DANČÍ ŘÍJE(N)
10. až 12. října

Hlavní stránka <<< 1997 >>> Náš diář

místo činu: Bystřice pod Hostýnem


- úvod -

      Týden uběhl jako voda. V úterý jsme byli s rodičemi na zahradě, ve středu jsme s Vlasem a Jurou slavili narozeniny prvního z nich. Ve čtvrtek jsem lítal po obchodech a byl tu najednou pátek. Do práce jsem vezl batoh na kole a ve 13:34 vyrazil vlakem do Valmezu. Cestu mi zpříjemňoval Reflex, který se fšak musel poprat se spánkem. Ve Valmezu jsem čekal na přípoj na II. nástupišti s klidem a karbanátkem v ruce (za 8,50 a velmi dobrý), přičemž můj vlak se chystal k odjezdu z nástupiště prvního. Dobrý vtip od Pragotronu. Nicméně operátorka stačila mne a ještě dalšího cestujícího fčas upozornit, jak je to ve skutečnosti.
      Skleníkem jsem se pak pomalu sunul směrem k Bystřici pod Hostýnem a vzhledem ke stavu jeho převodovky jsem měl vážné pochybnosti o tom, zda-li vůbec dojedeme. Nakonec se to podařilo, ač s nezbytným zpožděním.
      V Bystřici jsem čekal na vlak od Kroměříže, zda-li náhodou někdo nepřijede z opačné strany. To abych nešel sám. Čekal jsem marně. Vyšel jsem tedy z chátrajícího socialistického nádraží směrem k Bazimu. Po paměti a trochu i mapy jsem došel na kraj města, kde pro mne začíná naprostá bojofka.
      Vtipně jsem šel po stopách pneumatik a takřka jsem to trefil. Naštěstí se Zippovo bílé služební auto nedalo přehlédnout. Na zahradě kopal Bazi a pro mne zatím neznámá Jana. Naproti už šel Rocco se Zippem a Kachnou - zrovna se chystali odjet do města pro další účastníky. Já mezití kopal s prvníma dvěma.
      Po chvíli jsem narazil bečičku s Top-Topikem alias Krušovicemi10. A najednou se kolem mne objevilo spousta známých tváří, které znám z Norska. Atmoška se počala na chatě bez elektřiny a vody velmi slibně rozjíždět. Mezi posledními se objevil i Špica, kterého přivezl z místní hospody "taxík" Š100, který měl pak problémy odjet. Ten taxík. Po chvíli se podařilo. A úplně posledním příchozím byl Houbička, který přijel svou osvědčenou stopětkou. Spaní bylo zajištěno ve čtyřech kategoriích:
  1. - v chatě na zemi (postele byly předem beznadějně rezervovány), coby sardinky, ve smradu, teple a s Karlosovým nepřeslechnutelným chrápáním,
  2. - před chatou na verandě, s deštěm (až druhou noc), trochou zimy, čerstvým vzduchem a hrozbou ušlapáním,
  3. - za chatou na zemi, nehrozilo ušlapání, za to žádná střecha (druhou noc zde bylo prázdno),
  4. - v autě, výběr bohatý: HK, PR, AH, OP, BM, bylo využito druhou noc předefším po "zkušenostech" s Karlosem, a snad deštěm...

- sobota -

      Druhého dne se každý probouzel tak, jak uměl. Snídaně probíhala systémem, co si kdo najde a urve, je jeho. Část účastníků využila i služeb RVP. Před desátou vyrážíme do města do obchodu pro zásoby a po té na autobusové nádraží. Odtud jedeme pořádně nabouchaným autobusem (asi se s námi nepočítalo) na sedlo Tesák. Od něj ve větších či menších skupinkách odcházíme směrem na svatý Hostýn. Po cestě jsme přibrzdili na Psích hlavách, což jsou skály s perfektním místem na táboření. Psích hlav bylo osm, takže Bazi výjimečně nepřeháněl, poáč mluvil o třech.
      Další naše kroky vedou horolezeckým místem u Skalného, kde nám Bazi předvedl jeden ze svých akrobatistických kousků, když mezi nás spadl ze skály. To jej ovšem ani trochu neodradilo od nového ataku skály.
      Ze Skalného po hřebenu s krásnými výhledy do širokého okolí i na vesnici Rusavu, konečně vycházíme zkratkou na Hostýn. Tam skupina A využívá služeb bufetu se stravováním, který skupinu B zanechává chladnou. Návštěvou kostela, pouti a koupí medoviny končí náš pobyt na Hostýně a padáme (opět zkratkou) do údolí. Na okraji obdivujeme (ne)vkus novozbohatlíků, který je vyjádřen architekturou domů s Lauerem a Hardym před nimi.
      V Bystřici na náměstí se konečně scházejí obě skupiny, aby se promísily a vznikly skupiny nové: cukráři a hospodáři. Skupiny se pak (už definitivně) najdou přímo na chatě, kde už cukráři rozjíždějí atmošku zpěvem a špekounama.
      A tak jsme se prozpívali do slušné ranní hodiny, kdy jsme zalehli dle zaspávacího pořádku do svých pelíšků. Nejhůře dopadli ti, kteří zalehli na verandu. Tam jsme totiž zmokli durch - ale jen od pasů dolů. Tam už stříška nestačila. Nám drsňákům nemůže taková věc v žádném případě zkazit náladu.

- neděle -

      Ráno (spíš dopoledne) pomalu vstáváme a dojíždíme jídlo i pití.
      Kolem poledne pak došlo k tomu nepříjemnému rozjíždění k domovům. Učinil jsme tak i já, leč autem s Hájkovýma a přes zahradu, kde jsme nasbírali nějaké to jablko.

-md-

Šup k odkazům!