chat

Akce roku 1998

Náš diář

aneb Okolo demokratického Slovenska (holou hlavou vzhůru!)

(pěší) Slovenský ráj
9. den - sobota 13. června

„Doktore, již jen šest dní." Dneska nebylo. Ranní probuzení bylo nádherné. Sluníčko svítilo, teplo a ani včerejších šest žabantů s cibulkou neuškodilo. Popíjeli jsme je totiž relativně dlouhou dobu. Pět hodin a navíc ve skvělé pohodě. Hned po ránu jsem se poslal do obchodu. Tam jsem zjistil nemilou věc. Obchod byl už hodinu otevřen a domácí i lufťáci jej stačili dokonale vysát. Takže žádné jogurty, žádné šátečky, žádné vánočky. Rohlíci, malí jogurti a mléko.

Itinerář dne:
(horsky náročný program): DEDINKY - Stratenská pila - Veľké a Malé Zajfy - Pod Suchým vrchom - Glacká cesta - Glac, bývalá horáreň - Glacká cesta - Suchý vrch - Geravy - DEDINKY (cca 20km)

„Člověče, ani mi nevadí to věčné balení. To kdysi…" Jo, jo. Sbaleni čekáme před hotelem na příchod naší slečny. Chceme si tady dnes totiž schovat nejen věci, ale i kola. Máme v programu totiž pěší putování. V tom krásném počasí jsem volal domů. Tatínek mi sdělil, že v Ótravě celou noc vydatně prší. „I tam, u vás?" „Ne, tatínku, tady opravdu ne." Člověka tak občas potěší, že.

Rovnou zakotvení: překvapivě opět Dedinky.
      Dnes se mi nějak nechtělo s sebou tahat můj milý deníček a tak dochází k psaní až v hospodě. Původním plánem bylo pojmout tento den tak nějak odpočinkově. Po včerejší královské etapě si to snad i zasloužíme. Jenže se nám v tom počasí nakonec šlo tak skvěle, že jsme nachodili odhadem 20 kilometrů. Koneckonců jsme si konečně pořádně povykládali. Nezdá se to, ale když se jede na kole, tak nám to nějak nekecá.
      Po červené značce jsme se dali prudce do kopce směrem na Stratenú. Následně jsme chodníkem šli tak kilometr po traverze, abychom se zase vrátili k Maši. A byl nejvyšší čas. Slunce pálilo a voda zvala ke koupeli. Dlouho nás to nedrželo, tedy hlavně mne. Byl jsem těžce nadržený na náhorní plošinu.
      Na rozcestí značek jsme odbočili na zelenou, která nás super kaňonem vede směrem na Malé Zajfy. Nenápadně stoupáme a za chvíli procházíme široké údolí. Ta panenská příroda nemá chybu. A kecáme a kecáme. Propíráme ledaskoho a ledacos. Kilometry běží a za chvíli jsme na další křižovatce. Tentokrát po červené Glacké cestě jdeme doleva. Opět změna okolí. Začínám nestíhat. On je to tu opravdu asi Ráj. U bývalé horárni Glac se otáčíme a zpět po červené dojdeme systémem hore a dole a hore a… na Geravy. Dojem tady kazí jen ta odporná stavba, sloužící jako reštika, hotel a konečná lanovky zároveň. Odtud už jen padáme po zelené zpátky do Dedinek.
      Téměř vyhladovělí jsme dorazili zpět do výchozího místa. Hned jsme si došli pro kola a už opět s nimi odjíždíme na oběd. Paní vedoucí nám odporučila Pastierňu. Nevaří tam špatně, ale těžce využívají monopolu. Ostatně jako skoro všude jinde. Salát nás doslova nadchnul, ale Halušky (opravdu s velkým H) umí jen paní Moravcová. Nedalo se nic jiného dělat než jít na pivo. Paní vedoucí neváhala. Ivo bylo skvělé, jen zásobování maškrtami k pivu jí vázne.

Sumarizace po deváté:

Závěrečná dvojitá duha před setměním na obloze mne ujistila, že je třeba to tady přijet někdy pořádně očíhnout. Viděli jsme jen kousek z toho obrovského Ráje, který se tady nabízí. Určitě někdy příště.

Nelze jinak:*****.

Po včerejší královské etapě se mi mnoho vzpomínek bohužel nedostává. A vlastně ani nechápu, proč jsme nahoře ve skalách i na návrší nefotili?

1.12.2013 (remastering)
medvěd:-)