Akce roku 1996

Náš diář

začátek prázdnin snad někdy v roce 1991. Nebo 1992?:-)

Jasně, první Drnholec! První setkání s vínem, ženami i zpěvem. Každý bral z každého z trojice zmíněných plnými doušky či třeba jinak. Přesně podle svých potřeb. Vše spískal tenkrát počátkem nového kapitalismu Eman alias Libor Vozdecký, který nás pozval na prázdniny k sobě domů do Drnholce. No, k sobě... K rodičům, pochopitelně, poáč jsme byli teprve skoroplnoletí a bez doširoka otevřené náruče a pochopení emanových rodičů by k podobné akci jen těžko kdy došlo. Na několik následujících let se Drnholec stal naším velmi oblíbeným místem nejen k letním radovánkám. Jezdili jsme tady i na Hody, Košt, Velikonoce či burčák. První jsem přestal jezdit já a časem se vznikajícími logickými rodinnými starostmi i ostatní. Ano, minulý čas je na místě, protože tyto řádky píšu s odstupem více než dvaceti lety. A tím také žádám o schovívavost, protože má paměť na tak dávnou dobu je až příliš řidká. Snad se chytnou i jiní a třeba něco napíšou. Byli tam jiní šibalové, že Námořníku, kteří určitě dodnes nosí vzpomínky kdesi v hlavě. A co Eman? Uspořádá někdy už několikrát slibovanou akci Burčák?

      Jistý z celého data je jenom začátek července. Jestli šlo o rok 1990, tedy chvíli po revoluci, či o rok 1991 nebo dva, kdy jsme skončili školu (ale to asi ne), dneska už vážně nevím. Záchytným bodem se na dlouhou dobu staly "pouze" Hody 1993, o kterých napíšu určitě někdy později, z nichž zajistil fotky Peťan. Jinak Cobra či Cobretti. Cosi nedávno hledal doma ve sklepě a objevil náhodou zlatý (vlastně černobílý:-) poklad - fotky z prenatálu:-)
      Datum tedy nemáme. Máme zakládající členy drnholeckých taškařic. Rodinu Vozdeckých zastupoval statečně nejen Eman, ale i jeho ségry a rodičové. Z přivandrovalců musím ještě zmínit Námořníka (jistý Pavel Dibala z Karviné) a Chabajku (Ladin) z Perníkova nad Labem. A sebe. Tehdy Fantomase, muže mnoha tváří. Při četbě o prastarých akcích (včetně Frýdlantů) na všechna ta jména leckde narazíte. Známe se z České Vepřové. Z její železniční průmky, vždyť je jaro:-) Nejen z intru, ale samozřejmě i ze školy. A tam někde mezi Skalkou a Fučíkovou (dnes Habrmanovou) ulicí uzrál zřejmě i náš plán, jak a kdy poprvé dojet do Drnholce. Na místo pro většinu z nás naprosto neznámé.
      Matně si vzpomínám, že jsem rozhodně před odjezdem "na jih" neměl doma odvahu rodičům říci, že budeme spát pod kdovíkde širákem. Možná v horách či kde? Kdo ví. Každopádně jsme s Námořníkem vyrazili na kole. Tuším, že jsme tam vlastně na kolech byli dvakrát, ale ruku do ohně za to nedám. Nicméně tehdy jsem cestou poprvé byl na Bystřičce. Takže přepíšeme dějiny, ehm, že? A jako další prazážitek mi vyskakuje přespání kdesi za Luhačovicemi na louce u lesa. Zvyřátka dělala v noci takový bordel, že už od tří jsem strachy nezamhouřil oka. Navíc mi byla ukrutná zima a jako na smilování jsem čekal na východ slunce. Dočkal jsem se:-)
      Na jižní Moravu jsme po dvou dnech skutečně dorazili a najeli téměř tři sta kilometrů. Nechtěli jsme dorazit rozhodně nejkratší cestou, protože Lednice a vůbec celé její okolí byla jednoduše velmi lákavá. Nedivte se, byl to náš první velký samostatný výlet do neznáma. Takže zůstaneme u těch šestnácti let, ne? :-)
      Dobrým důvodem k setkání počátkem prázdnin nebyly jen zmíněné vakace, ale také blízkost jedněch narozenin (Námořník) a svátků skoro všech ostatních přítomných. Týdenní pobyt jsme si samozřejmě museli vykoupit i nějakou dobrovolnou brigádou v kůlně a na pozemku. Jak tady jinak než na vinicích. Pak mohla nastat i zasloužená večerní zábava, za kterou jsme mířili nejen do vozdeckých sklepa, ale třeba i k sousedům. Ano, Zuzka a Romana Vitáskovy. Šumné to děvuchy:-)
      Jako jeden prazážitek mi nyní také vyvstal zcela náhodou výlet do Lávy nad Dyjí. Poprvé jsem se dostal do kapitalistické ciziny a jako socialismem vychovaná dylina jsem pochopitelně zíral. A taky nakupoval - první dvě desky od kapely U dvou: The Joshua Tree a Hladové Ratlíky. Hromadu peněz jsem tam za ně tenkrát nechal.
      Týdenní báječný pobyt kolem Drnholce jsme završili rekordním cyklistickým tripem, kdy jsme s Námořníkem vyjeli brzy ráno (před šestou hodinou) a večer dorazili až do Ostravy! Jen krátce jsme se zastavili v nácestném Přerově za Malvínou Pikuláškovou, která s námi nakonec jela na kole z Přerova do Hranic (a zpátky). Pochopitelně jsme večer dojeli úplně mrtví. Navíc i vysláblí, poáč totální sračku z nekvalitní jihomoravské vody jsme marně zažehnávali. Však nám od začátku říkali, že vodu tady nikdo nepije...

Takže, bando, máte-li co dodat, dodejte! Zvraťte klidně všechny mé zde zmíněné a také velmi vzpomínky. Budu jenom rád. Stejně tak budu rád, když se spolu potkáme. Nejen ve Vepřové na srazu, který se ke čtvrtstoletí našeho seznámení rozhodně uskuteční, ale také třeba v Drnholci na sklepě u dobrého burčáku či vína. Co, Emane?

26.11.2012
medvěd:-)

zbytek fotek

Pozor, začínáme! Jsme na Peřejích. Poprvé v životě? Možná. Tenkrát vypadaly úplně jinak. Ty Peřeje...:-)


Fákt hustí týpci. Zatímco první fotka je ještě z Vigantic, ostatní zcela jistě patří na Bystřičku. Takže si přepíšeme dějiny. Poprvé jsem tam byl někdy začátkem prázdnin v létě roku 1991 či 92:-) Ba ne, kecám, poprvé jsem tam byl ještě o rok (dva) dříve na puberťáckém putovním táboře. Základnu jsme měli právě ve Viganticích za koupalištěm...


Jupí, jsme na místě! Jak vidíte, už tenkrát Peťan čajíčkoval:-) Ale také si dokázal užívat života. Pochopitelně nejen on...:-)