EXPEDICE ALFA 1994
na kole kolem republiky z Pardubic do Ostravy

Akce do roku 1996

Náš diář

14. června 1994 - jedenáctý den - z deštivé Ameriky téměř k Rozvědčíkovi ...

      Poprvé na nás sprchlo někdy kolem třetí hodiny ranní. Po lehčí ranní procházce jsme usoudili, že déšť není naším nepřítelem a spokojeně jsme ulehli k dalšímu spánku. Další ráno jsme úprkem mezi kapkami deště stoupali nahoru a poté dolů. Prší víc a víc. Přes propršený Karlštejn míříme za vodu a nijak se nevychutnáváme tradičních výhled na hrad Karlštejn. Míříme dále a těšíme se pod "střechu" Koněpruských jeskyní...

      Koněpruské jeskyně rozsáhlý komplex trojposchoďových přes dva kilometry dlouhých děr jsme s úlevou před deštěm navštívili už v poledne. Zdejší zajímavostí je penězokazecká dílna z patnáctého století, do které zatím marně shání místní správce originální pozůstatky. Přístupná je třetina ze zmiňovaných dvou kilometrů - asi šest set metrů labyrintu.
      Za Havlíčkovým mlýnem se ozval již druhý výbuch na našem putování. Jeho nemilým důsledkem bylo splasklé kolo na kole Favorit. Po neutuchajících problémech jsme nakonec dojeli do Zdic, doufajíc, že je zde cyklosport. Není! Narazili jsme alespoň na železářství, koupili jiný, ale jediný možný plášť a kleště a vyrazili za město. Po marném dvouhodinovém boji jsme zázrakem dali dohromady původní plášť.
      Konečně jsme vyrazili do Žebráku. Jaké bylo naše překvapení, když jsme právě zde našli hned dva cyklosporty vedle sebe. Pochopitelně zavřené. Nezbývalo nám než jet dále z Žebráku pod Žebrákem i pod ještě vyšším Točníkem. Aniž by došlo k dalším větším komplikacím, vítá nás svou siluetou hrad Křivoklát, který dnes však vynecháváme a s úlevou dorážíme do kempu ve Višňové, kde jsme už jen povečeřeli a upadli do spánku spravedlivých.
      Ve Višňové najdete vlastně hned soustavu několika kempů. O jejich atraktivnosti není pochyb jak díky řece Berounce, tak také nedalekého Křivoklátu. Kiosků je zde dost, čistota na slušné úrovni a sportovní vyžití parádní. Co více si přát?

      K ránu nás probral déšť. Ten den jsme dorazili promrzlí a provlhlí do Budňan, kde byla snídaně. (jediný slušný krám ve vsi, kde měli něco jiného než sklo apod.) a vylezli na Karlštejn (nic moc, ale pro Němce dobrý). Dále jsme pokračovali do Koněpruských jeskyní, kde bylo šíleně děcek na výletě. Po prohlídce byl čas vyrazit dál. Dalším cílem byli Zdice (pro mne známé pouze z hlášení-Plzeň Rokycany Zdice), ale než jsme tam dojeli, tak se mi prorval plášť (dost moje chyba, byl pěkně sjetý, ale můžu být rád, že se to stalo, až když jsme sjeli s kopce). Ve Zdicích měli pouze jeden druh plášťů, který měl teoreticky sedět. Nestalo se tak. Po delším zápolení jsme udělali provizorium. Bohužel to stálo dost času. Takže jsme navštívili Žebrák, z dálky zhodnotili Točník a jeli krásným Křivoklátskem až ke Křivoklátu.V Roztokách jsme dokonce objevili prodejnu kol, ale zrovna pro ten den byla zavřena. Ubytovali jsme se ve Višňové II. V bufetě dělali velice dobrý džus (ten byl asi návykový). Ladin

*****

15. června 1994 - dvanáctý den - od Berounky k Mariánskému Týnci ...

      Po ránu, vyjímečně bez kol, jsme vyrazili z Višňové do Křivoklátu. Na hradě jsme nejprve zašli na prohlídku hradu a teprve naplněni dojmy jsme vyrazili na pokec se zástupkyní místní šéfky a šťabajznou průvodčí...

      Po další hodině přijela na hrad velice sympatická kastelánka (celá Janina), která je navíc rodačkou z mého kraje, konkrétně z Frýdku-Místku. Díky spojení úsilí kastelánů Křivoklátu, Žebráku, Točníku a Hořovic získaly jednotlivé objekty vlastní právní subjektivitu. "Janina" rozjela šílenou akci "Léto na Berounce´94," o které budu ještě v rádiu referovat. Radost pobejt!
      Náročné a dlouhé jednání zasloužilo dobrý oběd. Na Křivoklátě? Kdepak, tam neměli o dva poutníky zájem. Až v Roztokách. Po obědě jsme konečně sehnali pláště na kolo a s nimi a s radostí vyrazili zpátky do kempu, kde nám mezitím perfektně uschnul stan.
      Sotva jsme spravili ladinovo kolo, vyrazili jsme vstříct prvním kilometrům. Nedivte se, že po čtyřech kilometrech nemůžeme minout hospodu U Rozvědčíka. Vodaři a trempové ví, ostatní díky knihám a filmům. Tři pivka jsme prostě museli dát, byť kilometry přibývaly jen velmi ztěžka.
      I vinou větru se moc dobře nejelo a tak jsme byli rádi za kemp v Mariánském Týnci, kde jsme počkali, až přijde správce z hub, aby nás ubytoval, my se mohli vykefovat a jít brzy spát.
      Mimochodem, kemp v Mariánském Týnci je velmi malebný. Sociální zařízení sice nic moc (teplá voda jen, když svítí slunce), ale rybník vše spraví:-)

      Ráno jsme vyšli ke Křivoklátu (to byl můj blbej nápad, myslel jsem, že je blíž). Zde jsme prošli prohlídku a pak se chvíli bavili u pokladny, než přišla kastelánka. Den předtím jsme se měli stavit na Točníku, byla tam nějaká merenda. Pak jsme koupili pláště a vrátili se do kempu. Jen měl strach, abysme nemuseli platit ještě jeden den, ale ne. Podle Berounky jsme dojeli do hospody u Rozvědčíka (O.P.), kde jsme samozřejmě poseděli. Příjemný bod na mapě. Dále to byla honička do Kralovic, kde jsme se ubytovali v Mariánském Týnci v kempu. Kemp nebyl příliš dobrý, ale Jenovi se líbilo, že volal z přenosného telefonu, z houpačky, nohy na trnoži a ještě jedl zmrzlinu. No to byl oraz i dle mne. Ladin