zajimavá atrakce je Furios Baco. Na start používá stejný mechanismus, jako na letadlových lodích pro start stíhaček. Je to neuvěřitelné zrychlení. No a v neposlední řadě je Hurakan Condor. Volný pád z 100 metrové výšky. Úžasný zážitek!!
      Sami můžete posoudit. Zkoukněte tyto linky a budete chtít jet taky. Tedy, pokud jste alespoň trochu ujetí tímto směrem, stejně jako já. A pokud pojedete, dejte vědět. Určitě se připojím!!! : Vendelín je pořád jěště dítě, tedy alespoň se tak cítí ;-) Už se nemůžu dočkat, až Vashik junior trochu odroste a vyrazíme spolu. vashik:-)

Psaní o tom, co bylo, a taky o tom, kdo Ví, aneb Pisovo přání Freedlandu

      Tak mi jeden kamarád, jednoho krásného podzimního dne poslal emila s prosbou: "Hele, napiš něco, cos dělal začátkem devadesátých let do výročních Thájmsů." Po dlouhém otálení a pořádném zavzpomínání v mé hlavě, jsem sedl, nastartoval klávesnici a teda píšu.

      Byl jsem tehdy klučina školou povinný, se kterým mlátila puberta ze strany na stranu, vychovávaný totalitním režimem, průměrným žákem ve škole, žádným premiantem a člověkem, který v té době, asi z vlastní lenosti nechal, jak se říká, profesionálního hraní ledního hokeje. Když to tak beru zpětně, tak vlohy ke hře tam byly, ale vůle a touha jít si za svým snem, byla minimální.
      V té době totiž u mě, jak už jsem zmiňoval, propukla čistokrevná puberta a víc, než cokoliv jiného mě začala zajímat muzika, hlavně ta taneční a protože se u nás s pádem komunismu otevřel neuvěřitelný trh s veškerou hudbou , která do té doby byla v našich zeměpisných šířkách spíše z říše pohádek, tak to všechno začalo. Nahrávání po nocích na magnetofonové kazety z hudebního kanálu MCM, který ve své době přenášela stanice OK3, první nákupy originálních MC, LP, později CD…… a hlavně šmidlení na třiskotékách, které mi vydrželo do doby, než jsem se oženil s mojí drahou polovičkou, kdy už na blbosti, jak se říká, nezbýval čas.
      Po absolvování SPŠE ve Frenu a nástupu k modré armádě :-) jsem totiž poznal člověka a tady se dostávám konečně k jádru věci, ke kterému celý tento článek směřuju, který, ač se to nezdá, tak zásadně změnil můj pracovní, ale i soukromý život. Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat, v čem tkví kouzlo toho, co kde kdy jak a proč, ale ON Ví, a pardon, víme vlastně OBA. Za těch 8 let, co se známe moooooc díkes !!! Kamarádství, a hlavně to nejlepší, se totiž nedá nikde koupit, ani lusknout prstem a je tu, ale to pravé, to zraje jako dobré víno pěkně dlouho…... :-)
      I když nejsem zrovna spjat s Frýdlantskými Thájmsy pupeční šňůrou od jejich prvopočátku, tak přesto přeji k 10.výročí vydání taky tímto mým článkem a jejich autorovi za jeho píli a elán při přípravě a nepravidelného vydávání a supr počteníčko Vše nejlepší !!! Medvěde, díky !!!

-jp-