EXPEDICE ALFA 1994
na kole kolem republiky z Pardubic do Ostravy

Akce do roku 1996

Náš diář

16. června 1994 - třináctý den - z deště v Týnci do deště v Mariánkách ...

      Počasí vážně ví, že máme před sebou třináctý den? Ráno nás totiž nepřivítalo nijak vlídně. Je zataženo, nacucané mraky jsou připraveny akorát otevřít svůj nevlídný chřtán. Příjemně mne naladil radiotelefon půjčený od správce kempu, takže hovor s Alfou si příjemně odbývám spokojeně usazen v altánku. Rozebírat do podrobna tenhle den nijak netřeba. Bylo hnusně a vál drsný protivítr...

      Nejprve jsme dnešek chtěli zabalit v Bečově nad Teplou, kde jsme sice chtěli původně navštívit zámek, jenže ten je bohužel v rekonstrukci a tím pádem uzavřený. Sedli jsme tedy do hospody na jdeno. Když jsme se zvedli a chtěli se dát na další cestu, rozpršelo se. Znovu jsme se tedy schovali, tentokrát do nádražky, dali večeři, jedno a s vypětím maximálních sil se dali do zdolávání kopce a protivětru.
      Kopec byl podstatně delší než jsem předpokládal a jeho ukončení sjezdem do Mariánských lázní pro změnu tak krátké, až mne to rozladilo. Dneska teprve podruhé. V Lázních navíc začalo znovu pršet a tak jsme místo prohlídky města hledali raději rovnou místo, kde bychom hlavu složili. Už za tmy jsme dojeli do kempu Luxor, zaplatili nechutných sedmdesát korun za nás a stan. Ani jsme nestačili postavit stan a už zase leje. Rychle dostavět a šup z depky do spacáku. Samozřejmě lilo až do rána.

      Depka je ze zápisu cítit obrovsky. Vzpomínku z Bečova mi za tři roky překryla úplně jiná vzpomínka, kdy jsme v rámci povodní jezdili na MFFKV z Konstantinek. V jedné z místních restaurací byla za šenkýřku přestrojená nádherná 90-60-90. Pochopili jsme, že s prací šenkýřky má problém. S naší nadržeností a chlupatými kecy to však bylo ještě horší:-) A propos, jeden prazážitek ještě přidám. U Mnichova, kdesi mezi Bečovem a Mariánkami, jsme docílili první tisícovky našeho putování. Vzpomínce samozřejmě pomohla příslušná fotka:-)

      Další den jsme projeli řadu malých městeček, Žihle, Rabštejn n/S (nejmenší město u nás a ještě v takovým kopci, to opravdu není normální), Žlutice ("velmi zajímavý zámek",poblíž kopec Vladař) a Bečov nad Teplou, kde byl místní hrad zrovna v opravě, tak jsme navštívili hospodu (velmi sympatická hostinská). Venku začalo pršet, ale v přestávkách mezi dešti jsme do kempu u Mariánek. (trochu jsme bloudili). Měli jsme skoro všechno mokré a tak nám nevadilo chodit v dešti,načež ostatní lidi čuměli dost blbě. Ladin

*****

17. června 1994 - čtrnáctý den - Šviháci lázenští míří na Šumavu ...

      Ráno se počasí přece jen částečně udobřilo. Vstávali jsme později než obvykle a až v deset hodin jsme opustili kemp Luxor. Dvě hodiny jsme jako správní šviháci lázeňstí strávili v lázních. Kolonáda je nádherně opravená a vyniká v celé své košatosti. Radost pohledět. Shlédli jsme i koncert "Zpívající fontány," pokroutili hlavou nad komunistickým betonem v nerealizovaných základech lázeňského domu a po poledni konečně vyrazili na další cestu...

      V Plané u Mariánských Lázní jsme na náměstí navštívili hospodu U Pepíka. Tak nízké ceny za jídlo jsem neviděl už řadu let. Po dobrém a chutném obědě jsme se nemohli nezastavit na nádraží. Prohlídli jsme si zvláštní systém kontroly polohy výkolejky a tlumivky (stykové transformátory), které jsou oproti naší stejnosměrné soustavě sotva čtvrtinové. (Inu, profi deformace... pozn.:-)
      V nijak pohledném a zajímavém okresním městě Tachově Ladin marně sháněl mapu (zakázané pásmo se ani po pěti letech holt nezapře...). Nakonec byl spokojen alespoň s tužkou. Tu tam měli.
      Z Tachova jsme šplhali ostře do kopce směrem k Přimdě, která je nejvyšším místem mezinárodní silnice E50 směrem na Rozvadov. Chtěli jsme pochopitelně navštívit i hrad na obcí, jenže zřícenina je zcela nepřístupná a dokonce na ní hrozí nebezpečí ohrožení života. Důvod? Katastrofální zanedbanost.
      Kolem Radbuzy jsme po obědě sjíýděli pohodlně k Horšovskému Týnu, kde mají nádherné náměstí se zámkem, na který se chystáme zčerstva z rána. Zámek dává o sobě vědět ještě daleko před městem svou rozsáhlou, zdí ohraničenou, zámeckou zahradou. Nocleh jsme našli v nedalekém autokempu v Masovicích, který byl dost drahý vzhledem k poskytovaným službám. Počasí nám celkem dneska přálo a už jsme zapomněli na včerejší příkoří.

      Kupodivu i tady se mi vybavují dva prazážitky. Tím prvním byl motel Modrá Laguna a jeho zahrádka sympaticky schovaná přes sluncem pod Platany. Platan také dostanete do krýglu a co si vzpomínám, moc nám chutnal. Druhou vzpomínkou je právě ona nekonečná zeď zámeckého parku v Horšovském Týně. Víc nic:-)

      Ráno jsme vyrazili do Mariánek. Město hezké, drahé a uprostřed staví nějaké monstrum. Děs. Ale měli tu fontánu a potkal jsem tu Svobodu z traťovky. Odtud jsme dojeli do Plané u Mariánek na oběd. Po trojím objetí náměstí jsme zvolili zvenku nepěknou restauraci. Oč vypadala zvenku špatně, o to jsme se lépe najedli (a levně). Dále přes Tachov na Přimdu (hrad nepřístupný, rozpadá se). Ves překvapila svou velikostí a počtem trpaslíků. Z Přimdy přes Bělou n/R a krátkou zastávkou v Horšovském Týně jsme se ubytovali v kempu Podhájí. Ladin