chat

Akce roku 1998

Náš diář

aneb Okolo demokratického Slovenska (holou hlavou vzhůru!)

POĽANA a ČIERNY BALOG
5. den - úterý 9. června

Máme za sebou drsnou noc. Probudili jsme se trošku jinak než jsme usnuli. V noci totiž přišla pořádná bouřka. Spali jsme sice pod střechou krytého ohniště. Jenže čeho jsme si nevšimli, byla řídkost právě té střechy. Menší spršku by možná zvládla, ale toto? „Zippe, vstávej! Prší!" „Co, kde, kdy???" Ač moc nechápal, a ráno si nepamatoval nic, poslušně stavěl stan. Byla to blesková práce. Ráno naše střecha pod střechou vypadá trochu bizardně, ale co už. Probouzí nás banda malých hokejistů. Mají tady soustředění a vedle v boudě vercajk. Je zima a sluníčko taky moc nesvítí. Pomalu se balíme a Zippovi vysvětluji, co se včera vlastně dělo. Máme po Mníchovi odpornou pachuť. Dobře nám tak. Aspoň jsme poznali jeho radegastovské skryté zbraně. Přebíjíme pocity zbytkem krysáku a chystáme se k odjezdu. Čeká nás příjemných 10 kilometrů dolů. Mňam!

Itinerář dne:
      HH POĽANA - Vodná nádrž Hriňová - Bartkovský most - Trubačov vrch - Vrchslatina - Lom nad Rimavicou - Drábsko - Sihla - fantastické údolí Kamenistého potoka (údolí lesní železničky ČHŽ) - Hronček - Kramniská - U Jána - Hronec - U Jána - Krám - Čierny Balog - SEDLO TLSTÝ JAVOR (75km)

1.zastavení: nádrž Hriňov, 12.km, 600m, 10:00a.m.
       Je třeba říci, že nic lepšího jsme si ani nemohli po ránu přát. Sjezd z Poľany je na kole opravdu požitkem. Kvalitní asfalt, první třetina v lese je padák, prostřední je mírná - kochací a nakonec brutální sjezd k nádrži. No paráda! Byl to takový zážitek, že Zippovi urychlil cestu ožralého hovna ven. Čeká nás poměrně dlouhé stoupání.

2.zastavení: Lom nad Rimavicou, 1003m, 26.km, 0:23p.m.
      Opět jsme na krásném sedle po jemném 14-ti kilometrovém stoupání. Cesta je skvělá a takřka bez provozu. Potkali jsme jedno auto, tirák a povoz. Tady v Lomu je sympatická „Dva v jednom" hospoda s krbem a obchod. Snídáme šátečky s pivem (Urpín 12´11Sk). Dlouho se nám nechce pobývat. Máme před sebou něco, na co se těšíme už od Náchoda: asi 20km kolem Kamenistého potoka dolů.

3.zastavení: Hronec, 55.km, 410m, 3:30p.m.
      Jsme poprvé zcákáni deštěm, který nás chytil ve spodní části Kamenisté doliny. Dolina, potok, krávy a panenská příroda nás nezklamaly. Ani ty náklaďáky to tu nestačily zdevastovat. I když být tady ty vláčky, byla by to těžká romantika. Jen přehrada Hronček není ke koupání. Je tak zanesaná bahnem, že nelze. Navíc má poškozenou hráz. Nemohu nezmínit super obec Sihla, kde se hodně dávno zastavil čas, a meandry potoka hned pod ní. Nádhera.

      Sem do Hronce jsme si zajeli, protože nás zmátla velmi nekvalitní cesta směrem na Balog. Vypadá to tady jako u nás v Sudetech. Zanedbaná obec, kterou z letargie vyvádí jen poměrně často projíždějící vláček.
      Nejhorší přečkáváme v Satbaru. Je to jediný podnik široko daleko, kde se vaří. Mraky jdou nízko a jsou těžké. Nic moc. Po smažáku, čaji, kávě a Žabantu odjíždíme kolem kolejí dále.

Zakotvení: sedlo Tlstý Javor, 973m, 75.km, 7:15p.m.
      Po cestě jsme objevovali krásy Čiernohronské železničky. Jeli jsme stále vedle ní. Okoukli jsme výhybnu Šánské. Jsou tu dvě koleje, budka, kolem velice špatná cesta, krávy. Toť vše. Jo a kolejnice jsou z roku 1891. Pravda, srdcovky jsou o dvacet let mladší.
      Po dosti špatné, v mapě značené jako hlavní, cestě dojíždíme do Čierneho Balogu. Je složen s několika obci. Hned první, Krám, je nádherná. Neuvěřitelné množství na sobě porůznu navršených dřevěnic a starých kamenných domů. Ani socialismus tady nepáchal velké škody.
      Hlavní obec Čierny Balog je zároveň hlavním nádražím celé železničky. Nově s citem upravené nádraží, muzeum, amfiteátr i vkusně umístěné panely sponzorů, dávají tušit, že ŽSR tady už dlouho nevládne. Koleje jsou plné osobních vozů všech druhů i tříd, ukázek nákladních vozů i se dřevem, a navíc „The new face of Skoda" - Octavia combi coby drezína. Super! Nemůžu nefotit. I když je tma. Uvidíme. Jezdící soupravu osobního vláčku jsme potkali už v Satbaru.
      Před chvílí bylo rozhodnuto, že toto sedlo je dnes naše poslední. Sedíme si na kryté zastávce a už se nám nechce. Tak tedy i osmikilometrové stoupání z Balogu bylo poslední. Tuto cestu jsme už jeli, protože se vracíme do Cihly. Podle plánu jsme udělali kolečko. Při stoupání nás několikrát chytil déšť. Už si zvykáme. Po cestě jsou nádherné výhledy na údolí Čierneho Balogu, z jehož lesů se vypařuje voda. Nádhera.

Sumarizace pátého dne:

75 ujetých kilometrů není mnoho. Na druhou stranu máme za sebou tři těžká stoupání a poprvé i déšť během dne. Vítr nám dnes nestíhal, protože jsme se během dne otočili o 500 stupňů. To jsme s ním vyběhli! Jsme opět na vrcholu stoupání. A zítra nás čeká pohádkových dvacet a více kilometrů dolů!

Nedá se jinak, než ***** pro pátý den.

Existovat v roce 1998 GPS a mít ji k dispozici, ze dnešní etapy bychom určitě nechápali. Respektive bychom na sebe museli být hrdobci. Na mapě jsme toho moc nenajeli, ale krásné horské kolečko via Čierny Balog mám v paměti kupodivu i teď po patnácti letech. Počasí bylo hodně proměnlivé, přesto jsme si Kamenistý potok a jeho okolí vychutnali. A to byla doba, kdy rekonstrukce lesní železničky byla v plenkách a v podstatě existovala jenom stanice v Čiernom Balogu a několikakilometrová spojka k hlavní trati. Krásný horský a zapadlý kraj. Už jsem se bál, že všechny vzpomínky jsou v lóji. Vida:-)

29.11.2013 (remastering)
medvěd:-)

Kamenistá dolina, Čierny Balog, Horehronská železnice a okolí na fotkách.