chat

Akce roku 1998

Náš diář

aneb Okolo demokratického Slovenska (holou hlavou vzhůru!)

Červené Skály a Spišský hrad
10. den - neděle 14. června

Včera jsme se kolem deváté kvůli deště přesunuli z hospůdky "Am see" tak rychle, že jsme se nestačili ani rozloučit s naší paní vedoucí. Podchytili jsme totiž stav nepršení a bušili jsme na Colemanplac co nejrychleji. Ráno jsme se probudili do zamračena, ale nepršava. Bylo trochu zima. Snídaně byla opět pro jednoho z nás (tuším, že jsem to byl já) přímo do postele. Po sbalení jsme už jen spáchali hygienu v hotelu a po promazání našich bajků pomizíme kamsi směrem na Spišskou novou Veš.

Itinerář dne:
DEDINKY - Prostredný Hámor - Mlynky - Zimná dolina - Gotická cesta - sedlo Grajnár - Novoveská Huta - Predná Huta - Spišská Nová Ves - Teplička nad Hornádom - Markušovce - Rudňany - Poráč - Poráčska dolina - (ČERVENÉ SKÁLY) - Čierny bocian - Slovinky - Krompachy - Kolinovce - Spišské Vlachy - Dobrá vola - Žehra - Hodkovce - Spišský hrad - Bijacovce - SEDLO PETRUŠKA, 895m.n.m. (91km)

1.zastavení: Spišská Nová Skoroveš, 470m, 32.km, 10:40a.m.
      „Doktore, dost dobrý!" Přes Mlynky na rozcestí jsme jeli starou známou cestou a na něm se opět po několika dnech připojili na Route533. Po ní necelých pět kilometrů jemně stoupáme a pod náhorní planinou dojíždíme do sedla Grajnár, 1069m.n.m. Podle mapy je to východisku běžeckých tras. Na to je to tu moc šedivé a mrtvé. I když v zimě to je možná o něčem jiném. I chata Javor vypadá jako léta neužívaná.
      Na náhorní planině bylo zima a zataženo. Nic nám tedy nebrání pokračovat dále. Ještě kilometr cesta nepatrně stoupala. Pak už nás čekal jen 16 kilometrů dlouhý sjezd. Po pěti kilometrech bylo sice na chvíli přerušeno, ale zbytek už byl zase jasný. Plynule jsme dojeli až sem do pekárny na rohu náměstí. To mne překvapilo svou délkou. Škoda jen, že jeho západní část uzavřeli komunisti typickou socrealitou. Tlačíme do hlavy sladké pečivo a po půlhodině opouštíme prodejnu.
      Náměstí ve Spišské Vsi nás svou délkou skutečně překvapilo. Je na něm vidět rozdíl mezi bohatým městem a chudým venkovem. A není to první případ. Nové fasády a dlažbu jsme viděli všude ve městech. A ty vesnice?

2.zastavení: reštika Čierny Bocian, 460m, 56.km, 1:05p.m.
      První krátkou oddechovkou byly Markušovce. Je v nich zajímavý zámek, komplexně opravený, a tím značně razící. Naproti němu v parku probíhaly dostihy. Všude kolem hromady dětí škemrajících o foto. Z Markušoviec začínáme pomalu stoupat.
      Socialistická přírodní devastace má na Slovensku název Rudňany. Ještě před ní se nachází zřícenina hlavního důlního závodu, kterou obyvatelé dovedně rozebírají na své stavby. Vypadá to jako šílený obraz apokalipsy. Na samotné obci je vidět, že rozkvět má taky za sebou. Ohyzdné neudržované bytovky. Kolem nich různé kůlny, sloužící kdoví čemu. Pod vesnicí a v kopcích je šílený systém podzemních chodek s elektrifikovanými dvoukolejkami!!! Jako z jiného světa vypadá jen radnice, pošta a banka v jednom.
      Za vesnicí stoupání nabírá na síle. Těžce stoupáme k Poráči. Kolem východní výdušné jámy padáme a zase stoupáme do vsi. Ještě je vidět logičtější původní cesta. A aby ten kontrast vynikl, padáme do doliny. To už je jiný svět.
      Budova reštiky Čierny Bocian vypadá docela pohostinně. Interiér vykazuje stopy nad ránem ukončené pařby, ale celkem ochotně se nás ujímají. O polévku se se mnou rozdělila paní domácí. Smažák je, bohužel,z produkce McD. Celkem nasyceni se chystáme k odpichu.
      Máme za sebou polovinu Poráčskej doliny v PR Červené skaly. Ty jsme nějak neviděli. Je to možné, protože jde o hlubokou dolinu. Z Poráče do doliny vede slušný asfalt, v dolině samotné už chybí i zpevnění a mosty. O to zajímavější je to dobrodružství. Brodili jsme dvakrát a pokaždé to bylo bez problémů. Bocian stojí na snad nejširším místě v dolině. Je tu dost místa na tábořiště a nechybí tady hřiště a týpí. Optimální víkendový t!p.

