EXPEDICE ALFA 1994
|
---|
Hlavní stránka | <<< | 1996 | >>> | Náš diář |
---|
Dnešní - druhý - den jsme pojali jako čistě cyklisticky odpočinkový a věnovali jsme se areálu Adršpašsko-Teplických skal, které zaujímají neuvěřitelnou plochu 1772 hektarů. Oproti minulým letům zde došlo ke značnému omezení turistických značených cest, což nelze považovat za východisko z nouze, protože sice je tím uchráněna část od turistického ruchu, o to více však dostane zabrat část, ve které se tím návštěvnost prudce zvedne.
Zdejší raritou je zákaz horolezectví, protože je zde vyhlášena chráněná krajinná oblast a příslušná ministerstva výjimku zatím neudělila. Dle informace pokladních v Adršpachu a Teplicích se zvyšuje návštěvnost a to především díky Polákům. Vstupné činí 15 a 10Kč v Teplicích a 17 a 11Kč v Adršpachu. Musíme upozornit na katastrofální stav stravování a ubytování v Adršpachu. Nachází se zde jeden restaurant, který lidovými cenami zrovna neoplývá a dále pár kiosků. O něco lepší situace je v Teplicích a nejlevnějším ubytováním je místní kemp.
Na večer jsme ještě stačili přejet přes Jestřebí hory do Červeného Kostelce, kde jsme se ubytovali ve strašidelném kempu. Počasí bylo pěkné jen do doby než jsme se rozhodli vyjet dále na kole. Od té chvíle totiž začalo pršet.
Kemp v Červeném Kostelci má sociální zařízení na jakš takš úrovni. Jakýsi náznak restaurace tady byl, takže stravování je zřejmě možné. Nebýt vodních sportů, atraktivita prostředí by byla na nule. Kemp leží přímo u rybníka. Personál se nám nepodařilo za celou dobu pobytu potkat...
Jestli si s odstupem času dobře vzpomínám, stal se nám jeden z krásných kulinářských zážitků právě cestou ze skal. V Polici nad Metují jsme měli už velký hlad a zastavili jsme v penzionu hned u cesty. Byl plný slečen z jakéhosi gymnázia a úplným koncertem se stala příprava námi objednaného jídla. Z restaurace bylo vidět do kuchyně, ze které kuchař běhal na zahrádku pro čerstvé suroviny snad včetně i kuřecího masa. Na jídlo jsme si počkali, ale trpělivost se maximálně vyplatila. V jinak poměrně (tenkrát) šedé Polici šlo o úkaz naprosto nečekaný a tím pádem nezapomenutelný...
2 den ráno zima, že bych zabíjel. Nicméně jsme se odhodlali navštívit Teplicko-adršpašské skály (vstupný). Zážitek se nedá popsat, ale převozníka bych zabil a hotel, který byl jedinou příležitostí se najíst, bych srovnal se zemí. Naší slabinou je strava. Oba se snažíme šetřit, bůhví co nás čeká. Ve tři hodiny jsme opustili turistiku i Teplice a rozjeli se na Červený Kostelec. Počasí na oprátku. V České Metuji jsme se stavili v hospodě jak vystřižené z počátku století. Takový salám jsem ještě neviděl. Tu slepici, co jsem si objednal, vraždili na zahradě. Idyla. Chtěli jsme se ubytovat, ale byl tam nějakej školní výlet (k učitelkám by jsme se vešli - to Jenovi nevyšlo). Ještě stojí za zmínku, že jsem spolkl kouli pepře, takže se mnou nebyla hodinu řeč. Pro déšť zastavujeme v Stárkově v podloubí: náměstí velmi šedé a chybí mu jedna strana. Jelikož se tam nic nehýbalo, brzy nás to tam omrzelo, tak jsem netakticky vyjeli. Skončilo to na zastávce za Bystrým. Poté jsme přejeli kopec (slítl jsem do pangejtu) a sjeli do Červeného Kostelce, který je dlouhý jak svině. Ubytovali jsme se v kempu, kde bylo prázdno a vše otevřené, takže jak v hororu. Nemám náladu vůbec na nic. Ladin
Hlavní stránka | <<< | 1996 | >>> | Náš diář |
---|