EXPEDICE ALFA 1994
na kole kolem republiky z Pardubic do Ostravy

Akce do roku 1996

Náš diář

7. června 1994 - čtvrtý den - od Prachovských skal až k Humprechtu

      Po ránu jsme vyjeli z Lužan do nedalekého města Jičína. Právě od východu města probíhá rekonstrukce přístupové cesty až k Valdické bráně. Z celého prostoru se stane po dokončení prací pěší zóna. Čtvercové náměstí za bránou je známo vyhlídkovou věží a barokním Valdštejnským zámkem. To chce foto!

      Hlavním dnešním cílem však není Jičín, ale Prachovské skály rozkládající se na (oproti Ádru) na směšných 243 hektarech. Mimochodem je tady vůbec nejstarší státní přírodní rezevace u nás. Již od roku 1933. Celá oblast skal se nachází na rozlámaných usazeninách křídového moře a sídlil tady kdysi dávno i lid popelnicových polí. Tyto a mnohé další informace najdete v právě vznikajícím informačním středisku. Jeho součástí bude i výstava a historie Prachovských skal.
      V areálu skal najdou návštěvníci čerstvě opravené a vyčištěné přírodní koupaliště, které nese jméno podle ochránce zdejších skal - Pelíškovi. Stejně jako v Teplicko-Adršpašských skalách došlo i tady v posledních letech k omezení turistického značení, ovšem horolezectví je tady pro změnu povoleno. Nepřístupná je nově šikmá vyhlídková věž.
      Z Prachovský skal jsme se vydali dále přes Sobotku, známým rodištěm Václava Šolce a Fráni Šrámka, která je připomínána už roku 1287 a vrcholný rozkvět zažila v 16. století. Zatímco na náměstí a v jeho bezprostředním okolí najdete spoustu dřevěných roubených staveb, nad městem se tyčí lovecký zámeček Humprecht, který svým elipsovitým tvarem připomíná cařihradskou Galatskou věž. Zámek původně postavený pro Jana Černína dnes patří městu. Letos poprvé jeho přízemí otevřeli návštěvníkům. Mimojiné tam najdou i černou kuchyni. Interiéry v prvním patře pro změnu nabízejí prvky lidové tvbořivosti. Vstupné? 10 a 5 korun. A propos, dnešek byl zatím nejpěknější ze všech.
      Kemp u Komárovského rybníka nám přinesl rychlé vystřízlivění do reality. Mizerné sociální zařízení (jen studená voda) kompenzované vysokou cenou ubytování bez možnosti stravování. Na čistotu tady vůbec nehledí. Leží u rybníka, což přináší možnost vodních radovánek a výhodou je blízkost hradu Kosti. Nic víc...

      I tady chybí závěr dne. Cestou ze Sobotky jsme totiž nemohli minout malebnou vísku Vyskeř. Že neznáte? Ale ano! Když jsme Trhali velrybě stoličku, někam bylo třeba chodit na nákup. Ano, i hasičská stříkačka Máňa musela někudy projet. Už víte? Jasan, Vyskeř. Záhadou je, že ani komunisti neubrali vesničce na kráse a stačilo pár okamžiků před místním "Pramenem" a už jsme i my věděli. Pročpak jsem tenhle zážitek, kua, dříve nezmínil?

      Ráno jsme se nasnídali a vyrazili k Jičínu. Jen si v Jičíně koupil plášť a hodili jsme ilustrační foto. Pak jsme vyjeli do Prachovských skal. Bohužel jsme vyjeli blbě, a to tak, že na Valdice. No nic, Slovan všude bratra má, tak jsem se stavil u Portlů, jestli tam není Libor. Nebyl a prý už se dost dlouho neozval. Jen si plášť už vyměnil a jeli jsme dále přes Železnici na Prachov. Na turistické chatě jsme se zastavili u správce, ale tak obětavé a zažraný lidi jako Káčata jsem už dlouho neviděl. Skály jsou už zase Šliků, ale poprvé jsem se setkal s tím, že majitel a provozovatel se dobře dohodli. My jsme prošli žl. a zel. Značku, poklonili se Pelíškovi a pak jsme sjeli do Sobotky. Trochu se to tu zlepšilo.
      Jen zatelefonoval do Alfy a pak měl komlexy, že to řekl špatně, ale já to venku poslouchal a nebylo to hrozný. Já bych koktal a ztrácel přehled a proto jsem Jena odsoudil k tomu, že bude mluvit jen a jen Jen. To ho sice naštve, ale on si zvykne. Rozhodně se vyjadřuje lépe než já. Mezitím jsme dorazili na Humprecht, kdy bylo zavříno, ale stejně nás provedli úplně všude. Pod hradem měl být kemp, ale byl zavřen. Museli jsme pokračovat až za Kost ke Komárovskému rybníku, kde jsme přespali načerno. Ladin

*****