EXPEDICE ALFA 1994
na kole kolem republiky z Pardubic do Ostravy

Akce do roku 1996

Náš diář

11. června 1994 - osmý den - ze Švýcarska (toho našeho Českého:-) do Žandova...

      Po ránu jsme se vydali do nejnižšího místa u nás. Ve výšce (spíš nížce) 115 metrů nad mořem leží na Soutoku Kamenice a Labe mestečko Hřensko. Zdejší obyvatelé jsou zcela závislí na zdejším okolí, jež poskytuje neskutečné množství pískovcových skal. Do jejich nitra jsme se pochopitelně také vydali...

      Hlubokým skalním kaňonem v kvádrových pískovcích s neuvěřitelně na naše podmínky čistou řekou jsme došli (kola jsme nechali v jedné restauraci, děkujeme!) do východní části Divoké soutěsky, odkud lze dále do hlubin skal pokračovat výhradně plavbou na pramicích. Kilometrové svezení za čtvrt sta přináší nevšední zážitky se zasvěceným výkladem převozníků a hlavně jedinečným "Čechiše špagát Niagára automatik" vodopádem, vlastně jediným u nás.
      Dobře naladění unikátním výkladem převozníka jsme již opět na souši pokračovali strmě vzhůru k Pravčické bráně, což je prý největší skalní pískovcový most v Evropě. Dosahuje výšky 21 metrů a má impozantní rozpětí 30 metrů. Pod bránou stojí již od roku 1833 výletní hostinec, dnes restaurace Sokolí hnízdo. Přeptáním u pokladny víme, že návštěvnost je zde malá (vstupné 15 a 45Kč). Je pravdou, že v rámci ochrany přírody se již nelze dostat na samotnou Pravčickou bránu, ale co z toho. Mnohem krásnější je se na ni dívat z okolních volně přístupných masivů.
      Občerstvení v sokolím hnízdě není vlivem cen rozhodně pro obyčejného českého turistu. Návštěvníky nejspíš musí logicky odpudit i koncerty rádobyumělců. Ovšem celkově si Českosaské Švýcarsko pozornost jistě zaslouží. Výdyž jde o nejrozsáhlejší komplex pískovcových skal u nás!
      Slabší výkon cyklistický, byť dostatečně kompenzovaný pěšárnou, jsme zakončili v kempu v Žandově. Dle záznamů z cesty na nás nechal skvělý dojem, poáč píšu, že je jeden z nejlepších, který jsme zažili. Sociální zařízení je na velmi solidní úrovni a čisté, mají tam velkou kuchyni s restaurací. Sportovní vyžití? Především turistika v okolí.

      Je zvláštní, že v povídání o osmém dni, který nám obvykle schází, zcela chybí jakákoli zmínka o Děčíně. Zámek jsme vzhledem k pozdní době už nestačili oťuknout, ale přístupová cesta svou dekadencí tenkrát na mne velmi zapůsobila. Jinak však působil Děčín typickým temným sudetským dojmem. To takový Benešov nad Ploučnicí až na rozkopané náměstí na nás působil svou malebností zcela naopak:-)

      Další den jsme vyhradili Hřensku a tak jsme vyjeli brzy. V Srbské Kamenici (dost pěkná ves) nám zavřeli před nosem i před zavírací dobou. Odtud přes Růžovou a Janov jsme se vřítili do Hřenska. Kola jsme schovali za policajty. Pohlédli na Labe, prošli městečko a vyšli do skal. Proti proudu Kamenice jsme dorazili až k loďkám (25kč) a projeli Tichou soutěsku (Čechiššpagatniagaraautomatik). Dále nás cesta vedla přes Meznou, Meznou louku k Pravčické bráně (lunapark) a pak zpět do Hřenska (tradiční cesta, šel jsem ji snad 20krát). Dali jsme si oběd a šli k Labi, kde se nacházela naše kola. Lodě do Děčína nejezdily, takže bylo nutné jet na kole. Po cestě jsem se samozřejmě musel podívat na Žleb, (jestlipak tam banda je?). Cestou už zde postávalo několik kurev. Děčín jsme pouze projeli (Škoda, že to nebylo na noc, stavili bychom se v Jílovém, jenže to bychom druhej den neodjeli) a stočili se na Benešov n/P. Po cestě nás zastihl liják, nicméně jsme dojeli až do Žandova. Jen tam byl opět dřív, tak už jsem zdálky slyšel smích. On už se tam vybavoval s nějakejma holkama, který ho zvali na disku, která byla v kempu. Nicméně jsme nešli, i když by nám společnost, zvláště dámská, prospěla, ale on se s nimi bavil, tak ví třeba víc. Ladin

*****