BYSTŘIČKA
od konce června do začátku července

Akce do roku 1996

Náš diář

      Velmi těžko se dávají dohromady jakékoli informace o Bystřičce z jedné hlavy, poáč dnes je to už pět let od jejího konání. Mám jen takové malé útržky a tak si z nich teď zkusíme utvořit aspoň nějakou představu. Mimochodem, po dalších deseti letech jsem provedl remaster nalezených fotek a převedl stránku do novějšího designu. Ano, letos to bude již patnáct let od počátku všech pruhovaných taškařic:-)

      Netuším, který den to přesně bylo, ale kolem desáté ráno odjíždíme se Zippem ze Sviňákova vlakem směrem na Hranice na Moravě. S námi jede ještě jeden člověk, který mi je ve vlaku představen jako Kufberek. (Kdo tenkrát mohl tušit, kam až ono seznámení dojde!) V Hranicích přestupujeme do vlaku směrem na Vsetín a očekáváme příjezdu přípoje od Olomouce. V něm cestují další pro mne noví lidé: Lockay s Mišpulínem, jeden člověk, jehož jméno se nesmí vyslovit a s nimi staří známí Vaček a Cecyl.
      Kolem poledne vystupujeme na nádraží v Bystřičce. Je krásné a teplé počasí a kdyby se našel někdo, kdo by očekával náš okamžitý odchod na přehradu, byl by velmi najivní! Stavujeme se hned do nádražky, ve které spořádaně u nejednoho pivsona čekáme příjezdu vlaku od Půchova, ve kterém cestují Matýsek Klčko, Ondrej a Vlado. (Aspoň hádam, že to tak bylo.) Po jejich příjezdu do sebe ještě nějaké to pivko vyklopíme a k večeru, kdy se počasí konečně trochu umoudřuje (rozuměj ochlazuje) odcházíme vstříct přehradě.
      Asi by nebylo od věci napsat, za jakým účelem se vlastně Bystřička konala: Jedná se totiž o místo, kam prý již tradičně odjíždějí absolventi žilinské Vysoké školy dopravy a spojů oslavit naposledy své státnice. Po návratu z Bystřičky totiž následují vesměs jen promoce (tedy alespoň pro některé) a po nich už se většina lidí v takové sestavě nesejde.
      Po příchodu do nefungujícího kempu (což je v červnu velmi zvláštní), rozbíjíme své stany (jejich počet je propastně menší než počet přítomných), které nám budou sloužit jako noční azyl během celého týdne. Někteří z nás nepohrdnou po dobu nočního deště i malým přístřeškem bufetu u hlavní silnice nad kempem. Vybavuje se mi, že jednou jsme tam přistihli značně zlomeného Cecyla, který při své dvoumetrové výšce spal "zavěšen" vahou svého těla mezi dvě lavičky...
      Na Bystřičce (ač je to s podivem) jde o koupání jaksi až v druhém plánu. Hlavním úkolem v rámci pobytu je obejít a prozkoumat všechny hopsody, které se byť jen trochu nacházejí v okolí přehrady. Nemá cenu je tady vyjmenovávat (stejně nemám paměť na jména hopsod a když tak notně pokřivenou), ale tuším, že záměr se nakonec podařilo jednoznačně zrealizovat. Snad jen v jediné hopsodě z nás neměli radost. Byli jsme (už v notné ožralosti) z ní vykázáni po té, co (tuším) Zipp vylil bez servítek Lockayovi pivo na hlavu. Nebo hlavu na pivo? To už je dnes nepodstatné.

Lockayova připomínka: Zipp pri zpěvu tenkrát velmi oblíbeného songu - Pruhovaní inženýři - na mne převrhl pivo. Na což jsem já promptně reagoval tím, že jsem svoje téměř plné pivo vylil Zippovi na hlavu. Což nám jestě u roznašeče piv prošlo. Ale když Zipp svoje nové plné pivo v rámci reciprocity vylil na hlavu mě k velké radosti všech přítomných pruhovaných inženýrů, téměř inženýrů (taktéž pruhovaných) a návěstních magistrů (bez pruhů), tak to už výčepní pohunek neunesl a řka něco ve smyslu, že pruhovaní, nepruhovaní bordel mu tam dělat nebudem, nás vyhodil.

      Během celého klání bylo učiněno dokonce hned několik pokusů o výlety do blízkého či širokého okolí. Ať už šlo o výstup na nějaký ten vrchol (s vrcholovou hopsodou - pochopitelně!) nebo "šikovný" výlet do Rožnova. Leč vždy se našla nějaká vnější síla, která nám v tom zabránila. Buď počasí: "Chlapi, už se to trhá, ale rozhodne až desátá. Pardon jedenáctá hodina!" Nebo naše totální neschopnost dorozumět se. Stalo se totiž, že před výletem do Rožnova pod Radhoštěm jsme se rozdělili hned na tři skupiny, které postupně odcházely jedinou možnou cestou do obchodu pro snídani, a už se nebyly schopny sejít.
      A tak mezitím, co první část už jede autobusem a mává na druhou, druhá část se vrací na předchozí zastávku s domněnkou, že se na ni všichni sejdeme, a třetí skupina o nějakém výletu ještě nemá ani páru a v klidu spinká. Samozřejmě z cesty do Rožnova sešlo i pro první část, protože ta na nejbližší možné zastávce (po pěti kilometrech) vystupuje z autobusu a vrací se. (Přece nepojedou sami!)
      Za pěkných teplých a slunečných dnů, kterých bylo několik, došlo i na koupání. Byl by to koneckonců hřích nevlézt do vody, když ji máme od stanů jen pár metrů. Užilo se v ní spousta legrace a molo na protějším břehu by mohlo dodnes povídat o tom, co se tenkrát vlastně dělo. (Aha! Tam je třeba zajít pro informace!)
      A to už je přátelé téměř vše. Vím jen ještě, že svůj pobyt jsem byl nucen vinou práce přerušit. Ač vlastně jsem odjížděl s tím, že už se nevrátím. Leč bylo tam natolik přátelské klima, že po dvou dnech hlásím svůj návrat...

Účastníci:

-md-
Remaster dne 6.3.2011