KŘIVOKLÁT - ŽEBRÁK
začátek července

Akce do roku 1996

Náš diář

      Začátkem července v roce 1996 jsme podnikli jedinečný víkend do okolí hradu Křivoklátu a také na hrady Točník a Žebrák. Bohužel kromě fotek neexistuje jakýkoli jiný písemný důkaz o tehdejším vandru a tak se musíme chtě nechtě spolehnout na děravou medvědovu hlavu.

      Pamatuji-li se alespoň částečně na celou velmi povedenou akci, tak jsem se po vlakové ose přesunul ve čtvrtek 6. července do Roudnice nad Labem. O den později, tedy v pátek, ráno sedáme všichni na vlak, kterým přes Prahu a Beroun dojíždíme na Křivoklát. Hrad pochopitelně nemůžeme vynechat. Je nádherné letní počasí a vůbec se nám nechtělo nikam dále spěchat. Konečně jsme ani neměli v plánu dojít nijak daleko. Chtěli jsme se jen pomalu přesunout údolím Berounky proti jejímu toku k vyhlášené hospodě U Rozvědčíka a někde za ní pak vyhledat pěkné místo k přespání. Tak se nakonec i stalo a někde na kraji rezervace Velká Pleš nalézáme příhodné místo. Přebrodili jsme řeku na její pravý břeh a ani nás nenapadlo hledat jakýkoli přístřešek. Na co taky, když západ slunce byl nádherný a sliboval svými červánky přímo báječné počasí.
      Někdy kolem půlnoci nás začaly probouzet hromy a blesky zřejmě nedaleké bouřky. Uklidňovalo nás, že mraky procházely nad našimi hlavami poměrně hbitě. Až na ten úplně poslední, který jako by se zarazil o nějaké neviditelné hory přímo nad námi. O chvíli později pro nás nastalo přímo peklo na zemi, které trvalo snad hodinu, během níž na nás nezůstala nit suchá. Všechno včetně spacáků bylo durch a ani ženská část naší výpravy nebyla uchráněna před vodou celtami, neboť ty se rychle zeshora plnily vodou, aby nepříjemně skončila za nejedním krkem jako pravá povodeň.

      Ráno druhého dne patřilo snad vůbec k těm nejchladnějším za celý měsíc a navíc se mraky nad námi nechtěly ani za nic rozejít, ale naopak se tvářily, že každou chvíli ze sebe vypustí další déšť. Holky jsou celé nešťastné a zároveň rozhodnuté, že se vrátí do Roztok na vlak a pojedou domů. Snažíme se je přesvědčit, že hůř snad dnes ani nemůže být a věříme ve změnu počasí. A skutečně! Desátá hodina rozhodla ve prospěch sluníčka. Ještě před Karlovou Vsí začínají paprsky sluníčka sílit natolik, že zastavujeme a okamžitě sušíme všechny mokré věci.
      Po slušném usušení se přesouváme dále kolem Kublova nekonečnými lesy směrem až ke svému dnešnímu cíli - hradu Točníku. Na něm se koná tradiční každoroční akce Loutnou a mečem, jejíž atmosféru chceme také trochu nasát a užít si ji. Navštěvujeme útroby hradu a samozřejmě jsme nezapomněli ani na menší a nenápadnější hrádek Žebrák. Dnes je pro veřejnost zcela vyjímečně otevřena i hradní věž. Máme zcela určitě našlapáno nějakých dvacet možná pětadvacet kilometrů a jestliže holky rozchodily noční sprchu, nemají nyní žádných chutí kamkoli pokračovat. Noc tedy trávíme na louce na protějším kopci vůči Točníku, na němž probíhala podvečerní bitva a Floydi k ní tvořili přímo báječnou kulisu. I počasí nám v noci přálo, bylo jasno a teplo a obloha plná hvězd působila magicky.
      Neděle nás vytáhla z přehřátých spacáků poměrně brzy. Na veškerá minulá příkoří jsme tak zapomněli a po sbalení podnikáme poslední nutný pochod do Praskoles k vlaku. Cesta se nám vleče a využíváme každého možného stínu k odpočinku. Vlakem se pak přesunujeme do Prahy, kde se naše cesty dělí a domů odjíždíme samostatně - většina na sever, jeden na dálný východ...

-md- 29.07.2002

nově objevené fotky

K odkazům!