3.zastavení: Spišský hrad, 634m, 81.km, 3:50p.m.
      Cesta byla suchá, místy mokrá. Viditelnost byla celkem dobrá. Slovinky jsou opět banícka obec. Jemně padáme do důlní oblasti. Krompachy nestojí ani za popis. Od nich jedeme po poměrně rušné cestě, což jsme ještě vlastně neměli. Jsme z toho řidcí. Za Dobrou Vůlí, což je pokus o pidlivizaci cikánů - celkem úspěšný, konečně začíná pěkná krajina. Přestáváme jet jen s donucení a vychutnáváme okolí.
      Už okolní vesnice pod hradem naznačují, že se blížíme k místu, kde sídlil významný rod. Ten se totiž poté, co přestal svým nepohodlím hrad vyhovovat, stěhoval do nových sídel v okolí. Každá vesnice má tak nějaký ten zámek, většinou využitý.
      Dostoupali jsme až na hrad. Vstupné je 30 pro mne a 15 pro Zippa. Otevřeno 9 až 18. Je tady i nějaká ta expozice. Je ale tak odporně studená, že je neatraktivní. Vypovídá o dějinách hradu. Z věže je nádherný výhled na okolí a vyniká i objemnost celého hradního komplexu. Na hradě se lze pohybovat volně, čehož každý využívá. I když průvodce je v ceně vstupného. Zajímavostí pro našince je fakt, že hrad nejvíce rozšířil pro své vojsko Jan Jiskra z Brandýsa. Je škoda, že dodnes na hradě probíhá konzervace metodou betonizace. Pivo tady nemají a jídlo je drahé. Padáme dále.

4.pivní zastavení: Bijacovce, 552m, 86.km, 5:30p.m.
      Tady jsme našli hospodu. Už zdáli na nás vrčí kompresor a tak neváháme. Mnícha dáváme pro jistotu jen jednoho. I tady ve vesnici je další ze šlechtických sídel. Nějak se nám nechce sedět a tak po necelé hodině vyrážíme. Byla tam nepříjemná atmoška.

Desáté zakotvení: sedlo Petruška, 825m, 92.km, 7:40p.m.
      Dokázali jsme, že to dokážeme! I po dvou Šariších se nám rekreačním tempem podařilo vyjet až sem. Byla to pohodlná cesta. Dostali jsme se na kótu 8850m za akci, to znamená, že máme Mount Everest dobyt! Dobyt! K tomu rezerva dva metry. Dobudeme 10km? Máme další cíl.
      V sedle jsme se dali doleva po hřebenové cestě. Po kilometru jsme dorazili ke školce s unimobuňkou. Před ní jsme na jediné rovince rozbili stan. Až při potřebě zjišťuji, že máme výhled na Spišský hrad. Co si více přát? Jen snad něco k snědku.

Desátá sumarizace:

Poprvé za naší cestu se nám citelně ochladilo. Při pohybu do kopce to bylo v pohodě. Dolů je to horší. Dnešní trasa nám ukázala, kam doroste lidská zrůdnost v podobě těžby a následná likvidace. Že i tady žijí cikáni, kteří vybydlují vše na co přijdou.

****

Neměli jsme tenkrát v roce 1998 pořádnou mapu. Tedy měli jsme tu nejlepší možnou, ale...:-) Jinak si myslím, že bychom cestu do Spišské Nové Vsi volili nikoli přes sedlo Grajnár, ale zkusili bychom cestu Zejmarskou dolinou a přes sedlo Čertova hlava. Neříkám, že cesta nebyla i tak parádní (naopak jsem si ji poměrně slušně vybavil včetně děsivých Rudňan a pohodových Červených skal, které jsou paradoxně hned vedle. Také jsem poprvé zasáhl do původního textu. Respektive jsem přeskládal jednotlivé odrážky z druhého zastavení. Skákal jsem v popisu na můj vkus až příliš:-)

2.12.2013 (remastering)
medvěd:-)