Akce roku 1997

Náš diář

Raftujeme na řece Soya!

4. den: pondělí 21. července

V mlze pravěkých vzpomínek se mi pořád vracelo, že jsme přece nemohli všechna ta muzea, centrum města, sídlo vlády a města, návštěvu studentské hospody s přes internet (!!!) naladěný Radiožurnál a pekelně drahé pivo, skokanský můstek..., vidět za jeden pouhý den. Nebo se jen trapně pletu a byly to přece jen dny dva? Pomozte, prosím!
      Každopádně tato kapitola je už o další jízdě k severu. Směrem na Dombas. Hory se začínají evidentně zvedat a bez zastávky míjíme olympijský Lillehammer, který má být až tečkou za Norskem na naší zpáteční cestě. Zato první spatřený vodopád musel být rozhodně náš. Dokonce i vlaková trať má v jeho místě zastávku. A je asi pochopitelné, že jsme se u něj museli prostřílet až do konce filmu. Ještěže měl film tenkrát obvykle jen 36 okének a byl pekelně drahý. Jenže si představte suchozemce, když vesměs poprvé v životě vidí takovou valící se masu vody. Nádhera. Zatím netuší, že časem bude podobným panoramatem pomalu pohrdat...

      Ale pojeďme ještě dále za Oslo směrem na sever. Dalšího dne nás totiž čekal druhý pilíř Norské trojkombinace - raftování na řece Soya. Když naše Karosa jistě odbočila vlevo z hlavní silnice a proti jejímu dravému proudu zakusovala mírný kopec a my si mohli již předem vychutnat její dravost, zvažovali jsme mnozí, zda se do jejích vln vůbec vydáme. Průvodci mleli cosi o WW4 a WW5, zatímco z nás se při pohledu do kaňonu pod námi ozvalo obvykle jen: "Týýý vole, do toho nejdu!"
      Nešli jsme do ní rozhodně všichni. Přesto se našel jeden Fünf, který si s radostí a nadšením zaplatil rovnou double. Ostatním obvykle stačila jedna jízda a protože se jelo na několik etap (i dvě jsou několik, ne?), většinová pěší sekce obvykle přebírala fotoaparáty plovoucích a snažila se střílet na správných místech. Kupodivu se jim spousta snímků vydařilo a z nás přistanoucích obvykle nestříkala jen voda, ale i litry vyplaveného endorfinu. Soya byla pochopitelně stejně modrá a průhledná jako jakákoli jiná řeka v Norsku:-)
      Kvalitním prazážitkem je usazená zaprášená vzpomínka na přípravu na přípravu. Cestovka, která provozovala rafty (náš Kudrna pouze objednal její služby na řece), totiž měla potřebu šetřit svou výstroj a výzbroj, pročež po oznámení všelijakých polut za propíchnutí či ztrátu čehokoli nás žádali o to, abychom v rímci šetření jejich podvodních skafandrů na ně nasadili své tepláky. Někdo se přizpůsobil a pochopitelně naši profiprůvodci šli příkladem. Když nám pak náš lodivod vypadl do válce a mi novicky jsme se jej snažili zachránit, jeho tepláky se mu zamotaly mezi nohy a drsně mu ztížily plavbu. Všechno dopadlo dobře a my se stejně furt jenom chlámali. Absurditě, blbosti a hlavně super zážitku:-)
      Večer v kempu byl fantastický. Kromě zážitků jsme míčovali a únava neúnava jsme si hráli a hráli. Až po čase někoho napadlo se podívat na hodinky, aby suše oznámil, že už je skoro půlnoc. Tma ale rozhodně nebyla. Slunce se jen na chvilku schovalo za kopec a mírně se sešeřelo. Příjemný pocit tady na dálném severu. Spát jsme šli snad až po druhé hodině. Spokojeni a unaveni. I Martin nezvyklý zážitek zmínil.

martinovy poznámky k cestě...

Opět se vracíme do OSLA a míříme směrem na TRONDHEIM. Na dálnici za městem zastavujeme u benzínky ESSO. Bereme DKV, na vodu si musíme půjčit klíč, z boku.

Míříme na řeku SJOA. Raftové nástupní místo je mezi kostelíkem a hřištěm. Plac je docela výrazný. Projede se mezi dvěma kůly a k řece se musí sejít.

Po předložení faktury o zaplacení se odebíráme na vodu. (Pro průvodce: Tady si dát pozor, aby se tam nehrnuli neplatiči!)

Cíl raftů je v Slettoye přímo u fotbalového hřiště. Jsou tu schody na tahání raftů z vody. Lidi se rozdělují na dvě skupiny. Jedna sjíždí řeku, druhá podél řeky neustále zastavuje a fotí. A naopak.

Je možnost dokoupit jízdu i na místě, což někteří z nás i činí. Raftování je fantastický adrenalinový sport. Fünf si nenechá ujít příležitost a sveze se ještě jednou.

KONEČNÁ: Spíme u fotbalového hřiště, místa je tu dost. Opět se nesmí rozdělávat oheň. Hrajeme míčové hry hodně dlouho až do brzkých ranních hodin. Máme nádherný pocit z toho, že se smráká až po půlnoci. Tma nakonec vůbec není a Slunce se jen na chvíli schová za okolní hory. Tady spíme zadarmo a v kempu rafťáků je poplatek 20,- na osobu. Místní lidé jsou naprosto v pohodě, ale musíme si dát pozor na noční klid, protože ve kolem je privat. WC v nature.