chat

Akce roku 1998

Náš diář

aneb Okolo demokratického Slovenska (holou hlavou vzhůru!)

Slovenský ráj I.
7. den - středa 11. června

Přes noc se nám poněkud rozpovídalo počasí. Blesky lítaly, do Colemana tlouklo „Co to dá!", ale vydržel zcela bez problémů. Ranní probuzení na čerstvém povětří a při svitu sluníčka bylo více než příjemné. I ty „zkurvené komáre", kteří nás před ústupem do stanové separace otravovali, nyní nejsou. Ranní koupel v trochu zakalené vodě na sebe nenechala dlouho čekat. Kola dostala taky pořádnou porci údržby. My pro změnu zaslouženou snídani sestávající z chleba a krysáku. Koukáme, že naše dnešní ložnice je skvělá a bez problémů by se tady vešel celý kemp. Zvedáme kotvy a poprvé po ránu stoupáme hned do kopce.

Itinerář dne:
GEMERSKÁ POLOMA - sedlo Suľová - Hnilec - Mlynky - DEDINKY (38km); celkem nic moc, co?

1.zastavení: Mlynky, 31.km, 745m, 0:45p.m.
      Dnešní den je víceméně oddechový. Do cíle cesty nám chybí pár kilometrů. I z nocnižště jsme vyjeli až v jedenáct hodin. Svítilo sluníčko a nám se chtělo válet. Tak pět šest let jenom válet. A pak se uvidí.
      Podle mapy jsme věděli, že nás čeká něco jako slovenský „Trollstigen". Realita byla ještě příjemnější. Route 533 se táhlým stoupáním nekonečně vlnila a točila až do Súľovského sedla ve výšce 990m.n.m. Po velmi znatelném zkvalitnění povrchu nás čekal nádherný sjezd do horské vesnici Hnilec. Tak tohle je ten malebný Slovenský ráj? Jo! Dřevěné i kamenné stavby opět převažovaly nad vším.
      Další část cesty byla překvapivě do kopce. Dalo se to vydržet, i když jsme to nečekali. Na rozcestí nad vsí opouštíme Route533 a míříme nejprve po rovince, pak dolů, a zase jemně nahoru do Mlynek. Před obcí začíná pršet a tak zastavujeme v kryté zastávce. Do obchodu jdeme koupit trochu jídla i pití. Čekáme na změnu k lepšímu počasí.

Zakotvení: Dedinky, 36.km, 790m, 2:10p.m.
      V pohodě jsme si počkali hodinku a pak se začalo počasí výrazně vylepšovat. Jemným stoupáním přijíždíme k Pacmanské Maši. Z hráze koukáme na okolní hory. Nemůžu se vynadívat. „To je fakt Ráj!" Zippa se chytá těžká nostalgie. Vždyť tu není poprvé. Přijíždíme pod sochotel Priehrada. Uleháme na pláž a sluníme se.
      Kolem čtvrté hodiny nás to přestává bavit a jdeme se najíst. Hotel je typická komunistická stavba. Jídlo nic moc, Žabant si v trubkách taky docela dlouho poležel. Raději ne. Jdeme do hospody Am see a v té jsme maximálně spokojeni. A pijem!
      Za tmy odcházíme do kempu nekempu a Zipp neomylně nachází „jedinou rovinku" v kempu. Rozbalujeme stan a uleháme.

Sumarizace:

Vydařený den. Počasí se sice horší, o to lepší je zase krajina. Tady teď budeme chvíli pobývat.

Verdikt sedmého dne: *****. Už je to nuda,co?

Lanovka do rajských hor nedaleko našeho zeleného stanu Coleman, kýčovitý pohled právě z něj (náš záměr) na přehradu a Mašu za jejím druhým břehem. Inu, slovensko-rajská pohoda, neřkuli. Jen si říkám, proč jsme tak málo fotili ve skalách? Zřejmě proto, že nás chození bavilo více než focení. Ale to už se zase kousek předbíhám. Tady je totiž skvěle cítit, že dovolenou jsme si skutečně vychutnávali...:-)

30.11.2013 (remastering)
medvěd:-)