EXPEDICE ALFA 1994
na kole kolem republiky z Pardubic do Ostravy

Akce do roku 1996

Náš diář

18. června 1994 - patnáctý den - Domažlice a Švihov

      Po ránu, čerstvě, co mne svým přístupem naštvala Alfa, jsme roztáli z noční zimy kempu v Podhájí a po zahřátí kostí na provozní teplotu vyjeli na Horšovský Týn...

      Na Horšovském rozsáhlém hradozámku mají pro letošní sezónu připraveno pro návštěvníky několik novinek. Vybrat si mohou ze tří prohlídkových okruhů. První a všem dobře známý je okruh zámeckou částí areálu. Takový přehled nábytku od renesance přes baroko až po empír prý jen tak někde k vidění není. Letos poprvé otevřený druhý okruh prochází přízemím a prvním patrem původně gotického hradu přes osmnáct komnat, ke kterým patří unikátní raně gotická kaple. Velmi citlivě bylo zrekonstruováno především přízemí hradu.
      Třetím samostatným okruhem je černá kuchyně s výstavou dobového nádobí, kam se lze podívat bez průvodce. Lákadlem pro návštěvníky, kterých by podle kastelána mohlo být letos více, mohou být i dva medvědi v příkopu pod hradem. Ať už se kolem nich točí jakékoli fámy, je faktem, že je zde o ně pečováno s velkou pílí a vlastně jen díky hradním lidem byli medvědi zachráněni přes skonem. Léto se na hradě pochopitelně neobejde bez kulturních akcí, jejichž podstatná část se bude konat na nádvoří, letos vlastně poprvé otevřeném návštěvníkům. Za všechny jmenujme Hudební léto´94 na zámku Horšovský Týn, jak zní celý název akce, na němž zazní hned 9. července v sedm hodin večer v Tanečním sále Árie světových oper. Akce bude mít pokračování každou sobotu.
      Z Horšovského Týna jsme se po obědě přehoupli přes kopec do dalšího známého města. Domažlice, které jsou zajímavé především svým protáhlým náměstím a jemuž vévodí vyhlídková věž u kostela, právě z věže zhlédnete nejlépe včetně širokého okolí. Bohužel obchody na náměstí jsou přizpůsobeny potřebám německých turistů, takže je zde k vidění kýč vedle kýče. Je libo sádrového trpaslíka? Vyražte do Domažlic!
      Přes několik dalších kopců jsme se přehoupli až ke známému vodnímu hradu ve Švihově, kde došlo k úpravě prohlídkové trasy, takže se již nekříží jednotlivé skupiny, jak zde bylo nemilým zvykem. Došlo k tomu díky otevření pavlánu mezi hradními paláci. Dalším vylepšením služeb je otevření občerstvení ve správní budově a třeba také výstava Biedermayeru, což je sloh vycházející z empíru u nás rozšířený od napoleonských válek do revolučního roku 1848 a jehož výrazem je blahobyt a životní spokojenost.
      I zde na Švihově se chystá na léto několik kulturních akcí. Hned 25.6.1994 hrad ve spolupráci s agenturou Holiday pořádá Hurá, prázdniny! Na nádvoří tak bude k vidění skupina historického šermu Romantika, kouzelník Kasalický a představitelé tradičních řemesel jako jsou hrnčíři, kováři, košíkáři a mnozí další. Vstupné je na akci 25 respektive 10Kč.

      Další zápisy zde dne se již nedochovaly. Ani na papíru, natož ve vzpomínkách. Švihov se mi z hlavy zcela vykouřil. A co mi provedlo rádio Alfa? Vážně těžko říct...:-)

      Ráno bylo prvním úkolem stavit se na zámku. Tam jsme se dost zdrželi (měli tam medvědy) i na oběd zašli, ale v Domažlicích jsme byli v poledne. Domažlice jsou pěkné město. Pak jsme vyjeli přes Kdyni (byly tam jakési česko-německé slavnosti) a přes kopec Koráb a v podstatě sjeli do Švihova (s mezipřistáním v Chudenicích - tu jámu bych nechal zasypat). Na zámek jsme přišli pozdě. Kastelán byl přítomen, ale nechtěl s námi mluvit o hradě, ale zato měl šikovnou dceru (viď Jene). Dokonce jsme mohli spát v Chudenicích, ale tam už mě nikdo nedostal. Ve Švihově jsme se stavili v hospodě. To jsem ještě neviděl. Měli tam dvě televize, jedna měla obraz, ale ne zvuk a druhá pouze zvuk, ale úplně jiného pořadu. Daleko jsme už nedojeli a píchli jsme to Kokšínem pod železniční násep, což jsme zjistili až ráno, když nás vzbudil vlak… Ladin

19. června 1994 - šestnáctý den - Konečně Šumava!

      Konečně jsme podruhé na našem putování spali pod širákem a to přímo pod Kokšínem na olejkovém poli. Po oschnutí od rosy jsme krásným počasím jeli do královského města Klatovy, na kterém příslušná majestátnost byla vidět na první pohled. Po ranní hygieně spáchané v městské kašně a snídani v nedaleké cukrárně jsme vyrazili dále do hloubi šumavských hvozdů...

      Jasan, že cestou jsme nemohli minout Buškovy Velhartice. Už u pokladny nás uvítaly dvě šumné děvčice, od kterých víme o rekonstrukci v podstatě všech prostor a budov na hradě. Hrad je unikátní především mostem, který spojuje putnu a rajský palác, který je vlastně jediný svého druhu v Evropě. Místní kastelán má naplánováno mnoho akcí a jednou z nich je třeba i vytváření šumavského skanzenu, který by byl obdobou našeho valašského. O návštěvníky se umějí na hradě postarat, je co koupit na památku i osvěžit se. V létě zde proběhne třeba koncert folkrockové skupiny Oboroh (2. července od pěti na nádvoří) a také mnohá vystoupení skupin historického šermu či divadel. Děti se tady mohou povozit na koních. Opomíjené Velhartice tak rozhodně stojí za pozornost. Nad výhledy z hradeb do okolí se tají dech.
      Z Velhartic už jsme stoupali do šumavských vrchů, kolem Kašperských Hor a přes Srní do Antýglu, kde jsme se ubytovali a šli se konečně vykoupat!

      Až mne docela mrzí, jak jsem odbyl jednou holou větou můj první zážitek se Šumavou. Pravda, jezdili jsme s rodičema kdysi do polovojenského Strážného, jenže z něj mám ještě kusejší vzpomínky než z právě popisované akce. Tenkrát mne i díky nádhernému počasí Šumava opravdicky nadchla. Povydří, byť jsme jej v prvním dni znali pouze do kopce, jednoduše musí dostat každého. Kašperské Hory jsme nějak nevímproč vynechali, ale na ně stejně za dalších dvanáct let došlo. Také Antýglovský kemp svou atmosférou a hlavně polohou v šumavských hvozdech potěšil a dobře jsem si jej zapamatoval.

      Po probuzení následoval přesun do Klatov, které překvapily svým majestátným vzhledem. Po snídani jsme jeli do Velhartic (zajímavý obranný most, donjon a pivovar). Taky jsem si koupil erby po 1Kč/kus. Zde jsme se i naobědvali. Pak jsme chtěli jet na Kašperské Hory, ale byly pro velký úspěch vypuštěny, takže jsme jeli přes Srní (to byl krpál) do Antýglu. Zde je plno much (opravdu plno), jako ostatně všude tady po okolí, jak jsme se mohli přesvědčit. Ladin

*****