FREEDLAND.cz
W E B    P R O    T Y,    K T E Ř Í    V Í
<<<       Norsko 1997       >>>
Akce roku 1997
Náš diář

Kdesi mezi Brnem a Polskem - pátek 18. července - vyjíždíme!

Na kraji díry, do které skáčí letci na lyžích. Mostík v olympijském Lillehammeru. Tři roky po olympiádě. Člověk zažije na své pouti jen pár událostí, které mu jednoznačně ovlivní další život. Bývá to obvykle porod, pohřeb, svatba, rozvod a pak děje, které se nedají předem nikterak ovlivnit. Přesto jsou milníkem, který nelze pominout. Nemyslím teď zrovna na nehody nejrůznějšího typu. Myslím na Norsko 1997. V roce 2011, kdy píšu tyto řádky, je absolutní většina mých polohopisných vzpomínek těžce zavanuta šedým závojem zapomnění. Z hrůzou zjišťuji, jak málo si pamatuji. A přitom Norsko 1997 bylo zlomovou akcí! Tehdy jsme totiž se Zippem seděli v expediční Karose na místech přímo královských. Za námi neseděl nikdo a mohli jsme v klidu polohovat svá sedadla podle libosti. Ovšem jen na cestě z Brna do Prahy. V Praze totiž nastoupili jediní dva cestující. Naše pohledy jim asi jasně naznačily: Pche, pražáci. Co vlastně přimnělo chlumeckého Karlose vybrat zájezd do Norska a jako pouhého náhradníka vzít s sebou Charlieho? Kdo mohl tušit, že ona flaška vodky, která zezadu mezi mnou a Zippem přistála od dvou "pražáků" na uvítání, bude tím místem, které jasně rozdělí můj život na zcela rozdílné části "před Norskem" a "po Norsku..."

1. den: pátek 18. července

Kdesi mezi Zátokou Sviní a Malmö.       Mám - li tedy oprášit ony značně šedivé vzpomínky, začnu tím, že s nápadem na vycestování do Norska přišel Fünf. U Kudrny z Brna našel zajímavý zájezd pod názvem Norská trojkombinace. Stěžejní na zájezdě bylo šlapání po horách a jako zbývající dvě věci pak byly lahůdky v podobě raftování na řece Soya a lyžování na ledovci Stryn. Mimochodem, v rámci globálního oteplování už ledovec ze Strynu zmizel.
Zipp s Medvědem na trajektu cestou do Švédska.       Morava se v necelé půlce července vzpamatovávala ze šílených povodní a dodnes si vybavuji cestu do Brna. Naši milí rodičové si těsně před mým odjezdem do Norska pořídili své první auto (pamatujete zelenou Corsu?), a protože ani jeden nevlastnili v té době řidičák, lze říci, že jej koupili vlastně nám - svým báječným dětem:-) Teď se nám nové autíčko mimořádně hodilo, protože vlaky byly povodněmi zcela paralyzovány a cesta do Brna by byla více než krkolomná. Navíc jsem auto své sestře mohl právě v Brně elegantně předat. Dodnes si pamatuji na výrazy lidí, kteří kolem naší cesty rezignovaně, ale trpělivě, uklízeli to, co jim voda nechala. A my mysleli na to, zda dojedeme včas. Jel jsem tenkrát z Ostravy se Zippem? Kdo ví... (ví aspoň Zipp?)

Odpoledne v pátek 18. července jsme tedy zaparkovali v Brně na parkovišti za Tescem a poprvé uviděli autobus ČSAD Boskovice, který se nám na následujících více než čtrnáct dní měl stát zázemím, hotelem, kuchyní a dokonce i přemisťovadlem. Pravda, důvěru v nás moc nebudil, ale jakékoli pochybnosti byly časem více než rozprášeny tím, že se dostal na místa, kam směly jen terénní auta a Karosy...

