EXPEDICE ALFA 1994
na kole kolem republiky z Pardubic do Ostravy

Akce do roku 1996

Náš diář

20. června 1994 - sedmnáctý den - dolů údolím řeky Vltavy

      Po snídani jsme z kempu Antýgl nejprve pěšky prošli Povydří směrem dolů kolem řeky, kde vede známá naučná stezka. Letošní tání sněhu bylo poněkud vetší než očekávané a tím došlo k povodním, které na mnoha místech vážně narušily původní cestu. Nyní je naučná stezka přístupná jen pro fyzicky zdatnější turisty...

      My bychom se přimlouvali za to, aby se cesta nechala v tomto stavu, neboť na některých místech voda odhalila původní strukturu cesty, která se používala jako obchodní stezka již ve středověku. Naučná stezka, která tudy vede informuje také o samotné řece, o životě rostlin a živočichů v ní i kolem ní.
      Po větší svačině či malém obědě jsme už na kolech vyrazili do hloubi šumavských kopců. Po značených cestách jsme dojeli nejprve k Tříjezerní slati. Slatě jsou bažinná rašenilištní území, ve kterých se za vhodných předpokladů mohou vytvářet jezera.. Právě tady vede pochopitelně naučná stezka.
      Kolem mnoha dalších a dalších slatí jsme se postupně dostali až do malé obce Modrava, která je známým rekreačním střediskem. Odtud (kromě hotelu a pošty tady vlastně nic jiného není) jsme Modravským údolím a přes Černou horu dojeli k prameni Teplé Vltavy. Černá hora byla zatím naším nejvyšším navštíveném místě. A protože naše expedice koštuje každou vodu, ke které se namane, pochopitelně zkoušíme i kvalitu pramene národní řeky. Každý, kdo ji vyzkoušel, musí přiznat, že sladší vodu zřejmě v životě nikdy nepil. Bohužel se toto místo proslavilo i jinou věcí a to německým zajateckým táborem.
      Protože koncentrace much ve výškách nad tisíci metry nad mořem je nebývalá a jsou dotěrné, raději jsme přes Kvildu pospíchali zpátky ke kempu. Výsledek? Tam nás čekalo much ještě více...

      Ráno jsme se prošli údolím Vydry a pak se projeli k Tříjezerní slati, okolo Modravského potoka (sejpy), Modravu, na Březník a pak k pramenu Vltavy (Teplé), přes Kvildu, Filipovu Huť zpět do Antýglu (je to tady jako v Tajze). Všude tu řádil nějaký Klostermann. Recepční mě zapsal jako Vratislava Haeckela i když opisoval moji občanku… Ladin

*****

21. června 1994 - osmnáctý den - Konečně Šumava!

      Ráno nebylo nijak příjemné. Mraky se valily kolem nás, ale naštěstí nakonec sprchlo jen před Kvildou. Dnes jsme potřebovali dotáhnout aspoň trochu včerejšek a tak jsme jeli až do Borové Lady, vedle níž se nachází Chalupská slať s největším rašenilištním jezerem, které je přístupné po dřevěném chodníku...

      Pokocháni bažinami, rašelinou i zvířátky jsme od Chalupské slatě dojeli až k rechli v Lenoře. Rechle je krytý most, kde se regulovala plavba dřeva po Vltavě. U Lenory je jeden z do dnes zachovalých.
      Mezi Novou Pecí a Zvonkovou jsme se doslova vyšplhali až ke Schwarzenberskému kanálu vybudovanému v letech 1789 až 1822 pro zásobování Vídně palivovým dřevem. V délce padesáti kilometrů propojoval povodí Vltavy a Dunaje. Dnes je silně zanesený, byž byl vyhlášen technickou památkou. Snad se někdy dočká své obnovy.
      Dále jsme pokračovali po pravém břehu obrovské nádrže Lipno a jen na skok přes relativně nepatrné převýšení tří set metrů jsme vyjeli na Vítkův kámen, což je gotický hrad z poloviny 13. století. Rožmberkové zde roku 1394 věznili krále Václava IV. Od roku 1728 hrad chátrá. Navíc v nedávné minulosti mu také "pomohla" pohraniční stráž, která si právě zde ve výšce 1053 metrů nad mořem udělala základnu.
      Jen díky snaze pana Petra Ziegrossera, který je jinak lidovým řezbářem, nebyl dokonale zlikvidován gotický kostel svatého Tomáše z první poloviny 14. století. Na jeho opravě nyní intenzivně pracuje, což bylo donedávna naprosto nemožné. Navíc v okolí Svatého Tomáše bylo před válkou několik německých vesnic, které dodnes zcela zanikly. Samotná Svatý Tomáš má dnes jen bývalou hospodu, kostel a v červenci 1990 vyhořelý Schwanzerberský lovecký zámeček. Po skvělé, ale fyzicky vyčerpávající prohlídce nás čekala už "jen" cesta pod nádrž Lipno do Vyššího Brodu, respektive do jeho kempu pod nádrží Lipno II.

      Ráno jsme vyjeli na Kvildu a pak podle Vltavy (zastávka na Chalupecké slati) do Volar a přes Želnavu, Nové Chaloupky po žluté ke Švarcemberskému kanálu (nic moc, hodně zanešený) podle něhož jsme dojeli do Přední Zvonkové a odtud podle Lipna na Vítkův Kámen (tu fotku jsem nepochopil). Po prohlídce zříceniny nás oslovil nějaký děda, z něhož se vyklubal lidový řezbář Josef Ziegrosser, který se snaží opravit zdejší kostel, jenž nám ukázal. Odtud jsme sjeli do Frýdavy a podle vody až na hráz. A jelikož do Vyššího Brodu to bylo kousek, sjeli jsme až sem. Ladin

*****