chat

Akce roku 1998

Náš diář

aneb Okolo demokratického Slovenska (holou hlavou vzhůru!)

PIENINY - DUNAJEC
12. den - úterý 16. června

Ráno se nám vůbec nepovedlo. V dešťové mezipauze sbalili věci a vyrazili na cestu. Při sjezdu se mohutně rozpršelo a to už se nám vůbec nelíbilo. Nad námi visely těžké mraky a vůbec se netvářily, že by se chtěly rozprchnout. Vypadá to na dlouho.

Itinerář dne:
TOPORECKÉ SEDLO - Veľká Lesná - Haligovce - Červený Kláštor - (pľte po Dunajci do Sokolice a pak pěšky via Lesnicu a červenou značku) - Červený Kláštor - Majere - Spišská Stará Veš - Spišské Hanušovce - Keheľ - Reľov - Maguranské sedlo (949m.n.m.) - Slovenská Veš - Výborná - LENDAK (54km)

1.zastavení: Veľká Lesná, 605m, 5.km, 9:00a.m.
      Naštěstí už na začátku obce jsou dva obchody a před nimi altánek. Okamžitě v něm parkujeme a pokoušíme se zahřívat své údy. V jednom obchodě bylo mléko, v druhém pečivo. Život tu jde opravdu poklidně a lidé snad chodí do obchodu především pokecat. Cenově je to tady velmi přijatelné a nářečí nás nenechává na pochybách, jsme kousek od Polska. Papáme a otevíráme čtecí kroužek. Mám jemnou deprasi.

2.zastavení: Červený Kláštor, 465m, 15.km, 11a.m. až 4p.m.
      Počasí se s námi k polednímu rozhodlo býti za dobře. V muzeu, které je umístěno v bývalém klášteře, jsme díky vstříctnosti průvodců uschovali svá kola. Před vchodem jsme se optali na stanoviště pltí a byli jsme odesláni asi dva kilometry proti proudu Dunajce. Navíc nám ochotně zkrátila cestu místní podnikatelka, které tímto děkujeme. Tak jsme vlastně na naší výpravě i stopovali.
      Trochu nás zarazila cena za svezení na pltích (200peněz), ale když už jsme tady?! Posádka je mnohonárodní. Dva Češi, deset Němců a dva sprievodcovia. Zážitek to byl skutečně nevšední. Jedenáctikilometrová plavba Dunajeckými Tiesňavami trvala půldruhé hodiny. Na mapě jsme přitom ujeli něco málo přes 3 kilometry. Aspoň to zpátky nebude daleko. Před hraniční boudou plavba končí. Jsme nadšeni skálami kolem řeky.
      V cíli jsme zvolili zpáteční cestu přes hory, abychom viděli Pieniny zhora. U chaty Pieniny funguje „jednosměrná" půjčovna kol za 100peněz. To odmítáme. Jdeme pěšky. Sic sužováni mouchama , ale výhledy na řeku a okolní hory nás nezklamaly. Po asi pěti kilometrech chůze po náhorní plošině padáme zpátky do Kláštoru.
      Nebyl by problém strávit tady několik dní. Vždyť polská strana Pienin je mnohem lákavější a tu jsme nenavštívili. Vše je tady hustě propojeno značkami, které vedou i na útesy nad vodou a na nejkrkolomnější místa skal.
      Pro cyklisty jsou tady k dispozici dva okruhy, které mají společnou část na Solné stezce kolem Dunajce a pak se dělí na polskou a slovenskou část. Tak se vlastně Pieniny objedou ze všech stran.
      Muzeum, ve kterém odpočívala naše kola jsme s časových důvodů nenavštívili, ale i z toho mála, co jsme viděli na chodbách, určitě stojí za to. Snad někdy příště.
      V rámci oběda papáme kuře a zapíjíme jej Kamzíkem. „Kdyby viděla maminka ty moje špinavé ruce v té mé špinavé hubě. Ta by mi dala!" Po obědě je krásně a tak nám nic nebrání v další cestě přes Maguranské sedlo.

3.zastavení: len tak Lendak, 740m, 54.km, 6:15p.m.
      Během posledních kilometrů jsem nějak nabyl pocit, že nejsme na dovolené, ale na závodech. Zipp se už stačil slušně vymakat a rozhodl se ujmout role tahouna. Má to mít! Do Maguranského sedla bušil skutečně statečně. Cestou jsme z rychlíku viděli Spišskou Starou Veš, pár vesnic a sedlo. Nikde nezastavoval. Ten rychlík, samozřejmě.
      Za sedlem se dolina překvapivě lomí a padá na Slovenskou ves. V té bočíme doprava směrem do podtatranské doliny. Přes čistě cikánskou vesnici Výborná (Fakt by mne zajímalo, kde na ty názvy chodí. Nejprve Dobrá vůle a teď tohle.) projíždíme fakt dost rychle a už vjíždíme do Lendaku.
      Lendak je rozlehlá ves socialistického typu a knaipa, kterou jsme objevili se podobá dost Zarážce. Skvělý je zde volný pohyb dobytka, kterým má absolutní přednost. Pivo je sice Kamzík, ale je tak skvěle ošetřené, že nám to vyráží dech. Má fantastickou pěnu, o které jsem si myslel, že na našich Pils pivech nelze vytvořit. Lze!
      Několik místních specifik: Teče tudy stoka Rieka a krávy mají skutečně přednost. Nejsme v Indii? Fascinuje mne, jak každá kráva ví, kde bydlí. Nažere se někde na louce a před setměním se vrátí. Těžká romantika.
      Za vesnicí jsme kousek stoupali a les po pravé straně určili za optimální místo k přespání. 20 metrů nad cestou stavíme Palace Coleman a jdeme spinkat.

Dvanáctá sumarizace:

Počasí si s námi opět dobře pohrálo. Zajímalo by mne, ve kterém období v roce je stálé počasí. To je fakt síla. Na druhou stranu si to počasí rozmyslelo v pravý čas, aby Pieniny ve sluníčku vynikly. A to je dobře. Pěší sekce nám také zpříjemnila putování. Ujistili jsme se, že jsou zde hodní a laskaví lidé.

****

Znovu koukám do mapy a znovu nestíhám, jaký je rozdíl za patnáct let v možnostech překonat nejvýchodnější (bezštítový) hřeben Tater. Buď jsme mohli s klidem dojet na Magurské sedlo a nesjíždět (a zajíždět si) do Slovenské Vsi, ale parádně se houpat hřebenem přes Smrečinu a Bukovinu. Nebo se vydat přes Veľkou a Malou Frankovou a dostoupat na Malou Poľanu. Ale kdyby nejsou chyby. S radostí jsem si vzpomněl na dunajecké plte a plavbu v jeho peřejkách mezi vysokými skalami. Pravý břeh Slovenský, levý Polský a EU daleko. A ani to počasí mi dneska nepřipadá tak šílené, jak jsem hodnotil...

3.12.2013 (remastering)
medvěd:-)