      Jestliže si teď po těch mnoha letech mohu jen těžko vypomáhat svou řidkou pamětí, Martin Beneš si coby nový průvodce vedl poznámky. Předpokládal totiž, že v cestovce na nějakou dobu zakotví a nebude od věci některé věci vědět předem. My tak máme aspoň nějaký dokument v ruce. Rád jej tady použiju. Díky za ty dary!

martinovy poznámky k cestě...
Obchodní dům TESCO:
  • Všichni se slízáme a rveme bágle, kufry, lyže, prkna a kuchyň do zavazadlových prostor.
  • Lidi si dobrovolně sedají na svá povinně přiřazená místa podle daného zasedacího pořádku a ve 20:15 odjíždíme směr SEVER!
  • Po odjezdu nastává tlumená, nesmělá komunikace mezi lidmi. Projíždíme Jihlavou a ve 23:00 nabíráme zbytek turistů (Karel a Karel) v Praze na Budějovické.
  • Na cestě k hranicím se lidi začínají navzájem seznamovat a koluje mezi námi první flaška vodky: "Čau, my jsme Karlové a nejsme z Prahýý!" Benzín nabíráme těsně před hranicemi.
  • Hranice mezi Polskem a ČR: Jedeme přes hraniční přechod v Harrachově a Poláci vybírají pasy a kontrolují je. Poplatek za průjezd se platí ve zlotých a je dobré se nejdřív zeptat na cenu a pak vyměnit peníze. Noc trávíme v autobuse. Spí každý, komu to jen trochu jde.
  • Lanýž nad pádovodem. Jedna ze zmíněných luxusních účastnic zájezdu.       Kdesi vpravo o pár sedaček za námi už z Brna seděly dvě super holky. Ještě jsme je vlastně vůbec neznali, ale fakt jsme se snažili, seč to šlo. Navíc, když máte sebou na cestu Univerzálního Ptakopyska, není až zase tak velký problém zjistit, že dotyčné se pro začátek zvou Lenča a Lanýž a že jsou z Brna. Se Zippem sedím v zadní části busu vlevo, před námi pak Fünf s Mary a za námi zví díra, kterou mají časem obsadit dva Pražáci, což je brněnskými organizátory patřičně zdůrazňováno. Mezi Brnem a Prahou tedy se Zippem užíváme luxusního prostoru a pomalu se smiřujeme, že již za pár hodin o něj na dlouho přijdeme. Svorně nadáváme Pražákům.
          Kdesi na Pankráci zastavujeme a k našemu nijak významnému nadšení dva Pražáci skutečně svůj bus za dobrodružstvím vyhlížejí a už už se do něj hrnou. Do ponuré nálady s pohrdavými pohledy asi nic "báječného." Neradi sklápíme se Zippem své sedačky do základní téměř kolmé a vysoce nepohodlné polohy a pozorujeme ty dva Pražáky. Ještě netušíme, jak zásadní zlom v životě právě prožíváme. Jeden "Pražák" půjde za několik let Zippovi na svatbě za svědka. Ale to neřešme, teď se zpoza našich sedadel mezi našimi sedačkami objevuje flaška vodky na přivítanou: "Zdar pánové, já jsem Karel." A ten druhý? "Já jsem taky Karel a nejsme z Prahý!!!" Jo, jasně, to vám věříme!

    Tak ještě jedna trajektová. Asi jste se už mnozí dovtípili, že ti dva maníci skutečně z Prahý nebyly. Pocházejí přece jen kousek východněji od Prahý z jakési vesnice. Tuším, že Chlumec nad Cidlinou? Karel Veseláč celou akci vymyslel a spískal pro sebe a kamaráda Konvíska. (Považte!!!) Charlie jel na kudrňácký zájezd coby těžce a na poslední chvíli sehnaný náhradník za Konviho. Už tehdy to bylo zřejmě u Konvíska bylo "...na dýl." Mne dodnes neuvěřitelně fascinuje, jaké maličkosti sehrávají v životě dost zásadní vliv. S námi jela Mary už jen proto, že svou účast slíbila. Vztahy dost ochladly a vlastně jsme čekali, že Norsko bude třeba malým restartem. Ale nechme to, teď jsme kdesi v Krkonoších u Harrachova už vodkou slušně zlití a upadám postupně do kómatu. A to nás teprve čeká celé nekonečné a rozdrncané Polsko. A hlavně FAXovací trajekt...

    110427 a 120425
    Medvěd:-)

    Poslední aktualizace: